Životní prostředí a podnikatelská sféra

Jak ukazuje environmenální historie a především tzv. ekologické katastrofy, vyvíjí se lidská společnost ve stálé interakci s přírodním prostředím. Po dlouhá období byla většina statků životního prostředí veřejných, to znamená, že je lidé mohli neomezeně využívat jako výrobní prostředky (pro podniky) či spotřební statky (pro domácnosti), nebo je považovat za úložiště odpadů. S jejich ekonomickou hodnotou se nepočítalo, byly volně k dispozici ve zdánlivě nevyčerpatelném množství.

Tento přístup však vede ke znehodnocení životního prostředí, a nezohledňuje ani kvalitu lidského života, která s ním významně souvisí.

Nutnost regulace

Mezi subjekty, které měly zájem přírodní statky spotřebovávat, vznikaly konflikty, které bylo třeba řešit. Dělo se tak:

• formulací administrativních pravidel – to jsou například právní normy. Tímto způsobem jsou definována pravidla pro využívání konkrétních statků životního prostředí.
• ovlivněním tržních mechanismů – jde o zásah do procesů, které jsou v ekonomickém prostředí přirozené. Znamená to ovšem vytvořit takové ekonomické nástroje, které odrážejí právě externí efekty lidské činnosti, tzv. externality. Tak vznikají ekologické poplatky a daně.

Environmentální politika

Jde o strategii, která vzniká na státní úrovni pro to, aby se problémy životního prostředí dařilo účinně řešit. Nástroje této politiky působí na úrovně nižší (regionální, místní, úroveň podniku); zde přispívá k formulaci cílů a potřeb – vlastních environmentálních strategií či politik.

Reorganizace podnikatelských aktivit podle druhu nástrojů

Činnosti podniku je třeba přizpůsobit nástrojům environmentální politiky případně iniciativně modifikovat, aby byly šetrnější k životnímu prostředí:

1. Administrativní nástroje, které jsou založeny na donucovacím principu, je třeba znát a respektovat. Vycházejí z platného právního řádu; v praxi to znamená dodržovat stanovené emisní limity.

• Viz texty, které se týkají právních předpisů - Regulace.

2. Ekonomické nástroje jsou založeny na tržně orientovaném přístupu, působí na cenu výrobních vstupů či výrobků. V praxi jde o různé daně, poplatky či úhrady za různé formy využívání přírodních zdrojů, za různé formy znečišťování atd.

• Viz též Ekonomické prostředky politiky životního prostředí

3. Dobrovolné environmentální aktivity jsou v environmentální politice kategorizovány jako doplňkové nástroje - jsou založeny na dobrovolném přístupu znečišťovatelů k řešení definovaného problému. Je to možnost, jak věnovat energii postupnému zlepšování chování podniku v různých oblastech. Tyto „nejlepší postupy“ jsou abecedou ekologicky ohleduplného chování, zahrnují nejlepší postupy v podnikání.

• Viz podobné texty o standardech / dobrovolných závazcích.
• Relevantní informace viz též Ekonomické pojmy
• Pro poznání ekonomických nástrojů slouží texty o Politice životního prostředí

4. Kromě nástrojů ochrany prostředí jsou důležité i rozmanité komunikační strategie.

Vliv na ekonomickou prosperitu podniku

Opatření směřující k šetrnému přístupu k životnímu prostředí mají různý vliv na ekonomickou prosperitu podniku. Některá opatření, jako je snížení nákladů v důsledku úspory energií, surovin a jiných přírodních zdrojů (voda) nebo instalace moderní technologie, která zvyšuje účinnost výroby (konkurenční výhoda plynoucí z inovace), jsou přínosná jak pro životní prostředí, tak pro ekonomickou prosperitu podniku (Porterova hypotéza dvojí dividendy).

Opatření prostřední kategorie přinášejí při stejném zisku šetrnější chování k životnímu prostředí. Příkladem může být situace, kdy podnik buď může platit poplatky za využívání nebo znečišťování určitého přírodního zdroje, nebo investovat do lepší technologie, která sníží spotřebu zdroje nebo odstraní či sníží znečištění. Celkové ušetřené poplatky se za určitý časový úsek vyrovnají nákladům na tuto investici (včetně nákladů ušlé příležitosti plynoucích z toho, že prostředky musely být investovány na počátku tohoto období a nikoli zaplaceny postupně v jeho průběhu), takže z hlediska zisku podniku může být tato investice neutrální. Z hlediska životního prostředí je však zjevně lepší investice do čistší technologie.

Až poslední kategorií jsou opatření, jejichž realizace znamená spokojit se s nižším ziskem ve jménu péče o životní prostředí. Také v případě těchto tří kategorií opatření záleží na podniku, která z nich bude ochoten realizovat.

Příklady praxe

• ENVIROS, konzultační společnost v oblasti poskytování energetických a environmentálních služeb nejen v České republice, ale i v zemích střední a východní Evropy a jinde.
• Udržitelné technologie pro nápravu environmentálních škod
• Energetika, klasické zdroje a alternativní energie

Zahraniční organizace

• CERES - investoři a environmentalisté pro udržitelnou prosperitu
• GRI - Globální iniciativa pro reportování
• INCR - Síť investorů pro klimatická rizika

Zdroje

• MŽP ČR pro podnikovou sféru: <http://www.env.cz/env.nsf/f241cc2d308eeea4c12569a00075619b/9f8a6da07a71dd50c1256b5a0049c8e5?OpenDocument>
• EnviroHelp for Bussiness
• Enviweb, poslední novinky pro průmyslovou ekologii.