Turistika

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Turistika má široké spektrum dělení, zde se zaměříme na formy turistiky spjaté s přírodou. „Význam turistiky je charakteristický několika rovinami. Především jde o pobyt v outdoorovém prostředí, které má vliv na zdraví jedince. Dalším významem turistiky a sportů v přírodě je výchova jedince, a to vzhledem k proměnlivosti prostředí, sociálním faktorům, nutnosti absolvovat zatížení v terénu bez možnosti pohodlného zázemí, a vzdělávací význam, který je charakteristický poznávacím procesem a rozvojem dovedností a schopností.“[1]

Turistika ve Velké Fatře

Pěší turistika[editovat | editovat zdroj]

Jako první si uvedeme pěší turistiku. Jak uvádí Neuman (2000): „Pěší turistika je nejrozšířenější druh turistiky, využívá chůze jako nejpřirozenějšího pohybu převážně v přírodním prostředí, je nenáročná z hlediska speciálních dovedností a vybavení. Všechny formy pěší turistiky jsou vhodné pro rekreaci nejrůznějších skupin populace.“[2]

Pěší turistiku můžeme rozdělit na dvě formy, a to Základní a Výkonnostní.

Základní formou jsou vycházky, výlety, vícedenní turistické pochody a putování spojené s nošením vybavení pro přenocování a stravování.

Co se týká výkonnostní formy, řadíme sem dálkové pochody, dálkové etapové pochody a přechody horských pásem a hřebenů.

U obou je velmi důležitý zdravotní aspekt.[2]

Vysokohorská turistika v Nízkých Tatrách

Vysokohorská turistika[editovat | editovat zdroj]

Nedílnou součástí turistiky je tzv. vysokohorská turistika (VHT). Na rozdíl od normální pěší turistiky vyžaduje specifické odborné znalosti a dobrou fyzickou kondici. I když jde o pohyb v horách po vyznačených cestách, je třeba použít ruce a často i prvky lezení. VHT se od lezení liší v obtížnosti cest. VHT má vždy maximální obtížnost II. Stupně podle klasifikace UIAA (k postupu je třeba použití rukou). Důraz je kladen na poznávání terénu, vysokohorské fauny a flory a ochranu prostředí (NP a CHKO).[2]

Cykloturistika u Vltavy

Cykloturistika[editovat | editovat zdroj]

Další formou turistiky je cyklistika. Jízdní kolo totiž nabízí aktivní pohyb a oproti chůzi zvyšuje mobilitu člověka. Jednak má pozitivní vliv na zdraví jedince a nenarušuje životní prostředí (jsou i výjimky). Cyklistiku můžeme chápat nejen sportovně ale i rekreačně a turisticky. Pro to využíváme pojem cykloturistika. Při ní je významná kulturně poznávací činnost, která je odlišná od ostatních forem turistiky.[3]

Dopady terénní cyklistiky na životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Podle výzkumu, který byl prováděn v kanadské provincii Ontario, je vliv cyklistiky na vegetaci stejný, jako v případě pěší turistiky (Pokud jsou dodrženy zásady pohybu v přírodě a v přírodních parcích). Nicméně existuje jen málo výzkumů a kvalitních studií publikovaných v odborných časopisech, aby se mohlo jednoznačně říci, jaké má cyklistika dopady na životní prostředí.[4]

Vodní turistika na řece Orava

Vodní turistika[editovat | editovat zdroj]

V neposlední řadě je další formou vodní turistika. „Vodní turistiku chápeme v nejširších souvislostech jako formu turistiky spjatou se specifickým, zde vodním prostředím, které z ní vytváří jednu z nejatraktivnějších pohybově rekreačních aktivit, dobře dostupnou pro většinu celé populace. Přírodní prostředí (voda, sluneční záření, změny mikroklimatu) má výrazný rekreační efekt“.[5] Vodní turistiku můžeme rozdělit na krátkodobou a dlouhodobou. Krátkodobá akce nepřesahuje délku dvou dnů, dlouhodobá akce je cokoliv nad tento rámec. U vodní turistiky dostává kulturně poznávací činnost jiný rozměr než u ostatních forem turistiky.

Zimní turistika[editovat | editovat zdroj]

Co se týká zimní turistiky, má ostatně jako další formy turistiky mnoho forem. Ať už se jedná o běžecké lyžování či skialpinismus. Provádění této formy turistiky je ovlivňováno reliéfem krajiny, její nadmořskou výškou, počasím a sněhovou pokrývkou. V některých druzích terénu je pohyb obtížnější a vyžaduje lepší fyzickou kondici.[6]

Ekologicky šetrné formy turistiky[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o tzv. formu ekoturistiky, která nenarušuje životní prostředí. Ekoturistika je vymezena jako putování přírodou a její poznávání. Jde tedy hlavně o poznávání přírodních rezervací, národních parků, chráněných krajinných oblastí a dalších přírodních krás v takové formě, která nenarušuje životní prostředí.[7] Hlavním motivem turistů je pozorování a obdivování přírody, přičemž obsahuje i prvky vzdělávací a interpretační.

Agroturistika[editovat | editovat zdroj]

Agroturistika je specifická forma turistiky, která je vedle bezprostředního využívání přírody a krajiny venkova charakteristická přímým vztahem k zemědělským pracím nebo usedlostem se zemědělskou funkcí.[8] Agroturistika je ideální typ rodinné dovolené, protože umožňuje strávit čas ve venkovském prostředí. Turisté mají možnost se seznámit s chodem farmy, zapojit se do některých prací, či ochutnat produkty z farmy.[9]

Závěr[editovat | editovat zdroj]

Závěrem je potřeba říct, že každá forma turistiky může mít dopad na životní prostředí, pokud nejsou dodržovány určité zásady (pohyb po vyznačených cestách, nevyhazování odpadků, rozdělávání ohňů…).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související stránky[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FISCHEROVÁ, Karin. Rodinná turistika ve Zlínském kraji (bakalářská práce) [online]. Jihlava: Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2016 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  2. 2,0 2,1 2,2 NEUMAN, JAN,. Turistika a sporty v přírodě : přehled základnich znalosti a dovedností pro výchovu v přirodě. Vydání první. vyd. Praha: [s.n.] 1 online resource s. Dostupné online. ISBN 978-80-262-0322-3, ISBN 80-262-0322-4. OCLC 1013741989 
  3. BUCHTA, Martin. Podmínky a rozvoj cykloturistiky v regionu Svitavy (bakalářská práce) [online]. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2007 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  4. MARION, Jeff; WIMPEY, Jeremy. Environmental Impacts of Mountain Biking: Science Review and Best Practices [online]. International Mountain Bicycling Association, 2007 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 
  5. BÍLÝ, MILAN, 1953-. Kanoistika. 1. vyd. vyd. Praha: Karolinum 102 s., 8 s. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-246-0071-4, ISBN 978-80-246-0071-0. OCLC 45372624 
  6. HURYCHOVÁ, Alena, a kol. Turistika I. (skriptum). 1. vyd. Brno: UJEP, 1975. 169 s. 
  7. MORAVEC, Ivo, a kol. Venkovská turistika : teoretická východiska a možnosti. Vyd. 1. vyd. [Praha]: Centrum pro komunitní práci 92 s., [10] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 80-86902-31-5, ISBN 978-80-86902-31-9. OCLC 124088662 
  8. MORAVEC, Ivo, a kol. Venkovská turistika v Rakousku, České republice a Francii : koncept, aktivity a vzdělávání. Vyd. 1. vyd. [České Budějovice]: Centrum pro komunitní práci 69 s., [6] s. barev. obr. příl. s. Dostupné online. ISBN 978-80-86902-50-0, ISBN 80-86902-50-1. OCLC 259737960 
  9. ŠIMKOVÁ, E., a kol. Destinační management a vytváření produktů v cestovním ruchu [online]. Praha: Institut obchodu a cestovního ruchu, 2006 [cit. 2020-05-15]. Dostupné online. 


Příklady pro výuku[editovat | editovat zdroj]

Čtení z časopisu Bedrník, téma Šetrná turistika

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Turistika na české Wikipedii.
  • Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Hiking na anglické Wikipedii.