Světelné znečištění sportovních ploch a jeho vliv na životní prostředí

Obecně lze světelné znečištění definovat jako negativní jevy, které způsobuje umělé osvětlení. Hlavními projevy jsou pronikání světla do objektů, osvětlení míst, kde to není žádoucí, a tzv. „světelný smog“. Negativní dopady mají vliv na všechny obyvatele vyspělého světa. Toto znečištění představuje spoustu neuvědomělých rizik. Jako například riziko ekologické, zdravotní a bezpečnostní. Největším problém je však fakt, že se o tomto znečištění v široké veřejnosti téměř vůbec neví. Hlavní podíl na světelném znečištění má venkovní umělé osvětlení. Světelné znečištění můžeme rozdělit na několik druhů: veřejné osvětlení, osvětlení památek a budov, osvětlení sportovišť, komerčních objektů, reklamních ploch a soukromé nekomerční osvětlení.

Základní požadavky na osvětlení sportovišť

Základní požadavky na osvětlování sportovišť v zastřešených i venkovních sportovních areálech stanovuje norma ČSN EN 12193 z roku 2008. Norma určuje osvětlení krytých i nekrytých sportovišť pro ty druhy sportu, které jsou v Evropě nejběžnější. Udává minimální požadavky na osvětlenost, rovnoměrnost osvětlení, omezení oslnění a na barevné vlastnosti světelných zdrojů. Určuje rovněž metody, podle kterých se tyto hodnoty ověřují.

Osvětlení zastřešených sportovišť

Na základně typologie sportu (dle rychlostních charakteristik, nároků na prostor atd.) je zapotřebí určitého množství světla. U rychlých sportů jako jsou např. lední hokej, sqash, stolní tenis apod. jsou nutné vyšší hodnoty osvětlenosti, u pomalejších se mohou uplatnit menší hodnoty. Dobrou viditelnost musí mít nejen hráč, ale také divák. Osvětlenost hraje velkou roli rovněž pro kvalitní televizní přenosy.

Důležitou vlastností osvětlovací soustavy je interpretace barev povrchů v prostoru sportoviště, kterou určuje typ světelného zdroje. Pro soutěže vyšších a středních tříd je vyžadován index barevnosti R > 60 a pro televizní přenosy R > 80.

Typy svítidel 

• Areaflood
• Titus sport
• Sonpak LX

Areaflood

Svítidlo s vynikajícími světelnými parametry, díky přesně tvarovanému reflektoru z eloxovaného hliníkového plechu s asymetrickým rozložením světelného toku. Maximální svítivost je ve směru 21 stupňů.

Možnosti využití:

• Hokejové stadiony
• Víceúčelové sportovní haly
• Tenisové kurty
• Volejbalové haly

Titus sport

Mechanicky odolné zářivkové svítidlo k osvětlování profesionálních i rekreačních sportovních ploch. Vyznačují se vynikajícími světelnětechnickými parametry, včetně světelné účinnosti až 80%.

Možnosti využití:

• Školní tělocvičny
• Basketbalové haly
• Házenkářské haly
• Squash

Sonpak LX

Víceúčelový světlomet s halogenidovou či vysotlakou sodíkovou výbojkou o příkonu až 400 W. je vhodný jak pro použití v menších prostorách sportovišť tak i na velké prostranství.

Možnosti využití:

• Víceúčelové sportovní haly
• Menší venkovní hřiště

Osvětlení venkovního hřiště

Osvětlení venkovních sportovišť

Důležitým parametrem pro výběr správného osvětlení venkovního sportoviště je intenzita osvětlení udávaná v luxech, která popisuje, kolik světla dopadá na plochu hřiště. Pro jednotlivé druhy sportů existují detailní předpisy pro požadovanou intenzitu světla, které zaručují, že budou na zápas či trénink dobře vidět hráči, rozhodčí i diváci.

Fotbal

Pro fotbal je doporučená minimální intenzita světla při tréninku 75 luxů, při běžném zápase 200 luxů a při vrcholových utkáních 500 luxů.

Tenis

Pro tenis je pak doporučovaná míra osvětlení 300 luxů v případě tréninku, 500 luxů u běžných zápasů a 750 luxů během vrcholových soutěží.

Osvětlení fotbalového stadionu

Míra oslnění

Nepříjemný pocit oslnění vzniká v důsledku přílišného jasu osvětlení, který je výrazně vyšší než jas, na který jsou naše oči běžně zvyklé. Pro posouzení míry oslnění během venkovních aktivit se využívá veličina nazvaná faktor oslnění, která může nabývat hodnoty od 10 do 90 – čím je faktor oslnění menší, tím méně dochází s danou osvětlovací soustavou k oslňování. Zatímco při faktoru 10 je oslnění téměř nevnímatelné, hodnota 90 značí tak nepříjemné oslnění, že jej oči nedokážou vydržet. Je všeobecně platné, že u rekreačních sportů by neměla hodnota faktoru oslnění překročit číslo 50.

Vliv světelného znečištění na člověka

Člověk a všechny ostatní živé organismy byli miliardy let vystaveni střídání dne a noci, tedy cyklu světlo-tma. Uzpůsobili se tomuto cyklu a vytvořili si vlastní biologické rytmy, které jsou řízeny právě tímto střídáním.

Negativní vlivy světelného znečištění na člověka

Výsledkem negativního působení světelného znečištění na člověka jsou sezónní deprese, poruchy spánku a oslnění. Dále se také mluví o souvislosti se vznikem rakoviny.

Oslnění

Oslnění je negativní stav, při němž se v zorném poli oka nachází příliš vysoké jasy, rozdíly těchto jasů, velké prostorové nebo časové kontrasty. Zrak je přizpůsobivý jen do určité míry. Zvládá poměr jasů přibližně do 1:10, poté už můžeme hovořit o zhoršeném vidění.

Oslnění se týká také sportovců. Zejména pak vlivem používání výkonných a nevhodně nasměrovaných světlometů. Jako příklad lze uvést některé z lyžařských areálů, kde tyto světlomety mnohdy působí dezorientaci, která může vést k vážnému úrazu.

Syndrom sezonní deprese

Tento syndrom se objevuje především v zimě v severních krajinách zeměkoule. Hlavní příčinou je především méně přirozeného světla přes den, kvůli kterému se nadměrně užívá umělé osvětlení. Následkem může být například vysoká unavitelnost, ztráta zájmu o okolí a také nespavost či zvýšená chuť k jídlu.

Světelné znečištění v Evropě

Vliv světelného znečištění na faunu

Za mnoho milionů let se stejně jako člověk i živočichové, rostliny a celé ekosystémy, přizpůsobili na střídání dne a noci. Někteří jsou aktivní během dne a jiní zase během noci. Vliv umělého světla tyto cykly může narušovat a tím také může docházet u některých živočichů k narušování rozmnožování, potravní aktivity nebo komunikaci mezi jednotlivými druhy.

Vliv světelného znečištění na hmyz

Hmyz aktivní převážně v noci využívá UV záření z měsíce pro svoji orientaci. Vzhledem k tomu, že měsíc je hodně daleko tak jeho paprsky do oka hmyzu dopadávají rovnoměrně, kdežto paprsky z umělého světla dopadají do oka hmyzu různě, což má za následky jeho dezorientaci (spirálovitá dráha letu). Dezorientací se hmyz často dostává, až k samotnému zdroji světla, kde je usmrcen vyčerpáním nebo se stává snadnou potravou pro dravce.

U některých druhů nočních motýlů je známo, že jsou schopni echolokace, podobně jako netopýři, a tím poté provádět úhybné manévry při jejich lovení. V blízkosti umělých světelných zdrojů je tato schopnost omezena a motýli se stávají snadnou kořistí. Umělé světlo také napodobuje denní podmínky, což motýly mate. Dochází stejně jako u člověka k poruchám cirkadiánního cyklu a tím dochází u nočních motýlů k odpočinku během doby, kdy by měli být aktivní.

Vliv světelného znečištění na ptactvo

Ptáci mají ze všech obratlovců nejlépe vyvinuté zrakové ústrojí, které je nezbytné pro jejich přežití. Oproti člověku mají 8x více fotoreceptorů a jejich čípky jsou schopné rozpoznat až 5 základních barev. Největším problémem umělých světelných zdrojů v případě ptactva je dezorientace při migraci do teplejších krajin. Ptáci se v tomto období nejvíce přesouvají v nočních hodinách a umělá svítidla je na jejich cestě matou. Způsobenou dezorientací nejčastěji dochází ke srážce se zdroji světla nebo nasměrováním na opačnou stranu původního směru letu.

Vliv světelného znečištění na obojživelníky

Vliv umělého osvětlení je pozorován i u obojživelníků, jelikož jsou velmi citliví na změny životního prostředí. Populace obojživelníků celosvětově klesají. Vlivem umělého světla dochází ke změnám funkce štítné žlázy a tím k následné změně reprodukčního chování.