Je současné hospodaření se zasněžovací vodou v lyžařských střediscích udržitelné?

Změna klimatu je fenoménem naší doby a souvisí s oteplováním atmosféry. V důsledku těchto změn už nesněží tam, kde to bylo běžné před 30 lety, nebo sněhové srážky nejsou tak vydatné, a to i ve vysokohorských polohách. Bohužel se lidstvo vlastní zásluhou za necelých 50 let dostalo ze stavu, v němž jsme byli posledních 10 000 let, a změnilo také atmosféru naší planety.   [Johan Rockstrom, Owen Gaffney: "Breaking Boundaries: The Sience of Our Planet"].

Lyžování jako forma sportu, zábavy a relaxace je v našich zemích velmi oblíbené. Například jen v Žilinském samosprávném kraji je více než 50 lyžařských středisek, z nichž většina je vybavena systémem umělého zasněžování.

Voda pro zasněžování

Provozovatelé lyžařských středisek musí zajistit dostatečné množství vody pro zasněžování, protože na výrobu 1 m3 umělého sněhu je potřeba 250 až 500 litrů vody, což při vrstvě 20 až 35 cm představuje spotřebu 70 až 120 litrů vody na m2 (tj. 0,7 m3 až 1 200 m3 na hektar sjezdovky).   [https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/2061616-umele-zasnezovani-proc-se-ekologove-boji-ze-nici-nasi-prirodu].Pro srovnání uvádím, že normovaná potřeba vody podle přílohy č. 3 vyhlášky MŽP SR č. 684/2006 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o technických požadavcích na navrhování, projektovou dokumentaci a výstavbu veřejných vodovodů a veřejných kanalizací, stanovuje průměrnou specifickou potřebu vody pro jednoho sportovce na sportovním (zimním) stadionu na 60 litrů vody denně.

Problémem odběru vody pro zasněžování není jen množství odebrané vody, ale také roční období, kdy se odběr provádí. Většinou je to na přelomu listopadu a prosince kalendářního roku, kdy jsou průtoky povrchových vod nejnižší.  Důležitým faktorem je také umístění místa odběru na vodním toku, kde se ve většině případů jedná o horní tok horského potoka s malým průtokem a nízkou přirozenou dotací z vlastního povodí.

Další problém vzniká při údržbě akumulačních nádrží, kdy je provozovatelé po lyžařské sezóně vypouštějí, aby je vyčistili a odstranili sedimenty. Ve většině případů se tyto činnosti provádějí na jaře, což je období rozmnožování vodních živočichů. Necitlivé odstřely takové nádrže mohou poškodit biotop, který je na tomto vodním útvaru přímo závislý.

V případě odběrů podzemních vod vystupuje do popředí otázka udržitelnosti a obnovitelnosti útvaru podzemních vod v případě těchto kvantitativně velkých a náhlých (nepřirozených) ztrát vody z daného vodního útvaru.

Aby bylo zasněžování spolehlivé, musí být sněžná děla neustále zásobována nejen vodou, ale také stlačeným vzduchem. Proto se zasněžovací systém skládá nejen z čerpací stanice vody, ale v mnoha případech také ze zásobníku vody, kompresorové stanice a chladicí věže, protože teplota vody je jedním z rozhodujících faktorů pro technické zasněžování.

To ukazuje nejen na vysokou spotřebu vody, ale také na energetickou náročnost této činnosti. Elizbeth Burakowski z University of New Hampshire tvrdí, že zasněžování, které nespoléhá na obnovitelné zdroje energie, se může stát součástí problému změny klimatu [https://www.wired.co.uk/article/snow-machines-ski-resorts].

Další součástí zasněžování s možným dopadem na životní prostředí nebo vodní ekosystémy v zasněžovacím průmyslu je přidávání chemických látek, tzv. aditiv, které fungují jako kondenzační jádra, na něž se voda nabaluje a rychleji zamrzá. Podle obecně dostupných údajů obsahuje např. Snowmax proteiny z mrtvých bakterií, které si však údajně zachovávají část své aktivity. Potenciální účinky této "entity" na stanoviště, vodní ekosystémy nebo půdu nebyly dosud prozkoumány [https://www.acs.org/content/acs/en/education/resources/highschool/chemmatters/past-issues/2018-2019/december-2018/artificial-snow-a-slippery-slope.html].

Práva a povinnosti fyzických a právnických osob ve vztahu k vodám a nemovitostem s nimi souvisejícím při jejich ochraně, účelném a hospodárném využívání, jakož i práva a povinnosti orgánů státní vodní správy upravuje ve Slovenské republice zákon č. 364/2004 Z. z. o vodách. 372/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (vodní zákon).

Podle této legislativy je pro účely zasněžování nutné jak povolení k provádění vodní stavby, tak povolení k nakládání s vodami, které vydává místně příslušný okresní úřad, odbor ochrany životního prostředí. Ten je nejen státním vodoprávním úřadem, ale také speciálním stavebním úřadem.

V souladu s vodním zákonem jsou nejčastějšími podmínkami uloženými rozhodnutím vodoprávního úřadu pro účely zasněžování následující:

(a) Povolené množství odebírané vody (Qmax. l/s, m3/den a m3/rok)

b) Určené období, kdy je povolen odběr (ve většině případů během zimního provozu, tj. prosinec, leden, únor).

(c) Určený účel odběru (pouze pro účely zasněžování)

d) Metoda měření množství odebrané vody

(e) Povinnost vést záznamy o množství odebrané vody.

(f) Povinnost udržovat minimální biologický průtok v povrchovém vodním toku během odběrů.

(g) povinnost oznamovat Slovenskému hydrometeorologickému ústavu množství odebrané vody.

(h) Časová platnost povolení (odběr povrchové a podzemní vody může být povolen maximálně na 10 let).

Podle údajů poskytnutých Slovenskou inspekcí životního prostředí, Inspektorátem životního prostředí Žilina, oddělením inspekce ochrany vod, provedla Slovenská inspekce životního prostředí za období od roku 2018 kontrolu dodržování ustanovení vodního zákona ve 14 lyžařských areálech, které odebírají vodu pro potřeby zasněžování, z nichž 11 se nachází v Chráněných vodohospodářských oblastech, na území Žilinského samosprávného kraje. Při těchto kontrolách inspekce zjistila 8 případů porušení ustanovení vodního zákona. Za zjištěná porušení ustanovení vodního zákona uložil konečné pokuty v celkové výši 11 700 EUR.

Ve 2 případech byl zjištěn odběr vody pro zasněžování bez příslušného povolení k nakládání s vodami a ve 3 případech byl zjištěn odběr vody v rozporu s podmínkami povolení k nakládání s vodami, kdy kontrolované subjekty nezajistily měření množství odebrané vody pro zasněžování.

Další zjištěné nedostatky:

(a) odběr podzemní vody pro pitné účely bez příslušného povolení k nakládání s vodami: 2 subjekty

(b) Neoznámení množství odebrané vody: 2 subjekty

(c) Výstavba a užívání odběrného zařízení, zasněžovacího systému včetně rozvodů vody, chladicí věže a celé technologie (vodní stavby) bez stavebního povolení: 1 subjekt.

Podle výročních zpráv České inspekce životního prostředí za roky 2020 a 2019 se stejné nedostatky či porušení ustanovení platné legislativy vyskytují i v České republice, kde se uvádí, že nejčastějším zjištěním při kontrolách odběrů vody v lyžařských střediscích je překročení povoleného množství odebrané vody. [https://www.cizp.cz/sites/cizp.cz/files/file/3M8/Vyrocni-zprava-CIZP-2019_0.pdf]

Z výše uvedených údajů je tedy zřejmé, že současná situace v oblasti odběru vody pro zasněžování není příliš povzbudivá. Nejenže se z jednotlivých vodních útvarů, ať už podzemních nebo povrchových, odebírá velké množství vody, ale ta část, která zůstane v dané oblasti po roztátí umělého sněhu, má jiné fyzikální vlastnosti než voda, která by tam spadla v důsledku srážek.

Kromě toho je třeba mít na paměti, že odběr tak obrovského množství vody v horních částech vodních toků má vliv nejen na hydrologické podmínky daného vodního toku, ale také omezuje vodní práva potenciálních odběratelů v dolních částech daného povodí.

V případě odběrů podzemní vody je třeba zdůraznit, že podzemní voda je v souladu s ustanoveními vodního zákona primárně určena pro zásobování obyvatelstva Slovenské republiky pitnou vodou. Proto by podle mého názoru neměl být odběr podzemní vody pro účely zasněžování vůbec povolen.

Je třeba také říci, že, jak již bylo uvedeno výše, řada lyžařských středisek se nachází v Chráněných vodohospodářských oblastech, kde je podle současné úpravy (zákon č. 305/2018 Sb.) možné plánovat a provádět činnosti pouze za předpokladu, že je zajištěna účinnější ochrana povrchových a podzemních vod, ochrana podmínek pro jejich zadržování v území, výskyt, přirozená akumulace a doplňování zásob povrchových a podzemních vod.

Tato zásada ochrany přirozené akumulace a doplňování povrchových a podzemních vod je také úzce spojena s řešením dopadů změny klimatu na místní úrovni. Je zcela zřejmé, že voda a ekosystémy, které jsou s vodou přímo či nepřímo spojeny, tvoří jeden celek, který je ovlivňován mikroklimatem v dané oblasti.

Důležitým faktorem při zasněžování je také energetická náročnost procesu. Zde je nezbytné se ptát, do jaké míry tato činnost také přispívá k produkci skleníkových plynů.

Nemělo by se zapomínat ani na dopad této činnosti na vegetační kryt na sjezdovkách a na možnou erozi půdy v důsledku terénních úprav sjezdovek.

Samostatnou kapitolou s dopadem na životní prostředí je hluk z provozu zasněžovacích zařízení a světelné znečištění při nočním provozu.

Pokud tedy chceme i nadále lyžovat, je nezbytné hledat technologie zasněžování, které využívají obnovitelné zdroje energie, systémy, které jsou energeticky co nejúčinnější, a nezapomínat na integrovaný přístup k řešení tohoto problému.  Nemůžeme se soustředit pouze na potřeby lyžařských středisek a nás "lyžařů", protože nejsme jediní, na kom na této planetě záleží. Je třeba uvažovat komplexně a mít na paměti, že lyžování není nejdůležitější činností na světě.