Poplatky za znečišťování životního prostředí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvod

Existuje několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí. Je můžeme rozdělit na:

  • Normativní (právní, administrativní)
  • Ekonomické nástroje
  • Dobrovolné (měkké)
  • Informační
  • Institucionální

Poplatky za zněčišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější ekonomické nástroje Statní politiky životního prostředí České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů k ochraně životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a životů lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti.

V České republice má používání poplatků za zněčišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečistování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti znečištování ovzduší.

Každý znečišťovatel povinen platit poplatky za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. V případě překročení emisních limitů, které bylo prokázáno orgány státní správy, platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů. Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která minimálně znečišťuje životní prostředí. Ekonomická efektivnost této metody (poplatky za znečišťování) je daleko vyšší než u předcházející metody (emisní limity), neboť za každé znečištění se platí. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné.

Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu). Poplatky jsou tedy ekonomickým nástrojem na ochranu životního prostředí, který přispívá k promítnutí (alespoň částečnému) negativních externalit do nákladů původců. Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze Státního fondu životního prostředí. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou byjsou následuijící:

  • V oblasti ochrany ovzduší jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
  • Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
  • K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
  • V oblasti odpadů jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.


Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění ­ vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.


Základem ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí České republiky by měla být ekologická daňová reforma. Ekologická daňová reforma v České republice stále ještě nebyla zavedena do praxe, přestože se o ní hovoří už více než deset let.

Od zavedení ekologické daňové reformy v České republice se očekává zejména snižování znečišťování životního prostředí a snížení čerpání přírodních zdrojů. Česká republika patří mezi ty evropské země, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje globální změny podnebí. Vysoká produkce oxidu uhličitého je důsledkem spalování uhlí, ropy a zemního plynu v elektrárnách, autech, továrnách i jinde. Zdanění znečišťování životního prostředí průmysl motivuje k zavádění čistších technologií (technologií šetrnějších k životnímu prostředí) a k úsporám energie a surovin při výrobě.


Poplatky za znečišťování ovzduší

Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší. O jejichž výši rozhoduje krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad. Poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč, se nevyměří. Poplatkovým obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok.
Na běžný rok se platí poplatek zpravidla zálohově; výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za předcházející kalendářní rok.
Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.

Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji jsou:

Znečišťující látka
Sazba (Kč/t)
Tuhé znečišťující látky
3000
Oxid siřičitý
1000
Oxidy dusíku
800
Těkavé organické látky
2000
Těžké kovy a jejich sloučeniny
20000
Oxid uhelnatý
600
Amoniak
1000
Methan
1000
Polycyklické aromatické uhlovodíky
20000


Nejvíc se platí za Těžké kovy a jejich sloučeniny, tuhé latky a polycyklické aromaticvké uhlovodíky.

Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelnev vykonu nad 50 kW provozovatel už je poviněn hradit poplatky podle těchto sazeb:

Palivo
Rozmezí sazeb (Kč/rok)
Jmenovitý tepelný výkon
  50 -100 kW
  100 -200 kW
Topné oleje s obsahem síry do 0,2%
  1 000 - 1 500
  1 500 - 2 000
Topné oleje s obsahem síry do 1%
  1 500 - 2 500
  2 500 - 3 000
Jiná kapalná paliva a látky
  6 000 - 8 000
  8 000 – 12 000
Černé uhlí
  1 500 - 2 000
  2 000 - 3 000
Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí
  2 500 - 4 000
  4 000 - 5 000
Hnědé uhlí energetické, lignit
  4 000 - 6 000
  6 000 - 10 000
Uhelné kaly, proplástky
 10 000-20 000
 20 000 - 40 000



Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Znečišťovatel je za podmínek stanovených v tomto zákoně povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod a poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod. Poplatky se platí za jednotlivé zdroje znečišťování.

Poplatek se neplatí za skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6 000 m 3 za kalendářní rok nebo menší nebo rovný 500 m 3 v každém měsíci kalendářního roku.

Pro stanovení výše záloh poplatku pro následující kalendářní rok je odběratel povinen zpracovat poplatkové hlášení, ve kterém sdělí svoje identifikační údaje podle právního předpisu upravujícího správu daní a poplatků a uvede skutečnosti rozhodné k výpočtu zálohy, zejména údaje o povoleném množství odběru podzemních vod v členění podle odběrů podzemních vod podle jednotlivých povolení a účelu jejich použití. V poplatkovém hlášení vypočte odběratel výši záloh poplatku pro následující kalendářní rok a předloží jej České inspekci životního prostředí do 15. října běžného roku. Vzor poplatkového hlášení stanoví Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství vyhláškou.

Roční výši zálohy poplatku v poplatkovém hlášení vypočte odběratel vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m 3.
Česká inspekce životního prostředí na podkladě poplatkového hlášení a ověření údajů rozhodných pro výpočet záloh poplatku rozhodne o výši zálohy a výši čtvrtletních nebo měsíčních splátek zálohovým výměrem, který doručí odběrateli a celnímu úřadu místně příslušnému sídlu nebo bydlišti odběratele do 15. prosince běžného roku. Opravný prostředek proti zálohovému výměru nemá odkladný účinek.

Dojde-li v důsledku povodně nebo jiné přírodní katastrofy k omezení nebo přerušení provozu čistírny odpadních vod, platí znečišťovatel za období nezbytně nutné k obnovení jejího provozu poplatky ve výši odpovídající poměrné části poplatků stanovených poplatkovým výměrem za předchozí kalendářní rok. Oznámí České inspekci životního prostředí, která tyto skutečnosti prověří a zohlední v poplatkovém výměru za toto období.

Výše poplatku za vypouštění odpadních vod do vod povrchových.

Poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod je znečišťovatel povinen platit, jestliže jím vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a koncentrační limit zpoplatnění a to je podle těcho sazeb:

Účel užití odebrané podzemní vody
Sazba v Kč/m3
Pro zásobování pitnou vodou
          2
Pro ostatní užití
          3


Znečišťovatel povinen platit, jestliže objem jím vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m 3.
Poplatek z objemu vypouštěných odpadních vod se vypočte vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m 3.

Poplatkové přiznání
Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. V tomto přiznání znečišťovatel uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě.
Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.

Poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních

Za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních platí oprávněný (§ 8) poplatek.
Platí se poplatek ve výši 3 500 Kč za kalendářní rok.



POPLATKY ZA ULOŽENÍ ODPADŮ

Podle zákona § 45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.



Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek. Základní složka poplatku se platí za uložení odpadu, za uložení nebezpečného odpadu se dále platí riziková složka.

Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka.


Základní složka poplatku je příjmem obce, na jejímž katastrálním území skládka leží. V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. Základní - komunální + interní odpad

Výše sazby základní složky poplatku:


    2002-2004 2005 - 2006 2007 - 2008 2009 -
KO 200 300 400 500
NO 1100 1200 1400 1700



Riziková složka poplatku je příjmem Státního fondu životního prostředí.

Výše sazby rizikové složky poplatku:


2002 - 2004 2005 - 2006 2007 - 2008 2009 -
NO 2000 2500 3300 4500



Odpady azbestu se zpoplatňují ve výši sazby za ukládání ostatních odpadů.

Zdroje