Bioplynová stanice: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
 
(Není zobrazeno 48 mezilehlých verzí od 6 dalších uživatelů.)
Řádek 1: Řádek 1:
Bioplynová stanice je technologické zařízení využívající procesu [[wikipedia:cs:Anaerobní_digesce|anaerobní digesce]] ke zpracování [[wikipedia:cs:Biologicky rozložitelný odpad|bioodpadu]], případně jiného biologicky rozložitelného materiálu. Hlavním produktem anaerobní digesce je [[wikipedia:cs:Bioplyn|bioplyn]], který lze využít jako alternativní zdroj energie.
+
[[Image:Bioplynova stanice Lipa.jpg|right|Bioplynová stanice Lípa]] Bioplynová stanice je technologické zařízení využívající procesu [[wikipedia:cs:Anaerobn%C3%AD digesce|anaerobní digesce]] ke zpracování [[wikipedia:cs:Biologicky rozlo%C5%BEiteln%C3%BD odpad|bioodpadu]], případně jiného biologicky rozložitelného materiálu. Hlavním produktem anaerobní digesce je [[wikipedia:cs:Bioplyn|bioplyn]], který lze využít jako alternativní zdroj energie.  
  
[[Soubor:Bioplynova_stanice_Lipa.jpg|right|Bioplynová stanice Lípa]]
+
==Hlavní princip bioplynových stanic==
 +
Jedná se o zařízení, jejichž hlavním procesem a účelem je přeměna substrátů ze zemědělství, čistírenských kalů či biologicky rozložitelných odpadů na výstup, tzv. [[w:cs:Bioplyn|bioplyn]]. Jeho energetický potenciál je možné využít buď přímo v lokalitě bioplynové stanice, nebo skrze distribuční kanál přesunout na místo spotřeby.<ref name=":1" />  V obecné rovině se vstupům do procesu přeměny na bioplyn říká [[w:cs:Biomasa|biomasa]]. Do této kategorie spadá veškeré hmota organického původu, která může být ve formě dendromasy (dřevní biomasa), [[w:cs:Fytomasa|fytomasy]] (zemědělské plodiny, rostliny) a biomasy živočišného původu.<ref name=":1">{{Citace elektronické monografie
 +
| příjmení = Ústav zemědělské ekonomiky a informací
 +
| jméno =
 +
| titul = Metodika kalkulací nákladů a výnosů bioplynových stanic v zemědělských podnicích
 +
| url = https://www.uzei.cz/data/usr_001_cz_soubory/metodika_bps.pdf
 +
| vydavatel =
 +
| místo = Praha
 +
| datum vydání = 2013
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref>
  
== Anaerobní digesce ==
+
Biomasa jako významný obnovitelný zdroj dostala své významné místo díky evropské politice zaměřené na hospodářský růst, který je podpořen formou inovací do alternativních zdrojů a udržitelné a konkurenceschopné energeticky. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES určila cíl zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU na 20 % do roku 2020 a biomasa v tomto směřování má zásadní pozici.<ref>{{Citace elektronické monografie
Anaerobní digesce (anaerobní fermentace) je proces, při kterém [[wikipedia:cs:Mikroorganismus|mikroorganismy]] rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu. Může probíhat samovolně v přírodě nebo řízenou metodou v bioplynových stanicích.
+
| příjmení = Evropský parlament a Rada
Celý proces probíhá ve čtyřech základních fázích:
+
| jméno =  
 +
| titul = Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009, o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES
 +
| url = https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/PDF/?uri=CELEX:32009L0028&from=EN
 +
| vydavatel =
 +
| místo =
 +
| datum vydání = 2009
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref>
  
'''1. [[wikipedia:cs:Hydrolýza|hydrolýza]]''' - hydrolytické mikroorganismy štěpí makromolekulární organické látky na menší molekuly schopné transportu do buňky, kde
+
Česká republika je dle dat z roku 2014 na pátém místě za Německem, Itálií, Švýcarskem a Francií v produkci elektřiny z bioplynu.<ref name=":0">{{Citace periodika
:probíhají další fáze
+
| příjmení =
 +
| jméno =
 +
| titul = Strategická výzkumná agenda oboru bioplyn
 +
| periodikum = Česká bioplynová asociace
 +
| datum =
 +
| ročník =
 +
| číslo =
 +
| strany =
 +
| url = https://www.czba.cz/files/ceska-bioplynova-asociace/uploads/files/SVA_CzBA_2014_FINAL.pdf
 +
}}</ref> Vzhledem ke zkušenostem zahraničních firem se stavbou bioplynových stanic jsou stanice v České republice založené na technice zejména z německy mluvících sousedních zemí.<ref name=":0" />
  
'''2. acidogeneze''' - produkty hydrolýzy jsou štěpeny na jednodušší látky (kyseliny, alkoholy, CO<sub>2</sub>, H<sub>2</sub>)
+
Od roku 2020 se změnila pravidla finanční podpory bioplynových stanic. Do té doby [[w:cs:Energetický regulační úřad|Energetický regulační úřad]] rozlišoval dvě kategorie – zemědělské a odpadové bioplynové stanice. Vyšší podpora byla dříve směřována k zemědělským bioplynovým stanicím, které byly označeny jako AF1, které zpracovávají primární energetické suroviny. Kategorie AF2 byla pro tzv. odpadové bioplynové stanice a byla jim přiřazena nižší podpora. Obě kategorie byly sjednoceny do jedné, AF, která je na úrovni předchozí AF1.<ref>{{Citace elektronické monografie
 +
| příjmení = Škrdlíková
 +
| jméno = Helena
 +
| titul = Zajímej.se
 +
| url = https://zajimej.se/zemedelske-bioplynove-stanice-konecne-mohou-prijimat-ke-zpracovani-i-bioodpady/
 +
| datum vydání = 2020-05-26
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
| jazyk = cs
 +
}}</ref>
  
'''3. acetogeneze''' - tvorba kyseliny octové, CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub>
+
==Zemědělské bioplynové stanice==
 +
Hojně rozšířené jsou zemědělské bioplynové stanice. Příkladem může být [[Jihočeský kraj]], kde jsou zastoupeny 77 %.<ref>{{Citace elektronického periodika
 +
| příjmení =
 +
| jméno =
 +
| titul = Mapa bioplynových stanic
 +
| periodikum = Česká bioplynová asociace
 +
| url = https://www.czba.cz/mapa-bioplynovych-stanic.html
 +
| jazyk = cs
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref> Jejich největším přínosem je podpora lokální ekonomiky a pozitivní vliv na stabilitu podniků v zemědělství.<ref>{{Citace elektronické monografie
 +
| příjmení = Sagapová
 +
| jméno = N.
 +
| příjmení2 = Cudlínová
 +
| jméno2 = Eva
 +
| titul = Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Region v rozvoji společnosti 2017
 +
| url = https://www.researchgate.net/profile/Peter_Papso/publication/339739145_Analyza_novo_vynarajucich_sa_potrieb_deti_a_mladeze_jako_cesta_k_tvorbe_mladeznickej_politiky_na_urovni_obce/links/5e62185d45851516355213e6/Analyza-novo-vynarajucich-sa-potrieb-deti-a-mladeze-jako-cesta-k-tvorbe-mladeznickej-politiky-na-urovni-obce.pdf
 +
| vydavatel = Mendelova univerzita v Brně
 +
| místo = Brno
 +
| datum vydání = 2017
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
| kapitola = Vliv zemědělských bioplynových stanic na lokální ekonomiku - bioekonomika v rurálním prostředí
 +
}}</ref>
  
'''4. [[wikipedia:cs:Methanogeneze|methanogeneze]]''' - vznik methanu ze směsi CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub> nebo z kyseliny octové; vedlejším produktem je CO<sub>2</sub><ref name="Straka">STRAKA, F. a kol.: ''Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových systémů''. Praha: GAS s.r.o., 2006, 706 s, ISBN 80-7328-090-6</ref>
+
Tyto stanice pomohu být obyvateli obcí vnímány negativně, ale výhody, které přináší hlavně v rámci energetické soběstačnosti a redukce emisí v lokalitě, tato negativa znatelně převyšují. Pro lokální ekonomiku také znamenají příležitost k budoucímu rozvoji.<ref name=":0" />
  
 +
Základním předpokladem pro správný provoz zemědělských bioplynových stanic je vždy dostatek biomasy. [[w:cs:Globální oteplování|Globální klimatická změna]] se projevuje i v rámci českého území, kdy se hospodáři stále častěji potýkají se suchými léty. Pro budoucí vývoj je pak zásadní otázkou, jakým směrem rozvíjet zemědělské bioplynové stanice v kontextu úbytku využitelné biomasy. Podíváme-li se na tento problém z pohledu přidané hodnoty, kdy biomasa zaujímá nejnižší stupeň, tak se nabízí transformace bioplynových stanic na tzv. [[w:cs:Biorafinérie|biorafinérie]], z nichž vstupy v podobě chemikálií a farmaceutik jsou na vyšším stupni vzhledem k přidané hodnotě.<ref>{{Citace monografie
 +
| příjmení = Sagapová
 +
| jméno = N.
 +
| příjmení2 = Buchtele
 +
| jméno2 = R.
 +
| titul = Rozvoj Jihočeského kraje - potenciál pro aplikaci iniciativy Evropské komise Smart Region
 +
| vydání =
 +
| vydavatel = Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta
 +
| místo = České Budějovice
 +
| rok vydání = 2020
 +
| počet stran =
 +
| kapitola = Zemědělské bioplynové stanice - co s nimi dál?
 +
| strany =
 +
| isbn =
 +
}}</ref>
  
== Provoz bioplynové stanice ==
+
==Anaerobní digesce==
=== Substráty ===
+
Anaerobní digesce (anaerobní fermentace) je proces, při kterém [[wikipedia:cs:Mikroorganismus|mikroorganismy]] rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu. Může probíhat samovolně v přírodě nebo řízenou metodou v bioplynových stanicích. Celý proces probíhá ve čtyřech základních fázích:  
V bioplynové stanici lze zpracovávat kejdu, hnůj a jiné odpady z živočišné výroby, [[wikipedia:cs:Fytomasa|fytomasu]], odpady z rostlinné výroby, ze stravování, biologicky rozložitelný komunální odpad a čistírenské kaly. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí. Často se uplatňuje kofermentace<ref name=" Schulz">SCHULZ, H.; EDER, B.: ''Bioplyn v praxi – Teorie, projektování, stavba zařízení, příklady''. Ostrava: HEL, 2004. 166 s, ISBN 80-86167-21-6</ref>, tzn. zpracování různých materiálů v jednom zařízení. Vhodnou kombinací substrátů lze docílit složení, které bude mít příznivý vliv na průběh procesu a tím i na výsledné množství a kvalitu bioplynu.
 
  
=== Technologie ===
+
#'''[[wikipedia:cs:Hydrol%C3%BDza|hydrolýza]]''' - hydrolytické mikroorganismy štěpí makromolekulární organické látky na menší molekuly schopné transportu do buňky, kde&nbsp;probíhají další fáze
Zařízení pro anaerobní digesci organických odpadů může mít mnoho variant. Na začátku bioplynové linky je zpravidla přípravná nádrž, kde se skladuje surový materiál. Ten je podle potřeby přečerpáván do [[wikipedia:cs:Fermentor|fermentoru]], kde se odehrává vlastní proces anaerobní digesce a tvorby bioplynu. Bioplyn vznikající ve fermentoru je jímán do zásobníku a upravován pro další využití.
+
#'''[[w:cs:Acidogeneze|acidogeneze]]''' - produkty hydrolýzy jsou štěpeny na jednodušší látky (kyseliny, alkoholy, CO<sub>2</sub>, H<sub>2</sub>)
 +
#'''acetogeneze''' - tvorba kyseliny octové, CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub>
 +
#'''[[wikipedia:cs:Methanogeneze|methanogeneze]]''' - vznik methanu ze směsi CO<sub>2</sub> a H<sub>2</sub> nebo z kyseliny octové; vedlejším produktem je CO<sub>2</sub><ref name="Straka">STRAKA, F. a kol.: ''Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových systémů''. Praha: GAS s.r.o., 2006, 706 s, ISBN 80-7328-090-6</ref>
  
=== Podmínky procesu ===
+
==Provoz bioplynové stanice==
Aby proces anaerobní digesce probíhal správně, je třeba zajistit vhodné životní podmínky pro činnost mikroorganismů. Těmi jsou:
+
===Substráty===
* striktně [[wikipedia:cs:Anaerobní|anaerobní prostředí]]
+
V bioplynové stanici lze zpracovávat kejdu, hnůj a jiné odpady z živočišné výroby, [[wikipedia:cs:Fytomasa|fytomasu]], odpady z rostlinné výroby, ze stravování, biologicky rozložitelný komunální odpad a čistírenské kaly. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí. Často se uplatňuje kofermentace<ref name="Schulz">SCHULZ, H.; EDER, B.: ''Bioplyn v praxi – Teorie, projektování, stavba zařízení, příklady''. Ostrava: HEL, 2004. 166 s, ISBN 80-86167-21-6</ref>, tzn. zpracování různých materiálů v jednom zařízení. Vhodnou kombinací substrátů lze docílit složení, které bude mít příznivý vliv na průběh procesu a tím i na výsledné množství a kvalitu bioplynu.
* optimální [[wikipedia:cs:Kyselost|pH]]
 
* stálá teplota
 
* vhodné složení substrátu<ref name="Schulz"/>
 
  
 +
===Technologie===
 +
Zařízení pro anaerobní digesci organických odpadů může mít mnoho variant. Na začátku bioplynové linky je zpravidla přípravná nádrž, kde se skladuje surový materiál. Ten je podle potřeby přečerpáván do [[wikipedia:cs:Fermentor|fermentoru]], kde se odehrává vlastní proces anaerobní digesce a tvorby bioplynu. Bioplyn vznikající ve fermentoru je jímán do zásobníku a upravován pro další využití.
  
== Produkty anaerobní digesce ==
+
===Podmínky procesu===
* '''Bioplyn'''
+
Aby proces anaerobní digesce probíhal správně, je třeba zajistit vhodné životní podmínky pro činnost mikroorganismů. Těmi jsou:  
:Bioplyn je tvořen převážně methanem a oxidem uhličitým. Obsah methanu se pohybuje mezi 50 a 75%.<ref>PASTOREK, Z.; KÁRA, J.; JEVIČ, P.: ''Biomasa – obnovitelný zdroj energie''. Praha: FCC PUBLIC s.r.o., 2004. 286 s, ISBN 80-86534-06-5</ref> Bioplyn se nejčastěji spaluje v kotlích a vyprodukované teplo se používá na vytápění budov nebo na ohřev vody. Další možností je kombinovaná výroba tepla a elektrické energie v [[Kogenerace|kogenerační jednotce]].  
 
* '''[[wikipedia:cs:Digestát|Digestát]]'''
 
:Tuhý zbytek po vyhnití se sníženým obsahem biologicky rozložitelných látek se nazývá digestát. Tento materiál, pokud vyhovuje všem parametrům stanoveným vyhláškou Ministerstva životního prostředí<ref name="382/2001>Česko. Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382 ze dne 17. řijna 2001 o podmínkách použití upravených kalů v zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů. In ''Sbírka zákonů České republiky''. 2001, částka 145, s. 8238-8436. Dostupný také z www: http://aplikace.mvcr.cz/archiv2008/sbirka/2001/sb145-01.pdf, ISSN 1211-1244 </ref>, lze využít jako [[wikipedia:cs:Hnojivo|hnojivo]], přídavek do [[wikipedia:cs:Kompost|kompostu]] nebo k úpravě povrchu terénu.<ref>VÁŇA, Jaroslav: Využití digestátů jako organického hnojiva. ''Biom.cz'' [online]. 2007-04-25 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz-bioodpady-a-kompostovani/odborne-clanky/vyuziti-digestatu-jako-organickeho-hnojiva>. ISSN: 1801-2655.</ref>
 
  
* '''Fugát'''
+
*striktně [[wikipedia:cs:Anaerobn%C3%AD|anaerobní prostředí]]
:Fugát, nebo-li procesní voda, je tekutý produkt vyhnívacího procesu a má charakter [[wikipedia:cs:Odpadní voda|vody odpadní]]. Je silně zakalený a obsahuje produkty anaerobního rozkladu organických látek. Zpravidla je odváděn do [[wikipedia:cs:Čistírna odpadních vod|čistírny odpadních vod]].
+
*optimální [[wikipedia:cs:Kyselost|pH]]
 +
*stálá teplota
 +
*vhodné složení substrátu<ref name="Schulz" />
  
 +
==Produkty anaerobní digesce==
  
== Bioplynové stanice v ČR a v zahraničí ==
+
*'''Bioplyn'''
Na začátku roku 2008 bylo na našem území v provozu asi 23 bioplynových stanic <ref>BAČÍK, Ondřej: Bioplynové stanice: technologie celonárodního významu. ''Biom.cz'' [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz-bioplyn/odborne-clanky/bioplynove-stanice-technologie-celonarodniho-vyznamu>. ISSN: 1801-2655.</ref>, z nichž převážná většina zpracovává bioodpady ze zemědělství. Nejdéle fungujícím zařízením na zpracování zemědělských odpadů v ČR je bioplynová stanice v Třeboni. V provozu je nepřetržitě od roku 1974 a zpracovává kejdu z velkovýkrmny prasat spolu s čistírenskými kaly.<ref>KAJAN, Miroslav: Bioplynová stanice Třeboň. ''Biom.cz'' [online]. 2004-06-07 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynova-stanice-trebon>. ISSN: 1801-2655..</ref> Další stanice jsou například v Kroměříži, Velkých Albrechticích, Mimoni, Kladrubech nebo Trhovém Štěpánově. České sdružení pro biomasu odhaduje reálný potenciál počtu bioplynových stanic v ČR na 400 zařízení do roku 2015.<ref>CZ Biom, : Bioplyn může zásobovat obnovitelnou elektřinou tisíce českých domácností. ''Biom.cz'' [online]. 2007-03-15 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: <http://biom.cz/czp-bioplyn/odborne-clanky/bioplyn-muze-zasobovat-obnovitelnou-elektrinou-tisice-ceskych-domacnosti>. ISSN: 1801-2655.</ref>
 
  
Z evropských zemí má nejvíce zkušeností s bioplynovou technologií Německo, kde je v současné době v provozu přes 3500 fermentačních zařízení především komunálního charakteru. V Dánsku funguje systém tzv. centralizovaných bioplynových stanic. Ke každé stanici je odpad svážen z okolních oblastí a stanice jsou umisťovány tak, aby se jejich svozové zóny nepřekrývaly.<ref name="Straka"/> Ve Švédsku se bioplyn kromě vytápění a výroby elektrické energie využívá i pro pohon vozidel a nedávno zde byl také zprovozněn první vlak poháněný bioplynem na světě.
+
:Bioplyn je tvořen převážně methanem a oxidem uhličitým. Obsah methanu se pohybuje mezi 50 a 75 %.<ref>PASTOREK, Z.; KÁRA, J.; JEVIČ, P.: ''Biomasa – obnovitelný zdroj energie''. Praha: FCC PUBLIC s.r.o., 2004. 286 s, ISBN 80-86534-06-5</ref> Bioplyn se nejčastěji spaluje v kotlích a vyprodukované teplo se používá na vytápění budov nebo na ohřev vody. Další možností je kombinovaná výroba tepla a elektrické energie v [[Kogenerace|kogenerační jednotce]].
  
 +
*'''[[wikipedia:cs:Digest%C3%A1t|Digestát]]'''
  
==Desatero bioplynových stanic==
+
:Tuhý zbytek po vyhnití se sníženým obsahem biologicky rozložitelných látek se nazývá digestát. Tento materiál, pokud vyhovuje všem parametrům stanoveným vyhláškou Ministerstva životního prostředí<ref>{{Citace Sbírky zákonů
Zájem o výstavbu bioplynových stanic na našem území v posledních letech stoupá. Kvalitně zpracovaný projekt a důsledné dodržování zásad udržitelného provozu mohou předejít mnohým problémům, které provoz bioplynové stanice často doprovázejí. České sdružení pro biomasu proto zpracovalo Desatero bioplynových stanic, které má poskytnout základní informace všem zájemcům o výstavbu zemědělských bioplynových stanic.
+
| typ = Vyhláška
Zkrácená verze desatera: <ref>BAČÍK, O.: Desatero bioplynových stanic. ''Biom – Odborný časopis a informační zpravodaj Českého sdružení pro biomasu''. 2007. č. 2, s. 2. Dostupné z WWW: http://biom.cz/biom/eBIOM-27-2007.pdf</ref>
+
| číslo = 382
 +
| rok = 2001
 +
| titul = Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382 ze dne 17. řijna 2001 o podmínkách použití upravených kalů v zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů
 +
}}</ref> , lze využít jako [[wikipedia:cs:Hnojivo|hnojivo]], přídavek do [[wikipedia:cs:Kompost|kompostu]] nebo k úpravě povrchu terénu.<ref>VÁŇA, Jaroslav: Využití digestátů jako organického hnojiva. ''Biom.cz'' [online]. 2007-04-25 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/vyuziti-digestatu-jako-organickeho-hnojiva. ISSN: 1801-2655.</ref>
  
1. Precizní příprava projektu
+
*'''Fugát'''
  
2. Dostatek kvalitních vstupních surovin
+
:Fugát, nebo-li procesní voda, je tekutý produkt vyhnívacího procesu a má charakter [[wikipedia:cs:Odpadn%C3%AD voda|vody odpadní]]. Je silně zakalený a obsahuje produkty anaerobního rozkladu organických látek. Zpravidla je odváděn do [[wikipedia:cs:%C4%8Cist%C3%ADrna odpadn%C3%ADch vod|čistírny odpadních vod]].
  
3. Výtěžnost bioplynu z jednotlivých materiálů
+
==Bioplynové stanice v ČR a v zahraničí==
 +
Na začátku roku 2008 bylo na našem území v provozu asi 23 bioplynových stanic <ref>BAČÍK, Ondřej: Bioplynové stanice: technologie celonárodního významu. ''Biom.cz'' [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynove-stanice-technologie-celonarodniho-vyznamu. ISSN: 1801-2655.</ref>, z nichž převážná většina zpracovává bioodpady ze zemědělství. Nejdéle fungujícím zařízením na zpracování zemědělských odpadů v ČR je bioplynová stanice v Třeboni. V provozu je nepřetržitě od roku 1974 a zpracovává kejdu z velkovýkrmny prasat spolu s čistírenskými kaly.<ref>KAJAN, Miroslav: Bioplynová stanice Třeboň. ''Biom.cz'' [online]. 2004-06-07 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW:http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynova-stanice-trebon. ISSN: 1801-2655..</ref> Další stanice jsou například v Kroměříži, Velkých Albrechticích, Mimoni, Kladrubech nebo Trhovém Štěpánově. České sdružení pro biomasu odhaduje reálný potenciál počtu bioplynových stanic v ČR na 400 zařízení do roku 2015.<ref>CZ Biom, : Bioplyn může zásobovat obnovitelnou elektřinou tisíce českých domácností. ''Biom.cz'' [online]. 2007-03-15 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/czp-bioplyn/odborne-clanky/bioplyn-muze-zasobovat-obnovitelnou-elektrinou-tisice-ceskych-domacnosti. ISSN: 1801-2655.</ref>
  
4. Komunikace se samosprávou a veřejností
+
Z evropských zemí má nejvíce zkušeností s bioplynovou technologií Německo, kde je v současné době v provozu přes 3500 fermentačních zařízení především komunálního charakteru. V Dánsku funguje systém tzv. centralizovaných bioplynových stanic. Ke každé stanici je odpad svážen z okolních oblastí a stanice jsou umisťovány tak, aby se jejich svozové zóny nepřekrývaly.<ref name="Straka" /> Ve Švédsku se bioplyn kromě vytápění a výroby elektrické energie využívá i pro pohon vozidel a nedávno zde byl také zprovozněn první vlak poháněný bioplynem na světě.
  
5. Spolehlivá a ověřená technologie
+
==Desatero bioplynových stanic==
 
 
6. Optimalizace investičních nákladů
 
 
 
7. Volba vhodné kogenerační jednotky
 
 
 
8. Využití odpadního tepla
 
 
 
9. Nakládání s digestátem – kvalitní hnojivo
 
 
 
10. Další možnosti využití bioplynu
 
 
 
 
 
== '''Příklad realizace projektu: Zemědělská bioplynová stanice Drahobudice''' ==
 
Jedná se o zemědělskou bioplynovou stanici pro zpracování [[wikipedia:cs:Biomasa|biomasy]] (kukuřičná siláž) a statkových hnojiv (kejda) v zemědělském areálu Drahobudice, který se nachází na okrese Kolín ve Středočeském kraji. Investorem i provozovatelem je ZAS Bečváry a.s..
 
 
 
 
 
[[Soubor:31b.jpg]]
 
 
 
 
 
 
 
==='''Jednotlivé aktivity projektu'''===
 
*Zpracování projektové dokumentace pro stavební povolení (rok 2007)
 
*Vyřízení stavebního povolení
 
*Zajištění příloh a zpracování žádosti o dotaci
 
*Výběrové řízení na dodavatele technologie a stavby
 
*Výstavba (březen 2008 - září 2008)
 
*Montáž technologie (srpen 2008)
 
*Uvádění do provozu (říjen 2008)
 
*Zkušební provoz (prosinec 2008 - únor 2009)
 
*Běžný provoz (od března 2009)
 
*Kolaudace
 
*Žádost o proplacení dotace
 
 
 
 
 
==='''Stavební objekty'''===
 
#[[wikipedia:cs:Fermentor|Fermentor]] – částečně zapuštěná zastřešená jímka rozdělená na dva prostory soustřednými prstenci, patří k němu dávkovač pevných substrátů s násypkou
 
#Provozní budova – zde je umístěno obslužné zázemí stanice a kogenerační jednotka (motor určený pro spalování s generátorem elektrického proudu)
 
#Přijímací kejdová jímka – umístěna vedle fermentoru
 
#[[wikipedia:cs:Plynojem|Plynojem]] – pro vyrovnání nestejnoměrného vývinu bioplynu, umístěn v prostoru mezi fermentorem a kogenerační jednotkou
 
#Silážní žlab – pro uskladnění kukuřičné siláže
 
#Skladovací jímka (koncový sklad [[wikipedia:cs:Digestát|digestátu]] – navazuje na ní stáčecí plocha pro vyskladňování digestátu do kejdových cisteren pro aplikaci na zemědělské pozemky
 
 
 
 
 
==='''Provoz'''===
 
'''Substráty'''
 
 
 
Jako substrát pro výrobu elektrické energie jsou využívány odpady z živočišné výroby a zemědělské plodiny, které jsou pěstovány na pozemcích investora.
 
*kukuřičná siláž: 27 tun denně
 
*kejda prasat: 12  m<sup>3</sup>
 
*vojtěžková senáž: 1 tuna denně
 
*silážované cukrovarnické řízky: 2 tuny denně
 
Dodávky kukuřice na siláž se uskutečňuje jednorázově v průběhu asi třiceti dnů v době sklizně kukuřic. Navážení kejdy a ostatních substrátů probíhá jednou denně.
 
 
 
 
 
'''Technologie a výkony'''
 
 
 
Pro výrobu bioplynu je používána tzv. dvoustupňová technologie fermentace. Jedná se o dva fermentory typu „kruh v kruhu“. Tato technologie umožňuje větší efektivitu celkového procesu. Proces lze lépe řídit a případné problémy související s nevhodným množstvím nebo poměrem substrátů lze lépe řešit. K výrobě elektrické energie a tepla je použita kogenerační jednotka s elektrickým výkonem 526 kW a tepelným výkonem 566 kW. Dodávka vyrobené energie z bioplynové stanice je zajištěna prostřednictvím nové trafostanice, která je připojena do sítě firmy Středočeská energetika, a.s..
 
 
 
V roce 2009 bylo vyrobeno 4 081,330 MWh elektřiny, vlastní spotřeba (elektřina potřebná pro provoz bioplynové stanice) činila 496,794 MWh (asi 12,2%). Dodávka elektřiny do distribuční soustavy činila 3594,833 MWh.
 
Tepelné energie, které vznikají při kogeneraci jako druhotný produkt prozatím nejsou příliš využity. V současnosti je příležitostně vytápěna sušárna dřeva. Do budoucna se plánuje vytápět stájové objekty pro krůty ve výkrmu a využití tepla pro dosoušení obilnin.
 
Digestát je využívaný jako organické hnojivo.
 
 
 
 
 
==='''Ekonomické aspekty'''===
 
Pro hodnocení ekonomické efektivnosti investice do bioplynové stanice můžeme využít výpočet doby návratnosti vložené investice. Prostá doba návratnosti (T<sub>s</sub>) se vypočítá podle vzorce
 
 
 
T<sub>s</sub> = (IN - D)/(V<sub>r</sub> - N<sub>pr</sub>)      (roky)
 
       
 
kde
 
 
IN – investiční, jednorázové náklady na realizaci projektu (Kč)
 
 
 
D – výše poskytnuté dotace (Kč)
 
 
 
V<sub>r</sub> – průměrné roční výnosy (Kč)
 
 
 
N<sub>pr</sub> - průměrné roční provozní náklady (Kč).
 
 
 
Celkové náklady na pořízení investice činily 63 000 000 Kč, dotace byla poskytnuta ve výši 23 000 000 Kč. Výnosy za rok 2009 činily 11 113 000 Kč a provozní náklady 7 044 000 Kč
 
 
 
D = 40 000 000/(11 113 000 - 7 044 000)
 
 
 
D = 9,8
 
 
 
Tento výpočet však udává pouze statický pohled na investici. Neuvažuje se v něm ani s faktorem času, ani s časovou hodnotou peněz.
 
Obecně pro bioplynové stanice platí, že doba návratnosti investice do 5 let je velmi dobrá a do 10 let přijatelná. Po 15 letech provozu dosáhne většina hlavních prvků bioplynové stanice své životnosti a je potřeba počítat s vyššími náklady na opravu a údržbu.
 
 
 
 
 
Elektrická energie je prodávána za státem garantovanou výkupní cenu ze zařízení využívající obnovitelné zdroje enregie po dobu 15 let. Výkupní ceny elektřiny (minimální ceny) stanovené Energetickým regulačním úřadem pro tento typ bioplynové stanice byly stanoveny pro rok 2009 ve výši 4120 Kč/MWh.
 
 
 
 
 
Diverzifikace příjmů investora. Státem garantovaná výkupní cena elektrické energie zajišťuje rovnoměrné příjmy pro investora a zároveň dlouholetou jistotu odbytu vyrobené energie. Tento projekt rovněž napomáhá eliminovat výkyvy v odbytu produktů zemědělského odvětví.
 
 
 
 
 
Osvobození od daně z příjmů po dobu prvních 5 let provozu bioplynové stanice, které je umožněno zákonem o dani z příjmu.
 
 
 
 
 
=== '''Environmentální aspekty''' ===
 
Jedná se o výrobu elektrické energie a tepla z obnovitelných zdrojů, což je v souladu s požadavky EU na snížení spotřeby fosilních paliv a snížení emisí z jejich spalování.
 
 
 
 
 
Dochází ke snížení produkce pachových látek z chovu zvířat, přesněji ze skladování kejdy a z hnojení zemědělských pozemků v blízkosti obytných území. Materiál vzniklý po fermentaci (digestát) je bez zápachu, skladován je ve skladovací jímce a následně využíván pro hnojení zemědělských pozemků. Celková roční produkce digestátu je 21 400 tun za rok. Z toho část 7 554 tun se vrací zpět do fermentoru pro naředění. Zbytek materiálu (13 846 t/rok) je využíván pro hnojení zemědělských pozemků. Díky dostatečné rozloze půdy, kterou investor obhospodařuje, nedochází k přehnojování.
 
 
 
 
 
Stavbou nebyly dotčeny pozemky, které jsou součástí zemědělského půdního fondu ani pozemky určené k plnění funkce lesa.
 
 
 
 
 
„Průběh výstavby… neovlivní zásadním způsobem okolní životní prostředí ani neohrozí zdraví občanů v nejbližších obytných objektech v obci Drahobudice. Ani v bezprostředním důsledku provozu nedojde k ovlivnění, případně narušení okolního prostředí. Negativní vlivy mohou nastat pouze v případě technologické nekázně. Při dodržení příslušných předpisů jsou však tato rizika vyloučena.
 
 
 
Jako zdroj emisí je bioplynová stanice (kogenerační jednotka) zařazena jako střední zdroj znečišťování ovzduší, výroba bioplynu je zařazena jako velký zdroj bez povinnosti provádět měření.
 
Nebudou dotčeny chráněné druhy rostlin ani živočichů, prvky územního systému ekologické stability, významné krajinné prvky, nedojde k poškození krajinného rázu.
 
 
 
Vzhledem k charakteru záměru a lokalizaci stavby nebyly shledány závažné vlivy na životní prostředí a obyvatele, které by vznikly v důsledku výstavby a následného provozu.“
 
 
 
== Zdroje ==
 
<references/>
 
 
 
 
 
== Odkazy ==
 
  
=== Externí odkazy ===
+
Zájem o výstavbu bioplynových stanic na našem území v posledních letech stoupá. Kvalitně zpracovaný projekt a důsledné dodržování zásad udržitelného provozu mohou předejít mnohým problémům, které provoz bioplynové stanice často doprovázejí. České sdružení pro biomasu proto zpracovalo Desatero bioplynových stanic, které má poskytnout základní informace všem zájemcům o výstavbu zemědělských bioplynových stanic. Zkrácená verze desatera: <ref>BAČÍK, O.: Desatero bioplynových stanic. ''Biom – Odborný časopis a informační zpravodaj Českého sdružení pro biomasu''. 2007. č. 2, s. 2. Dostupné z WWW: http://biom.cz/biom/eBIOM-27-2007.pdf</ref>
  
[http://en.wikipedia.org/wiki/Anaerobic_digestion Anaerobic digestion] na anglické Wikipedii
+
#Precizní příprava projektu
 +
#Dostatek kvalitních vstupních surovin
 +
#Výtěžnost bioplynu z jednotlivých materiálů
 +
#Komunikace se samosprávou a veřejností
 +
#Spolehlivá a ověřená technologie
 +
#Optimalizace investičních nákladů
 +
#Volba vhodné kogenerační jednotky
 +
#Využití odpadního tepla
 +
#Nakládání s digestátem – kvalitní hnojivo
 +
#Další možnosti využití bioplynu
  
[http://en.wikipedia.org/wiki/Biogas Biogas] na anglické Wikipedii
+
==Odkazy==
  
[http://www.biom.cz CZ Biom] České sdružení pro biomasu
+
===Související články===
  
[http://www.mze.cz/UserFiles/File/EAFRD/Desatero.pdf Desatero bioplynových stanic] na stránkách MZe
+
*[[/Drahobudice/|Zemědělská bioplynová stanice Drahobudice]] - příkladová studie
  
[http://www.i-ekis.cz/? i-EKIS] Internetové energetické konzultační a informační středisko ČEA
+
===Reference===
 +
<references />
 +
===Externí odkazy===
 +
{{Wikipedia cs p|Bioplyn}}
  
[http://www.biogas.org Německá asociace bioplynu] v němčině
+
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Anaerobic_digestion Anaerobic digestion] na anglické Wikipedii
 +
*[http://en.wikipedia.org/wiki/Biogas Biogas] na anglické Wikipedii
 +
*[http://www.biom.cz CZ Biom] České sdružení pro biomasu
 +
*[http://www.mze.cz/UserFiles/File/EAFRD/Desatero.pdf Desatero bioplynových stanic] na stránkách MZe
 +
*[http://www.i-ekis.cz/? i-EKIS] Internetové energetické konzultační a informační středisko ČEA
 +
*[http://www.biogas.org Německá asociace bioplynu] v němčině
  
 +
[[Kategorie:Energetika]]
 +
[[Kategorie:Odpadové hospodářství]]
 +
[[Kategorie:Bioekonomika]]
 +
[[Kategorie:Projekt Udržitelný rozvoj na místní úrovni]]
  
  
  
[[Kategorie:Skupina B]]
+
{{MAS}}

Aktuální verze z 13. 2. 2021, 19:53

Bioplynová stanice Lípa

Bioplynová stanice je technologické zařízení využívající procesu anaerobní digesce ke zpracování bioodpadu, případně jiného biologicky rozložitelného materiálu. Hlavním produktem anaerobní digesce je bioplyn, který lze využít jako alternativní zdroj energie.

Hlavní princip bioplynových stanic[editovat | editovat zdroj]

Jedná se o zařízení, jejichž hlavním procesem a účelem je přeměna substrátů ze zemědělství, čistírenských kalů či biologicky rozložitelných odpadů na výstup, tzv. bioplyn. Jeho energetický potenciál je možné využít buď přímo v lokalitě bioplynové stanice, nebo skrze distribuční kanál přesunout na místo spotřeby.[1] V obecné rovině se vstupům do procesu přeměny na bioplyn říká biomasa. Do této kategorie spadá veškeré hmota organického původu, která může být ve formě dendromasy (dřevní biomasa), fytomasy (zemědělské plodiny, rostliny) a biomasy živočišného původu.[1]

Biomasa jako významný obnovitelný zdroj dostala své významné místo díky evropské politice zaměřené na hospodářský růst, který je podpořen formou inovací do alternativních zdrojů a udržitelné a konkurenceschopné energeticky. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES určila cíl zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů v EU na 20 % do roku 2020 a biomasa v tomto směřování má zásadní pozici.[2]

Česká republika je dle dat z roku 2014 na pátém místě za Německem, Itálií, Švýcarskem a Francií v produkci elektřiny z bioplynu.[3] Vzhledem ke zkušenostem zahraničních firem se stavbou bioplynových stanic jsou stanice v České republice založené na technice zejména z německy mluvících sousedních zemí.[3]

Od roku 2020 se změnila pravidla finanční podpory bioplynových stanic. Do té doby Energetický regulační úřad rozlišoval dvě kategorie – zemědělské a odpadové bioplynové stanice. Vyšší podpora byla dříve směřována k zemědělským bioplynovým stanicím, které byly označeny jako AF1, které zpracovávají primární energetické suroviny. Kategorie AF2 byla pro tzv. odpadové bioplynové stanice a byla jim přiřazena nižší podpora. Obě kategorie byly sjednoceny do jedné, AF, která je na úrovni předchozí AF1.[4]

Zemědělské bioplynové stanice[editovat | editovat zdroj]

Hojně rozšířené jsou zemědělské bioplynové stanice. Příkladem může být Jihočeský kraj, kde jsou zastoupeny 77 %.[5] Jejich největším přínosem je podpora lokální ekonomiky a pozitivní vliv na stabilitu podniků v zemědělství.[6]

Tyto stanice pomohu být obyvateli obcí vnímány negativně, ale výhody, které přináší hlavně v rámci energetické soběstačnosti a redukce emisí v lokalitě, tato negativa znatelně převyšují. Pro lokální ekonomiku také znamenají příležitost k budoucímu rozvoji.[3]

Základním předpokladem pro správný provoz zemědělských bioplynových stanic je vždy dostatek biomasy. Globální klimatická změna se projevuje i v rámci českého území, kdy se hospodáři stále častěji potýkají se suchými léty. Pro budoucí vývoj je pak zásadní otázkou, jakým směrem rozvíjet zemědělské bioplynové stanice v kontextu úbytku využitelné biomasy. Podíváme-li se na tento problém z pohledu přidané hodnoty, kdy biomasa zaujímá nejnižší stupeň, tak se nabízí transformace bioplynových stanic na tzv. biorafinérie, z nichž vstupy v podobě chemikálií a farmaceutik jsou na vyšším stupni vzhledem k přidané hodnotě.[7]

Anaerobní digesce[editovat | editovat zdroj]

Anaerobní digesce (anaerobní fermentace) je proces, při kterém mikroorganismy rozkládají organický materiál bez přístupu vzduchu. Může probíhat samovolně v přírodě nebo řízenou metodou v bioplynových stanicích. Celý proces probíhá ve čtyřech základních fázích:

  1. hydrolýza - hydrolytické mikroorganismy štěpí makromolekulární organické látky na menší molekuly schopné transportu do buňky, kde probíhají další fáze
  2. acidogeneze - produkty hydrolýzy jsou štěpeny na jednodušší látky (kyseliny, alkoholy, CO2, H2)
  3. acetogeneze - tvorba kyseliny octové, CO2 a H2
  4. methanogeneze - vznik methanu ze směsi CO2 a H2 nebo z kyseliny octové; vedlejším produktem je CO2[8]

Provoz bioplynové stanice[editovat | editovat zdroj]

Substráty[editovat | editovat zdroj]

V bioplynové stanici lze zpracovávat kejdu, hnůj a jiné odpady z živočišné výroby, fytomasu, odpady z rostlinné výroby, ze stravování, biologicky rozložitelný komunální odpad a čistírenské kaly. Vhodné jsou zvláště materiály s vyšší vlhkostí. Často se uplatňuje kofermentace[9], tzn. zpracování různých materiálů v jednom zařízení. Vhodnou kombinací substrátů lze docílit složení, které bude mít příznivý vliv na průběh procesu a tím i na výsledné množství a kvalitu bioplynu.

Technologie[editovat | editovat zdroj]

Zařízení pro anaerobní digesci organických odpadů může mít mnoho variant. Na začátku bioplynové linky je zpravidla přípravná nádrž, kde se skladuje surový materiál. Ten je podle potřeby přečerpáván do fermentoru, kde se odehrává vlastní proces anaerobní digesce a tvorby bioplynu. Bioplyn vznikající ve fermentoru je jímán do zásobníku a upravován pro další využití.

Podmínky procesu[editovat | editovat zdroj]

Aby proces anaerobní digesce probíhal správně, je třeba zajistit vhodné životní podmínky pro činnost mikroorganismů. Těmi jsou:

Produkty anaerobní digesce[editovat | editovat zdroj]

  • Bioplyn
Bioplyn je tvořen převážně methanem a oxidem uhličitým. Obsah methanu se pohybuje mezi 50 a 75 %.[10] Bioplyn se nejčastěji spaluje v kotlích a vyprodukované teplo se používá na vytápění budov nebo na ohřev vody. Další možností je kombinovaná výroba tepla a elektrické energie v kogenerační jednotce.
Tuhý zbytek po vyhnití se sníženým obsahem biologicky rozložitelných látek se nazývá digestát. Tento materiál, pokud vyhovuje všem parametrům stanoveným vyhláškou Ministerstva životního prostředí[11] , lze využít jako hnojivo, přídavek do kompostu nebo k úpravě povrchu terénu.[12]
  • Fugát
Fugát, nebo-li procesní voda, je tekutý produkt vyhnívacího procesu a má charakter vody odpadní. Je silně zakalený a obsahuje produkty anaerobního rozkladu organických látek. Zpravidla je odváděn do čistírny odpadních vod.

Bioplynové stanice v ČR a v zahraničí[editovat | editovat zdroj]

Na začátku roku 2008 bylo na našem území v provozu asi 23 bioplynových stanic [13], z nichž převážná většina zpracovává bioodpady ze zemědělství. Nejdéle fungujícím zařízením na zpracování zemědělských odpadů v ČR je bioplynová stanice v Třeboni. V provozu je nepřetržitě od roku 1974 a zpracovává kejdu z velkovýkrmny prasat spolu s čistírenskými kaly.[14] Další stanice jsou například v Kroměříži, Velkých Albrechticích, Mimoni, Kladrubech nebo Trhovém Štěpánově. České sdružení pro biomasu odhaduje reálný potenciál počtu bioplynových stanic v ČR na 400 zařízení do roku 2015.[15]

Z evropských zemí má nejvíce zkušeností s bioplynovou technologií Německo, kde je v současné době v provozu přes 3500 fermentačních zařízení především komunálního charakteru. V Dánsku funguje systém tzv. centralizovaných bioplynových stanic. Ke každé stanici je odpad svážen z okolních oblastí a stanice jsou umisťovány tak, aby se jejich svozové zóny nepřekrývaly.[8] Ve Švédsku se bioplyn kromě vytápění a výroby elektrické energie využívá i pro pohon vozidel a nedávno zde byl také zprovozněn první vlak poháněný bioplynem na světě.

Desatero bioplynových stanic[editovat | editovat zdroj]

Zájem o výstavbu bioplynových stanic na našem území v posledních letech stoupá. Kvalitně zpracovaný projekt a důsledné dodržování zásad udržitelného provozu mohou předejít mnohým problémům, které provoz bioplynové stanice často doprovázejí. České sdružení pro biomasu proto zpracovalo Desatero bioplynových stanic, které má poskytnout základní informace všem zájemcům o výstavbu zemědělských bioplynových stanic. Zkrácená verze desatera: [16]

  1. Precizní příprava projektu
  2. Dostatek kvalitních vstupních surovin
  3. Výtěžnost bioplynu z jednotlivých materiálů
  4. Komunikace se samosprávou a veřejností
  5. Spolehlivá a ověřená technologie
  6. Optimalizace investičních nákladů
  7. Volba vhodné kogenerační jednotky
  8. Využití odpadního tepla
  9. Nakládání s digestátem – kvalitní hnojivo
  10. Další možnosti využití bioplynu

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 ÚSTAV ZEMĚDĚLSKÉ EKONOMIKY A INFORMACÍ. Metodika kalkulací nákladů a výnosů bioplynových stanic v zemědělských podnicích [online]. Praha: 2013 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 
  2. EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/28/ES ze dne 23. dubna 2009, o podpoře využívání energie z obnovitelných zdrojů a změně a následném zrušení směrnic 2001/77/ES a 2003/30/ES [online]. 2009 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 
  3. 3,0 3,1 3,2 Strategická výzkumná agenda oboru bioplyn. Česká bioplynová asociace. . Dostupné online.  
  4. ŠKRDLÍKOVÁ, Helena. Zajímej.se [online]. 2020-05-26 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  5. Mapa bioplynových stanic. Česká bioplynová asociace [online]. [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  6. SAGAPOVÁ, N.; CUDLÍNOVÁ, Eva. Sborník příspěvků z mezinárodní vědecké konference Region v rozvoji společnosti 2017 [online]. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2017 [cit. 2021-02-13]. Kapitola Vliv zemědělských bioplynových stanic na lokální ekonomiku - bioekonomika v rurálním prostředí. Dostupné online. 
  7. SAGAPOVÁ, N.; BUCHTELE, R. Rozvoj Jihočeského kraje - potenciál pro aplikaci iniciativy Evropské komise Smart Region. České Budějovice: Jihočeská univerzita, Ekonomická fakulta, 2020. Kapitola Zemědělské bioplynové stanice - co s nimi dál?. 
  8. 8,0 8,1 STRAKA, F. a kol.: Bioplyn – příručka pro výuku, projekci a provoz bioplynových systémů. Praha: GAS s.r.o., 2006, 706 s, ISBN 80-7328-090-6
  9. 9,0 9,1 SCHULZ, H.; EDER, B.: Bioplyn v praxi – Teorie, projektování, stavba zařízení, příklady. Ostrava: HEL, 2004. 166 s, ISBN 80-86167-21-6
  10. PASTOREK, Z.; KÁRA, J.; JEVIČ, P.: Biomasa – obnovitelný zdroj energie. Praha: FCC PUBLIC s.r.o., 2004. 286 s, ISBN 80-86534-06-5
  11. Vyhláška č. 382/2001 Sb., Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 382 ze dne 17. řijna 2001 o podmínkách použití upravených kalů v zemědělské půdě, ve znění pozdějších předpisů. In: Sbírka zákonů. 2001. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné na Portálu veřejné správy ČR.
  12. VÁŇA, Jaroslav: Využití digestátů jako organického hnojiva. Biom.cz [online]. 2007-04-25 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/vyuziti-digestatu-jako-organickeho-hnojiva. ISSN: 1801-2655.
  13. BAČÍK, Ondřej: Bioplynové stanice: technologie celonárodního významu. Biom.cz [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynove-stanice-technologie-celonarodniho-vyznamu. ISSN: 1801-2655.
  14. KAJAN, Miroslav: Bioplynová stanice Třeboň. Biom.cz [online]. 2004-06-07 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW:http://biom.cz/cz/odborne-clanky/bioplynova-stanice-trebon. ISSN: 1801-2655..
  15. CZ Biom, : Bioplyn může zásobovat obnovitelnou elektřinou tisíce českých domácností. Biom.cz [online]. 2007-03-15 [cit. 2009-01-14]. Dostupné z WWW: http://biom.cz/czp-bioplyn/odborne-clanky/bioplyn-muze-zasobovat-obnovitelnou-elektrinou-tisice-ceskych-domacnosti. ISSN: 1801-2655.
  16. BAČÍK, O.: Desatero bioplynových stanic. Biom – Odborný časopis a informační zpravodaj Českého sdružení pro biomasu. 2007. č. 2, s. 2. Dostupné z WWW: http://biom.cz/biom/eBIOM-27-2007.pdf

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Bioplyn na české Wikipedii.




Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.