Enviwiki

Ekokomunity

Verze z 21. 11. 2008, 10:27, kterou vytvořil Bruna1 (diskuse | příspěvky) (→‎Externí odkazy)


Definice

Komunita (z lat. cum – spolu, mezi sebou a munere – darovat) je společenství živých bytostí, které sdílejí určitou oblast (omezenou prostorově, jejich společnými zájmy apod). Jednotlivé živé bytosti mohou být rostliny, zvířata nebo lidé, kteréhokoliv druhu nebo velikosti. [1]

V dnešní době je komunita z pohledu lidské společnosti vnímána jako společenství lidí snažících se žít alternativním způsobem života mimo hlavní proud společnosti.[2]

Hlavní rysy komunit:[3]

  1. Nezávislé na rodinných vztazích
  2. Minimálně 3 – 5 dospělých členů
  3. Vstup je dobrovolný
  4. Geografická a psychologická separace od hlavního proudu společnosti
  5. Společná ideologie členů
  6. Nějaká forma společného vlastnictví
  7. Zájmy skupiny přesahují zájmy jednotlivce – nadřazenost komunity

Takto je definována většina komunit v západním světě. Komunity jsou formovány s různými cíly např.: [4]

  • Možnost žít život dle svého.
  • Alternativa pro lidi, kteří se rozhodli žít život nezávisle na společnosti, nebo za nějakým cílem – trvalá udržitelnost apod.
  • Jako protest proti různým jevům v lidské společnosti – komercionalizaci, vlivu médií, odosobnění, odklonu od přírody, netoleranci a podobně.
  • Často je motivem též udržování tradic, nebo návrat k přírodě.

Ekokomunity

Ekokomunity vznikají často na odlehlých místech, kde se lidé snaží najít trvale udržitelný životní styl. Cílem je co nejmenší závislost na zbytku společnosti a potravní, materiální a energetická soběstačnost. Z toho důvodu pracuje většina členů výhradně uvnitř komunity.[4] Nejčastěji mají podobu novodobých vesnic (Ekovesničky), ale mohou být i součastí běžné obce. Zemědělství je produkováno na okolních polích a lukách bez využití umělých hnojiv a nejmodernější mechanizace. Využívá se i síly hospodářských zvířat. Energie je často získávána z obnovitelných zdrojů – spalováním biomasy, využitím solární energie pro ohřev vody či výrobu elektrické energie. Vznikající odpad je důsledně tříděn, bioodpad se kompostuje, odpadní voda je zpracovávána v biologických čistírnách odpadních vod. Oproti běžným domácnostem zde vzniká méně odpadu, díky nižšímu množství obalů a nekonzumnímu způsobu života. Voda bývá z vlastních zdrojů. Pitná voda se využívá výhradně pro přípravu potravy a pití, na ostatní činnosti včetně praní se používá voda dešťová (závisí na místních podmínkách). Důležitá bývá i samotná architektura. Stavby splňují nároky Zelené architektury, lze však vysledovat několik odlišných přístupů, které se mohou různě prolínat.

  • Tradiční – využívá hlavně tradičních stavebních postupů – nepálené cihly, dřevo, slaměné domy, slaměné střechy.
  • Minimalistický – využití libovolných materiálů s co nejnižšími náklady – zbytkové či odpadní materiály, místní zdroje.
  • Moderní – využívá i moderní postupy a materiály s cílem co největších energetických úspor.

V některých komunitách si obyvatelé staví své obydlí sami (např. Friland[5]) případně s pomocí ostatních členů, čímž se utužují vazby na komunitu, která je pak architektonicky velmi pestrá.


Odlišnosti od ostatních komunit

  • Na rozdíl od jiných komunit, mají ekokomunity velmi pestrou skladbu členů, kteří zvládají různé profese.
  • Díky tomu jsou mnohem soběstačnější a méně závislé na zbytku společnosti a také jsou přirozeměnější.
  • Velmi často aktivně působí ve společnosti s cílem informovat o možnostech trvale udržitelného života, organického zemědělství nebo návratu k přírodě.
  • Pomáhají udržovat tradice a zvyky a tím udržují kulturní historii své země.
  • Společná ideologie je široká, jelikož každý může mít vlastní pohled na řešení různých problémů.
  • Také si vyměňují zkušenosti a informace mezi sebou díky osobním návštěvám v rámci Global Ecovillage Network [6], jelikož mnohé tradiční postupy byly mnohdy zapomenuty.
  • Aktivně zajišťují standardizaci alternativních stavebních postupů a navrhují výjimky ze zákunů s cílem podpory Zelené architektury. [7]
  • Některé komunity se nsaží dosáhnout 50-150 členů, což odpovídá sociologickýcm a antropologickým výzkumům o ideálním množství lidí, které si je člověk schopen společensky zapamatovat.[8]

Zdroje

  1. ↑ Komunita
  2. ↑ Poldervaart, S. (2001): The Concepts of Utopianism, Modernism and Postmodernism, Community and Sustainability. In: S. Poldervaart, H. Jansen & B. Kesler, ed., Contemporary Utopian Struggles. Communities between Modernism and Postmodernism, s.11–30. Amsterdam: Aksant Academic Publishers.
  3. ↑ Shenker, B. (1986), Intentional Communities. Ideology and Alienation in Communal Societies. London/Boston/Henley: Routledge and Kegan Paul.
  4. ↑ 4,0 4,1 L.Meijering, P. Huigen, B. Van Hoven (2007): Intentional Communities in rural spaces. Economische en Sociale geografie 98(1): s. 42-52. Blackwell Publishing Ltd.
  5. ↑ Friland – Komunita u dánského města Ronde http://www.dr.dk/DR2/Friland/Oplev+Friland/ (dánsky) [Citováno 2008-10-20]
  6. ↑ GEN – Global Ecovillage Network http://gen.ecovillage.org/regions/index.html (anglicky) [Citováno 2008-10-19]
  7. ↑ Komunita v dánském městě Hjortshoj http://www.ecovillage.dk/[Citováno 2008-10-20]
  8. ↑ Hill, R. and Dunbar, R. (2002). "Social Network Size in Humans." Human Nature, Vol. 14, No. 1, pp. 53-72. Retrieved on: April 9, 2008

Odkazy

Související stránky


Externí odkazy

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ekokomunity&oldid=4504“