Rio+5
Zvláštní zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku v červnu 1997 (UNGASS) bylo věnováno jedinému tématu: posouzení pokroku dosaženého v naplňování závěrů Summitu Země Rio de Janeiro v roce 1992. UNGASS se zaměřilo se na relativně omezený počet otázek (ve srovnání se záběrem Ria, který byl až příliš široký). Tato témata lze rozčlenit do čtyř velkých skupin:
První skupina
- Především to byly vůbec nejsložitější průřezové problémy, jejichž úspěšné řešení předpokládá plnou integraci celkové environmentální, hospodářské, sociální a rozvojové politiky. Rozvojové země zdůrazňovaly klíčový význam odstranění chudoby a vyčítaly (právem) zemím vyspělým, že slíbily zvýšit svou rozvojovou pomoc, ale ve skutečnosti došlo k jejímu snížení. Rozvinuté státy naopak považovaly za základní problém změnu vzorců spotřeby a výroby, protože zde vidí skutečný kořen řešení problémů. V poslední době se stala aktuálnější rovněž otázka často kontroverzního vztahu mezi rychle rostoucím světovým obchodem a životním prostředím.
Druhá skupina
- Do druhé skupiny můžeme zařadit záležitosti týkající se lidské populace. Především je to samotný růst počtu lidí na Zemi, který je dosud mnohými autory považován za základní příčinu globální krize, i když poslední údaje OSN daly důvod k opatrnému optimismu: Růstová míra klesá rychleji, než se předpokládalo. Druhou otázkou bylo zdraví populace. Jeho nejdůležitějším indikátorem je očekávaná délka života, která v globálním úhrnu mírně roste, avšak v posledním desetiletí poklesla v 15 zemích subsaharské Afriky a v 17 státech s transformující se ekonomikou. Velké obavy také vzbudila rychle pokračující urbanizace v rozvojových zemích a s ní spojené různé projevy městského stresu. Závažné jsou i problémy malých ostrovních států, jež se mimo jiné cítí velmi ohroženy stoupající mořskou hladinou v důsledku globálního oteplování.
Třetí skupina
- Třetí skupinu tvořila problematika rozvoje důležitých hospodářských odvětví, která mají nejužší vztah k životnímu prostředí a k čerpání přírodních zdrojů. UNGASS se zejména zabýval otázkami energetiky, dopravy, zemědělství, turismu a cestovního ruchu. Snad překvapí, že mezi prioritními odvětvími chyběl průmysl, protože právě průmyslové závody bývají tradičně vnímány jako hlavní znečišťovatelé životního prostředí. Situace se však v posledních létech změnila, průmyslové podniky dokázaly své chování v globálním měřítku do té míry změnit, že jsou dnes pokládány mnohdy dokonce za spojence ekologů. Systémy environmentálního managementu, principy eko-efektivity, sledování životního cyklu výrobků, snaha po zvyšování energetické a materiálové účinnosti, minimalizace odpadů a čistší produkce, to všechno jsou trendy, jež se rychle prosazují a radikálně mění environmentální image podniků. Ne tak ostatní uvedená odvětví. V poslední době se stala nepřítelem životního prostředí číslo jedna doprava, především daleko převažující silniční a rychle rostoucí letecká. Vážné obavy vzbudil nesmírně rychle rostoucí objem stále náročnější zejména zahraniční turistiky zaměřující se na atraktivní, ale ekologicky snadno zranitelná místa. Zemědělství zřejmě dokáže vyprodukovat dostatek potravin i pro rostoucí lidstvo, avšak jeho charakter rozhodně není trvale udržitelný, zejména co do péče o půdu, a tak je dlouhodobá budoucnost velmi nejistá. V oblasti energie bylo sice dosaženo významného úspěchu ve vyspělých státech, kde prakticky nikde celková spotřeba primárních energetických zdrojů neroste, avšak pokrok ani zde není dost radikální: v budoucnu by mělo docházet k jejímu snížení. Rozvojové země budou svou spotřebu ještě dlouho zvyšovat, což je sice pochopitelné, ale zároveň z mnoha aspektů hrozivé.
Čtvrtá skupina
- Ve čtvrté skupině byly zařazeny problémy, které se podle naší terminologie týkají složek životního prostředí. UNGASS se zaměřil především na globální rozměr, na planetární životodárné systémy, ale věnoval pozornost i ostatním celosvětově významným otázkám. Seznam priorit je zde dlouhý: zdroje sladké vody, moře a oceány, lesy, mnohostranné problémy ovzduší a klimatu, nebezpečné chemikálie, odpady včetně radioaktivních, růst pouští a jiná degradace půd, snižování biologické rozmanitosti a přírodní katastrofy. V žádné z těchto oblastí nebyly zaznamenány pozitivní trendy ve světovém měřítku, v některých případech jsou současné tendence velmi alarmující. V poslední době vrostly obavy zejména ze znečištění oceánů, úbytku lesů, nadcházející změny klimatu a z prudkého ubývání rostlinných a živočišných druhů a jiných forem snižování biologického bohatství planety, avšak ani ostatní záležitosti na tom nejsou lépe.
Světové deníky a časopisy - a stejně naše sdělovací prostředky - většinou označily UNGASS za mimořádný neúspěch. Zdůrazňovaly, že se nepodařilo přijmout žádné konkrétní závazky co do snížení škodlivých emisí nebo jiného znečištění, nebyla uzavřena žádná nová globální úmluva ani nedošlo k dohodě o tom, že se bude nějaká připravovat, vyspělé státy nepřislíbily žádnou novou finanční pomoc, progresivnější návrhy z různých oblastí byly odmítnuty. Za období uplynulých pět let, jež se mělo posuzovat, se globální ekologická situace prakticky ve všech globálních rozměrech zhoršila. Summit konstatoval naléhavou potřebu zvrátit dosavadní nepříznivé trendy, ale žádná radikální řešení předložena nebyla.
Bylo by však nesprávné hodnotit Zvláštní zasedání jen negativně. Nešlo o konferenci pouze ekologickou. Tématem bylo zhodnocení pokroku, kterého bylo dosaženo v naplňování myšlenek Agendy 21. Základní otázkou je tedy podoba rozvoje, jenž by měl být sociálně průchodný, ekonomicky zabezpečený a environmentálně únosný. Klíčovou myšlenkou je vzájemná integrace jednotlivých rozměrů rozvoje. Vazba na ekologické systémy planety a problematika jejich ochrany je jen jedním z několika aspektů udržitelného rozvoje. Povzbudivé je, že se podařilo přesvědčit světovou veřejnost o vážnosti těchto problémů, kterým se dostává rostoucí pozornosti na nejvyšších politických fórech.
Hlavním tématem summitu v New Yorku byla integrace principů ochrany prostředí, přírody a přírodních zdrojů do celkové rozvojové politiky. Na rozdíl od všeobsáhlé Agendy 21 můžeme pozorovat důležitý vývoj: po "grandiózních" schématech a komplexních koncepcích přicházejí hlubší analýzy jednotlivých odvětví a oblastí a návrhy na konkrétní opatření. Mnoho států zpracovalo a na summitu předvedlo své národní strategie udržitelnosti nazvané Trvale udržitelný rozvoj ve Švýcarsku, Vstříc udržitelnosti v Rakousku a podobně. Jde o potřebné dokumenty, avšak snad ještě zajímavější jsou informace o značné šíři akcí menších rozměrů a velmi konkrétního charakteru. Tak například 70 % britských a 100 % švédských obcí má zpracováno svou lokální [[Agenda 21|Agenda 21]. Ukazuje se, že vedle hospodářských odvětví jsou to právě obce, kde se myšlenky trvale udržitelného rozvoje nejúčinněji uplatňují. Je to ilustrace uvedeného vývoje k neokázalým, ale užitečným aktivitám, jež přinášejí hmatatelné výsledky.
Podobný trend vedl v oblasti ochrany složek prostředí a přírodních zdrojů ke stanovení relativně omezeného počtu priorit. V souvislosti s tehdy chystanou konferencí o změně klimatu se nejvíce pozornosti zaměřilo právě na snížení emisí skleníkových plynů. Jako nejvíce kontroverzní se nakonec ukázala otázka zdrojů sladké vody. Význam tohoto stále vzácnějšího a cennějšího přírodního zdroje stoupá, o čemž svědčí i to, že se častěji stává předmětem mezinárodních sporů.
Ačkoliv bylo v poslední době zaznamenáno zhoršení globální ekologické situace, byly dosavadní postupy - zejména již uzavřené mezinárodní úmluvy - shledány v zásadě adekvátními a nebyly navrženy žádné radikálně nové přístupy (snad s výjimkou iniciativy na ochranu zdrojů vody). Nástroje, jež jsou k dispozici, je třeba rozvinout a plně využívat, například uzavřením závazných protokolů ke stávajícím úmluvám.
Význam konference v New Yorku podtrhla účast přibližně 40 hlav států a vlád, mezi něž patřili představitelé zemí G-7, naprosté většiny států OECD a několika zemí rozvojových. Nepřinesla sice žádný převrat, znamenala však skromný krok správným směrem.11
