Zajištěné cesty v rakouských Alpách

V současné době se outdoorové aktivity stávají stále oblíbenější náplní trávení volného času lidí. Lidé si uvědomují negativa svého nezdravého životního stylu a snaží se je kompenzovat trávením času v přírodě. Článek se zabývá vlivem zajištěných cest v rakouských Alpách na životní prostředí na regionální i globální úrovni.

Zajištěná cesta

Zajištěné cesty

Heslem zajištěné cesty rozumíme český překlad italského názvu via ferrata, německy Klettersteig, případně anglicky climbing route. Dnes se běžně používá převzatý výraz ferraty. Jedná se o uměle zajištěnou horolezeckou cestu, jejíž obtížnost je snížena umělými stupy, kramlemi, ocelovými kolíky, žebříky, mostky. Hlavním jistícím prvkem je ocelové lano ukotvené po krátkých úsecích do skály, které slouží pro zajištění lezce pomocí karabiny a také jako prvek, za který se může lezec přidržovat.

Historie

Nejprve se stavěly zajištěné cesty čistě z praktických důvodů pro snazší pohyb ve vysokých horách, až později (19. století) sloužili jako zmírnění náročnosti výstupu na některé vrcholy (Hoher Dachstein, Zugspitze). V průběhu 20. stol. zejména po Druhé světové válce se z ferrat stala oblíbená turistická činnost. Docházelo k opravám válečných stezek a vzniku mnoha nových cest. Teprve nyní se ovšem dostávají ferraty do hledáčku cestovních agentur, díky čemuž výrazně vzrostl počet turistů nezkušených s pohybem a chováním ve vysokých horách.

Alpenverien

Jak vyplývá z charakteru činnosti, zpravidla jsou ferraty postaveny v místech, která jsou pro turistu lákavá (vysoké hory, krásná příroda), tudíž jde často o krajinu chráněnou. Ne jinak je tomu v rakouských alpách, kde se o vše stará horský spolek Österreichischer Alpenverein (ÖeAV). Společně s německým spolkem a alpským klubem Jižního Tyrolska podepsali roku 2013 dohodu, kterou se veškerý rozvoj v Alpách řídí. Snahou je nastaneví správné rovnováhy mezi ekonomikou a ekologií. Dohoda vychází z Alpské úmluvy o ochraně Alp, platné od roku 1995, ratifikované Rakouskem, Německem, Lichtenštejnskem, Švýcarskem, Francií, Itálií, Monakem a Slovinskem. Program je zaměřen na ochranu a udržitelný rozvoj alpského regionu, podporuje horské sporty šetrné k životnímu prostředí. Zabývá se v první řadě sjezdovým lyžováním, které má na alpskou krajinu patrně největší vliv, dále výstavbou horských chat, lanovek, běžeckým lyžování, skialpinismem, MTB, VHT, paraglidingem, horolezectvím a také zajištěnými cestami.

ÖeAV se zasazuje o politiku udržitelného rozvoje a buduje v alpském regionu přirozenou konkurenceschopnost přírodního cestovního ruchu. Rozvíjí vybrané vesnice a regiony provozováním a udržováním horských chat, přístřešků, cest, pastvin apod.

Negativní vliv

Mnoho negativních vlivů má používání ferrat společné s ostatními outdoorovými sporty. Turista lačný po zdolání zajištěné cesty v Rakouských Alpách má zpravidla následující denní harmonogram. Doprava do daného místa, samotné zdolání cesty, přenocování.

Doprava

Dle výzkumu Muhara a kol. byl v roce 2007 rozložen počet turistů v rakouských Alpách následovně (němci 43%, rakušané 35%, nizozemci 12%, ostatní 10%). Na základě získaných dat se podařilo zjistit, že do regionu přijíždí více než 85% turistů autem. Spalování pohonných hmot jistě zanechává v oblasti značnou uhlíkovou stopu. S rozvojem vysokohorské turistiky se budují horské silnice, které umožňují návštěvníkům pohodlné zdolání cesty z údolí do vyšší nadmořské výšky. Samozřejmě budování horských silnic má své důvody také v oblasti zásobování, propojení významnějších silničních tahů apod. ale do jisté míry hrají roli komerční úmysly. Např. Grossglocknerské vysokohorská silnice, Dachsteinská vyhlídková silnice, silnice na Tauplitzalm, Nockalmstraße, Silvretta-Hochalpenstraße a další (Horské silnice v Rakousku)

Podobné důvody dávají vzniku lanových drah, které vznikají hlavně při výstavbě lyžařských areálů. Lidé mají možnost většinu z nich využít i mimo zimní sezony, kdy je turisti využívají pro zkrácení zdlouhavé cesty z údolí na vrcholky hor. Kromě osobních lanových drah je v alpských regionech mnoho zásobovacích lanových drah, které osoby nepřeváží. Provoz lanových drah podporuje tzv. tvrdý turismus, pro který je charakteristická pohodlnost a pasivita. Jeho environmentálním dopadem je nevratné narušování biodiverzity chráněných oblastí, spotřeba neobnovitelných zdrojů, nadměrná produkce odpadu. Opakem je měkký turismus, který se vyznačuje šetrným, ekologickým přístupem.

Výstavba zajištěných cest

Výstavba zajištěné cesty příliš krajinu nezatěžuje. Jde samozřejmě Vybudování cesty provádí zpravidla horolezci bez těžké techniky pouze s tradiční horolezeckou výbavou. Ve skalních útvarech zůstávají nejčastěji kovové předměty sloužící k jištění jako jsou ocelová lana, kramle, nýty, kolíky, ocelové žebříky apod. Pro zdolání takto zajištěné cesty potřebuje turista vlastní jistící ferratový set, sedací a hrudní úvazek a přilbu. Tuto výbavu si sám přinese i odnese, dále jím nezatěžuje životní prostředí.

Nocování

Nejčastěji lidé využívají k noclehu horské chaty, ať už soukromé, či ve vlastnictví nějakého horského spolku. Běžně je na těchto chatách zřízen prostor nesoucí název winterraum, který slouží jako nouzové nocležiště v době, kdy chata není v provozu. Pokud by turista zvažoval, že využije k přenocování vlastní stan, měl by se mít na pozoru. Přenocování ve volné přírodě může být lákavé, ale ve většině případech je v Rakousku nelegální. Kempování v lesní oblasti je zákonem zakázané. Kempování v oblasti alpské pustiny se řídí zvláštními předpisy, které jsou pro každou spolkovou zemi odlišné. V méně restriktivních oblastech je možné kempovat při získání povolení vlastníka půdy. Co se týká chráněných oblastí, předpisy se liší ovšem zpravidla pouze ve výši pokuty. Jedinou povolenou možností je nouzové bivakování (kvůli zranění, špatnému počasí, tmě). POZOR úmyslné bivakování je bráno jako kempování a je taktéž zakázáno. Pokuta za porušení těchto nařízení může dosáhnout až výše 14 500 eur.

Odkazy

Externí odkazy

• Zajištěná cesta - na Wikipedii