Environmentální psychologie
Environmentální psychologie, označovaná někdy také jako ekologická psychologie, psychologie životního prostředí, ekopsychologie či zelená psychologie (anglicky: environmental psychology nebo ecological psychology[1]) je směr v rámci psychologie, který se zaměřuje na vzájemné vztahy a probíhající interakce mezi životním prostředím a lidským vnímáním a jednáním. Environmentálně psychologické myšlení je ale přítomno i v řadě dalších disciplín (např. v psychologii architektury, environmentální filozofii, environmentální sociologii, sociální ekologii), které je tak možné vnímat jako součást široké transdiciplinární základny tohoto oboru či způsobu uvažování.
Vznik a vývoj environmentální psychologie je úzce spojen se vznikajícím environmentálním hnutím a s ním spojeným paradigmatickým obratem v rámci různých vědních disciplín, který zapříčinil vznik řady nových směrů (viz environmentální archeologie, ekologická antropologie, politická ekologie, ekofeminismus). Prvopočátky etablování oboru a s tím spojená publikační činnost spadají již do druhé poloviny čtyřicátých let dvacátého století. Po druhé světové válce byla patrná snaha o nalezení nových přístupů v rámci sociálních věd, které by vysvětlovaly kulturní odlišnosti lépe než rasová teorie. Padesátá léta pak přinesla prohloubení debaty o vlivu životního prostředí. V roce 1955 vychází zásadní dílo kulturní ekologie Juliana Haynese Stewarda (Theory of Culture Change: The Methodology of Multilinear Evolution), které poukazuje na značný vliv životního prostředí pro kulturní vývoj. Šedesátá léta poté přinášejí environmentální i celospolečenské obrození, odmítání soudobých institucí a volání po návratu k romantizované harmonii prvotní pospolitosti. Individuální imaginace přírody se rychle stává předmětem zájmu psychologů a dochází ke konstituování prvních environmentálně-psychologicky zaměřených institucí. Jako dovršení procesů vedoucích ke vzniku respektované společenskovědní disciplíny můžeme chápat založení oborového časopisu Journal of Environmental psychology v roce 1981.[2]
Výzkumy environmentální psychologie se tradičně zabývaly ,,např. působením městského prostředí, architektury a designu, hluku a přelidnění, přírody či počasí na lidské myšlení, emocemi, a také způsobem, jak své prostředí vnímáme a jak v něm jednáme. Výzkum chování, které poškozuje životní prostředí, hrál v této disciplíně původně jen doplňující roli. Nově, někdy na přelomu století, začíná být environmentální psychologie chápána jako studium interakce mezi člověkem a jeho prostředím s větším důrazem na podporu proenvironmentálního chování"[3]. V České republice slouží jako jedna ze základních platforem oboru portál ekopsychologie.cz.
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental psychology na anglické Wikipedii.
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecological psychology na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ http://en.wikipedia.org/wiki/Ecological_psychology Ačkoli jsou názvy často používány jako synonyma, můžeme nalézt i deklarované rozdíly, jako například ten, že přístup ekologické ekologie Jamese J. Gibsona je více filozofický a více reflektuje přístupy klasické psychologie. Obecně je možné říci, že z environmentální psychologie se postupně odděluje řada nových směrů, které akcentují určitou složku vztahu člověka a životního prostředí. V praktickém přístupu se ale často nejedná o velký rozdíl; pro další definice oborů viz http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/
- ↑ http://www.journals.elsevier.com/journal-of-environmental-psychology/
- ↑ http://www.ekopsychologie.cz/o-nas/
Literatura k dalšímu studiu
- ANTONOV, Vladimir Vasil'jevič. Ekopsychologie. 1. vyd. České Budějovice: Nová Forma, 2013. 424 s. ISBN 978-80-7453-354-9.
- KOPEC, David Alan. Environmental psychology for design. 2nd ed. New York: Fairchild Books, ©2012. xvi, 367 s. ISBN 978-1-60901-141-3.
- BELL, Paul A. et al. Environmental psychology. 5th ed. Belmont: Wadsworth, 2001. xvii, 634 s. ISBN 0-15-508064-4.
- BECHTEL, Robert B., ed. a CHURCHMAN, Arza, ed. Handbook of environmental psychology. New York: Wiley, 2002. xiii, 722 s. ISBN 0-471-40594-9.
- BMETZNER, Ralph. Zelená psychologie. Vyd. 1. Praha: Triton, 2011. 257 s. Psyché; sv. č. 68. ISBN 978-80-7387-445-2.
- VRBOVÁ, Zuzana. Environmentálně-psychologická východiska výchovy k přírodě: vliv přírody na zdraví člověka [rukopis]. České Budějovice, 2012. 102 l. Dostupné také z: https://wstag.jcu.cz/StagPortletsJSR168/KvalifPraceDownloadServlet?typ=1&adipidno=25396.
- WINTER, Deborah Du Nann a KOGER, Susan M. Psychologie environmentálních problémů. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 295 s. ISBN 978-80-7367-593-6.
Další zdroje
Tato stránka vznikla za podpory projektu OP VK CZ.1.07/2.4.00/17.0130 - Mezioborová síť udržitelného rozvoje
<!dočasně deaktivováno> </noinclude>
-->
