Koloběh síry: Porovnání verzí
Řádek 43: | Řádek 43: | ||
2. je navázán do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit]. | 2. je navázán do anorganické sloučeniny [http://cs.wikipedia.org/wiki/Pyrit pyrit]. | ||
3. se oxiduje na S a dále na SO<sub>4</sub><sup>2-</sup> v procesu[http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntézy] chemolitotrofními bakteriemi. | 3. se oxiduje na S a dále na SO<sub>4</sub><sup>2-</sup> v procesu [http://cs.wikipedia.org/wiki/Fotosynthesa fotosyntézy] chemolitotrofními bakteriemi. | ||
2H<sub>2</sub>S + O<sub>2</sub> = 2S + 2H<sub>2</sub>O + energie | 2H<sub>2</sub>S + O<sub>2</sub> = 2S + 2H<sub>2</sub>O + energie |
Verze z 2. 9. 2009, 23:07
Koloběh síry zahrnuje biologické i chemické děje, na kterých se podílejí mikroorganismy, rostilny i živočichové. Dále se na koloběhu síry podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a ve vodě.
Síra v životním prostředí
V životním prostředí se síra vyskytuje převážně jako síranový anion SO42-. Největší zásobárnou síry je oceán, kde se síra vyskytuje v usazených horninách a do životního prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je také součástí organismů (organicky vázaná síra), v nichž se podílí hlavně na stavbě proteinů. Dále se do životního prostředí dostává spalováním fosilních paliv. Exhalace ze spalování jsou z atmosféry vymývány srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.
Koloběh síry
Anaerobní mikroorganismy (MO) využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do biomasy. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá sulfan (sirovodík) H2S, který se po úniku do atmosféry oxiduje převážně na oxid siřičitý SO2.
Fáze koloběhu
Atmosféra
V atmosféře (Atmosféra) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3, který vzniká oxidací H2S.
2H2S + 3O2 = 2SO2 + 2H2O
2SO2 + O2 = 2SO3
SO3 v atmosféře reaguje s vodou a zpět do vody a půdy se dostává ve srážkcách v podobě kyseliny sírové H2SO4 .
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace (spalovací procesy).
Voda a půda
Voda a půda obsahuje (disociovaný) síranový aniont SO42-, který je v této podobě přístupný rostlinám a mikroorganismům (MO).
Rostliny a MO redukují SO42- na R – SH skupinu (organická síra).
Po rozkladu těl se organicky vázaná síra uvolňuje zpět do prostředí, kde podléhá mineralizaci a vzniká H2S podle následují cí rovnice:
Sorg + 2H+ + 2e- = H2S
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek (Anaerobní podmínky) probíhá mikrobiální rozklad fermentace.
Některé MO za anaerobních podmínek využívají k dýchání SO42- a tím ho redukují na plynný H2S.
Vzniklý H2S
1. uniká do atmosféry jako plynná sloučenina .
2. je navázán do anorganické sloučeniny pyrit.
3. se oxiduje na S a dále na SO42- v procesu fotosyntézy chemolitotrofními bakteriemi.
2H2S + O2 = 2S + 2H2O + energie
Síra v atmosféře
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem - Atmosferická depozice. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje kyselé deště.
Sirné bakterie
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]
Zdroje
Odkazy
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry
Související stránky
Externí odkazy
- Autotrofie
- Oxid siřičitý na české Wikipedii
- Sulfur dioxide na anglické Wikipedii
- Síra na české Wikipedii
- Síra na anglické Wikipedii
Koloběhy - biogeochemické cykly |
---|
Koloběh uhlíku - Koloběh vodíku - Koloběh dusíku |
Koloběh kyslíku - Koloběh fosforu - Koloběh síry - Koloběh vody - Antropogenní cykly škodlivých látek |
Literatura
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha