Koloběh síry: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
|||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje | '''[http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry Koloběh síry]''' zahrnuje biologické i chemické děje, na kterých se podílejí mikroorganismy, rostilny i živočichové. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a ve vodě. | ||
== Síra v životním prostředí == | == Síra v životním prostředí == |
Verze z 2. 9. 2009, 21:05
Koloběh síry zahrnuje biologické i chemické děje, na kterých se podílejí mikroorganismy, rostilny i živočichové. Dále se na koloběhu podílejí pochody v atmosféře a chemické a fyzikální děje v půdě a ve vodě.
Síra v životním prostředí
V životním prostředí se síra vyskytuje v dostatečném množství jako síranový anion SO42-. Největší zásobárnou je oceán, kde se vyskytuje v usazených horninách a do prostředí se dostává jejich rozkladem a vulkanickou činností. Síra je součástí organismů, kde se podílí hlavně na stavbě proteinů. Spalováním fosilních paliv se uvolňuje do atmosféry, odkud je vymývána srážkami tzv. mokrým spadem. Tyto sloučeniny se poté na zemi zapojují do mikrobiálního procesu.
Antropogenní příspěvek k biogeochemickému cyklu síry je vyšší než je příspěvek přirozený. V kapitole o znečištění ovzduší jsme se zmínili o různých negativních vlivech emisí oxidu siřičitého do ovzduší. Pro úplnost zmiňme také pozitivní význam těchto emisí. Ve vyspělých zemích zemědělci nemusí přihnojovat sírou tak, jak tomu bylo v minulosti, kdy nebyly tak masivní emise oxidu siřičitého. V současné době se dokonce zemědělci ozývají a upozorňují na to, že snížení emisí síry může mít za následek potřebu hnojit sirnými sloučeninami.
Koloběh síry
Anaerobní organismy využívají sírany jako zdroj kyslíku pro svůj metabolismus a síru zabudovávají do biomasy, kde se stává součástí bílkovin. Mikrobiální činnost probíhá zpravidla ve vodním prostředí, mokřadech, bažinách a v omezené míře i v půdě. Konečným produktem bývá sulfan (sirovodík) H2S, který se v atmosféře oxiduje převážně až na oxid siřičitý SO2.
Fáze koloběhu
Atmosféra
V atmosféře (Atmosféra) je síra nejvíce zastoupena v podobě SO3. SO3 vzniká oxidací H2S.
Další původ SO3 jsou průmyslové exhalace.
Ve vzduchu probíhají chemické reakce: H2S + O2 přeměna na SO2 + O2 dále na SO3. SO3 se do vody a půdy dostává mokrým spadem. SO3 + H2O dá vzniknout kyselině sírové H2SO4, která s deštěm padá k povrchu.
Voda a půda
Voda a půda obsahuje (disociovaný) síranový aniont SO42-, který je přístupný rostlinám a mikroorganismům (MO).
Rostliny a MO redukují SO42- na R – SH skupinu (organická síra). Síra je používána pro tvorbu enzymů a bílkovin.
Po rozkladu těl se organicky vázaná síra uvolňuje zpět do prostředí, kde podléhá mineralizaci. Vzniká H2S.
Sorg + 2H+ + 2e- = H2S
Ve vodách mrtvé části těl sedimentují a za anaerobních podmínek (Anaerobní podmínky) probíhá mikrobiální rozklad fermentace.
Některé MO za anaerobních podmínek dýchají SO42-. Probíhá redukce SO42- na plynný H2S.
Vzniklý H2S
1. Jako plynná sloučenina uniká do atmosféry.
2. Navázání H2S do anorganické sloučeniny pyrit.
3. Oxidace H2S na S a dále na SO42- – fotosyntéza chemolitotrofními bakteriemi. 2H2S + O2 = 2S + 2H2O + energie
Síra v atmosféře
Přirozený obsah síry v tělech rostlin a živočichů - kteří zahynuli před milióny let - je vlastně jednou z hlavních příčin nepřirozeného obohacování atmosféry oxidem siřičitým. Fosilní paliva, jako je uhlí a ropa, která nejsou ničím jiným než "mrtvou biomasou", obsahují vždy určité množství síry. Spalováním těchto paliv, zejména v posledních dvou stoletích, se v podobě oxidu siřičitého dostává do planetárního koloběhu.
Síra se z atmosféry dostává mokrým spadem - Atmosferická depozice. Oxidy síry reagují s vodou a vytvoří kyselinu sírovou, která v přírodě způsobuje kyselé deště.
Sirné bakterie
"Za mineralizaci zodpovídají bakterie rodů Escherichia a Proteus a houby rodů Aspergillus a Neurospora. Uvolňující se sulfan je oxidován na elementární síru bezbarvou sirnou bakterií Beggiatoa. Další bakterie např. Thiobacillus oxiduje síru na sírany. Na koloběhu síry se podílí i některé fototrofní (zelené a purpurové) bakterie, které při fotosyntéze namísto vodíku jako donoru elektronů využívají sulfan. Uvedený biologický koloběh síry tvoří uzavřený a ucelený cyklus." [1]
Zdroje
Odkazy
[1] Vysoká škola chemicko-technologická v Praze: Vydavatelství: Knihy: Jana Říhová Ambrožová: Encyklopedie Hydrobiologie: Koloběh síry[citace 2008-11-26]na WWW http://vydavatelstvi.vscht.cz/knihy/uid_es-006/ebook.html?p=K013
[2] Ministerstvo životního prostředí:Základní principy a termíny ekologie 2.4.2.5 Cyklus síry[citace 2008-11-26]na WWW http://www.env.cz/eovv/eovv/dir97/dir97c02.htm
[3] Wikipedie: Koloběh síry [citace 2008-11-27]na WWW http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolob%C4%9Bh_s%C3%ADry
Související stránky
Externí odkazy
- Autotrofie
- Oxid siřičitý na české Wikipedii
- Sulfur dioxide na anglické Wikipedii
- Síra na české Wikipedii
- Síra na anglické Wikipedii
Koloběhy - biogeochemické cykly |
---|
Koloběh uhlíku - Koloběh vodíku - Koloběh dusíku |
Koloběh kyslíku - Koloběh fosforu - Koloběh síry - Koloběh vody - Antropogenní cykly škodlivých látek |
Literatura
Lelák J, Kubíček F, Hydrobiologie, 1991, Karlova Univerzita, Praha