Ekologická antropologie: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Ekologická antropologie''' (''anglicky: ecological anthropology'') je směr v antropologii zabývající se výzkumem kultur jako adaptivních systémů v rámci přírodního prostředí. | '''Ekologická antropologie''' (''anglicky: ecological anthropology'') je směr v [[w:cz:antropologie|antropologii]] zabývající se výzkumem kultur jako adaptivních systémů v rámci přírodního prostředí. | ||
<ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html</ref> | <ref>http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html</ref> | ||
Verze z 28. 2. 2014, 06:38
Ekologická antropologie (anglicky: ecological anthropology) je směr v antropologii zabývající se výzkumem kultur jako adaptivních systémů v rámci přírodního prostředí. [1]
Etablování ekologicko-antropologického přístupu úzce souvisí s odmítnutím paradigmatu environmentálního determinismu (chápajícího přírodní prostředí jako deterministický faktor pro kulturu). Ekologická antropologie naproti tomu chápe lidské společenství jako jednu z populací v rámci ekosystému, přičemž právě kultura hraje specifickou roli, díky ní se tato populace pozměňuje a přizpůsobuje prostředí, proto zaměřovala výzkum právě na interakci kulturních změn a okolního prostředí.
Značnou úlohu při tomto obratu sehrál kulturně ekologický přístup J. H. Stewarda, který se již vymezoval proti premisám radikálního environmentálního determinismu. Pro vznik ekologické antropologie jako vědní disciplíny byla však klíčová až šedesátá léta, kdy dochází k opouštění deterministických postojů v antropologii. Ekologičtí antropologové od té doby pronikají na univerzity, formují nové postoje a katedry, zabývají se ekosystémovými modely, konstituují vědní obory (jako etnoekologie a historická ekologie).[2][3]
Ekologická antropologie musela posléze reflektovat jevy spojené s postupující globalizací, jako pokračující zánik uzavřených společenství, provázanost a transformace ekosystémů a kultur (zaniklé kultury a jejich vztahy s prostředím jsou předmětem zájmu environmentální archeologie). Dochází k opouštění výzkumu relativně uzavřených areálů a snahám o rozšíření studia na interakce probíhající mezi skupinami a jejich ekosystémy v globálním ekosystémovém celku. Díky tomuto posunu se začínají reflektovat i globální problémy (spojené např. s globální změnou klimatu) a její dopady na lokální komunity po celém světě (jak o tom svědčí, mj. i množství článků v oborovém časopise Journal of Ecological Anthropology[4]).
Antropologie sama o sobě, obzvláště však když vědomě deklaruje environmentální přístup, upozorňuje na důležitost zachování diverzity - jak kulturní, tak biologické. Jestliže je biologická rozmanitost předpokladem k uchování života jako celku, tak můžeme dodat, že rozmanitost kulturní je důležitá pro zachování kultury - a člověka.
Odkazy
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Ecological anthropology na anglické Wikipedii.
Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Environmental anthropology na anglické Wikipedii.
Reference
- ↑ http://is.muni.cz/do/1499/el/estud/prif/ps09/antropol/web/slovnik.html
- ↑ BARFIELD, Thomas. 1997. The Dictionary of Anthropology. Oxford: Blackwell. S. 138.
- ↑ http://anthropology.ua.edu/cultures/cultures.php?culture=Ecological%20Anthropology
- ↑ http://shell.cas.usf.edu/jea/Pages/issues-of-jea.html#Vol15/
Literatura
- BENNETT, John William. (1976). The ecological transition: cultural anthropology and human adaptation. New York: Pergamon Press.
- BOUKAL, Tomáš. (2012) Ekologická antropologie: kapitoly z dějin oboru. Pardubice: Univerzita Pardubice.
- HALBICH, Marek, ed. a KOZINA, Václav, ed. (2012). Čítanka textů z ekologické antropologie: Amerika. Praha: Togga.
- TRNKA, Radek, ed. a LORENCOVÁ, Radmila, ed. (2008). Antropoekologický přístup k problematice využívání ekosystémových zdrojů u vybraných mimoevropských společností. Praha: Zarzura.