Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Biomy Země
Zonální biomy[editovat | editovat zdroj]
Zonálních biomů (syn. zonobiomů) vytvořili botanici devět (někteří chápou „hory“ jako desátý).
Zonobiom je makroekosystém, který vždy odpovídá rámcovému makroklimatu určité zeměpisné a klimatické zóny. Tedy, který se vyvíjí při normální propustnosti půd pro vodu a průměrné přítomnosti živin v půdě. V zonobiomu se hovoří o tzv. klimatickém klimaxu (klimaxu, pro jehož vznik je rozhodující klima).
Biomy světa[editovat | editovat zdroj]
- Tropický deštný prales
- Tropický sezónní prales
- Pouště a polopouště
- Savana
- Travinné biomy temperátní (tj. mírného pásu)
- Vždyzelený tvrdolistý porost mediteránního charakteru (tvrdolistý les a křoviny)
- Širokolistý (listnatý) boreální les
- Úzkolistý boreální les (tajga)
- Tundra
+ podle některých
- Hory
(Dalším makrobiomem je pochopitelně světový oceán.)
Azonální biómy[editovat | editovat zdroj]
Azonální biomy jsou podmíněny regionálními či místními zvláštnostmi lokality, specifickými z hlediska reliéfu, typu půd, obsahu látek v půdách (skalní biotopy, mokřady, rašeliniště, zasolené půdy). V azonálním biomu není klimax klimatický (klimaxem na tzv. bílých stráních v ČR je STEP, což je způsobeno specifickými vlastnostmi lokality - např. sklon svahu, orientace svahu na jihozápad, specifické podloží, srážkový stín). Rozlišujeme tyto azonální biomy:
- Pedobiómy – určovány půdou, zamokřená půda se nazývá aluviální pedobióm. Tak například MANGROVE je azonální biom zonálního biomu tropický deštný sezónní prales, který se vyskytuje na místech zasažených kolísavou hladinou slané vody (příliv a odliv). Nebo MOKŘAD je azonální biom zonálního biomu boreální jehličnatý les, který se vyskytuje na místech s nepropustným podložím.
- Orobiómy jsou od zonálních biomů diferenciované nadmořskou výškou. Botanici zjistili, že výšková pásmovitost horské vegetace může připomínat (složením, dynamikou) jiné zonobiomy. Například horská a boreální smrčina nebo tundra a alpinské hole na Sněžce. Bylo objeveno pravidlo, že výškový rozdíl 70 m se rovná rozdílu v zeměpisné šířce o 1º, tj. cca 110 km. Návštěva hory Kilimandžáro (5595 m n. m.) v rovníkové Africe může proto svým způsobem zprostředkovat „cestu od rovníku k pólu“.
