7 218
editací
Poplatky za znečišťování životního prostředí: Porovnání verzí
Skočit na navigaci
Skočit na vyhledávání
bez shrnutí editace
mBez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
| Řádek 14: | Řádek 14: | ||
Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[Nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref> Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za [[Znečišťování životního prostředí]] nebo za [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů|využívání přírodních zdrojů]] aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref> | Poplatky za znečišťování životního prostředí jsou součástí [[Ekonomické nástroje|ekonomických nástrojů]]. Tento typ nástroje vede z ekonomického hlediska k [[Nákladově efektivní řešení|nákladově efektivnímu řešení]]. Jedná se o řešení, kdy je stanoveného cíle dosahováno s minimálními náklady. Subjekty, pro které je dosažení cílů politiky životního prostředí relativně levnější příspívají relativně více a naopak subjekty, pro které je dosažení těchto cílů relativně dražší, příspívají méně.<ref name="ŠAUER Petr">ŠAUER Petr: Kapitoly z environmentální ekonomie a politiky, Univerzita Karlova v Praze, 2007, ISBN: 978-80-87076-06-4</ref> Poplatky jsou povinné platby, nejčastěji za [[Znečišťování životního prostředí]] nebo za [[Poplatky za využívání přírodních zdrojů|využívání přírodních zdrojů]] aj. Vychází z principu „znečišťovatel platí“. Způsob jejich placení musí být upraven zákonem. Příjemcem poplatků je buď [[Státní fond životního prostředí]], obecní rozpočty, rozpočty krajů, případně státní rozpočty. Tento příjem se využívá účelově k nápravě škod nebo na podporu ekologických projektů. <ref name="HADRABOVÁ Alena a kolektiv">HADRABOVÁ A. a kolektiv: Ekonomika a řízení péče o životní prostředí, VŠE v Praze, 1991, ISBN: 80-7007-985-4</ref> | ||
Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit | Každý [[Znečišťovatel|znečišťovatel]] je povinen platit poplatky za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. Poplatky za znečišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější [[Nástroje politiky životního prostředí|ekonomické nástroje státní politiky životního prostředí]] České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů na ochranu životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a život lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti. V případě překročení [[Emisní limit|emisních limitů]] platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Poplatky přispívá k promítnutí negativních [[Externality|externalit]] do nákladů původců. Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu).<ref>PARLAMENT. LexDATA. C.H.BECK [online]. 2002-2007 [cit. 2010-04-30]. Zákon o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší). Dostupné z WWW:http://www.lexdata.cz/lexdata/sb_free.nsf/c12571d20046a0b20000000000000000/c12571d20046a0b2c12566d40073a920?OpenDocument&amp;amp;amp;</ref><br>V České republice má používání poplatků za znečišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečišťování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti [[Znečištění a ochrana ovzduší|znečišťování ovzduší]].<ref>NEUŽIL, Ing. Martin . MŽP ČR [online].[cit. 2010-05-01]. Legislativa a životní prostředí. Dostupné z WWW:http://www.mzp.cz/osv/edice.nsf/AA54B8AF1F813BD7C1256FC00040D54E/$file/e-0401.htm</ref><br> | ||
Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů. Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity. | Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů. Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která znečišťuje životní prostředí jen minimálně. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné. Ekonomická efektivnost metody poplatky za znečišťování je daleko vyšší než u metody emisní limity. | ||