Ekosofie: Porovnání verzí

Pojem ekosofie zavedl společně s pojmem [[w:cs:hlubinná ekologie|hluboká (resp. hlubinná) ekologie]] v 70. letech 20. do pojmosloví environmentální etiky norský filosof Arne Naess.  V jeho pojetí je ekosofie osobní filosofický systém vztažený k přírodě a životnímu prostředí. Osobní systém  však nemusí znamenat  systém zcela původní, jednotlivé ekosofie mohou vycházet ze stávajících etických či náboženských směrů.<ref name="koh">KOHÁK, E. 'Zelená svatozář.' Praha: Slon, 2000 ISBN 80-85850-86-9</ref><ref name="naess">NAESS, A. 'Ekologie, pospolitost a životní styl.' Tulčík: Abies, 1993 ISBN 80-88699-09-6  

V knize Ekologie, pospolitost a životní styl<ref name="naess" /> podává Naess tuto definici:

[[Ekofilosofie]] je studijní obor, zabývající se otázkami vlastními jak [[ekologie|ekologii]], tak [[filosofie|filosofii]]. Měl by být popisný, rozlišování mezi základními hodnotami není jeho úkolem. Ekosofie je naopak do hloubky promyšleným promyšleným žebříčkem těchto hodnot, který z ekofilosofického bádání vychází a kterým je možno se řídit v praktických situacích.<ref name="naess" />

:filosofický základ na němž jsme schopni přijmout zásady hluboké ekologie.<ref name="naess" />  

Ekosofie je systémem výroků, které by měly být provizorní a modifikovatelné dle měnící se situace na niž ekosofie reaguje.<ref name="naess" />  Výroky v systému se pak člení na jednoduché výroky, které jsou důvodem či pobídkou k nějakému druhu akce – normy, a výroky, které slouží k odvozování norem – hypotézy.  Normy lze obrazně uspořádat do tvaru komolé pyramidy, kde vrchol tvoří normy, které jsou obecné a nekonkrétní, které již nelze z ničeho odvodit a které byly postulovány intuitivně. Tyto základní normy jsou dále za pomocí hypotéz zpřesňovány odvozením. Odvození ovšem podle Naesse nemusí nutně snižovat etickou hodnotu normy. Naess dále dělí normy na ryzí, které platí bez ohledu na cíle a prostředky, a pomocné, které slouží jako prostředek k dosažení předešlých. Pro environmentální hnutí je výhodné, aby pomocných norem bylo co nejméně.<ref name="naess" />

Coby příklad může posloužit Naessova vlastní ekosofie. Svůj filosofický systém nazývá Naess ekosofií T (písmeno T upomíná na Tvergastein, horský srub, kde Naess na své filosofii pracoval) Klíčovým pojemem ekosofie T je Seberealizace (uváděno i jako Sebe-realizace), a to taková seberealizace, která není pouhou realizací omezeného ega (seberealizací s malým s), nýbrž realizací univerzálního Já (Naess používá též výraz átman). Pro ni je podstatné pochopení zásadní souvislosti sebe s okolním světem.<ref name="koh" /><ref name="naess" />   

Odtud odvozuje kupříkladu N2: Seberealizace všech živých bytostí!, N4: Komplexnost života! ,  N7: Místní autonomie! nebo N9: Zrušení třídní společnosti! atd.<ref name="naess" />