Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Populace
Tento termín se používá v ekologii, v genetice a také v demografii. V ekologii je populace definována jako soubor jedinců téhož druhu vyskytující se v určitém prostoru a čase. Do populace patří všechna vývojová stádia (tedy i vajíčka, larvy apod.).
Populační ekologie (ekologie populací nebo také demekologie) je věda, která se zabývá početností jedinců a početností alel až genotypů (přesah do populační genetiky).
Od 80. let 20. století je populační ekologie jednou z nejvíce dynamických botanických disciplín. Na této úrovni došlo k postupnému propojení evoluční biologie a biosystematiky na jedné straně se studiem "community ecology“. (To má svou logiku, protože na úrovni rostlinné se těžko determinuje jedinec. Proto botanikům nezbývá často nic jiného, než studovat celé populace nebo klonární jedince.)
Termíny populační ekologie[editovat | editovat zdroj]
Natalita = počet jedinců za jednotku času
Mortalita = počet jedinců, kteří umřou za jednotku času. Nebo: jak dlouho žije jedinec.
Performance = míra úspěšnosti jedince (velikost, počet semen, apod.)
Denzita = hustota populace – počet jedinců dané populace na plochu.
Populace rostlin a živočichů mají tak odlišné způsoby existence, že není možné o nich dále hovořit obecně. Vždyť více než 25% všech rostlin je schopných vegetativní regenerace. Z 2760 druhů středoevropských rostlin je 2000 schopné tvorby dceřiných odnoží (to je skoro 70%). Výhodou vegetativního rozmnožování je úspěšnější uchycení dceřiných jedinců (od mateřské rostliny se dceřiná rostlina neoddělí, dokud není dostatečně silná). Jeho nevýhodou je možnost přenosu chorob.
Ekologové (geobotanici) řeší v oblasti výzkumu populací rostlin tyto problémy:
- Problematika jedince u rostlin.
- Je genetický a ekologický jedinec shodný?
- Populační dynamika.
- Význam vegetativního a generativní rozmnožování.
- Evoluční souvislosti dlouhodobého způsobu života.
V živočišné říši obvykle není problém odlišit dva jedince tak velký. Živočichové žijí v populacích
- odděleně, samotářsky (rozmístí se pravidelně po krajině, každý ve svém teritoriu – stabilní přísun potravy), potkávají se jen v období rozmnožování, žijí jen matka s mláďaty (např. levhart, medvěd).
- společně, ve stádech, koloniích, smečkách, hejnech (přesunují se společně po velkém území). Výhody: např. společná obrana, společný lov, společná péče o mláďata (např. vlk, lev).
- v trvalých párech (např. kachna divoká, labuť velká).