Antropogenní cykly škodlivých látek

Těžké kovy

Za nebezpečné těžké kovy se považuje kadmium, rtuť, olovo, nikl, chrom a měď. Počítá se k nim také arsen, který ovšem po chemické stránce není kovem, nýbrž polokovem. Antropogenní toky všech těchto kovů výrazně překračují toky přirozené. V poslední době je používání těžkých kovů v nejrůznějších procesech a výrobcích postupně výrazně omezováno, takže tyto látky se již dnes nepovažují za nejhorší škodliviny. Zejména se podařilo výrazně snížit zátěž životního prostředí olovem v důsledku omezení a posléze i vyloučení používání olovnatého benzínu. Přesto jsou těžké kovy stále významným problémem životního prostředí a dokonce i v Evropě se počítá s tím, že budou ještě stále narůstat emise rtuti, kadmia mědi.

Perzistentní organické sloučeniny

Strukturní vzorec furanu

Za podstatně nebezpečnější se považují perzistentní organické látky. Patří mezi ně především polycyklické aromatické uhlovodíky, které především vznikají v důsledku nedokonalého spalování fosilních paliv nebo biomasy. Další důležitou kategorií jsou chlorované organické látky, které se rozptylují do půd a do vod včetně vod podzemních. Patří mezi ně různé biocidy a známé polychlorované bifenyly (PCB) a podobné látky.

Dioxiny a furany

Poslední důležitou skupinou jsou tak zvané dioxiny a furany, které se staly známými zejména po neštěstí v italském Sevezu v roce 1977 a po skandálu s belgickými potravinami v roce 1999. Všechny tyto látky se postupně dostávají pod větší kontrolu, přesto však stále představují vážné nebezpečí.

Odkazy

Externí odkazy

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Heavy metals na anglické Wikipedii.

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Persistent organic pollutant na anglické Wikipedii.

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Dioxin na anglické Wikipedii.

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Furan na anglické Wikipedii.

• Informace o tomto tématu lze nalézt také v článku Biocide na anglické Wikipedii.