Zero waste

Koncept Zero waste, který v překladu znamená „nulový odpad“, si dává za cíl eliminaci jakékoliv odpadu, a také je to především cíl, kdy na konci životního cyklu daného produktu je nulový odpad. Produkt tedy není odeslán do spalovny, či na skládku, čímž se šetří materiálem, energiemi, surovinami a místem na vytvoření nových skládek.

Nakupování se znovupoužitelnými taškami a obaly

Zero waste tak spotřebiteli ukazuje, proč je nezbytné převzít zodpovědnost za své (spotřební) chování. Nicméně i lidé, řídící se Zero waste životním stylem, jsou si plně vědomi, že nulový odpad je v mnoha případech nereálný, a proto je nutné, se nule alespoň přibližovat.

Zero waste zahrnuje další koncepty – jako například recyklace, upcyklace nebo oprava. Proces konceptu Zero waste je následující:

• úplné omezení odpadu, či opětovné́ využití produktu
• recyklace nebo dodání zbytku produktu na kompost.

Zero Waste se ve své podstatě tedy zabývá pouze tuhým odpadem. V individuálním smyslu jde o odpad komunální, a konkrétněji domovní. I přes takto úzké zaměření může však koncept Zero Waste částečně přispět také k ochraně klimatu. Opětovné využití materiálů nebo produktů může vést k celkovému snížení spotřeby, a tak může dojít ke snížení vzniku emisí skleníkových plynů.

Historie Zero waste

Když v roce 1995 cestoval Dr. Daniel Knapp (původem z Kalifornie) po Austrálii, debatoval s vládou a firmami o tom, jakým způsobem snížit množství odpadu skrze opakované použití, recyklaci a také kompostování.

Dr. Knapp měl tedy myšlenku nového konceptu „totální recyklace“, což mělo změnit úhel pohledu na odpad ne jako něco k odhození, ale spíše jako zdroj, ze kterého by se daly vyrábět nové věc stále dokola.

Tato myšlenka nakonec vstoupila do praxe, a to právě v Austrálii. Tyto inovativní postupy vedli k pořádání první konference na téma zero waste, která se konala na Novém Zélandu. Na této konferenci měl důležitou roli aktivista Warren Snow, který již dříve pozoroval menší novozélandská města, která se řídila principy zero waste.

Následně jezdil Dr.Knapp po USA kde diskutoval o tom, co se na Novém Zélandu naučil. V té době se zrodila první vlna popularizace Zero waste a hnutí se zakořenilo na internetu, který byl v té době na vzestupu.

Po zmíněné novozélandské konferenci následovalo i založení Mezinárodní Aliance pro Zero Waste, jejímž hlavním úkolem je vytvářet standard pro vládní organizace, firmy i jednotlivce. Několik oblastí v Austrálii, na Novém Zélandu i v USA připravilo plány na redukcí odpadu – z větších měst např. San Francisco, které bylo také následně jmenováno nejzelenějším městem USA.

5 základních pravidel konceptu Zero waste

Refuse – Odmítnout (co nepotřebujeme)

Jedná se o nejdůležitější krok – odmítání odpadu a to již na počátku během nakupu. Vhodné je položit si následující otázky: Doopravdy to potřebuji? Má to obal? Z jakého je materiálu? Je znovupoužitelný? Je recyklovatelný nebo rozložitelný v přírodě? (3)

Reduce – Zredukovat (co potřebujeme a nemůžeme zamítnout)

Do druhého pravidla řadíme to, co potřebujeme a není možné pro spotřebitele daný produkt zcela odmítnout. Nicméně omezit je možné téměř vše, co v každodenním životě využíváme. Což je například spotřeba vody, počet kousků oblečení, vytištěné stránky dokumentů, ale také i množství jídla, co si nakoupíme. Dalším významným aspektem, jež je také nezbytné omezit, jsou aktivity vedoucí ke konzumu. To je například sledování TV nebo procházení obchodů. Vhodné otázky zde jsou následující: Odpovídá množství toho co pořizuji mým aktuálním potřebám? Opravdu toho využiji tolik?

Reuse – Zužitkovat (co spotřebováváme a nemůžeme zamítnout nebo zredukovat)

Jedná se o stav, kdy produkt nemůžeme odmítnout či ho zredukovat. Je tedy naším cílem, co nejvíce vytěžit z využití daného produktu. Šetříme tedy zdroje a energie, jež by byly využit během procesu recyklace. Jako příklad lze uvést například využívání látkových kapesníků místo papírových, stejně tak i u kuchyňských utěrek atd. Jde tedy souhrnně o nakupování znovupoužitelných výrobků namísto jednorázových.

Potřebné výrobky je však možné získat i vypůjčkou. Také lze nakoupit oblečení v secondhandech – tzn. z druhé ruky, či v bazarech. Významným faktorem je však navrácení vlastněných věcí zpět do oběhu, např. vyřazení a prodej oblečení nebo darování pro různé charity. Další možností je vlastněné věci opravovat nebo upravovat tak, aby i nadále mohly být použitelné k uspokojení spotřebitele.

Recycle – Zrecyklovat (co nemůžeme zamítnout, zredukovat, nebo zužitkovat)

Věci, které není možné zařadit do předcházejících pravidel, je nutné alespoň zrecyklovat. Obaly (respektive samotné výrobky) je potřeba recyklovat tak, aby výrobek mohl následně být alespoň zčásti navrácen do oběhu – to lze uskutečnit ve formě nového výrobku vyprodukovaného z toho starého. Přestože je v dnešní době recyklace ve velké většině domácností již samozřejmostí, ne každá domácnost recykluje správně. Novou položkou kterou lze recyklovat je například rulička od toaletního papíru. V minulosti nebyla recyklace možná, vzhledem k tomu, že tímto procesem již prošly. Díky technologickému pokroku je však nyní možné tento proces znovu opakovat. (5)

Rot – Zkompostovat (zbytek)

Jelikož většina věcí, které vyhazujeme, jsou potraviny, jedná se o bio odpad, který lze snadno zkompostovat. Tento způsob vyhazování odpadu nabírá v poslední době na popularitě, a to možná í díky tomu, že lze již kompostovat i v bytech, s využitím malých kompostérů, které však plní téměř stejný účel, jako ty velké na zahradách.

Odkazy

Související stránky

• Zero waste na české Wikipedii
• Zero waste na anglické Wikipedii

Externí odkazy

• Bezodpadová mapa
• Nesnězeno – Záchrana jídel z restaurací před vyhozením
• Vše, co jste kdy o Zero Waste chtěli vědět (průvodce pro začátečníky nejčastějšími otázkami) - článek na Za lepší život