Globální oteplování: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
VizuálníWikitext
(Přesměrování na Globální změna klimatu)
 
Řádek 1: Řádek 1:
{{Různé významy|tento=současném oteplení, resp. o současných změnách klimatu, které započaly na začátku 20. století|druhý=oteplování a ochlazování klimatu v minulosti Země|stránka=Klimatické změny}}
#PŘESMĚRUJ [[Globální změna klimatu]]
[[Soubor:Globalni teplotni odchylka cs.svg|thumb|Globální střední teplota od r. 1880 do r. 2013 podle instrumentálních měření. Černá čára je roční průměr a červená čára je pětiletý [[klouzavý průměr]]. Patrný je vzestup globálních teplot.]]
[[Soubor:GISS temperature 2000-09 lrg.png|right|200px]]
[[Soubor:GISS teplotni paleta cs.svg|thumb|Mapa odchylek 10letých průměrů teploty za období 2000-2009) proti průměru 1951-1980.]]
[[Soubor:Evidence CO2.jpg|thumb|Koncentrace atmosférického CO<sub>2</sub> za posledních 650 tisíc let.]]
Výraz '''globální oteplování''', resp. '''změna klimatu''', je v současnoti používán především pro poslední oteplování, které započalo na začátku 20. století a projevuje se jednoznačným a pokračujícím růstem průměrné teploty klimatického systému [[Země]]<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM">{{Citace monografie
| příjmení = IPCC AR5 WG1 SPM
| titul = Summary for Policymakers In: Climate Change 2013: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fifth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change
| url = http://www.ipcc.ch/report/ar5/wg1/docs/WGIAR5_SPM_brochure_en.pdf
| vydavatel = Cambridge University Press
| místo = Cambridge, United Kingdom and New York, NY, USA
| rok = 2013
| strany = 2
| editoři=Stocker, T.F., D. Qin, G.-K. Plattner, M. Tignor, S. K. Allen, J. Boschung, A. Nauels, Y. Xia, V. Bex and P.M. Midgley
}}</ref> a které je, dle názoru většiny vědců, silně ovlivněno aktivitami člověka<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, s. 6</ref>. Ke většině oteplování (90 %) od roku 1971 došlo v oceánech<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, s. 6</ref>. Přestože oceány hrají dominantní roli v akumulaci energie, termín "globální oteplování" je také používán pro zvyšování průměrné teploty vzduchu a povrchových vod.<ref>
{{Cite journal
| title=Global Warming: Feature Articles
| author=Riebeek, H.
| date=June 3, 2010
| url=http://earthobservatory.nasa.gov/Features/GlobalWarming/page2.php
| publisher=Earth Observatory, NASA
| pages=2
| ref=harv
}}
</ref><ref name="IPCC AR4 WG1 SPM">{{Citace monografie
| příjmení = IPCC AR4 WG1 SPM
| titul = Climate Change 2007: The Physical Science Basis. Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change
| url = http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/spmsspm-direct-observations.html#fnr9
| vydavatel = IPCC
| rok = 2007
| kapitola = Summary for Policymakers
| strany = Pozn. 9
| editoři=Solomon, S., D. Qin, M. Manning, Z. Chen, M. Marquis, K.B. Averyt, M.Tignor and H.L. Miller
}}</ref> Od počátku 20. století došlo k nárůstu teploty vzduchu a povrchových vod o 0,8&nbsp;°C, z toho asi dvě třetiny nárůstu nastaly od roku 1980.<ref>
{{Cite book
| publisher = The National Academies Press
| isbn = 978-0-309-14585-5
| title = America's Climate Choices
| location = Washington, D.C.
| year = 2011
| url = http://www.nap.edu/openbook.php?record_id=12781&page=1
| page = 15}}</ref> Každé z posledních tří desetiletí bylo postupně na povrchu Země teplejší, než jakékoli z předcházející desetiletí od roku 1850.
<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, s. 3</ref>
 
Postupně dochází k zpřesňování vědeckého chápání příčin globálního oteplování. Vědecký panel [[IPCC]] vydává v pravidelných šestiletých cyklech tzv. "[[IPCC#Hodnotící zprávy IPCC|hodnotící zprávy]]", které provádějí souhrny relevantní vědecké literatury v oboru. Čtvrtá hodnotící zpráva, vydaná v roce 2007 uváděla, že vědci jsou si na 90 % jisti, že většina současného globálního oteplování je způsobena zvýšenými koncentracemi skleníkových plynů a že k navyšování koncentrací dochází v důsledku lidských aktivit.<ref name="IPCC-Def-Of-Certainty group=pozn.>"Three different approaches are used to describe uncertainties each with a distinct form of language. * * * Where uncertainty in specific outcomes is assessed using expert judgment and statistical analysis of a body of evidence (e.g. observations or model results), then the following likelihood ranges are used to express the assessed probability of occurrence: virtually certain >99%; extremely likely >95%; very likely >90%; likely >66%;......" IPCC, [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/main.html Synthesis Report], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/mainssyr-introduction.html Treatment of Uncertainty], in IPCC AR4 SYR</ref><ref group=pozn.>"Most of the observed increase in global average temperatures since the mid-20th century is very likely due to the observed increase in anthropogenic GHG concentrations. This is an advance since the TAR’s conclusion that 'most of the observed warming over the last 50 years is likely to have been due to the increase in GHG concentrations'."IPCC, [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/main.html Synthesis Report], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/syr/en/mains2-4.html Section 2.4: Attribution of climate change], in IPCC AR4 SYR, Section 2.4</ref><ref name="ASCC">{{Cite book
| publisher=The National Academies Press
| isbn = 0-309-14588-0
| last = America's Climate Choices: Panel on Advancing the Science of Climate Change; National Research Council
| title = Advancing the Science of Climate Change
| location = Washington, D.C.
| year = 2010
| url = http://www.nap.edu/catalog.php?record_id=12782
| pages = 1,21-22}}</ref> [[Pátá hodnotící zpráva IPCC]] z roku 2013 (AR5) upřesňuje, že vědci jsou si jisti na 95-100 %, že primární příčinou nárůstu teplot jsou emise CO<sub>2</sub> v důsledku lidské činnosti především '''spalováním fosilních paliv''' a změnami využití krajiny jako je '''odlesňování'''.<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, Část D, pozn. 2</ref><ref name="USNAS-2008-ClimateChoices">{{cite web | title = Understanding and Responding to Climate Change| url = http://americasclimatechoices.org/climate_change_2008_final.pdf|publisher=United States National Academy of Sciences|accessdate=30 May 2010|year=2008|quote=Většina vědců se shoduje na tom, že oteplování v posledních desetiletích způsobuje hlavně lidská činnost, která zvyšují množství skleníkových plynů v atmosféře.}}</ref><ref name="ASCC" /> Výslovně pak AR5 říká:
 
::Lidské vlivy byly rozpoznány v oteplování atmosféry a oceánů, ve změnách globálního vodního cyklu, v úbytku sněhu a ledu, v globálním nárůstu výšky hladiny oceánů a ve změnách některých extrémních projevů počasí. Od vydání AR4 narostla jistota, že příčiny jsou antropogenní. Je velice jisté (95-100 %) že lidé jsou dominanatní příčinou oteplení pozorování od poloviny dvacátého století.
:::--IPCC AR5 WG1 Shrnutí pro politiky.<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, s.3</ref>
 
Tato zjištění akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.<ref name="Oreskes">{{Citace periodika
| příjmení = Oreskes
| jméno = N.
| titul = BEYOND THE IVORY TOWER: The Scientific Consensus on Climate Change
| periodikum = Science
| ročník = 306
| číslo = 5702
| datum = 2004-12-03
| strany = 1686–1686
| doi = 10.1126/science.1103618
}}</ref> <ref>{{cite web|url=http://nationalacademies.org/onpi/06072005.pdf |title=Joint Science Academies' Statement |format=PDF |date= |accessdate=2010-08-09}}</ref>
 
Vědci se těž zabývají modelováním budoucího vývoje klimatu. Podle Čtvrté hodnotící zprávy IPCC je pravděpodobné, že povrchová teplota na zeměkouli stoupne on 1,1 až 2,9&nbsp;°C pro scénáře se snižováním produkce CO<sub>2</sub>, resp. o 2,4 až 6,4&nbsp;°C pro scénáře s vysokou produkcí CO<sub>2</sub>.<ref>Meehl ''et al.'', [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch10.html Chap. 10: Global Climate Projections], [http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg1/en/ch10s10-es-1-mean-temperature.html Sec. 10.ES: Mean Temperature], in IPCC AR4 WG1 (2007)</ref> Nejistoty v odhadech nárůstu teploty plynou z používání modelů s různou citlivostí změny teploty na koncentraci skleníkových plynů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Schneider von Deimling
| jméno = Thomas
| titul = Climate sensitivity estimated from ensemble simulations of glacial climate
| periodikum = Climate Dynamics
| ročník = 27
| číslo = 2-3
| datum = 2006-03-16
| strany = 149–163
| doi = 10.1007/s00382-006-0126-8
| spoluautoři=Held, Hermann; Ganopolski, Andrey; Rahmstorf, Stefan
}}</ref> <ref>IPCC AR4 WG1, kap. 10, sekce 10.5</ref>
 
Očekávané budoucí oteplování a související změny se budou pravděpodobně lišit mezi jednotlivými světovými regiony.<ref>IPCC AR4 WG1, Technical Summary, sekce TS 5.3</ref> Mezi očekávané účinky zvyšování globálních teplot patří zvyšování hladiny moří, změny v množství a formě [[srážky|srážek]], rozšiřování [[subtropy|subtropických]] [[poušť|pouští]].<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Lu
| jméno = Jian
| titul = Expansion of the Hadley cell under global warming
| periodikum = Geophysical Research Letters
| ročník = 34
| číslo = 6
| datum = 2007-03-24
| url = http://www.atmos.berkeley.edu/~jchiang/Class/Spr07/Geog257/Week10/Lu_Hadley06.pdf
| doi = 10.1029/2006GL028443
| spoluautoři=Vecchi, Gabriel A.; Reichler, Thomas
| formát=pdf
}}</ref> Předpokládá se, že oteplení bude nejvýraznější v [[Arktida|Arktidě]] a bude spojeno s pokračujícím táním [[ledovec|ledovců]], [[permafrost|věčně zmrzlé půdy]] a [[mořský led|mořského ledu]]. Mezi další očekávané jevy patří extrémní projevy [[počasí]], jako jsou období veder, suchá období, přívalové deště, ale také [[okyselování oceánů]] či vymírání druhů. Z následků pro významných pro člověka se uvádí především ztráta potravinové bezpečnosti díky klesajícímu výnosu zemědělských plodin a ztráta přirozeného prostředí záplavami pobřežních oblastí<ref name="Battisti">{{Citace periodika
| příjmení = Battisti
| jméno = David. S.
| titul = Historical Warnings of Future Food Insecurity with Unprecedented Seasonal Heat
| periodikum = Science
| ročník = 323
| číslo = 5911
| datum = 2009-01-09
| strany = 240–244
| url = http://www.sciencemag.org/content/323/5911/240.short
| doi = 10.1126/science.1164363
| spoluautoři=Naylor, R. L.
| pmid=19131626
}}</ref>.
 
== Pozorované změny klimatického systému ==
=== Atmosféra ===
:Každé z posledních tří desetiletí bylo na zemském povrchu postupně teplejší než jakékoli předchozí desetiletí od roku 1850. V severní polokouli bylo období 1983–2012 pravděpodobně nejteplejší třicetileté období za posledních 1400 roků (střední míra jistoty).
:: IPCC AR5 WG1 Shrnutí pro politiky<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>
 
Vzestup průměrné kombinované teploty na zemském povrchu a na povrchu oceánů ukazuje oteplení 0,85&nbsp;°C (0,65 až 1,06&nbsp;°C) za období let 1880–2012, celkový rozdíl průměrů období 1850–1900 a 2003–2012 je 0,78&nbsp;°C (0,72 až 0,85&nbsp;°C). Také na reginální úrovni jsou změřeny prakticky ve všech regionech rostoucí trendy teplot povrchu. Díky přírodním variabilitám klimatického systému jsou krátkodobější trendy vývoje teploty velmi citlivé na zvolený počátek a konec. Například nárůst teploty za posledních 15 let (které začíná rokem se silným jevem [[El Niňo]] (1998–2012) vykazuje nárůst pouze 0,05&nbsp;°C (-0,05 až 0,15&nbsp;°C) na dekádu, na rozdíl od období 1951–2012, kdy je nárůst teploty 0,12&nbsp;°C (0,08 až 0,14&nbsp;°C) na dekádu.<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>
 
Pro současný interstadiál (období oteplování), který začal v půlí 19. století máme přístrojové měření (teploměry) od samého počátku (1850). Kromě pozemních stanic a měření na lodích jsou od roku 1979 k dispozici také data z vesmírných [[Meteorologická družice|družic]]. Oproti průměru za léta 1850–1899 byl průměr globálních teplot za roky 2001–2005 vyšší o 0,76 ± 0,19&nbsp;°C.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. TS.3.1.1</ref> Je nutno mít na paměti, že výpočet průměrné globální teploty<ref group=pozn.>IPCC vychází ze tří zdrojů (CRU/UKMO Hadley Centre, NASA/GISS a NCDC), jejichž metody výpočtu i použitá data se liší, trendy jsou si však podobné; viz IPCC AR4 WG1, kap. 3.2.2.4</ref> je velmi složitý, protože měřicí stanice nejsou rovnoměrně rozmístěny, měřicí přístroje se v minulosti měnily a v okolí některých stanic docházelo k rozsáhlým změnám využití půdy (např. k [[Urbanizace|urbanizaci]]).
 
==== Nerovnoměrnost oteplování ====
Oteplování ve 20. století nebylo rovnoměrné. Více se oteplovaly pevninské oblasti než oceány, a to kvůli větší [[Tepelná kapacita|tepelné kapacitě]] [[Voda|vody]] a také proto, že moře ztrácí více [[Teplo|tepla]] [[výpar]]em. Více se oteplila [[severní polokoule]] než [[Jižní polokoule|jižní]], neboť má více pevniny a větší rozlohu území pokrytých sezonním [[Sníh|sněhem]] a mořským ledem, která při vyšších teplotách podléhají pozitivní [[zpětná vazba|zpětné vazbě]]. Více rostly teploty v zimě (míněno na severní polokouli, tj. prosinec-únor) a na jaře než v létě. Více se oteplovalo v polárních oblastech než u rovníku. Pozorování ukazují, že ubylo mrazivých dní ve středních zeměpisných šířkách. Ve 2. polovině 20. století na většině pevniny ubylo chladných nocí a přibylo vln veder.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. TS.3.1.2</ref> Více se také oteplovala města než okolní volná krajina.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = De Frenne
| jméno = P.
| titul = Microclimate moderates plant responses to macroclimate warming
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| ročník = 110
| číslo = 46
| datum = 2013-10-28
| strany = 18561–18565
| doi = 10.1073/pnas.1311190110
| spoluautoři=Rodriguez-Sanchez, F.; Coomes, D. A.; Baeten, L.; Verstraeten, G.; Vellend, M.; Bernhardt-Romermann, M.; Brown, C. D.; Brunet, J.; Cornelis, J.; Decocq, G. M.; Dierschke, H.; Eriksson, O.; Gilliam, F. S.; Hedl, R.; Heinken, T.; Hermy, M.; Hommel, P.; Jenkins, M. A.; Kelly, D. L.; Kirby, K. J.; Mitchell, F. J. G.; Naaf, T.; Newman, M.; Peterken, G.; Petrik, P.; Schultz, J.; Sonnier, G.; Van Calster, H.; Waller, D. M.; Walther, G.-R.; White, P. S.; Woods, K. D.; Wulf, M.; Graae, B. J.; Verheyen, K.
}}</ref> Je to způsobeno tzv. efektem [[Městské tepelné ostrovy|městského tepelného ostrova]]. Tento efekt má však na celkové oteplování planety pouze zanedbatelný dopad (0,02&nbsp;°C za celé 20. století<ref>IPCC AR4 WG1, kap. 3.2.2.2</ref>).
 
Přestože globální průměrná teplota se zvýšila, uvědomme si, že jde jen o průměr. Na některých měřicích stanicích se za dobu měření teploty nezvýšily, někde se dokonce ochladil<ref group=pozn.>stanice s minimálním nárůstem nebo dokonce poklesem teplot podle GISS (Goddard Institute for Space Studies, Columbia University, New York): Miláno, Stuttgart, Göteborg (Švédsko), Punta Arenas (Chile), Christchurch (Nový Zéland), Alice Springs (Austrálie); teplotní řady dostupné na http://data.giss.nasa.gov/gistemp/station_data/</ref> V globální databázi HadCRUT celých 30% stanic naměřilo od počátků své činnosti ochlazovací trend.<ref name="Motl">{{citace webu|url=http://motls.blogspot.cz/2011/07/hadcrut3-30-of-stations-recorded.html|autor= Luboš Motl|titul=HadCRUT3: 30% of stations recorded a cooling trend in their whole history (Reference Frame 30.7.2011)}}</ref>
 
Od počátku 80.let pozorujeme, že Antarktida se místo oteplování naopak ochlazuje. K takovému opačnému vývoji v Antarktidě občas dochází odjakživa (tzv. bipolar seesaw). V některých částech světa (Grónsko, USA, Arktida) byly teploty kolem roku 2000 velmi podobné teplotám ze 30. a 40.let 20. století.<ref name="Box">{{Citace periodika
| příjmení = Box
| jméno = Jason E.
| titul = Greenland Ice Sheet Surface Air Temperature Variability: 1840–2007*
| periodikum = Journal of Climate
| ročník = 22
| číslo = 14
| datum = 2009-07-01
| strany = 4029–4049
| doi = 10.1175/2009JCLI2816.1
| spoluautoři=Yang, Lei; Bromwich, David H.; Bai, Le-Sheng
}}</ref>.
 
==== Skončilo oteplování v roce 1998? ====
Rok 1998 byl rekordně teplý, k čemuž přispěl jev [[El Niňo]]<ref>Changnon, Stanley A.; Bell, Gerald D. (2000). ''El Niño, 1997–1998: The Climate Event of the Century''. London: Oxford University Press. ISBN 0-19-513552-0</ref>. Panovaly spory, zda oteplení pokračovalo i po roce 1998 či nikoliv. Podle National Oceanic and Atmospheric Administration (NOAA) a [[NASA]] se globální průměrná teplota v roce 2010 vyrovnala rekordu z roku 2005 od počátku měření v roce 1880.<ref name="noaa2010">{{citace webu|url=http://www.noaanews.noaa.gov/stories2011/20110112_globalstats.html|autor=NOAA|datum=2010|titul=Tied For Warmest Year on Record}}</ref><ref name="nasa2010">{{citace webu|url=http://www.giss.nasa.gov/research/news/20110112/|autor= NASA|titul= Research Finds 2010 Tied for Warmest Year on Record}}</ref> Podle NOAA se teplota 34 let v řadě nacházela nad průměrem 20. století, přičemž 11 z 13 nejteplejších let se objevilo od roku 2001.<ref>{{citace webu|url=http://www.ncdc.noaa.gov/sotc/global/2011/13|autor= NOAA|vydavatel= National Climatic Data Center|titul=State of the Climate: Global Analysis for Annual|datum= 2011}}</ref> Aktuální [[Pátá hodnotící zpráva IPCC]], která shrnuje vědecké poznatky posledních let, konstatuje, že "každá z posledních tří dekád byla postupně teplejší na povrchu [[Země]], než jakákoliv předchozí dekáda od roku 1850. Na severní polokouli bylo období 1983–2012 pravděpodobně nejteplejší 30leté období za posledních 1400 let." AR5 zároveň konstatuje, že dochází ke zvyšováním teplot oceánů, jejichž teplená kapacita představuje 90 % celkové tepelné kapacity Země. Teplota povrchové vrstvy oceánů (do 75 m hloubky) se zvyšovala o 0,11 (0,09 až 0,13) °C za dekádu.<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, část B</ref>. Průběhy měření teplot v posledních letech vedou k častým interpretacím (ze strany médií a laiků), že globální oteplování se zastavilo. Tyto závěry jsou většinou dány nesprávnou interpretací krátkodobých (v rozsahu jednoho čí několika málo let) výkyvů teplot, způsobenými s velkou pravděpodobností především jevy [[El Niňo]] a [[La Niňa]] a aktivitami vulkánů, ve srovnání s dlouhodobými trendy. Pokud odečteme vlivy těchto krátkodobých jevů, ukazuje se, že průměrné teploty narůstají prakticky nezměněnou rychlostí.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Foster
| jméno = Grant
| titul = Global temperature evolution 1979–2010
| periodikum = Environmental Research Letters
| ročník = 6
| číslo = 4
| datum = 2011-01-01
| strany = 044022
| datum_přístupu = 2014-01-06
| doi = 10.1088/1748-9326/6/4/044022
| spoluautoři=Rahmstorf, Stefan
}}</ref><ref>{{citace webu|url=http://www.skepticalscience.com/global-cooling-january-2007-to-january-2008-intermediate.htm|titul= Did global warming stop in 1998, 1995, 2002, 2007, 2010?|janzyk=en}}</ref>.
 
'''Příklady interpretací krátkodobých výkyvů teplot proti dlouhodobým trendům:'''
 
* "Satelitní měření (UAH, RSS) po roce 1998 vykazovaly naopak ochlazení globálních teplot. Následující roky byly sice stále teplejší než 19. století, ale růst teplot dále nepokračoval. Na vánoce 2012 i Met Off opravila svoje prognózy. Už neočekávala, že se oteplování v dohledné době obnoví.<ref name="Zrušeno">{{citace webu|url=http://kremlik.blog.idnes.cz/c/315266/Oteplovani-bylo-zruseno-rozejdete-se-II.html|autor=Kremlík, V| titul=Oteplování bylo zrušeno – rozejděte se II|datum=8.1.2013}}</ref>"
 
* "Tyto rozdíly mezi různými data sety jsou ale malé. 1997–2013 bylo 15 let bez statisticky významného oteplení{{Fakt/dne|20140126170015}}, které by se dalo rozlišit od chyby měření. Zastavení/zpomalení oteplování někteří přisuzovali vlivu aerosolů (kouř z čínských továren). Někteří ho přisuzovali 60letému oceánskému cyklu (Pacific Decadal Oscilation), který se přepnul do své chladné fáze{{Fakt/dne|20140126170015}}. Jiní to zase označují jen za "šum" v datech. Klimatologické modely s tím ale nepočítaly a nepředpověděly to{{Fakt/dne|20140126170015}}."
 
* "Tuto pauzu v oteplování potvrdil i James Hansen z NASA-GISS, jinak považovaný za alarmistu: "The 5-year mean global temperature has been flat for a decade, which we interpret as a combination of natural variability and a slowdown in the growth rate of the net climate forcing."<ref name="Hansen">[http://www.columbia.edu/~jeh1/mailings/2013/20130115_Temperature2012.pdf Hansen, Sato, Ruedy. Global Temperature Update Through 2012 (15.1.2013)]</ref>"
 
==== Oteplování v ČR ====
Atlas podnebí Česka uvádí, že v období 1961–2000 roční průměrná teplota v [[Česko|ČR]] (průměr z 311 stanic) silně kolísala, nicméně měla statisticky významný oteplovací trend 0,028&nbsp;°C.rok<sup>−1</sup>. Oteplování bylo nejvýraznější v zimě a na jaře, nevýznamné na podzim. Nejteplejším rokem byl rok 2000 (a také 2007<ref>{{citace webu|url=http://portal.chmi.cz/portal/dt?action=content&provider=JSPTabContainer&menu=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_4_Uzemni_teploty&nc=1&portal_lang=cs#PP_Uzemni_teploty|titul=Územní teploty|vydavatel=ČHMU}}</ref>) s průměrem 9,1&nbsp;°C. Oteplování, obdobné se světovými pozorováními, potrvzují i další práce<ref>{{Citace periodika|autor=KALVOVÁ Jaroslava|autor2=Zuzana Chládová|datum= 2005|titul= Změny vybraných teplotních kvantilů v období 1961–2000|periodikum=Meteorologické zprávy|ročník= 58|strany= 111|url= http://iris.env.cz/ris/ekodisk-new.nsf/3c715bb7027b1c65c1256bb3007b7af2/09db8dae312cb09cc12573fc00429807/$FILE/MZ%202005_4.pdf#page=17}}</ref><ref>{{citace periodika|autor=POKORNÁ, Radan Huth-Lucie|datum= 2004|titul=Trendy jedenácti klimatických prvků v období 1961–1998 v České republice|periodikum=Meteorologické zprávy|ročník=57|strany= 168|url=http://www.is-pop.cz/ris/ekodisk-new.nsf/1a76d1df1a0e29f0c1256e2800520b9d/e7cdee01eebaf67ec1257233003e540d/$FILE/Meteorologick%C3%A9%20zpr%C3%A1vy%206_04.pdf#page=14}}</ref>. Celkový trend oteplování byl v letech 1961–2000 překryt kratšími výkyvy, takže i v nejteplejším posledním desetiletí tohoto období se vyskytl jeden ze tří nejchladnějších roků celého čtyřicetiletí, rok 1996 s průměrem 6,3&nbsp;°C. Vlivem lidské činnosti rostl efekt tepelného ostrova [[Praha|Prahy]], projevující se celoročním zvýšením nočních teplot a zvýšením průměrných teplot v chladné polovině roku (říjen-březen).<ref>{{citace knihy|autor=Kolektiv autorů|datum=2007|titul=Atlas podnebí Česka|vydavatel=ČHMÚ|kapitola=kap. 1.1.6, kap. 1 – shrnutí a grafy 1.5, 1.6}}</ref> Podle ČHMÚ vzrostla u nás průměrná teplota za celé 20. století o 1,1 – 1,3&nbsp;°C.<ref>{{citace webu|titul=Stanovisko ČHMÚ k AR4|datum= 22.2.2007|url=http://www.bourky.com/stahnout-soubor/15.pdf|autor=ČHMU|formát=pdf}}</ref>
 
Obdobně jako ve světě, ani v ČR neukazují všechny měřící stanice v ČR nárůst teplot, odpovídající světovým trendům. Např. podle dat z Klementina je dnes v ČR o něco tepleji než před 200 lety, ale ne o mnoho. Odečteme-li vliv městského tepelného ostrova, jde o oteplení asi o 0,5&nbsp;°C. Pro srovnání, v první půli 19. století se u nás ochladilo asi o 1,5&nbsp;°C.<ref name="Klementinum">{{citace webu|url=http://www.globalni-ochlazovani.cz/teploty-praha-klementinum.php|titul= Klementinum včetně verze očištěné od vlivu tepelného ostrova|vydavatel=Ochlazovani.cz|autor=anonym}}</ref>
 
=== Oceán ===
Oceán je místem, kam se ukládá převážná část tepelné energie v klimatickém systému, pro období 1971–2010 je to více než 90% nahromaděné energie nahromaděné v letech 1971.
Je prakticky jisté, že se horní vrstvy oceánu (0-700 m) ohřály v období 1971–2010 a je pravděpodobné, že došlo k ohřevu mezi lety 1870 a 1971. V globálním měřítku se nejvíce ohřívaly povrchové vody (do hloubky 75 m) a to rychlostí 0,11&nbsp;°C (0,09 až 0,14&nbsp;°C) za dekádu<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>.
 
=== Kryosféra ===
Během posledních dvou desetiletí došlo k masivnímu úbytku zalednění v [[Grónsko|Grónsku]] a v [[Antarktida|Antarktidě]], ledovce ubývají prakticky všude na světě a na severní polokouli dochází k úbytku sněhové pokrývky v jarních měsících. Úbytek masy ledu v ledovcích byl celosvětově 275 (140 až 410) Gt/rok v období let 1993–2009<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>. Dochází též ke zmenšení tloušťky [[permafrost]]u, rozlohy sezonně zamrzlé půdy a zkrácení doby zamrznutí řek a jezer.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. TS.3.4</ref>. Satelitní data ukazují, že roční průměrná rozloha arktického ledu se od roku 1978 zmenšovala o 2,7 % ± 0,6 % za desetiletí.<ref>IPCC AR4 SYR, kap. 1.1</ref>
 
=== Vzestup hladiny oceánu ===
[[Hladina moře]] rostla v letech 1961–2003, hlavně vlivem [[teplotní roztažnost]]i vody a tání pevninských [[Ledovec|ledovců]], o 1,7 (1,5 až 1,9)&nbsp;mm.rok<sup>−1</sup>. Celkově stoupla hladina oceánů za období 1901–2010 o 19 (17 až 21) cm<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>.
 
=== Uhlíkový cyklus a ostatní biochemické cykly ===
Atmosferické koncentrace oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného se zvýšily na nejvyšší úroveň za posledních minimálně 800 tis. let. Koncentrace CO<sub>2</sub> vzrostly od předindustirální doby o 40 % a to především díky spalování fosilních paliv, sekundárně pak změnami využití půdy. Oceány absorbovaly asi 30 % emitovaného antropogenního oxidu uhličitého, což způsobuje jejich okyselování<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>.
 
=== Indikátory v ČR ===
V posledních deseti letech poklesly hodnoty všech charakteristik spojených se sněhem. Snižují se počty dní se sněhovou pokrývkou i měsíční a sezonní maxima výšky sněhové pokrývky. Sněhu ubývá v nížinách i na horách. Přitom výskyt sněhu je důležitým předpokladem vytvoření dostatečného množství povrchové i [[Podzemní voda|podzemní vody]].<ref>{{citace knihy|autor=Kolektiv autorů|datum=2007|titul=Atlas podnebí Česka|vydavatel=ČHMÚ|kapitola=kap. 3 – úvod a shrnutí}}</ref>
 
Změny klimatu jsou průkazně pozorovatelné i v živé přírodě.<ref group=pozn.>[[Fenologie]] rostlin a živočichů zaznamenává významné etapy jejich reprodukčního procesu ve vztahu ke klimatickým podmínkám. U rostlin sleduje rašení pupenů a listů, olisťování, začátek kvetení a plné kvetení, zrání semen a plodů, žloutnutí a opad listí, šíření rostlin do vyšších nadmořských výšek, zeměpisných šířek apod. U živočichů zaznamenává začátek a vyvrcholení reprodukčního procesu.</ref> Z pozorování v [[Morava|moravských]] [[Lužní les|lužních lesích]] vyplývá, že v období 1961–2000 se zde posunulo do dřívější doby rašení listů u vybraných druhů stromů a kvetení u vybraných keřů a bylin. U vybraných ptačích druhů pak byl zaznamenán posun začátku hnízdění. U některých druhů rostlin v lužních lesích byl pozorován i nárůst počtu květů.<ref>{{citace periodika|autor=Bauer, Zdeněk|datum=2009|titul=Reakce přírody na vývoj klimatu|periodikum= Veronica|číslo=5|ročník=2009|strany=6–8}}</ref>
 
== Příčiny teplotních změn ==
Klimatický systém může reagovat na změny vnějších sil<ref>{{citace webu
| autor=Group
| titul=Forcings (filed under: Glossary)
| url=http://www.realclimate.org/index.php/archives/2004/11/forcings/
| vydavatel=RealClimate
| datum=28 November 2004
}}
</ref><ref>
{{Citace periodika
| autor=Pew Center on Global Climate Change / Center for Climate and Energy Solutions
| titul=Science Brief 1
|periodikum=The Causes of Global Climate Change
| url=http://www.c2es.org/docUploads/PewSB1-Attribution-SMALL_102606.pdf
| vydavatel=Center for Climate and Energy Solutions
| místo=Arlington, VA, USA
| datum=September 2006
| strany=2
}}</ref>. Vnější síly mohou "tlačit" klima směrem k oteplování nebo ochlazování.<ref>{{citace webu|autor=US NRC|datum=2012|url= http://www.scribd.com/doc/98458016/Climate-Change-Lines-of-Evidence|titul= Climate Change: Evidence, Impacts, and Choices}}</ref><ref>{{citace webu|autor= US National Research Council (US NRC)|url=http://nas-sites.org/americasclimatechoices/files/2012/06/19014_cvtx_R1.pdf|formát=pdf}}</ref> Příklady vnějších sil jsou změny ve složení atmosféry (např. zvýšené koncentrace skleníkových plynů), působení Slunce, sopečné výbuchy a změny v oběžné dráze Země kolem Slunce.<ref>IPCC AR4 WG1, Sekce 9.4.1.5, s. 690-691</ref>. Je velice jisté (95-100 %) že lidé jsou dominantí příčinou oteplení pozorovaného od poloviny dvacátého století<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>.
 
[[Soubor:Globalni toky energie cs.svg|400px|náhled|vpravo|Krátkovlnné záření ze Slunce dopadající na zemský povrch a atmosféru. Dlouhovlnná část záření je emitována z povrchu a téměř zcela absorbována do atmosféry. V tepelné rovnováze je absorbovaná energie z atmosféry stejná jako ta vydávaná do vesmíru. Čísla ukazují výkon záření ve wattech na metr čtvereční v období let 2000–2004.]]
=== Skleníkový efekt, skleníkové plyny ===
{{viz též|Skleníkový efekt|Skleníkové plyny}}
[[Skleníkový efekt]] je proces, při kterém plyny způsobují absorpci a vyzařování infračerveného záření a tím ohřívání dolních vrstev atmosféry a povrchu [[Země]]. Tento jev byl prvně navrhl [[Joseph Fourier]], objevil ho v roce 1860 [[John Tyndall]], kvantitativně ho prvně pozoroval [[Svante Arrhenius]] v roce 1896<ref>{{Cite journal
| volume = 22
| issue = 146
| pages = 169–194
| last = Tyndall
| first = John
| title = XXIII. On the absorption and radiation of heat by gases and vapours, and on the physical connexion of radiation, absorption, and conduction.—The bakerian lecture
| journal = The London, Edinburgh, and Dublin Philosophical Magazine and Journal of Science
| accessdate = 2014-01-29
| date = 1861
| url = http://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/14786446108643138
}}</ref> a dále ho rozvinul v letech 1930–1960 [[Gue Steward Callendar]]<ref>{{citace monografie|titul=The Callendar Effect: the life and work of Guy Stewart Callendar (1898–1964)|vydavatel= Amer Meteor Soc.|místo= Boston|isbn= ISBN 978-1-878220-76-9}}</ref>.
 
Přirozeně se vyskytující skleníkové plyny způsobují nárůst teplot o cca 33&nbsp;°C.<ref>IPCC AR4 WG1, FAQ 1.1</ref> Bez zemské atmosféry by teploty prakticky na celém povrchu [[Země]] byly pod bodem mrazu<ref name=Blue>{{cite news|last=Blue|first=Jessica|title=What is the Natural Greenhouse Effect?|url=http://greenliving.nationalgeographic.com/natural-greenhouse-effect-2658.html|accessdate=27 May 2013|newspaper=[[National Geographic(magazine)]]}}</ref>. Hlavními skleníkovými plyny jsou [[vodní pára]], která způsobuje 36–70 % skleníkového jevu, [[oxid uhličitý]], který může za 9–26 % skleníkového efektu a [[ozón]], kterému je přičítáno 3–7 % skleníkového efektu<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kiehl
| jméno = J. T.
| titul = Earth's Annual Global Mean Energy Budget
| periodikum = Bulletin of the American Meteorological Society
| ročník = 78
| číslo = 2
| datum = 1997-02-01
| strany = 197–208
| doi = 10.1175/1520-0477(1997)078<0197:EAGMEB>2.0.CO;2
| spoluautoři=Trenberth, Kevin E.
}}</ref> <ref>{{citace webu| url = http://www.realclimate.org/index.php?p=142|datum=6. 4. 2005 | titul = Water vapour: feedback or forcing?|jméno=Gavin | přijmení=Schmidt | vydavatel=RealClimate}}</ref><ref>
{{citace webu | jméno=Randy | přijmení=Russell | vydavatel=University Corporation for Atmospheric Research Windows to the Universe | url = http://www.windows.ucar.edu/tour/link=/earth/climate/greenhouse_effect_gases.html&edu=high | titul = The Greenhouse Effect & Greenhouse Gases | datum=16. 5. 2007}}</ref>. Přirozený skleníkový efekt je tedy podmínkou života na Zemi tak, jak ho známe.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. 1 – FAQ 1.1, FAQ 1.3</ref>
 
Podle IPCC jsou antropogenní vlivy dominantním faktorem [[radiační působení|radiačního působení]]<ref group=pozn.>„Radiační působení“ je mírou vlivu, jaký daný faktor má při změně bilance přijaté a vydané energie systému země-atmosféra a je ukazatelem důležitosti faktoru jakožto potenciálního mechanismu změny klimatu. Kladné působení směřuje k oteplení povrchu, zatímco záporné směřuje k jeho ochlazení. Ve Páté hodnotící zprávě IPCC jsou hodnoty [[radiační působení|radiačního působení]] vztaženy k předindustriální době kolem roku 1750 a jsou vyjadřovány v jednotkách Watt na metr čtvereční (W.m<sup>–2</sup>).</ref> na klima v průmyslové éře narůstající koncentrace různých skleníkových plynů ([[Oxid uhličitý|CO<sub>2</sub>]], [[Methan|CH<sub>4</sub>]], [[Oxid dusný|N<sub>2</sub>O]], [[vodní pára]], [[freon]]y aj.) v atmosféře<ref>IPCC AR4 WG1, kap. TS.2.1</ref>. Zvýšení koncentrací skleníkových plynů vede ke zvýšení teploty, to je známo už od 19. století. Je to důsledkem [[Planckův vyzařovací zákon|Planckova]] a [[Stefanův-Boltzmannův zákon|Stefan–Boltzmannova zákona]], tzv. [[Elektromagnetické spektrum|absorpčních spekter]] skleníkových plynů v infračervené oblasti (proměřených laboratorně) a [[Zákon zachování energie|zákona zachování energie]]. Koncentrace oxidu uhličitého se zvýšila vůči období před začátkem [[průmyslová revoluce|průmyslové revoluce]] z tehdejších 280 [[parts per million|ppm]] na dnešních 396 ppm.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Tans
| jméno = Pieter
| titul = Dr.
| příjmení2 = Keeling
| jméno2 = Ralph
| titul2 = Dr.
| vydavatel = [http://www.esrl.noaa.gov/ NOAA/ESRL], Scripps Institution of Oceanography
| datum_přístupu = 2014-01-16
| url = http://www.esrl.noaa.gov/gmd/ccgg/trends/
| jazyk = anglicky
| poznámka = průměr za rok 2013 na stanici Mauna Loa na Havaji činil 396,48 ± 0,12 ppm
}}</ref> Jelikož v předcházejících 8000 letech (před rokem 1750) byla hladina CO<sub>2</sub> relativně stabilní, dá se předpokládat, že by se udržela i nadále, nebýt lidského zásahu.<ref name="TS211">IPCC AR4 WG1, kap. TS.2.1.1</ref> Nárůst množství atmosférického CO<sub>2</sub> je výsledkem lidských aktivit: hlavně spalování [[fosilní palivo|fosilních paliv]] a odlesňování, ale také výroby [[cement]]u a dalších změn ve využívání půdy jako je pálení [[biomasa|biomasy]], rostlinná výroba a přeměny pastvin na ornou půdu.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. 7.3.1.1</ref> Průmyslová revoluce narušila přirozený koloběh [[uhlík]]u, protože do ovzduší začala dodávat velká množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Uhlík, který byl před mnoha miliony let uložen do rezervoárů fosilního uhlíku pod zem (a tím i mimo [[Koloběh uhlíku|uhlíkový cyklus]]), se velmi rychle vrací do oběhu v emisích oxidu uhličitého. Zhruba 2/3 antropogenních emisí CO<sub>2</sub> od roku 1750 pochází ze spalování fosilních paliv a zhruba 1/3 ze změn ve využití půdy. Asi 45 % tohoto dodatečného CO<sub>2</sub> zůstalo v atmosféře, zatímco zbylých 55 % pohltily oceány a pozemská biosféra.<ref name="TS211"/>
 
[[Soubor:Radiacni_pusobeni_AR5.svg|400px|náhled|vpravo|Odhady radiačního působení (RP) pro rok 2011 v porovnání s rokem 1750 a agregované neurčitosti hlavních příčin klimatické změny. Hodnoty jsou globální průměry RP, rozdělené podle emitovaných sloučenin či procesů, jejichž výsledkem je kombinace příčin. Nejlepší odhady čistého RP jsou znázorněny jako černé kosočtverečky s odpovídající spolehlivostí; na pravé straně obrázku jsou uvedeny číselné hodnoty společně s úrovní spolehlivosti čistého působení.]]
Od roku 1750 vzrostly koncentrace i dalších přírodních skleníkových plynů: metanu z 700 na 1800 [[parts per million|ppb]], oxidu dusného z 270 na 320 ppb a troposférického [[ozon]]u z 25 na 34 ppb.<ref>{{citace webu|url=http://cdiac.ornl.gov/pns/current_ghg.html|titul=Recent Greenhouse Gas Concentrations|autor=T.J. Blasing|vydavatel=CDIAC}}</ref> Do ovzduší se dostaly i umělé látky, známé pod obchodním označením freony. Jejich koncentrace jsou sice ještě o několik řádů nižší, mají však silný relativní účinek.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. 2.10.2, tabulka 2.14</ref>
 
Podle páté hodnotící zprávy IPCC je [[radiační působení]] (RP) jednotlivých faktorů za období 1750–2011 následující<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>:
* celkové antropogenní RP je 2,29 (1,33 až 3,33) Wm<sup>−2</sup>
* RP emise skleníkových plynů je 3,00 (2,22 az 3,78) Wm<sup>−2</sup>
* sám CO<sub>2</sub> způsobuje RP 1,68 (1,33 až 2,03) Wm<sup>−2</sup>
* emise [[methan]]u způsobují RP 0,97 (0,74 až 1,20) Wm<sup>−2</sup>
* freony způsobují RP 0,18 (0,01 až 0,35) Wm<sup>−2</sup>
* RP celkového působení aerosolů v atmosféře, což zahrnuje i zvyšování oblačnosti je -0,9 (-1,9 až -0,1) Wm<sup>−2</sup>. Toto působení je kombinací negativního působení aerosolů v kombinaci s pozitivním působením [[černého uhlíku]]. Je velmi pravděpodobné, že interakce aerosolů s mraky způsobily posun v celkovém průměrném [[radiační působení|radiačním působení]]; přispívají k největším nejistotám v určení celkového RP
* působení částic z vulkanické činnosti má velký vliv na klima v letech následujících po velkých erupcí. Během let 2008–2011 je odhadováno toto působení na -0,11 (-0,15 až -0,08) Wm<sup>−2</sup>
* působení aktivit Slunce je odhadováno na 0,05 (0,00 až 0,10) Wm<sup>−2</sup>. Satelitní pozorování z let 1978 až 2011 ukazují, že poslední solární minimum bylo výraznější, než předchozí dvě, což znamená RP -0,04 (-0,08 až 0,00) Wm<sup>−2</sup> při porovnání minim v roce 2008 a 1986.
 
=== Částice a saze ===
[[Globální stmívání]], globální pokles přímého ozařování zemského povrchu bylo pozorováno mezi lety 1961 až minimálně 1990<ref>IPCC AR4 WG1, kap. 3.4.4.2 Surface Radiation</ref>. Hlavní příčinou tohoto stmávání jsou částice – aerosoly – produkované vulkány a znečišťující látky produkované lidmi. Částice způsobují ochlazovací efekt zvýšeným odrazem přicházejícího slunečního záření. Účinky spalování fosilních paliv&nbsp;– CO<sub>2</sub> a aerosoly&nbsp;– se ve velké míře v minulých desetiletích navzájem kompenzovaly, takž na čisté oteplení měly vliv i další skleníkové plyny jako je metan<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Hansen
| jméno = J.
| titul = Global warming in the twenty-first century: An alternative scenario
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| ročník = 97
| číslo = 18
| datum = 2000-08-15
| strany = 9875–9880
| doi = doi=10.1073/pnas.170278997
| spoluautoři=Sato, M.; Ruedy, R.; Lacis, A.; Oinas, V.
}}</ref>. Radiační působení částic je však časově omezené díky [[mokré depozici]], díky které je jejich doba setrvání v atmosféře asi týden. Naproti tomu oxid uhličitý má životnost v atmosféře století i více, takže zvýšené koncentrace částic v atmosféře pouze pozdrží klimatické změny způsobené oxidem uhličitým<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ramanathan
| jméno = V.
| titul = Global and regional climate changes due to black carbon
| periodikum = Nature Geoscience
| ročník = 1
| číslo = 4
| datum = 2008-03-23
| strany = 221–227
| datum_přístupu = 2014-01-15
| doi = 10.1038/ngeo156
| spoluautoři=Carmichael, G.
}}</ref>. Tzv. [[černý uhlík]] má, po oxidu uhličitém, druhý největší příspěvek ke globálnímu oteplování<ref group=pozn.>V. Ramanathan and G. Carmichael, ''supra'' note 1, at 221 (“... emissions of black carbon are the second strongest contribution to current global warming, after carbon dioxide emissions.”) Numerous scientists also calculate that black carbon may be second only to CO<sub>2</sub> in its contribution to climate change, including Tami C. Bond & Haolin Sun, ''Can Reducing Black Carbon Emissions Counteract Global Warming'', ENVIRON. SCI. TECHN. (2005), at 5921 (“BC is the second or third largest individual warming agent, following carbon dioxide and methane.”); ''and'' J. Hansen, ''A Brighter Future'', 53 CLIMATE CHANGE 435 (2002), ''available at'' http://pubs.giss.nasa.gov/docs/2002/2002_Hansen_1.pdf (calculating the climate forcing of BC at 1.0±0.5 W/m<sup>2</sup>).</ref> Navíc k jejich přímému vlivu díky rozptylu a absorpci slunečního záření mají částice nepřímý vliv na energetický účet země. Sulfáty působí jako kondenzační jádra mraků a vznikají tak mraky, které obsahují větší množství menších kapiček. Tyto mraky odrážejí sluneční záření účinněji, než mraky s menším množstvím větších kapek – tento jev nese název ''Twomeyův jev (Twomey effect)''<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Twomey
| jméno = S.
| titul = The Influence of Pollution on the Shortwave Albedo of Clouds
| periodikum = Journal of the Atmospheric Sciences
| ročník = 34
| číslo = 7
| datum = 1977-07-01
| strany = 1149–1152
| doi = 10.1175/1520-0469(1977)034<1149:TIOPOT>2.0.CO;2
}}</ref>. Tento jev též způsobuje, že částice jsou mají ve větší míře stejnou velikost, což omezuje vznik dešťových kapek a způsobuje větší odraz přicházejícího slunečního záření mraky. Tento jev se nazývá ''Albrechtův jev'' (Albrech effect)<ref>{{Citace periodika
| příjmení = ALBRECHT
| jméno = B. A.
| titul = Aerosols, Cloud Microphysics, and Fractional Cloudiness
| periodikum = Science
| ročník = 245
| číslo = 4923
| datum = 1989-09-15
| strany = 1227–1230
| doi = doi=10.1126/science.245.4923.1227
}}</ref> Nepřímé vlivy jsou nejvíce patrné v případě stratiformní oblačnosti nad oceány a mají jen malý vliv v případě konvektivní oblačnosti. Nepřímé účinky aerosolů tvoří největší nejistotu v bilanci radiačního působení<ref>{{citace webu|autor=IPCC|url=http://www.ipcc.ch/ipccreports/tar/wg1/pdf/TAR-05.PDF|titul= Aerosoly, jejich přímé a nepřímé účinky|strany= 291–292 }}</ref><ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>.
 
[[Saze]] mohou jak ohřívat, tak i ochlazovat povrch Země, záleží na tom, zda jsou v ovzduší, nebo jsou uložené. Atmosferické saze přímo pohlcují sluneční záření a ohřívají tím atmosféru a ochlazují povrch. V určitých izolovaných oblastech, kde je velká produkce sazí, jako je vnitrozemí Indie, může být až 50 % povrchového oteplování díky skleníkovým plynům maskováno tzv. hnědými mraky<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ramanathan
| jméno = V.
| titul = Atmospheric brown clouds: Impacts on South Asian climate and hydrological cycle
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| ročník = 102
| číslo = 15
| datum = 2005-03-04
| strany = 5326–5333
| jazyk = en
| doi = 10.1073/pnas.0500656102
| spoluautoři=Chung, C.; Kim, D.; Bettge, T.; Buja, L.; Kiehl, J. T.; Washington, W. M.; Fu, Q.; Sikka, D. R.; Wild, M.
}}</ref>. V případě usazení na povrchu, zvláště na povrchu ledovce, nebo na ledu v arktických oblastech způsobí nižší povrchový odraz ([[albedo]]), což může přímo ohřívat povrch.<ref>
{{cite web
|author= Ramanathan, V., ''et al.''
|title = Report Summary
|year= 2008
|work= Atmospheric Brown Clouds: Regional Assessment Report with Focus on Asia
|publisher= United Nations Environment Programme
|url= http://www.rrcap.unep.org/abc/impact/files/ABC_Report_Summary_Final.pdf |format=PDF
}}</ref> Vliv částic, včetně černého uhlíku je nejvýraznější v tropech a subtropech, zvláště v Asii, zatímco účinky skleníkových plynů jsou dominantní v mírných pásech a na jižní polokouli.<ref>
{{cite web
|author= Ramanathan, V., ''et al.''
|title= Part III: Global and Future Implications
|year= 2008
|work= Atmospheric Brown Clouds: Regional Assessment Report with Focus on Asia
|publisher= United Nations Environment Programme
|url= http://www.rrcap.unep.org/abc/publication/Part%20III.pdf |format=PDF
}}</ref>
 
Výrazný krátkodobý vliv na klima mohou mít erupce vulkánů<ref name="Keen">{{citace webu|url=http://lasp.colorado.edu/sorce/news/2008ScienceMeeting/doc/Session4/S4_05_Keen.pdf|autork=Richard A.Keen|titul=Volcanoes and Climate since 1960: what does the Moon have to say? Presentation|vydavatel=University of Colordo in Boulder}}</ref>.
 
=== Sluneční aktivita ===
{{viz též|Sluneční aktivita|Sluneční vítr}}
Z přírodních faktorů ovlivňujících klima je na prvním místě [[Slunce]] jakožto základní zdroj [[energie]] pro klimatický systém. Korelace změn sluneční aktivity a změn teplot v minulosti na Zemi byla v minulosti velice vysoká: okolo 0,8. Ať už za posledních 1000 let<ref name="Solanki"/>, nebo za posledních 150 roků<ref>K.Georgieva, C.Bianchi, B.Kirov. Once again about global warming and solar activity (SAIT 2004) http://sait.oat.ts.astro.it/MmSAI/76/PDF/969.pdf</ref>. Nárůst sluneční aktivity v první půli 20. století nebyl "mírný", ale rekordní – nejvyšší za pět set let, možná nejvyšší za tisíce roků, jak poukázal tým Solankiho a Usoskina.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Usoskin
| jméno = Ilya
| titul = Millennium-Scale Sunspot Number Reconstruction: Evidence for an Unusually Active Sun since the 1940s
| periodikum = Physical Review Letters
| ročník = 91
| číslo = 21
| datum = 2003-11-01
| datum_přístupu = 2014-01-29
| doi = 10.1103/PhysRevLett.91.211101
| spoluautoři=Solanki, Sami; Schüssler, Manfred; Mursula, Kalevi; Alanko, Katja
}}</ref>  Ukazuje se však, ale ani tento výrazný nárůst sluneční aktivity není rozhodujícím faktorem oteplování od poloviny 20. století<ref name="Solanki">{{Citace periodika
| příjmení = Solanki
| jméno = S. K.
| titul = Unusual activity of the Sun during recent decades compared to the previous 11,000 years
| periodikum = Nature
| ročník = 2004
| číslo = 431
| datum = 28. 10. 2004
| strany = 1084-1087
| url = http://cc.oulu.fi/~usoskin/personal/nature02995.pdf
| spoluautoři=et al.
| poznámky="Although the rarity of the current episode of high average sunspot numbers may indicate that the Sun has contributed to the unusual climate change during the twentieth century, we point out that solar variability is unlikely to have been the dominant cause of the strong warming during the past three decades"
}}</ref><ref name="Solanki2003">{{Citace periodika
| příjmení = Solanki
| jméno = S. K.
| titul = Can solar variability explain global warming since 1970?
| periodikum = Journal of Geophysical Research
| ročník = 108
| číslo = A5
| datum = 2003-01-01
| doi = 10.1029/2002JA009753
| příjmení2=Krivova
| jméno2=N.
| poznámky="…This comparison shows without requiring any recourse to modeling that since roughly 1970 the solar influence on climate (through the channels considered here) cannot have been dominant. In particular, the Sun cannot have contributed more than 30% to the steep temperature increase that has taken place…"
}}</ref>. Na základě přímých satelitních měření slunečního záření (od roku 1978)<ref>{{Cite journal
| last = Staudt
| first = Amanda
| coauthors = Nancy Huddleston, Ian Kraucunas
| title = Understanding and Responding to Climate Change: Highlights of National Academies Reports
| accessdate = 2014-01-29
| date = 2008
| url = http://trid.trb.org/view.aspx?id=870801
}}</ref> lze s vysokou jistotou říci, že změny slunečního záření nepřispěly k vzestupu globálních průměrných teplot na porvchu Země v období let 1986–2008. Se střední jistotou lze říci, že 11leté sluneční cykly ovlivňují v některých oblastech Země fluktuace v klimatických projevech. Nebyl zjištěn pevnější vztah mezi kosmickými paprsky a oblačností<ref>IPCC AR5 WG1 SPM, s. 17</ref>.
 
K ověření vlivu slunečního záření jsou používány klimatické modely<ref name="FAQ92">IPCC AR4 WG1, FAQ 9.2</ref>. Tyto modely ukazují, že rychlé oteplování posledních desetiletí nelze vysvětlit pouze změnami intenzity slunečního záření a vulkanickou činností. Pokud jsou do modelů započítány i antropogenní vlivy, jsou schopny reprodukovat teplotní vzestup.
 
Dalším důkazem toho, že Slunce není příčinou současných klimatických změn je dán pozorováním změn teplot v různých atmosferických vrstvách<ref>{{cite web
| year=2009
| month=November
| author=Simmon, R. and D. Herring
| title=Notes for slide number 7, titled "Satellite evidence also suggests greenhouse gas warming," in presentation, "Human contributions to global climate change"
| url=http://www.climate.gov/#understandingClimate/presentationLibrary
| publisher=Presentation library on the U.S. National Oceanic and Atmospheric Administration's Climate Services website
| accessdate=2011-06-23| archiveurl= https://web.archive.org/web/20110703210729/http://www.climate.gov/| archivedate= 3 July 2011 <!--DASHBot-->| deadurl= no}}
</ref>. Modely i pozorování ukazují, že skleníkové plyny působí ohřívání dolních vrstev atmosféry – [[troposféra|troposféry]], ale zároveň ochlazování vyšších vrstev – [[stratosféra|stratosféry]]<ref name="FAQ92" />
<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Randel
| jméno = William J.
| titul = An update of observed stratospheric temperature trends
| periodikum = Journal of Geophysical Research
| ročník = 114
| číslo = D2
| datum = 2009-01-23
| doi = 10.1029/2008JD010421
| spoluautoři=Shine, Keith P.; Austin, John; Barnett, John; Claud, Chantal; Gillett, Nathan P.; Keckhut, Philippe; Langematz, Ulrike; Lin, Roger; Long, Craig; Mears, Carl; Miller, Alvin; Nash, John; Seidel, Dian J.; Thompson, David W. J.; Wu, Fei; Yoden, Shigeo
}}</ref>. Oslabení [[ozónová vrstva|ozónové vrstvy]] díky freonům způsobilo silné ochlazení stratosféry. Pokud by bylo příčinou globálního oteplení Slunce, bylo by třeba očekávat oteplení jak v troposféře, tak i ve stratosféře<ref>{{citace monografie|autor=USGCRP (2009)|editoři=Karl, T.R.; Melillo. J.; Peterson, T.; Hassol, S.J.|titul= Global Climate Change Impacts in the United States|vydavatel= Cambridge University Press|isbn= ISBN 978-0-521-14407-0|url= http://library.globalchange.gov/downloads/download.php?id=102}}</ref>
 
=== Zpětné vazby ===
Klimatický systém obsahuje celou řadu [[zpětná vazba|zpětných vazeb]], které mění reakce systému na změny ve vnějším síly. Pozitivní ohlasy zvýšení odezvy klimatického systému, zatímco negativní zpětná vazba tyto odezvy snižuje<ref name="jackson feedbacks">
{{Cite journal
| author=Jackson, R. and A. Jenkins
| title=Vital signs of the planet: global climate change and global warming: uncertainties
| date=17 November 2012
| url=http://climate.nasa.gov/uncertainties
| publisher=Earth Science Communications Team at NASA's Jet Propulsion Laboratory / California Institute of Technology
| ref=harv
}}
</ref>.
 
Mezi zpětné vazby klimatického systému se řadí vodní páry, změny na ledovém a sněhovém povrchu (sněhový a ledový kryt ovlivňuje množství pohlceného nebo odráženého slunečního záření), mraky, a změny v koloběhu uhlíku na Zemi (např. uvolňování uhlíku z půdy)<ref>{{citace webu|url=http://www.nasa.gov/topics/earth/features/vapor_warming.html|titul=Water Vapor Confirmed as Major Player in Climate Change|autor= NASA| datum přísupu=11. 1. 2013}}</ref><ref>
{{Cite journal
| title=The Carbon Cycle: Feature Articles: Effects of Changing the Carbon Cycle
| author=Riebeek, H.
| date=16 June 2011
| url=http://www.earthobservatory.nasa.gov/Features/CarbonCycle/page5.php
| publisher=Earth Observatory, part of the EOS Project Science Office located at NASA Goddard Space Flight Center
| ref=harv
}}
</ref>. Hlavní negativní zpětnou vazbou je energie, kterou zemský povrch vyzařuje do prostoru jako infračervené záření<ref>
{{Cite book
| author=US National Research Council
| year=2003
| title=Understanding Climate Change Feedbacks
| chapter=Ch. 1 Introduction
| url=http://www.nap.edu/openbook.php?record_id=10850&page=19
| publisher=National Academies Press
| location=Washington, DC, USA
| ref=harv
 
}}, p.19
</ref>. Vodní páry může přibývat nejen v reakci na růst antropogenního CO<sub>2</sub>, ale i v reakci na přírodní oteplování. Vyšší hladině sluneční činnosti odpovídá vyšší koncentrace vodní páry. Po roce 2000, kdy se růst teplot zastavil či zpomalil, došlo k poklesu koncentrace vodní páry v atmosféře<ref name="Solomon2010">{{Citace periodika
| příjmení = Solomon
| jméno = S.
| titul = Contributions of Stratospheric Water Vapor to Decadal Changes in the Rate of Global Warming
| periodikum = Science
| ročník = 327
| číslo = 5970
| datum = 2010-01-28
| strany = 1219–1223
| datum_přístupu = 2014-01-29
| doi = 10.1126/science.1182488
| spoluautoři=Rosenlof, K. H.; Portmann, R. W.; Daniel, J. S.; Davis, S. M.; Sanford, T. J.; Plattner, G.-K.
}}</ref>. Podle [[Stefanův-Boltzmannův zákon|Stefanova-Boltzmannova zákona]] dochází k tomu, že při nárůstu teploty na dvojnásobek se vyzářená energie zvýší šestnáctkrát (2<sup>4</sup>)<ref>
{{Cite journal
| author=Lindsey, R.
| date=14 January 2009
| url=http://earthobservatory.nasa.gov/Features/EnergyBalance/page4.php
| title=Earth's Energy Budget (p.4), in: Climate and Earth's Energy Budget: Feature Articles
| publisher=Earth Observatory, part of the EOS Project Science Office, located at NASA Goddard Space Flight Center
| ref=harv
 
}}
</ref><ref group=pozn.>Tzv. absorpční pásy – tedy části spektra infračerveného (tepelného) záření, které jednotlivé plyny pohlcují – se totiž často vzájemně překrývají. Navíc koncentrace některých plynů se v různých částech světa mění. To je patrné hlavně u vodní páry. Viz Metelka, Tolasz (2009): Klimatické změny: fakta bez mýtů, COŽP UK</ref>. Změna koncentrace vodních par v atmosféře je reakcí na změny povrchového klimatu, a proto musí být považována za zpětnou vazbu a nikoliv za [[radiační působení]].<ref>AR4 WGI, kap. TS.2-úvod</ref> Nelinearita této vazby a existence dalších, negativních zpětných vazeb ale zajišťují, že se teplota na Zemi při tomto procesu nemůže zvyšovat lavinovitě a nemůže samovolně narůst na libovolně vysoké hodnoty. Vodní pára funguje jako zesilovač vlivu ostatních skleníkových plynů. Přímé emise vodní páry při lidské činnosti přinášejí zanedbatelný příspěvek k [[radiační působení|radiačnímu působení]]. Emise vzniklé při [[zavlažování]] odpovídají méně než 1 % přírodních zdrojů vodní páry. Vypouštění páry při spalování fosilních paliv je významně nižší než její emise při [[zemědělství|zemědělské činnosti]].<ref>AR4 WGI, kap. TS.2.1.3</ref>
 
Zpětné vazby jsou důležitým faktorem při určování citlivosti klimatického systému na narůstající koncentrace skleníkových plynů. Vyšší citlivost systému znamená větší nárůst teploty při zvýšení koncentrací skleníkových plynů<ref>
{{Cite book
| author=US National Research Council
| year=2006
| title=Surface Temperature Reconstructions for the Last 2,000 Years
| chapter=Ch. 1 Introduction to Technical Chapters
| url=http://books.nap.edu/openbook.php?record_id=11676&page=26
| publisher=National Academies Press
| location=Washington, DC, USA
| pages=26-27
| ref=harv
 
}}
</ref>. Nejistoty kolem celkového účinku zpětných vazeb jsou hlavním důvodem rozptylu předpovídaných teplot v jednotlivých modelech vývoje klimatu.<ref>
{{Cite journal
| title=2012 American Meteorological Society (AMS) Information Statement on Climate Change
| author=AMS Council
| date=20 August 2012
| url=http://www.ametsoc.org/policy/2012climatechange.html
| publisher=AMS
| location=Boston, MA, USA
| ref=harv
}}
</ref>
 
=== Alternativní názory na příčiny globálního oteplování ===
* Příkladem globálního oteplování v preindustriální éře je například středověké optimum po skončení Bond Event 1. Hladiny oceánů kolem r 1200 n.l. byly asi o 20&nbsp;cm výše než dnes. Rekonstrukce hladin oceánů ukazují, že výše hladiny oceánu během středověkého oteplení byly nejvýše za posledních 110 000 let - a že, i kdyby teplota dále nerostla, bude tento rekord překonán patrně v letech 2090 až 2099.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Grinsted
| jméno = Aslak
| titul = Reconstructing sea level from paleo and projected temperatures 200 to 2100 ad
| periodikum = Climate Dynamics
| ročník = 34
| číslo = 4
| datum = 2009-01-06
| strany = 461–472
| doi = 10.1007/s00382-008-0507-2
| spoluautoři=Moore, J. C.; Jevrejeva, S.
}}</ref>
 
* Jedná se pouze o projevy [[Bondův cyklus|Bondova cyklu]].
 
* Globální oteplování může mít také pozitivní důsledky. Ty analyzovala například rozsáhlá studie nevládního panelu NIPCC nazvaná "Climatechange Reconsidered" (2009).<ref name="NIPCC">{{citace webu|url=http://www.nipccreport.org/|titul= Climate Change Reconsidered. 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change}}</ref> Pozitivy se zabývá také projekt CO2science.org.
 
* Jedním z pokusů jak vysvětlit mechanismy působení Slunce na klima je tzv. Svensmarkova hypotéza o vlivu slunečního větru na přísun kosmického záření a tím na oblačnost (tzv. kosmoklimatologie).<ref name="Svensmark">{{Citace periodika
| příjmení = Svensmark
| jméno = Henrik
| titul = Cosmoclimatology: a new theory emerges
| periodikum = Astronomy & Geophysics
| ročník = 48
| číslo = 1
| datum = 2007-02-01
| strany = 1.18–1.24
| datum_přístupu = 2014-01-29
| doi = 10.1111/j.1468-4004.2007.48118.x
}}</ref>. Výzkumy však ukazují, že toto není žádný podstatný faktor, ovlivňující klima.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Usoskin
| jméno = Ilya G.
| titul = Cosmic rays and climate of the Earth: Possible connection
| periodikum = Comptes Rendus Geoscience
| ročník = 340
| číslo = 7
| datum = 2008-07-01
| strany = 441–450
| doi = 10.1016/j.crte.2007.11.001
| spoluautoři=Kovaltsov, Gennady A.
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Laut
| jméno = Peter
| titul = Solar activity and terrestrial climate: an analysis of some purported correlations
| periodikum = Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics
| ročník = 65
| číslo = 7
| datum = 2003-05-01
| strany = 801–812
| doi = 10.1016/S1364-6826(03)00041-5
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Evan
| jméno = Amato T.
| titul = Arguments against a physical long-term trend in global ISCCP cloud amounts
| periodikum = Geophysical Research Letters
| ročník = 34
| číslo = 4
| datum = 2007-02-17
| doi = 10.1029/2006GL028083
| spoluautoři=Heidinger, Andrew K.; Vimont, Daniel J.
}}</ref>
 
* Australská popularizátorka vědy Joanne Nova tyto námitky shrnuje takto: „Jde o argumentum ad ignorantiam. Používají vlastní neznalost jako argument: Nenapadá nás, co jiného by mohlo být příčinou oteplení, takže to musí být uhlíkem.“<ref name="Nova">{{citace webu|url=http://joannenova.com.au/2010/01/how-to-create-a-crisis-graph-in-6-simple-steps/ |autor=Jo Nova|titul= How to create a crisis graph in six simple steps}}</ref>
 
== Pozorované a očekávané důsledky ==
{{Viz též|Kladné a záporné důsledky globálního oteplování}}
 
=== Přírodní systémy ===
Globální oteplování bylo zaznamenáno v mnoha přírodních systémech. Některé tyto změny jsou popsány v sekci [[Globální oteplování#Pozorované změny klimatického systému|Pozorované změny klimatického systému]] – např. vzestup hladiny moří, nebo mizení sněhu a ledu<ref>IPCC AR4 SYR, sekce 1</ref>. Některé z těchto změn včetně vzestupu hladin moří, nárůstu klimatických extrému (jako je počet horkých a studených dnů), zmenšování arktického mořského ledu či mizení ledovců mají velmi pravděpodobně antrpogenní původ<ref>IPCC AR4 WG1, kapitola 9</ref>
 
IPCC ve své páté hodnotící zprávě očekává další vzestup hladiny moří pro všechny scénáře – 0,26 až 0,55 m pro scénář RCP2.6 (který předpokládá prakticky stabilizaci hladiny CO<sub>2</sub> do roku 2050 – resp. 0,52 až 0,98 m pro scénář RCP8.5 (bez omezení produkce CO<sub>2</sub><ref>IPCC AR5 WG1 SPM, kapitola D3, s. 17</ref>. Některé další studie předpokládají i vyšší vzestup hladiny oceánů (0,2 až 2,0 m)<ref>{{citace webu|autor=Parris, A., et al.|datum=2012-12-06|url=http://cpo.noaa.gov/sites/cpo/Reports/2012/NOAA_SLR_r3.pdf|titul=Global Sea Level Rise Scenarios for the US National Climate Assessment. NOAA Tech Memo OAR CPO-1|vydavatel= NOAA Climate Program Office}}</ref>. Také někteří novináři obvinili IPCC z podceňování předpokládané vzestupu mořské hladiny<ref>{{citace webu|url=http://thinkprogress.org/climate/2013/09/10/2596781/denier-intimidation-tactics-ipcc-lowball-sea-level-rise-climate-sensitivity/|titul= NY Times: Did Denier ‘Intimidation Tactics’ Move IPCC To ‘Lowball’ Sea Level Rise And Climate Sensitivity?}}
</ref>. V důsledku vzestupu hladiny moří lze očekávat intenzivní záplavy v pobřežních oblastech<ref name="us nrc 2011 long term slr">{{citace webu|kapitola=
BOX SYN-1: SUSTAINED WARMING COULD LEAD TO SEVERE IMPACTS|url=http://www.nap.edu/openbook.php?record_id=12877&page=5|strany=5|titul= Synopsis|autor=NRC|vydavatel=National Research Council|datum=2011}}
</ref>.
 
Lze očekávat regionální změny klimatu na pevninách – s větším oteplením v severních šířkách a s menším oteplením nad jižními oceány a nad severní částí Atlantiku<ref>IPCC AR4 SYR, sekce 3 </ref>.
 
==== Hurikány ====
Nejnovější vědecké studie stále více ukazují na souvislosti intenzity hurikánů a globálního oteplování<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Haarsma
| jméno = Reindert J.
| titul = More hurricanes to hit western Europe due to global warming
| periodikum = Geophysical Research Letters
| ročník = 40
| číslo = 9
| datum = 2013-05-16
| strany = 1783–1788
| doi = 10.1002/grl.50360
| spoluautoři=Hazeleger, Wilco; Severijns, Camiel; de Vries, Hylke; Sterl, Andreas; Bintanja, Richard; van Oldenborgh, Geert Jan; van den Brink, Henk W.
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Merlis
| jméno = Timothy M.
| titul = The sensitivity of hurricane frequency to ITCZ changes and radiatively forced warming in aquaplanet simulations
| periodikum = Geophysical Research Letters
| ročník = 40
| číslo = 15
| datum = 2013-08-16
| strany = 4109–4114
| doi = 10.1002/grl.50680
| spoluautoři=Zhao, Ming; Held, Isaac M.
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Holland
| jméno = Greg
| titul = Recent intense hurricane response to global climate change
| periodikum = Climate Dynamics
| datum = 2013-03-15
| doi = 10.1007/s00382-013-1713-0
| spoluautoři=Bruyère, Cindy L.
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Radu
| jméno = Raluca
| titul = Influence of atmospheric and sea surface temperature on the size of Hurricane Catarina
| periodikum = Quarterly Journal of the Royal Meteorological Society
| datum = 2013-07-01
  | doi = 10.1002/qj.2232
| spoluautoři=Toumi, Ralf; Phau, Jared
}}</ref>, přesto však nelze obecně s jistotou tvrdit, že hurikány souvisí s globálním oteplováním. O frekvenci a intenzitě tropických cyklon pro období před začátkem satelitních měření (1978) existují pouze omezené informace. Americký úřad NOAA má záznamy o hurikánech od roku 1851.<ref>{{citace webu|url=http://www.aoml.noaa.gov/hrd/hurdat/ushurrlist18512009.txt|titul=Chronological List of All Hurricanes which Affected the Continental
United States: 1851-2009.}}</ref> Z těch vyplývá, že počet ani intenzita hurikánů, jež zasáhly pobřeží [[Spojené státy americké|USA]], nevybočily v posledních desetiletích z průměru.<ref>{{citace webu|url=http://www.nhc.noaa.gov/pastdec.shtml|titul=U.S. Hurricane Strikes by Decade}}</ref> Hurikán [[hurikán Katrina|hurikánu Katrina]] byl druhý v pořadí, co se týče výše škod (v přepočtených škodách), je však také třeba přihlédnout ke změnám zástavby na pobřeží a osobního blahobytu lidí.<ref>{{citace webu|url=http://www.nhc.noaa.gov/pdf/NWS-TPC-5.pdf|titul=The Deadliest, costlies, and most intenseUS tropical cyclones from 1851 to 2006}}</ref><ref>{{citace webu|url=http://www.nhc.noaa.gov/pdf/NormalizedHurricane2008.pdf|titul=Normalized Hurricane Damage in the United States:
1900–2005}}</ref> Žádný trend v nárůstu počtu tajfunů a tropických bouří nebyl v posledních padesáti letech zaznamenán v severozápadním [[Tichý oceán|Pacifiku]] a v severním [[Indický oceán|Indickém oceánu]].<ref>{{citace webu|url=http://www.usno.navy.mil/NOOC/nmfc-ph/RSS/jtwc/atcr/2005atcr/chapter1/chapter1.html}}</ref> U tropických cyklon ve středním Pacifiku můžeme pozorovat mírný nárůst.<ref>{{citace webu|url=http://www.prh.noaa.gov/cphc/pages/climatology.php|titul=Climatology of Tropical Cyclones in the Central Pacific Basin}}</ref>
Zpráva [[Světová meteorologická organizace|Světové meteorologické organizace]] (WMO) z roku 2006 uvádí: „Hlavním faktorem ovlivňujícím meziroční kolísání počtu cyklon je [[El Niño|fenomén El Niño]]. Není tedy žádný pevný vztah mezi povrchovou teplotou moře a počtem nebo silou cyklon (kromě severního [[Atlantský oceán|Atlantiku]], kde teplota je jedním z faktorů). Žádná jednotlivá událost nemůže být přímo připisována nedávnému oteplení světového oceánu. Nárůst škod následkem cyklon v posledních desetiletích byl z větší části zaviněn nahromaděním populace a pojištěného majetku v pobřežních oblastech a možná také větší zranitelností moderní společnosti vůči narušení [[infrastruktura|infrastruktury]].“<ref>{{citace webu|titul=tvrzení 9,21,24 zprávy|url= http://www.wmo.int/pages/prog/arep/tmrp/documents/iwtc_statement.pdf}}</ref>
 
=== Vliv na ledovce ===
Globální oteplení vedlo na celém světě k ústupu ledovců. Oerlemans (2005) prokázal podle záznamů od roku [[1900]] do roku [[1980]] jednoznačný ústup 142 ze 144 horských ledovců. Od roku [[1980]] se ústup ledovců značně zrychlil. Podobně Dyurgerov a Meier (2005) zprůměrovali data o velikosti ledovců z hlediska velkých regionů (např. Evropy) a zjistili, že v každém regionu došlo od roku 1960 do roku 2002 k celkovému ústupu ledovců, ačkoli některé lokální regiony (např. Skandinávie) vykázaly nárůsty. Některé ledovce již zmizely zcela<ref>{{Cite journal
| volume = 58
| pages = 63–77
| last = Meier
| first = Mark F.
| coauthors = A. S. Post
| title = Recent variations in mass net budgets of glaciers in western North America
| journal = IASH Publ
| date = 1962
}}</ref><ref>{{citace webu|autor=Mauri S. Pelto|url=http://www.nichols.edu/departments/Glacier/Bill.htm|titul=North cascade glacier retreat}}</ref> a očekává se, že rostoucí teploty způsobí neustálý ústup i většiny ostatních horských ledovců na světě. U více než 90 % ledovců zaznamenala ''Světová služba pro sledování ledovců'' od roku 1995 jejich ústup.<ref>{{citace webu|url=http://www.geo.unizh.ch/wgms/| titul=World glacier monitoring service}}</ref>
 
=== Vlivy na zdraví ===
Podle [[Světová zdravotnická organizace|WHO]] (Světová zdravotnická organizace) jsou negativními dopady klimatických změn již dnes pozorovatelné i v Evropě a v současnosti umírají desítky tisíc lidí ročně na celém světě na nemoci a zranění související se změnou klimatu. WHO za varovné příklady dopadů změny klimatu v Evropě považuje změny v geografickém rozložení nemocí přenášených [[Klíště obecné|klíšťaty]] a [[komárovití|komáry]]. Jako hlavní zdroje potenciálních hrozeb pro lidské zdraví v souvislosti se změnou klimatu WHO považuje častější vlny extrémních veder, větší výskyt infekčních nemocí, rozšíření [[Podvýživa|podvýživy]], zvýšení počtu dýchacích onemocnění a vyšší výskyt nemocí v důsledku kontaminace vody.<ref>{{citace webu|autor=WHO|vydavatel=[[Světová zdravotnická organizace|WHO]]|url= http://www.who.int/globalchange/news/fsclimandhealth/en/index.html|titul= Climate and health, Fact sheet|datum=červenec 2005}}</ref>
 
Oteplení ale není rovnoměrné, pozorujeme rychlejší oteplování zimního než letního období. Přičemž je známo, že v zimě (excess winter mortality) umírá více zdravotně oslabených lidí než v létě (dvojnásobně). Jelikož zimy se oteplují rychleji než léta, zimní úmrtnost klesá více než letní úmrtnost stoupá.<ref name="Goklany">{{citace webu|url=http://wattsupwiththat.com/2010/01/06/winter-kills-excess-deaths-in-the-winter-months/Indur|autor= M Goklany|titul= Winter Kills. Excess deaths in winter months. WUWT 6.10.2010}}</ref>
 
==== Šíření malárie a jiných nemocí ====
Globální oteplení může přispět k lepším podmínkám pro vznik epidemií až pandemií [[infekční onemocnění|infekčních nemocí]]<ref>{{Cite journal
| pages = 39–52
| last = Clement
| first = Jan
| coauthors = Piet Maes, J. M. Barrios, W. W. Verstraeten, Sara Amirpour Haredasht, Genevieve Ducoffre, Jean-Marie Aerts, Marc Van Ranst
| title = Global warming and epidemic trends of an emerging viral disease in Western-Europe: the nephropathia epidemica case
| journal = Global Warming Impacts–Case Studies on the Economy, Human Health, and on Urban and Natural Environments
| accessdate = 2014-01-25
| date = 2011
| url = http://cdn.intechweb.org/pdfs/21321.pdf
}}</ref>, jako je například [[malárie]]<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Epstein
| jméno = Paul R.
| titul = Biological and Physical Signs of Climate Change: Focus on Mosquito-borne Diseases
| periodikum = Bulletin of the American Meteorological Society
| ročník = 79
| číslo = 3
| datum = 1998-03-01
| strany = 409–417
| url = http://www.decvar.org/documents/epstein.pdf
| datum_přístupu = 2014-01-25
| doi = 10.1175/1520-0477(1998)079<0409:BAPSOC>2.0.CO;2
| spoluautoři=Diaz, Henry F.; Elias, Scott; Grabherr, Georg; Graham, Nicholas E.; Martens, Willem J. M.; Mosley-Thompson, Ellen; Susskind, Joel
}}</ref> , [[Katarální horečka ovcí]]<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Purse
| jméno = Bethan V.
| titul = Opinion: Climate change and the recent emergence of bluetongue in Europe
| periodikum = Nature Reviews Microbiology
| ročník = 3
| číslo = 2
| datum = 2005-02-01
| strany = 171–181
| doi = 10.1038/nrmicro1090
| spoluautoři=Mellor, Philip S.; Rogers, David J.; Samuel, Alan R.; Mertens, Peter P. C.; Baylis, Matthew
}}</ref>  která se nedávno rozšířila do severního [[Středomoří]]. Během let 2004–2005 se rozšířily ve velkých oblastech [[Rusko|Ruska]] [[hantavirus]], [[Krymsko-konžská hemoragická horečka]], [[tularémie]] a [[vzteklina]] jako důsledek populační exploze [[Hlodavci|hlodavců]]{{Fakt/dne|20140126170015}}. Tato skutečnost však může to být dle některých autorů údajně přičtena chybám ve vládním dohledu na programy týkající se [[Očkování|vakcinace]] hlodavců.{{Fakt/dne|20140126170015}} Podobně navzdory vymizení malárie z většiny teplých regionů se místní druhy [[komárovití|komárů]],<ref>{{citace webu|url=http://www.novinky.cz/123087-.html|titul= V severní Itálii se objevil nebezpečný tropický virus]|autor= novinky.cz|datum=2007-09-20}}</ref> kteří ji přenášeli, nepodařilo v některých oblastech zcela eliminovat. Proto hraje v dynamice přenosu malárie kromě klimatických změn důležitou roli i mnoho jiných faktorů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Reiter
| jméno = Paul
| titul = From Shakespeare to Defoe: Malaria in England in the Little Ice Age
| periodikum = Emerging Infectious Diseases
| ročník = 6
| číslo = 1
| datum = 2000-02-01
| strany = 1–11
| datum_přístupu = 2014-01-29
| doi = 10.3201/eid0601.000101
}}</ref>
Profesor Jaroslav Kadrnožka (působící na VUT v Brně) zveřejnil v jedné ze svých publikací odhad, že pokud by teplota vzrostla o 3&nbsp;°C, vzroste území souše potenciálně ohrožené malárií z 25 na 60 %.<ref>{{citace webu|autor=Kadrnožka Jaroslav|url=http://www.lowyinstitute.org/Publication.asp?pid=926|titul= The sting of climate change}}</ref>
 
Naproti tomu Paul Reiter z Pasteurova Institutu v Paříži namítá, že malárie není tropická nemoc a její rozšíření závisí hlavně na vyspělosti civilizace v dané oblasti, ne na teplotách. Malárie bývala v malé době ledové rozšířená i v Anglii a na Sibiři. Vymizela odtamtud až v první půli 20. století díky pokroku civilizace<ref name="Reiter">{{Citace periodika
| příjmení = Reiter
| jméno = Paul
| titul = Global warming and malaria: knowing the horse before hitching the cart
| periodikum = Malaria Journal
| ročník = 7
| číslo = Suppl 1
| datum = 2008-01-01
| strany = S3
| doi = 10.1186/1475-2875-7-S1-S3
}}</ref>. Na toto téma probíhá další vědecká diskuse<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Chaves
| jméno = Luis Fernando
| titul = Climate Change and Highland Malaria: Fresh Air for a Hot Debate
| periodikum = The Quarterly Review of Biology
| ročník = 85
| číslo = 1
| datum = 2010-03-01
| strany = 27–55
| doi = 10.1086/650284
| spoluautoři=Koenraadt, Constantianus J. M.
}}</ref><ref>{{Citace periodika
| příjmení = Yamana
| jméno = Teresa K.
| titul = Projected Impacts of Climate Change on Environmental Suitability for Malaria Transmission in West Africa
| periodikum = Environmental Health Perspectives
| ročník = 121
| číslo = 10
| datum = 2013-09-16
| strany = 1179–1186
| doi = 10.1289/ehp.1206174
| spoluautoři=Eltahir, Elfatih A.B.
}}</ref>. Na protest proti strašením malárií Reiter vystoupil z klimatického panelu OSN{{Fakt/dne|20140126170015}}.
 
=== Biomasa, zemědělství ===
Globální oteplování může mít částečně pozitivní důsledky pro zemědělství a růst biomasy v některých oblastech. Zvýší-li se teploty, dojde k prodloužení vegetačního období. Satelity ukazují, že od počátku 80.let díky nárůstu teplot a hladin CO<sub>2</sub> došlo k "zezelenání Evropy". Prodloužilo se vegetační období. V Severní Americe se prodloužilo o 12 ± 5 dnů a v Eurasii o 18 ± 4 dnů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Zhou
| jméno = Liming
| titul = Variations in northern vegetation activity inferred from satellite data of vegetation index during 1981 to 1999
| periodikum = Journal of Geophysical Research
| ročník = 106
| číslo = D17
| datum = 2001-09-01
| strany = 20069
| doi = 10.1029/2000JD000115
| spoluautoři=Tucker, Compton J.; Kaufmann, Robert K.; Slayback, Daniel; Shabanov, Nikolay V.; Myneni, Ranga B.
}}</ref><ref>{{Cite journal
| volume = 386
| issue = 6626
| pages = 698–702
| last = Myneni
| first = Ranga B.
| coauthors = C. D. Keeling, C. J. Tucker, G. Asrar, R. R. Nemani
| title = Increased plant growth in the northern high latitudes from 1981 to 1991
| journal = Nature
| accessdate = 2014-01-29
| date = 1997
| url = http://ecocast.arc.nasa.gov/pubs/pdfs/1997/Myneni_Nature.pdf
}}</ref>
 
Růst rostlin je ovlivňován i dalšími faktory včetně úrodnosti půdy, dostatkem vody, teplotou. Očekává se, že zvýšení koncentrace oxidu uhličitého by povzbudilo růst flóry jen do jistého bodu, protože v mnoha regionech další prosperitu rostlin omezí jiné faktory jako dostupnost vody a živin. Zvýšení zemědělských úrod je tak očekáváno především v oblastech mírného klimatu (Kanada +13 %, Německo +12 %, Velká Británie +11 %, USA +8 %, Japonsko +8 %), zatímco v tropiských oblastech se očekává pokles výnosů (Austrálie – 16 %, Pákistán -20 %, Mexiko -26 %, Indie -26 %) – údaje ukazují předpoklad do roku 2080 včetně započtení příznivého vlivu vyšších koncentrací CO<sub>2</sub><ref>
{{Cite book
| publisher = Peterson Institute
| last = Cline
| first = William R.
| title = Global warming and agriculture: end-of-century estimates by country
| accessdate = 2014-01-29
| date = 2007
| url = http://www.google.com/books?hl=cs&lr=&id=CwIQ-9YdjzQC&oi=fnd&pg=PR9&dq=Global+warming+and+agriculture:+end-of-century+estimates+by+country&ots=tlMQFfCPns&sig=6JLiwMDcFZd1EPKv6SeApzRZltU
}}</ref>.
Rostliny potřebují oxid uhličitý k ([[fotosyntéza]]), aby dokázaly přeměňovat sluneční energii na biomasu. U evolučně starších rostlin typu C3 (které tvoří asi 95% biomasy Země) pokusy ukazují, že při vyšších koncentracích CO<sub>2</sub> rostliny více rostou.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Graham
| jméno = Eric A.
| titul = Long-term effects of a doubled atmospheric CO                            concentration on the CAM species
| periodikum = Journal of Experimental Botany
| ročník = 47
| číslo = 1
| datum = 1996-01-01
| strany = 61–69
| url=http://jxb.oxfordjournals.org/cgi/content/abstract/47/1/61
| doi = 10.1093/jxb/47.1.61
| spoluautoři=Nobel, Park S.
}}</ref>  Nedostatek oxidu uhličitého může vyvolávat [[fotorespirace|fotorespiraci]], při níž se odbourávají dříve vytvořené [[sacharidy]]. Rostlinstvo bývalo v éře dinosaurů zvyklé na až 6× vyšší hladiny CO<sub>2</sub> než jsou dnes.<ref name="Berner">{{Citace periodika
| příjmení = Berner
| jméno = R. A.
| titul = GEOCARB III: A revised model of atmospheric CO2 over Phanerozoic time
| periodikum = American Journal of Science
| ročník = 301
| číslo = 2
| datum = 2001-02-01
| strany = 182–204
| doi = 10.2475/ajs.301.2.182
}}</ref> Díky tomu tehdy rostly tak obrovské stromy jako Araukárie. Evolučně mladší rostliny typu C4 jsou odolnější a prosperují i bez vysokých hladin CO<sub>2</sub> a růst skleníkových plynů u nich tento pozitivní efekt nemá.
 
=== Jiné vlivy ===
Jiné badatelé zase z historických záznamů doložili, že růst teplot v Číně byl spojen s růstem úrod a snížením počtu ozbrojených konfliktů.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Zhang
| jméno = D. D.
| titul = Global climate change, war, and population decline in recent human history
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| ročník = 104
| číslo = 49
| datum = 2007-11-28
| strany = 19214–19219
| doi = 10.1073/pnas.0703073104
| spoluautoři=Brecke, P.; Lee, H. F.; He, Y.-Q.; Zhang, J.
}}</ref>
 
=== Ekonomické důsledky ===
Během posledních desetiletí sepsali vědci několik rozsáhlých studií, které se zabývají ekonomickými důsledky globálního oteplování. Všechny tyto studie jsou shrntím velkého množství vědeckých prací:
* Kapitola Ekonomika a sociální dimenze klimatické změny<ref>BRUCE, James P., Hoe-s\uong YI a Erik F. HAITES, 1996. Climate change 1995: Economic and social dimensions of climate change: Contribution of Working Group III to the second assessment report of the Intergovernmental Panel on Climate Change [online]. B.m.: Cambridge University Press [vid. 18. leden 2014]. Dostupné z: http://www.google.com/books?hl=en&lr=&id=1BEjH8IPF8cC&oi=fnd&pg=PR7&dq=Economic+and+Social+Dimensions+of+Climate+Change&ots=Rz00T1aPvd&sig=-f2Q_5cDWeeRou3k42F_qwCAyeo</ref>, kterou vydal [[IPCC]] v roce 1995 jako součást 2. hodnotící zprávy
* V rámci 3. a 4. hodnotící zprávy IPCC jsou otázky ekonomických důsledků shrnuty ve výsledcích jak II., tak III. pracovní skupiny<ref>http://www.grida.no/publications/other/ipcc_tar/</ref><ref>http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg2/en/contents.html</ref><ref>http://www.ipcc.ch/publications_and_data/ar4/wg3/en/contents.html</ref>.
* [[Sternova zpráva]], kterou na 700 stránkách sepsal pro Britkou vládu ekonom [[Nicolas Stern]] v roce 2006<ref>{{citace webu|url=http://mudancasclimaticas.cptec.inpe.br/~rmclima/pdfs/destaques/sternreview_report_complete.pdf|titul=Stern report}}</ref>
* Garmoutovy zprávy, kterou vypracoval pro Australskou vládu prof. [[Ross Garmout]] v roce 2008 a aktualizoval roce 2011<ref>{{citace webu|url=http://www.garnautreview.org.au/index.html|titul=Garmout report}}</ref>
 
Všechny tyto zprávy se shodují na tom, že globální oteplování bude mít v budoucnu záažné důsledky pro světovou ekonomiku, především pro rozvojové země, méně pro rozvinuté země a že menší ekonomické důsledky bude mít přijetí opatření na zmírnění oteplení, než jeho ignorování. Zároveň všechny tyto zprávy konstatují velkou nejistotu v modelování ekonomických důsledků.
 
Závažným problémem při hodnocení ekonomických vlivů globálního oteplování je skutečnost, že prakticky výhradním indikátorem ekonomického vývojem je [[HDP]] a ekonomové se ve svých studiích výrazně neshodnou na vlivu přírodních katastrof na růst HDP - nemalé množství prací považuje tyto katastrofy za příznivé pro růst HDP<ref name="Lazzaroni">{{Cite conference
| publisher = ISS Working Papers - General Series
| pages = 1–38
| last = Lazzaroni
| first = S. (Sara)
| coauthors = P. A. G. van (Peter) Bergeijk
| title = Natural disasters impact, factors of resilience and development: A meta-analysis of the macroeconomic literature
| accessdate = 2014-01-26
| date = 2013-03-29
| url = http://repub.eur.nl/pub/39446/?utm_source=feedburner&utm_medium=feed&utm_campaign=Feed%3A+issnews+(ISS+-+Institute+of+Social+Studies%2C+by+euforic)/
}}</ref>. I za těchto okolností ukazuje např. studie Copenhagen Consensus Center, vedeného [[Bjørn Lomborg|Bjørnem Lomborgem]], že s rostoucím oteplováním začnou převažovat negativní ekonomické vlivy<ref name="CCHC">http://www.copenhagenconsensus.com/sites/default/files/climate_change.pdf</ref>. Další studie, které berou v úvahu různé scénáře vzrůstu koncentrací CO<sub>2</sub> ukazují ještě závažnější důsledky<ref>{{Cite conference
| publisher = Social Science Research Network
| last = Hope
| first = Chris
| title = The Social Cost of Co2 from the Page09 Model
| location = Rochester, NY
| accessdate = 2014-01-26
| date = 2011
| url = http://papers.ssrn.com/abstract=1973863
}} </ref>.
 
Finanční instituce včetně dvou největších světových [[zajišťovna|zajišťoven]] [[Munich Re]] a [[Swiss Re]] varovaly v roce [[2002]] ve studii,<ref>{{citace webu|url=http://www.unepfi.org/fileadmin/documents/CEO_briefing_climate_change_2002_en.pdf|titul= CEObriefing, Climate Change Working Group|autor=UNEP FI|datum=2002}}</ref> že „narůstající frekvence prudkých klimatických událostí ve spojení se sociálními trendy“ by mohla v následující dekádě každý rok stát téměř 150 miliard US dolarů. Tyto náklady by v důsledku zvýšených nákladů na pojištění a odstraňování následků katastrof zatížily také zákazníky, plátce daní a průmysl.
 
Podle Asociace britských pojišťoven by omezení emisí oxidů [[uhlík]]u mohlo zabránit 80 % předpokládaných dodatečných ročních nákladů v souvislosti s tropickými cyklony do roku 2080.<ref>{{citace webu|url=http://www.abi.org.uk/Display/File/Child/552/Financial_Risks_of_Climate_Change.pdf|titul= Financial risks of Climate Change, Summary report|vydavatel= Association of British Insurers|datum= červen 2005}}</ref> Podle Choie a Fishera ([[2003]]) každé 1 % nárůstu objemu ročních srážek může zvýšit finanční ztráty způsobené katastrofami až o 2,8 %.
 
''[[Program OSN pro životní prostředí]]'' ohlásil, že rok 2005 byl podle záznamů díky špatnému celosvětovému počasí dosud nejnákladnějším,<ref>{{citace webu|url=http://www.ens-newswire.com/ens/dec2005/2005-12-07-01.asp|titul= Climate Talks: 2005 Weather Disasters Most Costly Ever, Environment News Service|datum=2005-12-07}}</ref> i když neexistuje způsob jak přesně dokázat zda konkrétní hurikán byl nebo nebyl ovlivněn globálním oteplením.<ref>{{citace webu|url=http://www.realclimate.org/index.php?p=181|titul= Hurricanes and Global Warming – Is There a Connection?|autor= RealClimate|datum= 2. září 2005}}</ref> Předběžné odhady prezentované Německou pojišťovací nadací Munich Re vyčíslují ekonomické ztráty na více než 200 miliard USD, přičemž pojištěné ztráty narostly na více než 70 miliard USD.
 
==== Odlišné názory na ekonomické důsledky ====
Kritici se domnívají, že pojišťovny se strašením jen snaží získat více klientů, kteří si koupí pojistku. Odborníci na přírodní katastrofy jako Roger Pielke varují, že ta znepokojivá čísla jsou manipulace s fakty. Za sto let totiž vzrostla populace i reálné mzdy a došlo k inflaci. Škody z přírodních katastrof z roku 1900 a 2000 se tedy nedají mechanicky porovnávat. Je nutné provést tzv. normalizaci dat. Škod přibývá, protože je více lidí a jsou bohatší. Ne že by přibývalo hurikánů apod.<ref name="Pielke">{{citace webu|url=http://rogerpielkejr.blogspot.cz/2011/11/new-study-on-insured-losses-and-climate.html|autor= Roger Pielke|titul= A New Study on Insured Losses and Climate Change (Blog) datum=8.11.2011}}</ref>
 
Někteří ekonomové jako [[William D. Nordhaus]] nebo [[Václav Klaus]] se však domnívají, že náklady na řešení důsledků globálního oteplování by byly mnohem nižší než náklady na snižování emisí skleníkových plynů. Proto je podle nich zbytečné a neefektivní pokoušet se tyto emise razantně snižovat.<ref>{{citace webu|autor=Václav Klaus|url= http://www.klaus.cz/clanky/2831 Doktrína globálního oteplování není vědou, ekonomické texty|datum= 11.5.2011}}</ref>.
 
V roce 2006 byla publikována známá Sternova zpráva pro britskou vládu. Podle Sterna se jakékoli odkládání opatření proti oteplování prodraží. Zpráva byla kritizována, že neprošla recenzním řízením a do Čtvrté zprávy IPCC byly citáty z ní vloženy po uzávěrce s obejitím recenzentů.<ref name="Donna">{{citace webu|url=http://nofrakkingconsensus.blogspot.cz/2010/04/stern-review-scandal.html|autor= Donna Laframboise|titul= The Stern Review Scandal|vydavatel= Nofrakkingconsensus|datum= 24.4.2010)]}}</ref> Hlavním jádrem odborné kritiky bylo, že Sternovy výpočty vycházejí z představy, že hodnota peněz se v čase nemění (skoro nulová diskontní míra){{Fakt/dne|20140129162035}}.
 
O plánech EU snížit do roku 2020 své emise o 20% vůči hladinám z roku 1990 Lomborg říká: To by stálo asi 250 miliard USD ročně. Kdyby takto investovali celých 80 let až do roku 2100, mohli by tak snížit oteplení o dvacetinu stupně Celsia, tj. 0,05&nbsp;°C. Podle toho zaplatíme jeden dolar, abychom odvrátili ekologické škody za 2 centy. Jde o výpočty ekonoma Richarda Tolla, který sám pracoval v IPCC.<ref name="MacIver">{{citace webu|url=http://www.i-cio.com/features/january-2011/bjorn-lomborg-interview|autor= Kenny MacIver|titul= We need to ignite an energy tech revolution,” says controversial environmentalist Bjørn Lomborg|vydavatel=I-cio.com|datum= 24. ledna 2011}}</ref> Samotná studiej R. Tolla ovšem ukazuje na fakt, že přes počáteční příznivý vliv oteplování na GDP, bude mít s vyšší teplotou toto oteplování negativní vliv<ref name="CCHC" />, ačkoliv ekonomové nemají vůbec jasno v tom, jaký mají přírodní katastrofy vliv na růst HDP<ref name="Lazzaroni" />.
 
Ústav CRED dokumentuje, jak se zvyšuje schopnost lidstva k adaptaci. Dnes při přírodních katastrofách umírá asi o 90 procent méně lidí než před sto lety.<ref name="CRED">[http://www.emdat.be/natural-disasters-trends CRED]</ref>
 
Kritici [[Kjótský protokol|Kjótského protokolu]] jako ekonom Richad J.S.Toll (který v IPCC pracoval) nebo statistik Bjorn Lomborg namítají, že nákladné snižování emisí nemá na klima prakticky vliv. I kdyby se všechny státy světa celých sto let plnily [[Kjótský protokol]], do roku 2100 by se tím oteplení oddálilo jen o 0,15&nbsp;°C.<ref name="Epstein">{{citace webu|url=http://online.barrons.com/article/SB124242701854125285.html|autor= Gen Epstein|titul= Global warming is manageable – if we are smart|vydavatel= Barrons.com|datum= 18. května 2009}}</ref>
 
== Budoucnost globálního oteplování a změny klimatu ==
Pro předpověď budoucího vývoje globálního oteplování používají vědci hierarchickou řadu klimatických modelů o jednoduchých přes středně složité až po komplexní klimatické modely a modely ESM (Earth System model). Všechny tyto modely se snaží simulovat budoucí změny klimatu na základě různých scénářů antropogenního vlivu. V simulacích pro Pátou hodnotící zprávu IPCC byly v rámci projektu CMIP5 (Coupled Model Intercomparison Project Phase 5) Světového programu výzkumu klimatu (WCRP) jako scénáře nově využity [[Reprezentativní směry vývoje koncentrací]]. Modely v současné době počítají s antropogenními i přírodními vlivy. Mezi antropogenní vlivy jsou započítávány změny koncentrací plynů s dlouhou životností v atmosféře (CO<sub>2</sub>, CH<sub>4</sub>, halogenovaných uhlovodíků a N<sub>2</sub>), plynů s krátkou životností v atmosféře (CO, NMVOC a NO<sub>x</sub>), aerosoly a jejich prekurzory, změny oblačnosti vlivem aerosolů a změny albeda v důsledku změn využití půdy. Mezi přírodní vlivy jsou započítány změny příkonu slunečního záření. Zatímco spolehlivost určení vlivu skleníkových plynů a aerosolů je v modelech vysoká, až velmi vysoká, vlivy plynů s krátkou životností, vliv změn alebeda a změn v příkonu slunečního záření je v modelech určena se střední spolehlivostí, nejméně spolehlivé v modelech je určení vlivů změn oblačnosti vlivem aerosolů<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM"/>.
 
Modelování podle všech scénářů ukazuje, že ''další emise skleníkouvých plynů způsobí další oteplení a změny ve všech složkách klimatického systému. Omezení klimatické změny bude vyžadovat podstatné a trvalé snižování emisí skleníkových plynů''.<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM" />.
 
Modelování vývoje klimatu do konce 21. století předpovídají následující nárůsty průměrných globálních teplot při povrchu - pro období 2046-2065 - podle nejpříznivější scénáře RCP2.6 o 1 (0,4 až 1,6) °C a o 2 (1,4 až 2,6) °C pro scénář RCP8.5 a pro období 2081-2100 pak podle scénáře RCP2.6 o 1 (0,3 až 1,7) °C a o 3,7 (2,6 až 4,8) °C pro scénář RCP8.5. Pro zvýšení globální střední hladiny oceánů se přepokládají následující hodnoty - pro období 2046-2065 - podle nejpříznivější scénáře RCP2.6 o 0,24 (0,17 až 0,32) m a o 0,30 (0,22 až 0,38) m pro scénář RCP8.5 a pro období 2081-2100 pak podle scénáře RCP2.6 o 0,40 (0,26 až 0,55) m a o 0,63 (0,45 až 0,82) m pro scénář RCP8.5. Scénář RCP2.6 počítá s prakticky okamžitým výrazným snižováním produkce skleníkových plynů, zatímco scénář RCP8.5 počítá s produkcí těchto plynů prakticky bez omezení. Oteplování bude ale nadále vykazovat variabilitu mezi jednotlivými roky a dekádami a nebude stejné ve všech oblastech. Modely předpokládají zvyšování rozdílů srážkových úhrnů mezi vlhkými a suchými oblastmi a mezi suchými a vlhkými obdobími s regionálními výjimkami. Předpokládají také, že teplo v oceánech bude pronikat z povrchu do hlubokých vrstev oceánu a ovlivní cirkulaci vody v oceánu. Bude pokračovat acidifikace oceánů. Dojde také k pokračujícímu tání ledovců - globální objem ledovců bude nadále klesat. <ref name="IPCC AR5 WG1 SPM" />.
 
=== Kritika klimatických modelů ===
Modely se doposud soustředily na dlouhodobý trend za sto let, ale ignorovaly klimatické cykly jako je 60letý cyklus PDO (Pacific Decadal Oscilation). Proto modely nedovedou vysvětlit rychlé tempo oteplování v první půli 20. století. Toto může být možná i příčinou, proč modely nepředpověděly pauzu v oteplování po roce 1998<ref name="Scafetta">{{citace webu|http://scienceandpublicpolicy.org/images/stories/papers/reprint/astronomical_harmonics.pdf|autor= Nicola Scafetta|titul= Testing an astronomically based decadal-scale empirical harmonic climate model versus the IPCC (2007) general circulation climate models|vydavatel=Journal of Atmospheric and Solar-Terrestrial Physics|datum= 2011}}</ref>
 
Schopnost modelů reprodukovat vývoj klimatu na regionální úrovni je stále nízká. Ukazuje to srovnání naměřených teplot se simulacemi modelů CMIP3+.<ref name="Vanovcian">{{citace webu|url=http://kremlik.blog.idnes.cz/c/303469/Nejuspesnejsi-svetovy-prognostik-klimatickym-predpovedim-neveri.html|autor= V.Kremlík|titul= Nejúspěšnější světový prognostik klimatickým předpovědím nevěří |datum=19.11.2012}}</ref>
 
Zahrneme-li do matematického modelu schopnosti životního prostředí zpětně pohlcovat oxid uhličitý, vyplývá z něj, že při dalším zvyšování emisí z fosilních paliv se přesto sníží jejich absorpce z atmosféry, což by zvýšilo oteplování klimatu nad předchozí odhady. Přesto „globálně vychází zvýšení teplot na konci 21. století v tomto modelu relativně nízké vzhledem ke svému nízkému vlivu na krátkodobou reakci klimatu a k vzájemnému vyrušení velkých regionálních změn v odezvách hydrologického systému a ekosystému“.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Fung
| jméno = I. Y.
| titul = Evolution of carbon sinks in a changing climate
| periodikum = Proceedings of the National Academy of Sciences
| ročník = 102
| číslo = 32
| datum = 2005-08-01
| strany = 11201–11206
| datum_přístupu = 2014-01-29
|url=http://www.pnas.org/cgi/reprint/0504949102v1
| doi = 10.1073/pnas.0504949102
| spoluautoři=Doney, S. C.; Lindsay, K.; John, J.
}}</ref>
 
Jiným zvažovaným mechanismem, který by mohl vést ke zvýšenému oteplování, je tání [[permafrost]]u a ledu ve stále zmrzlých spodních vrstvách půdy[[tundra|tundry]], v němž se váže ve formě [[klatrát]]u velké množství významného skleníkového plynu – methanu, který by se tak uvolnil do ovzduší.<ref>{{Cite web
| title = Sign in to read: Climate warning as Siberia melts - environment - 11 August 2005 - New Scientist
| accessdate = 2014-01-29
| url = http://www.newscientist.com/article/mg18725124.500
}}</ref>
 
V září 2005 Bellouin a spol. v časopise Nature publikoval hypotézu, že odrazivost způsobená atmosférickým znečištěním (aerosoly) byla proti předchozím předpokladům asi dvojnásobná a že tím byla jistá část globálního oteplování maskována. Pokud se to v dalších studiích potvrdí, znamenalo by to, že současné modely velikost budoucího globálního oteplování spíše podceňují.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Bellouin
| jméno = Nicolas
| titul = Global estimate of aerosol direct radiative forcing from satellite measurements
| periodikum = Nature
| ročník = 438
| číslo = 7071
| datum = 2005-12-22
| strany = 1138–1141
| doi = 10.1038/nature04348
| spoluautoři=Boucher, Olivier; Haywood, Jim; Reddy, M. Shekar
}}</ref>
 
Jiní vědci se naopak domnívají, že toto znečištění je lokální jev. V globálních datech o čistotě atmosféry (Aerosol Optical Thickness) není vliv Číny příliš patrný. Od 90.let celkově aerosolů naopak ubylo díky poklesu sopečné činnosti.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Zhao
| jméno = Tom X.-P.
| titul = Study of long-term trend in aerosol optical thickness observed from operational AVHRR satellite instrument
| periodikum = Journal of Geophysical Research
| ročník = 113
| číslo = D7
| datum = 2008-04-01
| doi = 10.1029/2007JD009061
| spoluautoři=Laszlo, Istvan; Guo, Wei; Heidinger, Andrew; Cao, Changyong; Jelenak, Aleksandar; Tarpley, Dan; Sullivan, Jerry
}}</ref>
 
V určení přesného vlivu jednotlivých faktorů na klima stále panují nejistoty. Jde zejména o vliv oblačnosti a aerosolů<ref>IPCC AR4 WG1, kap. TS.2.2 – obr. TS.5</ref> Třetí zpráva IPCC (2001) konstatuje, že neví jak velký vliv na teploty má zvýšení oblačnosti, ba ani neví, zda je ten vliv má znaménko plus nebo mínus<ref>IPCC AR4 WG1, kapitola 1s1-5-2</ref>.
 
Jednou z hlavních nejistot v modelech je citlivost klimatu. Tj. když se koncentrace CO<sub>2</sub> v atmosféře zdvojnásobí, o kolik se oteplí? IPCC se drží středních odhadů asi 1,5 – 4,4&nbsp;°C, nevylučuje ale ani vyšší hodnoty. A existují i nižší odhady než 1,5&nbsp;°C. Například studie Nir Shaviva odhadují, že je to 0,5&nbsp;°C.<ref name="Shaviv">{{Cite journal
| volume = 110
| issue = A8
| last = Shaviv
| first = Nir J.
| title = On climate response to changes in the cosmic ray flux and radiative budget
| journal = Journal of Geophysical Research: Space Physics (1978–2012)
| accessdate = 2014-01-29
| date = 2005
| url = http://www.agu.org/journals/ja/ja0508/2004JA010866/2004ja010866-t01.txt
}}</ref>
 
== Reakce ==
=== Politické reakce na vědecké zprávy o globálním oteplování ===
{{viz též|Rámcová úmluva OSN o změně klimatu|Kjótský protokol}}
Politickou reakcí na vědecké zprávy o globálním oteplování je [[Rámcová úmluva OSN o změně klimatu]] (UNFCCC), ke kterou ratifikovalo již 195 států (všechny členské země [[Organizace spojených národů|OSN]] s výjimkou [[Jižní Súdán|Jižního Súdánu]], dále pak také [[Niue]], [[Cookovy ostrovy]] a [[Evropská unie]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[United Nations Framework Convention on Climate Change|UNFCC]] (UNFCCC)
| titul = Status of Ratification of the Convention
| autor = UNFCCC
| datum_vydání = 2011
| místo = UNFCCC Secretariat: [[Bonn]], [[Germany]]
| url = http://unfccc.int/essential_background/convention/status_of_ratification/items/2631.php
| jazyk = en
}}</ref>). Cílem této konvence je zabránit změnám klimatu, způsobených člověkem<ref>{{Citace elektronické monografie
| titul = The United Nations Framework Convention on Climate Change
| url = http://unfccc.int/essential_background/convention/background/items/1353.php
| jazyk = en
| kapitola=Article 2
}}</ref>. Signatářské země UNFCCC přijaly řadu opatření k omezení emisí skleníkových plynů<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = United Nations Framework Convention on Climate Change
| titul = Sixth compilation and synthesis of initial national communications from Parties not included in Annex I to the Convention. Note by the secretariat. Executive summary.
| vydavatel = United Nations Office at Geneva
| datum_vydání = 2005
| místo = Ženeva
| url = http://unfccc.int/resource/docs/2005/sbi/eng/18.pdf
| jazyk = en
}}</ref><ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = United Nations Framework Convention on Climate Change
| titul = Compilation and synthesis of fifth national communications. Executive summary. Note by the secretariat.
| vydavatel = United Nations Office at Geneva
| datum_vydání = 2011
| místo = Ženeva
| url = http://unfccc.int/resource/docs/2011/sbi/eng/inf01.pdf
| jazyk = en
}}</ref> a k přizpůsobení se tomuto oteplení. Signatářské země UNFCCC se shodly na tom, že je třeba přijmout rázná opatření ke snížení emisí skleníkových plynů<ref name="UNFCC 2 stupne">{{Citace elektronické monografie
| příjmení = United Nations Framework Convention on Climate Change
| titul = Conference of the Parties&nbsp;– Sixteenth Session: Decision 1/CP.16: The Cancun Agreements: Outcome of the work of the Ad Hoc Working Group on Long-term Cooperative Action under the Convention (English): Paragraph 4
| vydavatel = UNFCC
| datum_vydání = 2011
| url = http://unfccc.int/resource/docs/2010/cop16/eng/07a01.pdf#page=2
| jazyk = en
| strany=3
}}</ref> a že budoucí globální oteplení by mělo být omezeno na hodnotu 2,0 °C vzhledem k hodnotám v preindustriálním období<ref name="UNFCC 2 stupne" />. Zprávy publikované [[UNEP|Programem OSN pro životní prostředí]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = United Nations Environment Programme (UNEP)
| titul = Bridging the Emissions Gap: A UNEP Synthesis Report
| vydavatel = UNEP
| datum_vydání = prosinec 2011
| místo = [[Nairobi]]
| url = http://www.unep.org/pdf/UNEP_bridging_gap.pdf
| jazyk = en
| kapitola=Executive Summary
| strany=8
| isbn=978-92-807-3229-0
}}</ref> a [[Mezinárodní energetická agentura|Mezinárodní energetické agentury]]<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = International Energy Agency (IEA)
| titul = World Energy Outlook 2011
| vydavatel = IAE
| datum_vydání = 2011
| místo = Paris
| url = http://www.iea.org/weo/docs/weo2011/executive_summary.pdf
| jazyk = en
| kapitola=Executive Summary
| strany=2
}}</ref> vyjadřují obavy, že doposud vynaložené snahy k dosažení cíle maximálního oteplení o 2&nbsp;°C nemusí být dostatečné.
 
Primární světovou dohodou o boji se změnou klimatu je [[Kjótský protokol]] k [[Rámcová úmluva OSN o změně klimatu|Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu]]. [[Stát]]y, které [[ratifikace|ratifikovaly]] tuto [[dohodu]], souhlasily s omezením svých emisí oxidu uhličitého a pěti dalších skleníkových plynů nebo se zavázaly k [[obchodování s emisemi|obchodu s emisemi]] v případě, že nesníží své emise těchto plynů.
 
=== Mezivládní panel pro změny klimatu ===
{{Viz též|Mezivládní panel pro změny klimatu}}
Ke studiu otázky změny klimatu založil [[UNEP|Program OSN pro životní prostředí]] ve spolupráci se [[WHO|Světovou meteorologickou organizací]] v roce 1988 [[Mezivládní panel pro změny klimatu]] (IPCC) jako vědecký orgán pod záštitou [[OSN|Organizace spojených národů]]. Tento panel v roce 2007 vydal svou Čtvrtou hodnotící zprávu (''Fourth Assessment Report''), ve které shrnuje současné vědecké poznatky. Uvádí, že ve 20. století (1906–2005) se průměrná globální teplota zvýšila o 0,74 ± 0,18 °[[Stupeň Celsia|C]]<ref>IPCC AR4 WG1, kap. 3</ref> s tím, že během druhé poloviny této periody došlo ke zdvojnásobení rychlost růstu této teploty (0.13±0.03&nbsp;°C za dekádu, proti 0.07±0.02&nbsp;°C za dekádu)<ref>IPCC AR4 WG1, sekce 3.2.2.2</ref>. Zpráva uvádí, že s pravděpodobností větší než 90 % může za '''více než 50 % tohoto oteplení lidská činnost''' jako je spalování fosilních paliv, v a změny ve využívání půdy.<ref>IPCC AR4 WG1, kap. TS.4.1</ref> Stanovení přesnosti tohoto tvrzení bylo provedeno na základě předem definovaných metodik<ref name="ar4 uncertainty" group=pozn.>"Three different approaches are used to describe uncertainties each with a distinct form of language. * * * Where uncertainty in specific outcomes is assessed using expert judgment and statistical analysis of a body of evidence (e.g. observations or model results), then the following likelihood ranges are used to express the assessed probability of occurrence: virtually certain >99%; extremely likely >95%; very likely >90%; likely >66%;…" in IPCC AR4 SYR</ref><ref>{{citace webu |url=http://www.ipcc.ch/meetings/ar4-workshops-express-meetings/uncertainty-guidance-note.pdf|title =Uncertainty Guidance Note}}</ref>.
 
==== Mitigační strategie ====
Strategie pro útlum globálního oteplení zahrnují vývoj nových technologií, využití [[větrná energie|větrné energie]], [[jaderná energie|jaderné energie]], [[Obnovitelný zdroj energie|obnovitelných zdrojů energie]], [[bionafta|bionafty]], [[elektromobil]]ů
nebo [[hybridní automobil|hybridních automobilů]], [[palivový článek|palivových článků]], [[úspora energie|úspor energie]], [[uhlíková daň|uhlíkových daní]] a [[sekvestraci uhlíku]]. Některé ekologické skupiny nabádají k individuálnímu postupu proti globálnímu oteplování založenému změnou chování spotřebitelů.
 
==== Adaptační strategie ====
Adaptační strategie akceptují určité oteplování jako neodvratitelný fakt a zaměřují se na omezení jeho nežádoucích důsledků. Příkladem takových strategií může být obrana proti růstu hladiny moří nebo zabezpečení dostupnosti potravy.
 
== Související témata ==
=== Rozpory mezi vědeckými zjištěními a názory veřejnosti ===
Ačkoliv se zjištěními [[IPCC]] souhlasí drtivá většina vědců v oboru
<ref name="Oreskes" />
<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Lavell
| jméno = M.
| titul = Survey Tracks Scientists' Growing Climate Concern
| periodikum = U.S. News & World Report
| datum_vydání = 23.4.2008
| datum_přístupu = 2013-05-10
| url = http://www.usnews.com/articles/news/national/2008/04/23/survey-tracks-scientists-growing-climate-concern.html
}}</ref>
<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Doran
| jméno = Peter T.
| titul = Examining the Scientific Consensus on Climate Change
| periodikum = Eos, Transactions American Geophysical Union
| ročník = 90
| číslo = 3
| datum = 2009-01-01
| strany = 22
| url = http://tigger.uic.edu/~pdoran/012009_Doran_final.pdf
| doi = 10.1029/2009EO030002
| spoluautoři=Zimmerman, Maggie Kendall
}}</ref>
<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Anderegg
| jméno = William R. L.
| titul = Expert credibility in climate
| vydavatel = Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America
| datum_vydání = 9. 4. 2010
| jméno2=et al.
}}</ref>
<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Farnsworth
| jméno = Stephen J.
| titul = The Structure of Scientific Opinion on Climate Change
| periodikum = International Journal of Public Opinion Research
| datum = 27. 10. 2011
| url = http://journalistsresource.org/studies/environment/climate-change/structure-scientific-opinion-climate-change
| příjmení2=Lichter
| jméno2=S. Robert
}}</ref>, existuje malá část vědců, politiků a veřejnosti, kteří nesouhlasí s tezí IPCC, že by byla většina oteplení posledních 50 let způsobena lidskou činností.<ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.petitionproject.org/| titul = Global Warming Petition Project}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.copenhagenclimatechallenge.org/| rok=2011 |titul = Copenhagen Climate Challenge}}</ref><ref>{{citace elektronické monografie| titul = 2009 Report of the Nongovernmental International Panel on Climate Change (NIPCC)| vydavatel=Nongovernmental International Panel on Climate Change| jméno=Craig | příjmení=Idso| jméno2= S. Fred| příjmení2= Singer| spoluautoři=et al.| url = http://www.nipccreport.org/reports/2009/pdf/CCR2009FullReport.pdf| rok=2009}}</ref> Nejnovější průzkum, publikovaný v roce 2013, ukázal na vědeckém poli souhlas s tvrzením, že globální oteplování je způsobeno člověkem u drtivé většiny (97 %) vědců v oboru<ref>{{Cite journal
| doi = 10.1088/1748-9326/8/2/024024
| issn = 1748-9326
| volume = 8
| issue = 2
| pages = 024024
| last = Cook
| first = John
| coauthors = Dana Nuccitelli, Sarah A Green, Mark Richardson, Bärbel Winkler, Rob Painting, Robert Way, Peter Jacobs, Andrew Skuce
| title = Quantifying the consensus on anthropogenic global warming in the scientific literature
| journal = Environmental Research Letters
| accessdate = 2013-06-07
| date = 2013-06-01
| url = http://iopscience.iop.org/1748-9326/8/2/024024/article
}}</ref>, zatímco velká část veřejnosti je přesvědčena o tom, že názor vědců je nejednoznačný – např. v USA si to myslí 57 % lidí<ref>Pew, (2012) More Say There is Solid Evidence of Global Warming (Washington, DC: Pew Research Center for the People & the Press) http://www.people-press.org/files/legacy-pdf/10-15-12%20Global%20Warming%20Release.pdf</ref>.
 
== Různé pohledy na příčiny globálního oteplování ==
 
=== Názory podporující teorii zásadního vlivu člověka na globální oteplování ===
Stále větší jistota, že má člověk zásadní vliv na globální klimatu se projevuje především v jednotlivých zprávách IPCC. [[Pátá hodnotící zpráva IPCC]] říká "Globální oteplování je nezpochybnitelným faktem. Je nanejvýš pravděpodobné, že od 50. let 20. století je jeho hlavní příčinou lidská činnost"<ref name="IPCC AR5 WG1 SPM" />. Tato zjištění akceptují státní akademie věd všech významných industrializovaných států a nejsou zpochybněna jakýmkoliv státním či mezinárodním vědeckým orgánem.<ref name="Oreskes" /><ref>{{cite web|url=http://nationalacademies.org/onpi/06072005.pdf |title=Joint Science Academies' Statement |format=PDF |date= |accessdate=2010-08-09}}</ref>
 
Studie<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kerr
| jméno = R. A.
| titul = How Hot Will the Greenhouse World Be?
| periodikum = Science
| ročník = 309
| číslo = 5731
| datum = 2005-07-01
| strany = 100–100
| doi = 10.1126/science.309.5731.100
}}</ref>  a [[Globální klimatický model]], na které se odkazuje IPCC, předpovídají, že globální teplota v roce [[2100]] by mohla být o 1,4 až 5,8&nbsp;°C vyšší než v roce [[1990]]. Nejistota výsledků je z velké části dána tím, že neznáme objem budoucích emisí oxidu uhličitého. K tomu se navíc přidává nepřesnost klimatických modelů.
 
Existuje několik „otisků prstů“, jak to nazývá [[Ben Santer]], které na modelech ukazují, že oteplování je způsobováno lidmi. Například vyšší zeměpisné šířky se ohřívají rychleji než nižší, pevnina se ohřívá rychleji než oceán, což lze vyložit jako důsledek lidského vlivu a nikoliv jako důsledek proměnné intenzity slunečního záření.
 
V dokumentu [[Nepříjemná pravda]] říká [[Al Gore]] ve své přednášce, že z téměř tisícovky vědců nikdo jasně neprokázal opak, tedy že činnost člověka rozhodně nemá vliv na změny klimatu.
 
=== Odlišné názory na příčiny a vznik globálního oteplování ===
*Německo-ruská vědecká studie zveřejněná v roce 2010 upozorňuje, že letní teploty v Arktidě se po většinu druhé poloviny 20. století pohybovaly pod úrovní, na jaké byly na počátku průmyslové revoluce, tedy v době, kdy lidstvo s chrlením skleníkových plynů teprve začínalo.<ref>{{citace webu|url=http://www.novinky.cz/veda-skoly/207967-oteplovani-nesouvisi-s-prumyslovou-aktivitou-lidstva-doklada-studie.html |titul=Oteplování nesouvisí s průmyslovou aktivitou lidstva, dokládá studie|vydavatel=Novinky.cz}}</ref>
**Samotná studie se věnuje něčemu jinému než globálnímu oteplování a vůbec globální oteplování nepopírá. To jen novináři v ČR však dali článku bulvární a nepravdivý titulek. Hlavní zpráva studie je, že „Části Arktidy ve dvacátém století byly jednoznačně chladnější, ale i tam teploty prudce stoupají od roku 1990.“<ref>{{citace webu|url=http://www.ufz.de/index.php?en=19808|titul= Signs of reversal of Arctic cooling in some areas (známky zvratu arktického ochlazení v některých oblastech)|jazyk=en|autor=UFZ|datum=2010-07-20}}</ref>
 
*Dánský fyzik [[Henrik Svensmark]] přisuzuje globální oteplování vlivu kosmického záření na tvorbu mraků.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Svensmark
| jméno = Henrik
| titul = Cosmoclimatology: a new theory emerges
| periodikum = Astronomy & Geophysics
| ročník = 48
| číslo = 1
| datum = 2007-02-01
| strany = 1.18–1.24
| doi = 10.1111/j.1468-4004.2007.48118.x
|url=http://www.spacecenter.dk/research/sun-climate/Scientific%20work%20and%20publications/svensmark_2007cosmoClimatology.pdf|format=PDF}}</ref><ref>{{Cite book
| publisher = DMI
| last = Svensmark
| first = Henrik
| title = Influence of cosmic rays on Earth's climate
| accessdate = 2014-01-29
| date = 1998
| url = http://www.tmgnow.com/repository/global/CREC.html
}}</ref>
 
*Vliv na klima planety má také postavení Země vůči Slunci, které se cyklicky mění vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Tomuto jevu se věnoval srbský vědec Milutin Milanković a jeho práce je dnes známá jako tzv. Milankovićovy cykly, resp. Milankovićova teorie. Podle této teorie jsou klimatické změny způsobeny změnou intenzity slunečního záření, ke kterému dochází vlivem gravitačního působení planet sluneční soustavy. Ke změnám dochází v důsledku tří periodicky se opakujících změn parametrů oběžné dráhy Země kolem Slunce. Jedná se o změnu excentricity (výstřednosti) eliptické dráhy Země, která má dvojí periodicitu (asi 100 000 a 413 000 let), dále o změnu sklonu osy otáčení s periodicitou asi 40 000 let a o precesi rotační osy Země, která má také dvojí periodicitu (19 000 a 23 000 let). Výslednice jednotlivých cyklů ovlivňují klima na Zemi od jejího vzniku.
 
*Tým vědců kolem profesora [[Jan Esper|Jana Espera]] z Univerzity Johana Gutenberga v Mainzu provedl dlouhodobou rekonstrukci teplot za posledních 2000 let, založenou na studiu vzorků letokruhů stromů z finského Laponska (fosilizované zbytky stromů z finských jezer), které sahaly až do roku 138 př. n. l. a umožnily rekonstruovat vývoj teplot velmi podrobně. Autoři studie tvrdí, že klima se celkově mírně ochlazuje. V dobách říše římské i ve středověku byla podle studie období, kdy bylo klima teplejší, než dnes. Podle výsledků této dlouhodobé rekonstrukce klimatu, publikované v časopise ''Nature Climate Change'', se během posledních 2000 let snížila průměrná teplota o 0,3 stupně každých tisíc let. Esper proto zdůraznil, že vědci varující před globálním oteplením podceňují dlouhodobé trendy, jelikož současné „globální oteplení“ představuje výkyv o jeden stupeň od linie dlouhodobého trendu, který již nastal v minulosti vícekrát.<ref name="Esper2012">{{Citace periodika
| příjmení = Esper
| jméno = Jan
| titul = Orbital forcing of tree-ring data
| periodikum = Nature Climate Change
| ročník = 2
| číslo = 12
| datum = 2012-07-08
| strany = 862–866
| doi = 10.1038/nclimate1589
| spoluautoři=Frank, David C.; Timonen, Mauri; Zorita, Eduardo; Wilson, Rob J. S.; Luterbacher, Jürg; Holzkämper, Steffen; Fischer, Nils; Wagner, Sebastian; Nievergelt, Daniel; Verstege, Anne; Büntgen, Ulf
}}</ref> <ref>{{citace webu|autor=Jan Esper et al.|url=http://www.uni-mainz.de/eng/15491.php Climate in northern Europe reconstructed for the past 2,000 years: Cooling trend calculated precisely for the first time|vydavatel=Johannes Gutenberg-Universität Mainz|datum=09.07.2012}}</ref>
 
*[[Paleoklimatologie|Paleoklimatologická]] data za posledních 500 milionů let ukazují že dlouhodobé změny teploty pouze slabě souvisejí se změnami obsahu oxidu uhličitého.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Veizer
| jméno = Ján
| periodikum = Nature
| ročník = 408
| číslo = 6813
| datum = 2000-12-07
| strany = 698–701
| doi = 10.1038/35047044
| spoluautoři=Godderis, Yves; François, Louis M.
}}</ref> Shaviv and Veizer<ref>{{Cite journal
| volume = 13
| issue = 7
| pages = 4–10
| last = Shaviv
| first = Nir J.
| coauthors = Ján Veizer
| title = Celestial driver of Phanerozoic climate?
| journal = GSA today
| accessdate = 2014-01-29
| date = 2003
| url = http://ruby.fgcu.edu/courses/twimberley/enviropol/EnviroPhilo/Phanerozoic.pdf
}}</ref> toto rozšířili o argumentaci, že největší dlouhodobý vliv na teplotu má ve skutečnosti pohyb celé naší [[Sluneční soustava|sluneční soustavy]] kolem středu [[Galaxie]]. Dále argumentovali, že v měřítku geologických dob změny koncentrace oxidu uhličitého srovnatelné se zdvojnásobením jeho hladiny od preindustriální éry vedly ke zvýšení teploty pouze přibližně o 0,75&nbsp;°C a nikoli o 1,5–4,5&nbsp;°C, předpovídaných klimatickými modely.<ref>IPCC TAR WG1, kapitola 3.7.3.2</ref>
**Veizerovy současné publikace byly diskutovány a kritizovány na webových stránkách RealClimate.org.<ref>{{citace webu|url=http://www.realclimate.org/index.php?p=153|titul=A critique on Veizer’s Celestial Climate Driver|vydavatel=RealClimate.org}}</ref>
 
*Paleoklimatolog William Ruddiman uvádí,<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Ruddiman
| jméno = William F.
| titul = How Did Humans First Alter Global Climate?
| periodikum = Scientific American
| ročník = 292
| číslo = 3
| datum = 2005-03-01
| strany = 46–53
| doi = 10.1038/scientificamerican0305-46
}}</ref> že vliv lidstva na globální klima započal přibližně před 8 000 roky s rozvojem zemědělství. To zabránilo rychlému poklesu koncentrace oxidu uhličitého (a později i methanu), který by jinak přirozeně nastal. Ruddiman uvádí, že bez tohoto efektu by nyní na Zemi nastupovala nebo již dokonce nastoupila další doba ledová. Avšak jiné práce v této oblasti (Nature 2004] <!-- http://www.nature.com/cgi-taf/DynaPage.taf?file=/nature/journal/v429/n6992/abs/nature02599_fs.html</ref> nefunkční link -->) namítají, že současný interglaciál je nejvíce podobný interglaciálu před 400&nbsp;000 roky, který trval přibližně 28&nbsp;000 let. Pokud tomu tak skutečně je, není třeba předpokládat, že rozvoj zemědělství způsobil odklad nástupu další doby ledové{{Fakt/dne|20140129182828}}.
 
*Dlouhodobý trend ochlazování (zejména severní polokoule) trvá už asi 7000 let a příčinou je precese, tedy změna směřování zemské osy{{Fakt/dne|20140126170015}}. Díky tomu se mění poloha severní polokoule vůči Slunci. Nejchladnější fází tohoto vývoje byla nedávná malá doba ledová ve 14.–19. století n.l.Význam globálního oteplování zpochybňují například fyzik S. Fred Singer,<ref>[http://www.mwm.cz/clanek1.php?id=1321 Velký podvod s globálním oteplováním], WM Magazín, dvojčíslo 66-67, 2007</ref> ekonom [[Petr Mach (ekonom)|Petr Mach]]<ref>[http://www.blisty.cz/2007/2/9/art32768.html Výkonný ředitel CEP Petr Mach v Lidových novinách: Projev vysokoškolsky vzdělaného ignoranta], Jakub Rolčík, Britské Listy, 9.2.2007</ref> a novinář [[Ivan Brezina]] ve své stati ''Mýtus vědeckého konsenzu o globálním oteplování''{{Fakt/dne|20140126170015}}. Vyjadřuje v ní několik myšlenek, které zpochybňují globální oteplování, například:
** Nejdůležitějším skleníkovým plynem není oxid uhličitý ale vodní pára (60% z plynů způsobujících skleníkový efekt).
** Příroda plodí řádově víc metanu (močály a mokřady) vodní páry a popílku (sopky) než člověk.{{Fakt/dne|20140126170015}}
 
*Podle Qing-Bin Lua je vliv freonů na globální oteplování zásadní. <ref>{{Cite journal
| doi = 10.1016/j.physrep.2009.12.002
| issn = 03701573
| volume = 487
| issue = 5
| pages = 141-167
| last = Lu
| first = Qing-Bin
| title = Cosmic-ray-driven electron-induced reactions of halogenated molecules adsorbed on ice surfaces: Implications for atmospheric ozone depletion and global climate change
| journal = Physics Reports
| accessdate = 2013-06-03
| date = 2010-02
| url = http://arxiv.org/ftp/arxiv/papers/1210/1210.6844.pdf
}}</ref>
**Toto tvrzení vyvolalo mezi vědci diskusi<ref>{{Cite journal
| doi = 10.1016/j.atmosenv.2011.03.059
| issn = 13522310
| volume = 45
| issue = 20
| pages = 3508-3514
| last = Grooß
| first = Jens-Uwe
| coauthors = Rolf Müller
| title = Do cosmic-ray-driven electron-induced reactions impact stratospheric ozone depletion and global climate change?
| journal = Atmospheric Environment
| accessdate = 2013-06-03
| date = 2011-06
| url = http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S135223101100330X
}}</ref><ref>
{{Cite journal
| last = Lu
| first = Qing-Bin
| title = On Cosmic-Ray-Driven Electron Reaction Mechanism for Ozone Hole and Chlorofluorocarbon Mechanism for Global Climate Change
| accessdate = 2013-06-03
| date = 2012-10-04
| url = http://arxiv.org/abs/1210.1498
}}</ref> ve které je Lu osamělý.
 
*Mezinárodní panel pro změny klimatu (IPCC) by též měl mít část vědců, kteří jsou vůči globálnímu oteplování skeptičtí. Tento názor se poprvé prý objevil v tzv. [[Heidelbergová výzva|Heidelbergově výzvě]] (která je ovšem velmi obecná a volající po nezávislé vědě, text v roce [[1992]] při konferenci v [[Rio de Janeiro]] a podle stránek projektu vědy a politiky životního prostředí (SEPP)<ref>[http://www.sepp.org/Archive/controv/ipcccont/ipcccont.html The IPCC Controversy], SEPP(Science & Environmental Policy Project)</ref> se k němu připojilo přes 4&nbsp;000 vědců, včetně 72 nositelů Nobelovy ceny.{{Fakt/dne|20140126170015}}
 
*Téma tzv. globálního oteplování se též výrazně odráží ve světové politice. Nejvýraznější je klimaskepticismus v republikánské straně USA. Někteří politici, zejména exprezident USA [[George W. Bush]],<ref>{{citace webu|url=http://www.washingtonpost.com/wp-dyn/content/article/2005/07/06/AR2005070602298.html|titul= President Holds Firm As G-8 Summit Opens|autor= Jim VandeHei|vydavatel=The Washington Post|datum= 7. července 2005|strany= A14}}</ref> bývalý ministerský předseda Austrálie [[John Howard]] a někteří intelektuálové jako [[Bjørn Lomborg]]<ref>{{citace webu|url=http://www.newsweekly.com.au/articles/2001dec01_lomborg.html|titul= Interview with Bjorn Lomborg: Science versus name-calling|autor= Francis Young|vydavatel= News weekly|datum= 1. prosince 2001 }}</ref> a [[Ronald Bailey]]<ref>{{citace webu|url=http://reason.com/rb/rb061301.shtml|titul= What Price Climate Control?, Why the Kyoto Protocol is a bad insurance policy|autor= Ronald Bailey|datum= 13. června 2001}}</ref> tvrdí, že cena za útlum globálního oteplování nesmí být příliš vysoká. [[George W. Bush]] prohlásil: "Chceme redukovat skleníkové plyny… Ale co se mého názoru týká, jedna věc za druhou. Naše strategie musí zabezpečit, aby pracující lidé v Americe nepřišli o svou práci.{{Fakt/dne|20140129182828}} Právě USA a Austrálie jsou jediné státy světa, kteří [[Kjótský protokol]] nepodepsaly.<ref>{{citace webu|url=http://www.bbc.co.uk/czech/scitech/story/2005/07/050728_climate_1700.shtml|titul= USA a asijské země uzavřely dohodu o klimatu|vydavatel= BBC Czech|datum= 28. července 2005}}</ref> Producent, režisér a dokumentarista Martin Durkin v reakci na film [[Nepříjemná pravda]] natočil dokumentární film [[Velký podvod s globálním oteplováním]], který nepopírá globální oteplování, ale zpochybňuje vliv člověka a CO<sub>2</sub> na tento jev.<ref>{{citace webu|url=http://www.csfd.cz/film/232193-great-global-warming-swindle-the/|titul= CSFD:Kdo může za globální oteplování?}}</ref>
 
*V České republice se mezi nejznámější osobnosti zpochybňující [[antropogenní vliv]] na globální oteplování řadí bývalý prezident [[Václav Klaus]]<ref>{{citace webu|url=http://www.novinky.cz/domaci/klaus-proti-bursikovi--globalni-oteplovani-je-fikce_96121_7iecs.html|titul= Klaus proti Bursíkovi: globální oteplování je fikce|autor= znk|vydavatel= Právo|datum= 19. 9. 2006}}</ref><ref>{{citace webu|url=http://ihned.cz/c4-10073040-23103405-000000_d-zadne-niceni-planety-nevidim-a-nikdy-jsem-ani-nevidel|titul= Žádné ničení planety nevidím a nikdy jsem ani neviděl|vydavatel= Hospodářské noviny|datum= 9. února 2007}}</ref>.<ref>{{citace webu|url=http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=414369|titul= Klaus popíral globální oteplování. Studenti mu tleskali|autor= Pavel Baroch|vydavatel= Aktuálně.cz|datum= 2.5.2007}}</ref> Své názory vyjádřil mj. v knize [[Modrá, nikoli zelená planeta]].
**To, že názory Václava Klause nejsou vědecky podložené ukazuje např. [[Ladislav Metelka]]<ref>{{citace webu|url=http://www.blisty.cz/2006/9/22/art30431.html|titul= Globální oteplování – pravda a mýty|vydavatel=[[Britské listy]]|datum= 23.9.2006}}</ref>
 
*Ke skeptikům patří řada předních vědců jako president Světové akademie věd A. Zichichi a další.<ref>[http://neviditelnypes.lidovky.cz/veda-30-000-vedcu-protestuje-proti-klimatickemu-nabozenstvi-p3a-/p_veda.asp?c=A091215_115406_p_veda_wag Věda: 30 000 vědců protestuje proti klimatickému náboženství] neviditelnypes.lidovky.cz, 16.12.2009</ref>
 
*V březnu 2012 protestovalo 50 významných bývalých zaměstnanců NASA proti klima alarmismu NASA. V dopise adresovanému řediteli NASA apelují, aby Goddardův ústav do svých prohlášení nezahrnoval vědecky nepodložená tvrzení, že lidmi vyrobený oxid uhličitý má mít katastrofický dopad na globální změnu klimatu. Tuto hypotézu označují za extrémní názor a upozorňují, že pro stovky známých klimatologů a desítky tisíc dalších vědců jsou taková tvrzení nedůvěryhodná, což podle nich dokazuje nejasnost vědeckého výzkumu v této otázce. Upozorňují že v ohrožení je jak pověst vesmírné agentury, tak i pověst vědy jako takové. Jako vědecký zdroj, ze kterého vychází jejich obavy uvádí Harrisona Schmitta a Waltera Cunninghama.<ref>{{citace webu|autor=Gosselin P.|url=http://notrickszone.com/2012/04/10/50-top-astronauts-scientists-engineers-sign-letter-claiming-giss-is-turning-nasa-into-a-laughing-stock/|titul= 50 Top Astronauts, Scientists, Engineers Sign Letter Claiming Extremist GISS Is Turning NASA Into A Laughing Stock!|vydavatel=notrickszone.com|datum=10. dubna 2012}}</ref><ref>{{citace webu|url=http://ireport.cnn.com/docs/DOC-774719|titul= 50 Top Astronauts, Scientists, Engineers Sign Letter Slamming NASA For Promoting Man-Made Climate Change Dogma]|vydavatel=CNN||datum= 11. dubna 2012}}</ref>
 
== Poznámky ==
<references group=pozn. />
 
== Odkazy ==
{{commonscat|Global warming}}
=== Reference ===
{{převzato|en|Global Warming|590825175|de|Globale Erwärmung|126382154}}
 
<references />
 
=== Související články ===
* [[Climategate]]
* [[Globální ochlazování]]
* [[Globální stmívání]]
* [[Klimatické změny]]
* [[Mezivládní panel pro změny klimatu]]
* [[Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách]]
* [[Smog]]
* [[Zachycování a ukládání oxidu uhličitého]]
 
=== Další čtení ===
;Česky
* [http://portal.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/ok/klimazmena/files/OEOK-IPCC_WGI_report_CZ-20131127.pdf Pátá hodnotící zpráva - Fyzikální základy - Shrnutí pro politické představitele]
* Acot, Pascal. ''Historie a změny klimatu: od velkého třesku ke klimatickým katastrofám''. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005. 237 s. ISBN 80-246-0869-3.
* Braniš, Martin a kol. ''Atmosféra a klima: aktuální otázky ochrany ovzduší''. Vyd. 1. V Praze: Karolinum, 2009. 351 s. ISBN 978-80-246-1598-1.
* Gore, Al. ''Země na misce vah: ekologie a lidský duch.'' Vyd. 2. Praha: Argo, 2000. 374 s. ISBN 80-7203-310-7.
* Houghton, John. ''Globální oteplování: úvod do studia změn klimatu a prostředí''. Vyd. 1. Praha: Academia, 1998. 228 s. ISBN 80-200-0636-2.
* Kadrnožka, Jaroslav. ''Energie a globální oteplování: Země v proměnách při opatřování energie''. Vyd. 1. Brno: VUTIUM, 2006. 189 s. ISBN 80-214-2919-4.
* Kalvová, Jaroslava a Moldan, Bedřich. ''Klima a jeho změna v důsledku emisí skleníkových plynů''. 1. vyd. Praha: Univerzita Karlova, 1996, ©1995. 161 s. ISBN 80-7184-315-6.
* Klaus, Václav. ''Modrá, nikoli zelená planeta: co je ohroženo: klima, nebo svoboda?''. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9.
* Kopáček, Jaroslav a Bednář, Jan. ''Jak vzniká počasí''. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2005. 226 s., [16] s. obr. příl. ISBN 80-246-1002-7.
* Kutílek, Miroslav. ''Racionálně o globálním oteplování''. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2008. 185 s. Bod. ISBN 978-80-7363-183-3.
* Marek, Michal V. a kol. ''Uhlík v ekosystémech České republiky v měnícím se klimatu''. Vyd. 1. Praha: Academia, 2011. 253 s. Živá příroda. ISBN 978-80-904351-1-7.
* Metelka, Ladislav a Tolasz, Radim. ''Klimatické změny: fakta bez mýtů''. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Centrum pro otázky životního prostředí, 2009. 35 s. ISBN 978-80-87076-13-2. [http://www.cz.boell.org/downloads/klimaticke-zmeny-web.pdf Dostupné on-line]
* McKibben, Bill. ''Zeemě: jak přežít na naší nové nehostinné planetě''. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2013. 256 s. ISBN 978-80-7432-251-8.
* Moldan, Bedřich. ''Podmaněná planeta''. Vyd. 1. Praha: Karolinum, 2009. 419 s. ISBN 978-80-246-1580-6.
* Nátr, Lubomír. ''Země jako skleník: proč se bát CO<sub>2</sub>?''. Vyd. 1. Praha: Academia, 2006. 142 s. Průhledy; sv. 2. ISBN 80-200-1362-8.
* Nováček, Pavel a Huba, Mikuláš. ''Ohrožená planeta''. Olomouc: Univerzita Palackého, 1994. 202 s. ISBN 80-7067-382-6.
* Staud, Toralf a Reimer, Nick. ''Zachraňme klima: ještě není pozdě''. Vyd. 1. V Praze: Knižní klub, 2008. 285 s. ISBN 978-80-242-2119-9.
* Svoboda, Jiří, Vašků, Zdeněk a Cílek, Václav. ''Velká kniha o klimatu Zemí koruny české''. [Praha]: Regia, 2003. 655 s. ISBN 80-86367-34-7.
* Vysoudil, Miroslav. ''Meteorologie a klimatologie''. 2. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006. 281 s. Skripta. ISBN 80-244-1455-4.
* [http://old.chmi.cz/nkp/nkp.html Série publikací Národního klimatického programu]
 
;anglicky
* [http://www.climatechange2013.org/images/uploads/WGIAR5_WGI-12Doc2b_FinalDraft_TechnicalSummary.pdf Pátá hodnotící zpráva IPCC - Pracovní skupina I - Technická zpráva]
* [http://www.ipcc.ch/report/ar5/wg1/#.UuJgoLRNxhF Pátá hodnotící zpráva IPCC - Pracovní skupina I - Plný text zprávy]
 
=== Externí odkazy ===
;Oficiální instituce
* {{en}} [http://www.ipcc.ch/ Klimatický panel OSN]
* {{cs}} [http://ec.europa.eu/environment/climat/campaign/index_cs.htm Oficiální stránky Evropské komise ke změně klimatu]
* {{cs}} [http://portal.chmi.cz/portal/dt?portal_lang=cs&menu=JSPTabContainer/P4_Historicka_data/P4_1_Pocasi/P4_1_10_Zmena_klimatu/P4_1_10_1_Zakladni_informace&last=false Stránky ČHMÚ ke globální změně klimatu]
* {{cs}} [http://web.archive.org/web/20081222093948/http://press.avcr.cz/aktuality.php?id=65 Stanovisko Komise pro životní prostředí Akademie věd ČR k diskusi o klimatických změnách]
* {{cs}} [[Evropská agentura pro životní prostředí]]: [http://www.eea.europa.eu/cs/themes/climate Změna klimatu]
* {{cs}} [http://www.alokacniplan.cz/ Národní alokační plán] – program Vlády ČR na podporu obchodování s emisemi
* {{en}} [http://earthobservatory.nasa.gov/Features/GlobalWarming/ Stránky NASA ke globálnímu oteplování])
* {{cs}} [http://www.czechglobe.cz/ Stránky Centra výzkumu globální změny AV ČR]
 
;Populární stránky k problematice globálního oteplování
* {{en}}{{cs}} [http://www.skepticalscience.org www.skepticalscience.org] - stránky vysvětlující různé problémy globálního oteplování a také objasňující většinu odlišných názorů na něj
* {{cs}} [http://www.zmenaklimatu.cz/ www.Zmenaklimatu.cz] - stránky Klimatické koalice
* {{cs}} [http://amper.ped.muni.cz/gw/ amper.ped.muni] - stránky o fenoménu globálního oteplování
* {{en}} [http://www.realclimate.org www.realclimate.org] - stránky M. Manna
* {{cs}} [http://www.klimaskeptik.cz www.klimaskeptik.cz] - klimaskeptické stránky
* {{en}} [http://www.climatedepot.com www.climatedepot.com] - klimaskeptické stránky v USA
* {{cs}} [http://www.oteplovani.cz/ Oteplování.cz] – srozumitelný úvod do problematiky klimatických změn doplněný o přehled zdrojů a odkazů
 
;Informace pro laiky
* {{en}} [http://www.eo.ucar.edu/basics/index.html Základní informace o počasí a klimatu] stránky Národního centra pro atmosferický výzkum (NCAR)
* {{en}} [http://www.c2es.org/science-impacts/basics/faqs/climate-science Základní informace ke globálnímu oteplování] stránky Centra pro klima a energetická řešení (C2ES)
* {{en}} [http://dels.nas.edu/Report/America-Climate-Choices/12781 Americké klimatické volby] stránky Národních akademii věd
* {{en}} [http://www.eoearth.org/article/Climate_Change_%28collection%29 Články o změně klimatu] stránky na Encyklopedii Země
* {{en}} [http://www.brighton73.freeserve.co.uk/gw/globalwarmingfaq.htm Globální oteplování – odpovědi na nejčastější otázky] – stránky Toma Reese
* {{en}} [http://www.conted.ox.ac.uk/courses/professional/climatebasics/climate/interface.html Základy o předpovídání změn klimatu] stránky Oxford University
 
 
{{Meteorologie}}
{{Portály|Meteorologie}}
 
[[Kategorie:Klimatické změny]]
[[Kategorie:Ochrana přírody a životního prostředí]]
 
{{MOSUR}}

Aktuální verze z 4. 5. 2016, 13:25

Přesměrování na:

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Globální_oteplování&oldid=15610“