Etická spotřeba: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
(Opravy špatně přeloženého textu)
Řádek 1: Řádek 1:
Pojem '''etická spotřeba''' se poprvé objevil v 1. čísle časopisu Ethical Consumer v roce 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.<ref>{{Citace elektronického periodika
+
Pojem '''etická spotřeba''' byl poprvé popsán v 1. čísle časopisu Ethical Consumer v roce 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.<ref>{{Citace elektronického periodika
 
| příjmení = Irwing
 
| příjmení = Irwing
 
| jméno = Sarah
 
| jméno = Sarah
Řádek 14: Řádek 14:
 
}}</ref>
 
}}</ref>
  
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na koncepci hlasování penězi. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. Záporné nákupy a nákupy založené na společnosti. [2]
+
Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na '''koncepci „hlasování penězi“'''. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. nákupy s negativním vlivem na přírodu a společnost. [2]
  
Termín "etický spotřebitel", který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer, nejprve publikován v roce 1989. [3] Klíčová inovace časopisu Etický spotřebitel byla výroba "ratingových tabulek", inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou "práva zvířat", "lidská práva" a "znečištění a toxické látky". poskytující aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně stanou běžnými, a to jak při poskytování informací pro spotřebitele, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje mezi podniky, jako jsou nabídky Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics . Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy "environmentální, sociální a správy" přímo na obrazovkách finančních dat stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje Etický spotřebitel a jeho přidružené webové stránky, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.
+
Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989. [3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, nebo například v nabídkách společností Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.
  
Termín politický konzumerismus, který se poprvé použil ve studii "Genderová mezera obrácená: politický spotřebitelství jako přátelská forma občanské a politické angažovanosti" od autorů Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiho je totožná s myšlenkou etického spotřebitelství, nicméně v této studii, autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské účasti, která se v době psaní často přehlíží a musí být zohledněna v budoucích studiích o společenské účasti. [5]
+
Termín politický konzumerismus, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové, je totožný s pojmem etického spotřebitelství, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5]
  
== Odkazy ==
+
==Odkazy==
  
=== Reference ===
+
===Reference===
 
<references />
 
<references />
  
 
===Literatura===
 
===Literatura===
 +
 
*{{Citace kvalifikační práce
 
*{{Citace kvalifikační práce
 
  | příjmení = Plaváková
 
  | příjmení = Plaváková

Verze z 29. 12. 2020, 14:44

Pojem etická spotřeba byl poprvé popsán v 1. čísle časopisu Ethical Consumer v roce 1989. Samotné etické spotřebitelské chování se však objevilo daleko dříve – např. v roce 1959 začal bojkot jihoafrických výrobků jako protest proti apartheidu v Jihoafrické republice.[1]

Etická spotřeba (etická konzumace, etický nákup, morální nákup, etické nakupování nebo zelené nakupování) je druh spotřebitelského aktivismu založeného na koncepci „hlasování penězi“. [1] K tomu dochází tak, že při nákupu jsou upřednostňována etická hlediska nakupovaných produktů a jsou naopak bojkotovány nevhodné výrobky, tj. nákupy s negativním vlivem na přírodu a společnost. [2]

Termín „etický spotřebitel“, který se nyní celkem běžně používá, byl poprvé popularizován britským časopisem Ethical Consumer (Etický spotřebitel) v roce 1989. [3] Novým nápadem tohoto časopisu bylo vytvoření „ratingových tabulek“, inspirovaných přístupem založeným na kritériích tehdejšího etického investičního hnutí. Tabulky s hodnocením etických spotřebitelů udělily společnosti negativní známky (a celkové body za rok 2005) v celé řadě etických a environmentálních kategorií, jako jsou práva zvířat, lidská práva a znečištění a toxické látky, což mělo poskytovat aktivistům spolehlivé informace o chování firem. Takové etické a environmentální ratingy založené na kritériích se následně staly běžnými, a to jak při poskytování informací spotřebitelům, tak při hodnocení podnikové sociální odpovědnosti a trvale udržitelného rozvoje v plánech a strategiích podniků, nebo například v nabídkách společností Innovest, Calvert Foundation, Domini, IRRC, TIAA-CREF a KLD Analytics. Dnes Bloomberg a Reuters poskytují ratingy „environmentální, sociální a správní kultury“ přímo v souborech finančních dat, které se objevují na obrazovkách stovek tisíc obchodníků na akciových trzích. [4] Nezisková Etická asociace spotřebitelského výzkumu nadále publikuje informace na webu Etický spotřebitel a jeho přidružených webových stránkách, které poskytují volný přístup k tabulkám etických hodnocení.

Termín politický konzumerismus, který byl poprvé použit ve studii Dietlinda Stolleho a Michele Michelettiové, je totožný s pojmem etického spotřebitelství, nicméně v této studii autoři zjistili, že politický konzumerismus je formou společenské angažovanosti, která byla v době psaní textu často přehlížena, měla by však být zohledněna v budoucích studiích o těchto tématech. [5]

Odkazy

Reference

  1. IRWING, Sarah; HARRISON, Rob; RAYNER, Mary. Ethical Consumerism - Democracy through the Wallet. Journal of Research for Consumers [online]. 2002 [cit. 2018-08-03]. Dostupné online. 

Literatura

  • PLAVÁKOVÁ, Linda. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 91 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)
  • HÄSSLER, Martin. Determinanty etického nakupování. Brno, 2017 [cit. 2018-08-03]. 100 s. diplomová práce. Masarykova univerzita, Ekonomicko-správní fakulta. Vedoucí práce Ondřej Částek. Dostupné online. (slovensky)


Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Odpovědná spotřeba – podklady pro vzdělávání k udržitelnému životnímu stylu“, podpořeného v letech 2018–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.