Dobrovolné environmentální dohody
Dohody uzavírané mezi státními orgány, či místní samosprávou a podniky, po případě sdružením podniků či podnikovým svazem za účelem efektivnějšího dosažení cílů v oblasti ochrany životního prostředí, přičemž stanovení rámce a dosahu těchto dohod musí být vždy úlohou státního orgánu.
Z hlediska environmentální politiky řadíme dobrovolné environmentální dohody mezi regulační kooperační nástroje. Hlavním rysem dobrovolných environmentálních dohod je ta skutečnost, že existují mimo rámec stávajících legislativních předpisů a někdy i potřebný legislativní předpis nahrazují.
Hlavním stimulem pro uzavírání dohod je na straně podniku obava ze vzniku vyšších nákladů (v případě neuzavření dohody), stimulem na straně státních orgánů je zjednodušení procesu, který by jinak musely realizovat, aby podnik motivovaly k požadované aktivitě. (Většinou by se jednalo o zdlouhavé legislativní procesy sledující přijetí určitých předpisů týkajících se ochrany životního prostředí).
Zdroje[editovat | editovat zdroj]
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Šauer, P., a kol.: Dobrovolné dohody v politice životního prostředí, Praha 2002, ISBN 80-245-0116-3
