Bioekonomika a udržitelný rozvoj: Porovnání verzí

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
m (Admin přesunul stránku Bioekonomika a principy udržitelného rozvoje na Bioekonomika a udržitelný rozvoj bez založení přesměrování)
Řádek 1: Řádek 1:
 +
Bioekonomika je často spojována s udržitelným rozvojem. Se spojením těchto dvou konceptů se setkáme především v bioekonomických strategiích a politických dokumentech.
 +
 +
Vědecké články naproti tomu poukazují na možné konflikty bioekonomických cílů se 17ti i globálními cíli udržitelného rozvoje (SDGs), formulovanými v Agendě 2030. K hlavním konfliktům patří ty, které souvisí s konkurencí o využití základních přírodních zdrojů - půdy, vody, biomasy a dřeva. Zmíněná rizika jsou patrná především z pohledu na bioekonomiku v globálních souvislostech.
 +
 +
Praktickým předpokladem pro bioekonomický rozvoj je, kromě finanční a politické podpory, dostupnost dostatečného množství biomasy odpovídající kvality, která by měla být získávána udržitelnou produkcí.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = van Dam
 +
| jméno = Jan E.G.
 +
| příjmení2 = de Klerk-Engels
 +
| jméno2 = Barbara
 +
| příjmení3 = Struik
 +
| jméno3 = Paul C.
 +
| titul = Securing renewable resource supplies for changing market demands in a bio-based economy
 +
| periodikum = Industrial Crops and Products
 +
| datum vydání = 2005-01
 +
| ročník = 21
 +
| číslo = 1
 +
| strany = 129–144
 +
| doi = 10.1016/j.indcrop.2004.02.003
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0926669004000329
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref> Nicméně analýza strategií biohospodářství různých zemí podle Staffas, Gustavsson a McCormick (2013),<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Staffas
 +
| jméno = Louise
 +
| příjmení2 = Gustavsson
 +
| jméno2 = Mathias
 +
| příjmení3 = McCormick
 +
| jméno3 = Kes
 +
| titul = Strategies and Policies for the Bioeconomy and Bio-Based Economy: An Analysis of Official National Approaches
 +
| periodikum = Sustainability
 +
| datum vydání = 2013-06-20
 +
| ročník = 5
 +
| číslo = 6
 +
| strany = 2751–2769
 +
| issn = 2071-1050
 +
| doi = 10.3390/su5062751
 +
| jazyk = en
 +
| url = http://www.mdpi.com/2071-1050/5/6/2751
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref> překvapivě ukazuje, že ve většině národních strategií chybí strategie pro zajištění (udržitelné) dodávky biomasy. Absence strategie udržitelné produkce biomasy vede pak k situaci, kdy hlavní výhoda bioekonomiky - obnovitelná produkce zdrojů na polích, v lesích a oceánech - se mění v nevýhodu v podobě hospodářského tlaku na půdu, odlesňování nebo konkurenci s výrobou potravin.
 +
 +
== Biopaliva versus zemědělská půda a země třetího světa ==
 +
V EU byla historicky první podporovanou oblastí bioekonomiky výroba „udržitelných biopaliv“. Pro výrobu biopaliv v objemu odpovídající cílům EU není ale dostatek domácích zdrojů biomasy. V takové situaci je vysoká pravděpodobnost, že dojde k využívání zdrojů ze zemí globálního Jihu, což je spojeno se záborem půdy, zvyšováním cen potravin a celkovou degradací přírodních zdrojů.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Levidow
 +
| jméno = Les
 +
| titul = EU criteria for sustainable biofuels: Accounting for carbon, depoliticising plunder
 +
| periodikum = Geoforum
 +
| datum vydání = 2013-01
 +
| ročník = 44
 +
| strany = 211–223
 +
| doi = 10.1016/j.geoforum.2012.09.005
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S001671851200190X
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref>
 +
 +
Podle většiny odhadů se velký potenciál představující asi 80 % světové nabídky palivového dřeva nachází v Africe, Asii a Jižní Americe a v regionech, které jsou vzdálené od trhů s biomasou, a tedy i míst možné poptávky.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Lewandowski
 +
| jméno = Iris
 +
| titul = Securing a sustainable biomass supply in a growing bioeconomy
 +
| periodikum = Global Food Security
 +
| datum vydání = 2015-10
 +
| ročník = 6
 +
| strany = 34–42
 +
| doi = 10.1016/j.gfs.2015.10.001
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S2211912415300079
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref> Za takových podmínek by biomasa mohla být obchodována na mezinárodní úrovni a EU by byla jedním z regionů, jehož zdroje pro bioekonomiku by v budoucnu pravděpodobně závisely na světovém trhu s biomasou. Hlavní zdroj biomasy by s největší pravděpodobností pocházel z výše uvedených regionů Afriky, Asie a Jižní Ameriky, které mají nízkou potravinovou bezpečnost, a kde zemědělská produkce často není považována za „udržitelnou“ (např. v důsledku odlesňování za účelem rozšíření zemědělské produkce). Takový scénář je z hlediska kritérií udržitelného rozvoje velmi kontroverzní.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Pavanan
 +
| jméno = Krishna C.
 +
| příjmení2 = Bosch
 +
| jméno2 = Roeland A.
 +
| příjmení3 = Cornelissen
 +
| jméno3 = Rob
 +
| titul = Biomass sustainability and certification
 +
| periodikum = Trends in Biotechnology
 +
| datum vydání = 2013-07
 +
| ročník = 31
 +
| číslo = 7
 +
| strany = 385–387
 +
| doi = 10.1016/j.tibtech.2013.01.014
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0167779913000279
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref>
 +
 +
Podmínky pro výrobu na bázi biomasy v EU mají závažné dopady i z hlediska ekologické stopy. Podle ekologické stopy je EU „čistým dovozcem“ zemědělské půdy.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Bringezu
 +
| jméno = Stefan
 +
| příjmení2 = O’Brien
 +
| jméno2 = Meghan
 +
| příjmení3 = Schütz
 +
| jméno3 = Helmut
 +
| titul = Beyond biofuels: Assessing global land use for domestic consumption of biomass
 +
| periodikum = Land Use Policy
 +
| datum vydání = 2012-01
 +
| ročník = 29
 +
| číslo = 1
 +
| strany = 224–232
 +
| doi = 10.1016/j.landusepol.2011.06.010
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0264837711000640
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref> Ve srovnání s rozlohou globální zemědělské půdy na jednoho obyvatele, využívala EU v roce 2007 přibližně o jednu třetinu větší rozlohu než je celosvětový průměr. To vyvolává otázky týkající se udržitelnosti bioekonomické strategie a toho, zda nebude znamenat potřebu dalších záborů půdy ze strany EU.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = O’Brien
 +
| jméno = Meghan
 +
| příjmení2 = Schütz
 +
| jméno2 = Helmut
 +
| příjmení3 = Bringezu
 +
| jméno3 = Stefan
 +
| titul = The land footprint of the EU bioeconomy: Monitoring tools, gaps and needs
 +
| periodikum = Land Use Policy
 +
| datum vydání = 2015-09
 +
| ročník = 47
 +
| strany = 235–246
 +
| doi = 10.1016/j.landusepol.2015.04.012
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S0264837715001118
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref>
 +
 +
== Podpora bioekonomiky v souladu s principy a cíli SDGs ==
 +
Identifikace a efektivní politické spojení protichůdných cílů bioekonomického rozvoje s principy udržitelnosti je hlavní výzvou pro politiku a strategie zaměřené na udržitelnou formu aplikace bioekonomiky.
 +
 +
Státy mají v zásadě k dispozici řadu různých mechanismů na podporu bioekonomiky. Tyto mechanismy mohou zahrnovat strategie výzkumu a vývoje v oblasti biologických produktů, zvyšování konkurenceschopnosti produktů na bázi biologických produktů prostřednictvím dotací nebo prováděním kampaní na zvyšování povědomí a účasti společnosti
 +
 +
Existují čtyři transformační cesty k bioekonomice a k hospodářství, které je na ní založeno:
 +
 +
# nahrazení fosilních paliv surovinou na biologickém základě,
 +
# zvýšení produktivity v primárních odvětvích založených na biotechnologiích,
 +
# zvýšení účinnosti ve využití biomasy,
 +
# tvorba přidané hodnoty pomocí biologických principů v procesech oddělených od velkovýroby biomasy.
 +
 +
Otázkou zůstává, která z cest nebo jejich kombinací bude ekonomicky nejefektivnější a zároveň v souladu s cíli udržitelného rozvoje.<ref>{{Citace periodika
 +
| příjmení = Dietz
 +
| jméno = Thomas
 +
| příjmení2 = Börner
 +
| jméno2 = Jan
 +
| příjmení3 = Förster
 +
| jméno3 = Jan
 +
| titul = Governance of the Bioeconomy: A Global Comparative Study of National Bioeconomy Strategies
 +
| periodikum = Sustainability
 +
| datum vydání = 2018-09-06
 +
| ročník = 10
 +
| číslo = 9
 +
| strany = 3190
 +
| issn = 2071-1050
 +
| doi = 10.3390/su10093190
 +
| jazyk = en
 +
| url = https://www.researchgate.net/publication/327488588_Governance_of_the_Bioeconomy_A_Global_Comparative_Study_of_National_Bioeconomy_Strategies
 +
| datum přístupu = 2021-02-13
 +
}}</ref>
 +
 +
Obecné předpoklady souladu bioekonomiky s principy udržitelnosti lze vyjádřit ve dvou zásadách:
 +
 +
# lokální měřítko aplikace nových bioekonomických přístupů,
 +
# preference odpadní biomasy jako hlavního zdroje produkce.
 +
 +
Pokud jsou tyto předpoklady splněny, je možné pohlížet na bioekonomiku jako na udržitelnou alternativu budoucího rozvoje společnosti.
 +
 +
== Odkazy ==
 +
 +
=== Reference ===
 +
<references />
 +
 +
 +
 +
'''LITERATURA'''
 +
 +
BRINGEZU, S., O’BRIEN, M., SCHÜTZ, H. (2012). Beyond biofuels: Assessing global land use for domestic consumption of biomass. A conceptual and empirical contribution to sustainable management of global resources, ''Land Use Policy,'' vol, 29, NO. 1, pp. 224–232. DOI 10.1016/j.landusepol.2011.06.010
 +
 +
 +
DIETZ, T., BÖRNER,J., FÖRSTER,J,J., AND VON BRAUN,J.(2018). Governance of the bioeconomy: A global comparative study of national bioeconomy strategies, Bonn, July 2018, ZEF-Discussion Papers on Development Policy No. 264
 +
 +
LEVIDOW, L. (2013). EU criteria for sustainable biofuels: Accounting for carbon, depoliticising plunder. Geoforum, vol. 44, pp. 211–223. DOI 10.1016/j.geoforum.2012.09.005
 +
 +
LEWANDOWSKI, I. (2015). Securing a sustainable biomass supply in a growing bioeconomy, Global. ''Food Security'', vol. 6, pp. 34–42. DOI 10.1016/j.gfs.2015.10.001
 +
 +
 +
O’BRIEN, M., SCHÜTZ, H., BRINGEZU, S. (2015). The land footprint of the EU bioeconomy: Monitoring tools, gaps and needs. ''Land Use Policy'', vol. 47, pp.235–246. DOI 10.1016/j.gfs.2015.10.001
 +
 +
 +
PAVANAN, K. C., ROELAND A. B., CORNELISSEN R., PHILP, J. C. (2013). Biomass sustainability and certification. ''Trends in Biotechnology,'' vol. 31, NO. 7, pp. 385–387. DOI 10.1016/j.tibtech.2013.01.014
 +
 +
STAFFAS, L., GUSTAVSSON, M., MCCORMICK, K. (2013). Strategies and Policies for the Bio-economy and  bio-based economy: Analysis of Official National Approaches. Sustainability, vol. 5, pp. 2751-2769. ISSN 2071-1050. DOI 10.3390/su5062751.
 +
 +
VAN DAM, J. E. G., DE KLERK-ENGELS, B., STRUIK, P. C., RABBINGE, R. (2005). Securing renewable resource supplies for changing market demands in a bio-based economy. ''Ind. Crops Prod''., vol. 21, no. 1, pp. 129-144. DOI doi.org/10.1016/j.indcrop.2004.02.003
 +
 +
{{licence cc|Cudlínová, Eva}}
 +
 
[[Kategorie:Bioekonomika]]
 
[[Kategorie:Bioekonomika]]
{{Upravit}}{{MAS}}
+
 
 +
 
 +
{{MAS}}

Verze z 13. 2. 2021, 19:09

Bioekonomika je často spojována s udržitelným rozvojem. Se spojením těchto dvou konceptů se setkáme především v bioekonomických strategiích a politických dokumentech.

Vědecké články naproti tomu poukazují na možné konflikty bioekonomických cílů se 17ti i globálními cíli udržitelného rozvoje (SDGs), formulovanými v Agendě 2030. K hlavním konfliktům patří ty, které souvisí s konkurencí o využití základních přírodních zdrojů - půdy, vody, biomasy a dřeva. Zmíněná rizika jsou patrná především z pohledu na bioekonomiku v globálních souvislostech.

Praktickým předpokladem pro bioekonomický rozvoj je, kromě finanční a politické podpory, dostupnost dostatečného množství biomasy odpovídající kvality, která by měla být získávána udržitelnou produkcí.[1] Nicméně analýza strategií biohospodářství různých zemí podle Staffas, Gustavsson a McCormick (2013),[2] překvapivě ukazuje, že ve většině národních strategií chybí strategie pro zajištění (udržitelné) dodávky biomasy. Absence strategie udržitelné produkce biomasy vede pak k situaci, kdy hlavní výhoda bioekonomiky - obnovitelná produkce zdrojů na polích, v lesích a oceánech - se mění v nevýhodu v podobě hospodářského tlaku na půdu, odlesňování nebo konkurenci s výrobou potravin.

Biopaliva versus zemědělská půda a země třetího světa

V EU byla historicky první podporovanou oblastí bioekonomiky výroba „udržitelných biopaliv“. Pro výrobu biopaliv v objemu odpovídající cílům EU není ale dostatek domácích zdrojů biomasy. V takové situaci je vysoká pravděpodobnost, že dojde k využívání zdrojů ze zemí globálního Jihu, což je spojeno se záborem půdy, zvyšováním cen potravin a celkovou degradací přírodních zdrojů.[3]

Podle většiny odhadů se velký potenciál představující asi 80 % světové nabídky palivového dřeva nachází v Africe, Asii a Jižní Americe a v regionech, které jsou vzdálené od trhů s biomasou, a tedy i míst možné poptávky.[4] Za takových podmínek by biomasa mohla být obchodována na mezinárodní úrovni a EU by byla jedním z regionů, jehož zdroje pro bioekonomiku by v budoucnu pravděpodobně závisely na světovém trhu s biomasou. Hlavní zdroj biomasy by s největší pravděpodobností pocházel z výše uvedených regionů Afriky, Asie a Jižní Ameriky, které mají nízkou potravinovou bezpečnost, a kde zemědělská produkce často není považována za „udržitelnou“ (např. v důsledku odlesňování za účelem rozšíření zemědělské produkce). Takový scénář je z hlediska kritérií udržitelného rozvoje velmi kontroverzní.[5]

Podmínky pro výrobu na bázi biomasy v EU mají závažné dopady i z hlediska ekologické stopy. Podle ekologické stopy je EU „čistým dovozcem“ zemědělské půdy.[6] Ve srovnání s rozlohou globální zemědělské půdy na jednoho obyvatele, využívala EU v roce 2007 přibližně o jednu třetinu větší rozlohu než je celosvětový průměr. To vyvolává otázky týkající se udržitelnosti bioekonomické strategie a toho, zda nebude znamenat potřebu dalších záborů půdy ze strany EU.[7]

Podpora bioekonomiky v souladu s principy a cíli SDGs

Identifikace a efektivní politické spojení protichůdných cílů bioekonomického rozvoje s principy udržitelnosti je hlavní výzvou pro politiku a strategie zaměřené na udržitelnou formu aplikace bioekonomiky.

Státy mají v zásadě k dispozici řadu různých mechanismů na podporu bioekonomiky. Tyto mechanismy mohou zahrnovat strategie výzkumu a vývoje v oblasti biologických produktů, zvyšování konkurenceschopnosti produktů na bázi biologických produktů prostřednictvím dotací nebo prováděním kampaní na zvyšování povědomí a účasti společnosti

Existují čtyři transformační cesty k bioekonomice a k hospodářství, které je na ní založeno:

  1. nahrazení fosilních paliv surovinou na biologickém základě,
  2. zvýšení produktivity v primárních odvětvích založených na biotechnologiích,
  3. zvýšení účinnosti ve využití biomasy,
  4. tvorba přidané hodnoty pomocí biologických principů v procesech oddělených od velkovýroby biomasy.

Otázkou zůstává, která z cest nebo jejich kombinací bude ekonomicky nejefektivnější a zároveň v souladu s cíli udržitelného rozvoje.[8]

Obecné předpoklady souladu bioekonomiky s principy udržitelnosti lze vyjádřit ve dvou zásadách:

  1. lokální měřítko aplikace nových bioekonomických přístupů,
  2. preference odpadní biomasy jako hlavního zdroje produkce.

Pokud jsou tyto předpoklady splněny, je možné pohlížet na bioekonomiku jako na udržitelnou alternativu budoucího rozvoje společnosti.

Odkazy

Reference

  1. VAN DAM, Jan E.G.; DE KLERK-ENGELS, Barbara; STRUIK, Paul C.. Securing renewable resource supplies for changing market demands in a bio-based economy. Industrial Crops and Products. 2005-01, roč. 21, čís. 1, s. 129–144. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.indcrop.2004.02.003. (anglicky) 
  2. STAFFAS, Louise; GUSTAVSSON, Mathias; MCCORMICK, Kes. Strategies and Policies for the Bioeconomy and Bio-Based Economy: An Analysis of Official National Approaches. Sustainability. 2013-06-20, roč. 5, čís. 6, s. 2751–2769. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2071-1050. DOI:10.3390/su5062751. (anglicky) 
  3. LEVIDOW, Les. EU criteria for sustainable biofuels: Accounting for carbon, depoliticising plunder. Geoforum. 2013-01, roč. 44, s. 211–223. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.geoforum.2012.09.005. (anglicky) 
  4. LEWANDOWSKI, Iris. Securing a sustainable biomass supply in a growing bioeconomy. Global Food Security. 2015-10, roč. 6, s. 34–42. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.gfs.2015.10.001. (anglicky) 
  5. PAVANAN, Krishna C.; BOSCH, Roeland A.; CORNELISSEN, Rob. Biomass sustainability and certification. Trends in Biotechnology. 2013-07, roč. 31, čís. 7, s. 385–387. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.tibtech.2013.01.014. (anglicky) 
  6. BRINGEZU, Stefan; O’BRIEN, Meghan; SCHÜTZ, Helmut. Beyond biofuels: Assessing global land use for domestic consumption of biomass. Land Use Policy. 2012-01, roč. 29, čís. 1, s. 224–232. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.landusepol.2011.06.010. (anglicky) 
  7. O’BRIEN, Meghan; SCHÜTZ, Helmut; BRINGEZU, Stefan. The land footprint of the EU bioeconomy: Monitoring tools, gaps and needs. Land Use Policy. 2015-09, roč. 47, s. 235–246. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.landusepol.2015.04.012. (anglicky) 
  8. DIETZ, Thomas; BÖRNER, Jan; FÖRSTER, Jan. Governance of the Bioeconomy: A Global Comparative Study of National Bioeconomy Strategies. Sustainability. 2018-09-06, roč. 10, čís. 9, s. 3190. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2071-1050. DOI:10.3390/su10093190. (anglicky) 


LITERATURA

BRINGEZU, S., O’BRIEN, M., SCHÜTZ, H. (2012). Beyond biofuels: Assessing global land use for domestic consumption of biomass. A conceptual and empirical contribution to sustainable management of global resources, Land Use Policy, vol, 29, NO. 1, pp. 224–232. DOI 10.1016/j.landusepol.2011.06.010


DIETZ, T., BÖRNER,J., FÖRSTER,J,J., AND VON BRAUN,J.(2018). Governance of the bioeconomy: A global comparative study of national bioeconomy strategies, Bonn, July 2018, ZEF-Discussion Papers on Development Policy No. 264

LEVIDOW, L. (2013). EU criteria for sustainable biofuels: Accounting for carbon, depoliticising plunder. Geoforum, vol. 44, pp. 211–223. DOI 10.1016/j.geoforum.2012.09.005

LEWANDOWSKI, I. (2015). Securing a sustainable biomass supply in a growing bioeconomy, Global. Food Security, vol. 6, pp. 34–42. DOI 10.1016/j.gfs.2015.10.001


O’BRIEN, M., SCHÜTZ, H., BRINGEZU, S. (2015). The land footprint of the EU bioeconomy: Monitoring tools, gaps and needs. Land Use Policy, vol. 47, pp.235–246. DOI 10.1016/j.gfs.2015.10.001


PAVANAN, K. C., ROELAND A. B., CORNELISSEN R., PHILP, J. C. (2013). Biomass sustainability and certification. Trends in Biotechnology, vol. 31, NO. 7, pp. 385–387. DOI 10.1016/j.tibtech.2013.01.014

STAFFAS, L., GUSTAVSSON, M., MCCORMICK, K. (2013). Strategies and Policies for the Bio-economy and bio-based economy: Analysis of Official National Approaches. Sustainability, vol. 5, pp. 2751-2769. ISSN 2071-1050. DOI 10.3390/su5062751.

VAN DAM, J. E. G., DE KLERK-ENGELS, B., STRUIK, P. C., RABBINGE, R. (2005). Securing renewable resource supplies for changing market demands in a bio-based economy. Ind. Crops Prod., vol. 21, no. 1, pp. 129-144. DOI doi.org/10.1016/j.indcrop.2004.02.003



Logo TACR.png



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.