Opětovné použití
Opětovné použití je praxe, kdy jsou nějaké objekty využívány znovu, ať buď pro původní účel (konvenční opakované použití), nebo pro plnění jiné funkce (tvůrčí opakované použití nebo alternativní využití). Opětovné použití se liší od recyklace, při které je původní předmět rozložen na suroviny a ty jsou použity pro výrobu nových výrobků. Tím, že opětovně použijete předmět, který není potřeba znovu vyrábět, šetříte čas, peníze, energii a zdroje. V širším ekonomickém smyslu může lidem a organizacím tento postup zpřístupňovat kvalitní výrobky za přijatelnou cenu a vytvářet pracovní místa a podnikatelské aktivity, která přispívají ekonomice.
Historicky byla hlavním impulsem pro opětovného využití finanční motivace. V rozvojových zemích může tento faktor vést k velmi vysoké míře opětovného použití, ale zvyšující se mzdy a následné zvyšující požadavky spotřebitelů na pohodlí jednorázových výrobků vedly v bohatších zemích k postupnému potlačení opětovného používání. Současné zvyšující se environmentální povědomí postupně mění postoje a také předpisy, jako jsou nové předpisy o obalech a situace opět směřuje více k opětovnému používání.
Příkladem konvenčního opětovného použití je například prodej piva ve vratných obalech; dalším příkladem může být například protektorování pneumatik či použití vratných/opakovaně použitelných plastových krabic, přepravních kontejnerů místo jednorázových krabic z vlnité lepenky.
Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]
Opětovné použití může mít určité potenciální výhody:
- Úspory energie a surovin, díky snížení počtu výrobků, nutných vyrobit pro jednorázové použití.
- Snížené náklady na skladování a likvidaci.
- Renovace výrobků může být zdrojem kvalifikované, dobře placené práce, především v rozvojových ekonomikách.
- Úspory nákladů pro firmy a spotřebitele; opakovaně použitelný výrobek je často o mnoho levnější, než množství výrobků pro jedno použití, které nahrazuje.
- Některé starší výrobky byly vyrobeny ručně, mnohem kvalitněji.
Opětovné použití má ale také své nevýhody:
- Opětovné použití často vyžaduje čištění nebo dopravu, které mají environmentální náklady.
- Některé předměty, jako jsou např. spotřebiče obsahující freon, dětské autosedačky, starší trubky a použité automobily, mohou být nebezpečné nebo méně energeticky účinné.
- Opakovaně použitelné výrobky musí být odolnější než výrobky pro jedno použití a proto vyžadují více materiálu. To je obzvláště důležité, pokud je opakovaně použita jen malá část těchto výrobků.
- Třídění a příprava položek pro opětovné použití trvá déle, což je pro spotřebitele nevýhodné a podnikům stojí peníze.
- Pokud jsou věci používány mimo jejich původní účel, je často třeba zvláštní kvalifikace k zajištění správné nové funkčnosti výrobku.
- Pokud používáme starší výrobek, je často třeba mít adaptér, který umožňuje jeho používání. Náklady na tyto adaptéry nebývají ale příliš vysoké.
- Pokud používáme kovové výrobky, může být problémem postupné rezivění tohoto kovu.
Centra opětovného využití a virtuální výměna[editovat | editovat zdroj]
Tzv. reuse centra usnadňují změny majitelů funkčních výrobků, vhodných pro opětovné využití Z takové to služby mají prospěch obě strany - jak dárci či prodejci, tak i příjemci či kupující.- ať už jsou to jednotlivci, neziskové organizace, školy, či komunity. Takováto centra mohou mít podobu fyzického prostoru (vhodná hala), ale mohou být i virtuální.
Česká republika[editovat | editovat zdroj]
Re-use centra[editovat | editovat zdroj]
Také v České republice vznikají postupně centra opětovného využití. Příkladem může být projekt "Re-USE" v Brně, který funguje již dva roky a v roce 2016 získal titul „Odpadový projekt roku 2016“. V rámci projektu mohou obyvatelé Brna odkládat nepoužívané věci v několika sběrných dvorech - v tzv. "Re-USE pointech. Ty se pak vrací do oběhu za symbolický poplatek. Lidé tak mohou znovu používat především věci denní potřeby, nádobí, knihy, hračky či sportovní náčiní. Peníze z prodeje věcí za symbolickou cenu jsou posléze využívány na sbírku "Květiny pro Brno". Další část projektu - tzv. Re-NAB je věnována staršímu nábytku, který je ve spolupráce s Odborem sociální péče nabízen lidem v sociální nouzi. Zvláštní částí projektu je tzv. Retro-USE, který shromažďuje starší předměty určité historické ceny a ty jsou následně nabízeny muzeím, divadlům a jiným kulturním institucím.[1]
Secondhandy[editovat | editovat zdroj]
Secondhandy vznikly na počátku 90. let, především v oblasti prodeje textilu. I když se očekávalo, že se zvýšenou životní úrovní obyvatel secondhandy postupně vymizí, fungují dodnes a velmi často úspěšně - vyhledávají je nejen lidé, kteří chtějí ušetřit peníze, ale také ti, co hledají něco jiného, než je možné najít v nabídce běžných obchodů. Dle ČSÚ bylo v roce 2009 v Česku 3 943 obchodů s použitým zbožím. Lukašíková dělí textilní seconhandy na následující kategorie:[2]
- Hrabárny
- Výběrové secondhandy
- Dětské secondhandy
- Luxusní secondhandy
- Internetové secondhandy
- Putující seconhandy
Dobročinné obchody[editovat | editovat zdroj]
Přibližně od roku 2010 se některé české neziskové organizace počaly inspirovat modelem dobročinných obchodů (takzvaných charity shops) v západní Evropě. Provoz dobročinných obchodů přináší neziskovým organizacím vítaný zdroj finančních prostředků pro vlastní veřejně prospěšné účely. Ekonomický přínos je doplněn i o sociální a environmentální, čímž se dobročinné obchody řadí ke konceptu sociálního podnikání.[3]
Opětovné využití/recyklace textilu[editovat | editovat zdroj]
V České republice existuje několik sítí, které se zabývají sběrem a znovuvyužitím či recyklací použitého textilu. Podle Ministerstva životního prostředí končí přes 97 % textilu na skládkách, což představuje cca 200 tis. tun textilu ročně.[4]
Část textilu je recyklována pomocí sítí speciální pouličních kontejnerů. Nejrozšířenější sítě jsou:
- Potex - více než 500 oranžových kontejnerů[4]
- Dimatex - šedé kontejnery - především výroba čistících hadrů [5]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Odpadový projekt roku „Re-USE“ slaví první narozeniny. www.brno.cz [online]. [cit. 2018-07-31]. Dostupné online. (česky)
- ↑ LUKAŠÍKOVÁ, Monika. Secondhandy - environmentálně uvědomělé nakupování?. Brno, 2009 [cit. 2018-07-31]. 66 s. bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Hana Librová. Dostupné online. (česky)
- ↑ BOŽKOVÁ, Barbora. Obchůdky na tenkém ledě? Výzvy a bariéry dobročinných obchodů v České republice. Brno, 2017 [cit. 2018-07-31]. 93 s. bakalářská práce. Masarykova univerzita, Fakulta sociálních studií. Vedoucí práce Naďa Johanisová. Dostupné online. (česky)
- ↑ 4,0 4,1 Potex - recyklujeme textil. RecyklujemeTextil.cz [online]. [cit. 2018-08-10]. Dostupné online. (česky)
- ↑ RECYKLACE TEXTILU | Sběr a třídění textilního odpadu – Recyklace textilu – Kontejnery na textil. www.recyklace-textilu.cz [online]. [cit. 2018-08-10]. Dostupné online. (anglicky)
Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Odpovědná spotřeba – podklady pro vzdělávání k udržitelnému životnímu stylu“, podpořeného v letech 2018–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.