Pojmy územního plánování
Základní pojmy územního plánování vycházejí většinou ze stavebního zákona.
Zastavěné území[editovat | editovat zdroj]
Území vymezené územním plánem nebo postupem podle stavebního zákona. Nemá-li obec schválený územní plán, ani stanoveno zastavěné území postupem podle § 59 zákona, je jím zástavba v hranicích intravilánu k 1. 9. 1966 a nezastavěné pozemky vedené jako zemědělská půda vně požívají ochrany dle zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu bez ohledu na to, že od té doby mohly být dávno obestavěny a staly se fakticky součástí zastavěného území. Je to tedy pojetí výrazně restriktivní, chránící nezastavěné území.
Nezastavěné území[editovat | editovat zdroj]
Pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy,
Nezastavitelný pozemek[editovat | editovat zdroj]
Pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, a to
- pozemek veřejné zeleně a parku1) sloužící obecnému užívání;
- v intravilánu zemědělský pozemek nebo soubor sousedících zemědělských pozemků o výměře větší než 0,5 ha, s tím, že do tohoto souboru zemědělských pozemků se nezahrnují zahrady o výměře menší než 0,1 ha a pozemky, které jsou součástí zastavěných stavebních pozemků;
- v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha,
Veřejně prospěšná stavba[editovat | editovat zdroj]
Stavba dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel
Veřejně prospěšné opatření[editovat | editovat zdroj]
Snižování ohrožení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území, založení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví,