ZpětCtrl+ZZnovuCtrl+Shift+Z, Ctrl+Y
Podnadpis 1
Styl textu
OdkazCtrl+K

Odkazy

Důležitá slova provažte s dalšími články na wiki či dokonce jinými weby. Čtenářům to pomůže lépe pochopit kontext.

V pořádku, chápu
Citace
Struktura
Vložit
Zvláštní znak
Editační upozornění
Možnosti stránky
Přepnout editor
Uložit změny…Alt+S
OdstavecCtrl+0NadpisCtrl+2Podnadpis 1Ctrl+3Podnadpis 2Ctrl+4Podnadpis 3Ctrl+5Podnadpis 4Ctrl+6Buňka záhlavíBuňka s obsahemPředformátovanýCtrl+7Bloková citaceCtrl+8Titulek stránkyCtrl+1
TučnéCtrl+BKurzívaCtrl+IHorní indexCtrl+.Dolní indexCtrl+,Počítačový kódCtrl+Shift+6PřeškrtnutéCtrl+Shift+5PodtrženéCtrl+UVelkéMaléJazykVymazat formátováníCtrl+\, Ctrl+MVíce
KnihaElektronická monografie / WebČasopis / novinyČasopis na webuZákladníCtrl+Shift+KPoužít existujícíVíce
Seznam s odrážkamiČíslovaný seznamZmenšit odsazeníShift+Tab, Ctrl+[Zvětšit odsazeníTab, Ctrl+]Více
Obrázky a médiaŠablonaTabulkaKomentářChemický vzorecMatematický vzorecGalerieBlok kóduVáš podpisSeznam referencíVíce
Přečtěte si uživatelskou příručkuKlávesové zkratkyCtrl+/, Ctrl+Shift+/Panel nástrojůCtrl+Shift+P, Ctrl+Alt+Shift+PPoslat názor na tento software
Více
1 oznámeníZavřít
Varování: Nejste přihlášen(a). Pokud uložíte jakoukoli editaci, vaše IP adresa bude zveřejněna v historii této stránky. Pokud se přihlásíte nebo si vytvoříte účet, vaše editace budou připsány vašemu uživatelskému jménu a získáte i další výhody.
NastaveníKategorieNastavení stránkyPokročilá nastaveníJazykyPoužité šablonyZobrazit psané zprava dolevaCtrl+Shift+XNajít a nahraditCtrl+FVíce
Vizuální editaceEditace kóduVíce

Regionální nerovnosti v Česku

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Obdobně jako v mnoha dalších státech, existují v Česku regionální nerovnosti v mnoha ohledech lidského života. Lze dokonce říci, že vzhledem k velikosti země a jejímu homogennímu složení, jsou tyto regionální nerovnosti poměrně velké. Toto heslo nabízí shrnutí vybraných regionálních nerovností v Česku, které jsou představeny především podle krajů, v některých případech i s ohledem na rozdíl měst a venkova.

Obsah

  • 1 Délka života
  • 2 Příjmy
  • 3 Nezaměstnanost a dojíždění za prací
  • 4 Exekuce
  • 5 Společenské třídy
  • 6 Vzdělání
  • 7 Životní prostředí
  • 8 Ukázky měření nerovností
    • 8.1 OECD regionálně
    • 8.2 Měření kvality života – Obce v datech
  • 9 Konvergence s EU
  • 10 Odkazy
    • 10.1 Související články (na Enviwiki)
  • 11 Odkazy
    • 11.1 Reference
    • 11.2 Literatura
    • 11.3 Externí odkazy

Délka života[editovat | editovat zdroj]

Střední délka života (tzv. naděje dožití) se v Česku za posledních 30 let výrazně zvýšila. Výrazné rozdíly lze pozorovat i při pohledu na jednotlivé kraje zvlášť (viz Obrázek 1). Nejvyšší naděje dožití u žen je v Praze a Královéhradeckém kraji, u mužů pak na Vysočině a taktéž v Praze. Naopak nejnižší je v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji.[1] Částečné vysvětlení těchto rozdílů může spočívat ve vlivu vzdělání na naději dožití. Zejména u mužů je tento vliv značný. Absolvent vysoké školy má o 11 let vyšší naději dožití než muž se základní školou. Rozdíly se projevují ve zdravotní prevenci i životním stylu (např. kouření, obezita, cvičení, lékařské screeningy). S rostoucím vzděláním se také pojí větší péče o zdraví.[2]

Příjmy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2019 byla hrubá mediánová měsíční mzda v Česku 30 158 Kč, plat 36 433 Kč (zjednodušeně řečeno je plat vyplácen ve státní sféře a veřejné správě, mzda v nestátním sektoru).[3] Mediánový plat se ve všech krajích pohyboval v rozmezí 34 230 Kč (Zlínsky a Pardubický kraj) až 36 794 Kč (Plzeňský kraj). Zásadně vyšší platy byly pouze v Praze (42 530 Kč). S výjimkou Prahy nejsou rozdíly v  platech mezi kraji příliš velké. V mzdové (převážně soukromé) sféře jsou rozdíly o něco vyšší. Nejnižší mzdy byly v Karlovarském kraji (27 379 Kč), nejvyšší mimo Prahu pak 31 950 Kč ve Středočeském kraji. V Praze byly mediánové mzdy 36 054 Kč. Z těchto dat vyplývá, že příjmy ve státní a veřejné sféře byly vyšší než v mzdové. Průměrné příjmy jsou o něco vyšší, ale mediánová hodnota lépe vypovídá o stavu ve společnosti. Zatímco na průměrné příjmy nedosáhnou cca 2/3 zaměstnanců, mediánový nebo vyšší příjem má přesně 50 % z nich.

Zajímavým příspěvkem do diskuze o mzdách je koncept důstojné mzdy.[4] Ta je definována jako „…odměna za práci za běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard.“ Její hodnota 32 438 Kč, v Praze dokonce 37 987 Kč, což zohledňuje především výrazně vyšší náklady na bydlení. V mzdové sféře tak mediánová mzda nedosahuje v žádném kraji důstojné mzdy, naopak v platové ano.

Jelikož část příjmů domácností nepochází z mezd, ale z důchodů či dalších sociálních plateb a jiných příjmů, je užitečné se zaměřit na míru čistého disponibilního důchodu, tedy průměrných čistých finančních příjmů na jednoho člena domácnosti. V roce 2019 se pohyboval v rozpětí od 17 997 Kč měsíčně v Ústeckém kraji do 21 545 Kč v kraji Středočeském. Výjimku z tohoto rozpětí tvořila opět Praha s 27 079 Kč měsíčně.[5]

Nezaměstnanost a dojíždění za prací[editovat | editovat zdroj]

V druhé polovině druhé dekády 21. století byla nezaměstnanost v Česku nízká, např. v roce 2019 se pohybovala v rozmezí od 1,9 % (Praha) po 4,4 % (Moravskoslezský kraj). V reakci na pandemii covid-19, hospodářský propad a protipandemická opatření nezaměstnanost roste. Na začátku roku 2021 se pohybovala v rozmezí 3,2 % (Pardubický kraj) až 5,9 % (Karlovarský kraj) (viz Obrázek 2). Je zajímavé, že v Pardubickém kraji stoupla z původních 2,2 % pouze o 1 %, zatímco v Karlovarském kraji vzrostla z 2,7 % o 2,2 %.[6]

Dojížďka za prací ovlivněna nabídkou práce a jejím ohodnocením na jedné straně a vzdáleností a možnostmi dopravy na straně druhé. Výzkum Erlebach a kol. (2019) na datech Českého statistického úřadu z roku 2011 ukazuje intenzitu dojížďky za prací v Česku a socio-ekonomicky definované periferie.[7] Krajská města tvoří regionální centra, do kterých se dojíždí z okolí. Periferní obce se vyskytují velmi často právě na hranici krajů. Obrázek 3 dobře ilustruje dojížďku (i centralizovanou orientaci dopravní sítě) v rámci Čech do Prahy. Naproti tomu jsou vazby mezi moravskými centry intenzivnější a celkově je Morava spíš polycentrická. V Čechách jsou zajímavým úkazem Karlov Vary, které jsou minimálně napojeny dojížďkou na další regionální centra a zároveň takřka nejsou centrem dojížďky za prací z jihu a západu (částečně kvůli vojenskému újezdu na západ od města).

Exekuce[editovat | editovat zdroj]

Zásadním problémem Česka jsou exekuce, jejichž rozložení v rámci republiky je velmi nerovnoměrné. V roce 2019 bylo v exekuci průměrně 8,7 % občanů (tj. 775 tisíc). Nejmenší počty byly v krajích Vysočina (5,1 %) a ve Zlínském (5,3 %). Naopak nejvyšší v Ústeckém (16,7 %) a Karlovarském (16,3 %). Největší procento lidí v exekuci bylo v okresu Most (19,9 %) (viz Obr. 4). Mimo Ústecký a Karlovarský kraj jsou časté exekuce v periferních okresech, jako například Český Krumlov, Bruntál, Jeseník, ale také Ostrava-město nebo Karviná. Od roku 2017 dochází k poklesu množství exekucí.[8]

Společenské třídy[editovat | editovat zdroj]

Jako sociální třída se obvykle označují jedinci, kteří vykazují obdobné znaky a chování. V roce 2019 proběhl sociologický výzkum Rozděleni svobodou, v jehož rámci byli obyvatelé Česka rozděleni do několika tříd na základě několika druhů kapitálu. Pro rozdělení byl použit ekonomický kapitál (příjmy a majetek), sociální kapitál (sítě a vazby mezi lidmi), kulturní kapitál a vzdělanostní kapitál. V rámci Česka bylo identifikováno šest tříd. Zajištěná střední třída (22 % obyvatel), nastupující kosmopolitní třída (12 %), tradiční pracující třída (14 %), třída místních vazeb (12 %), ohrožená třída (22 %) a strádající třída (18 %). Obrázek 5 ukazuje nerovnoměrné rozdělení v krajích. Zatímco v Praze tvoří zajištěná střední třída 34 % (a spolu s nastupující kosmopolitní tvoří nadpoloviční většinu obyvatel), například v Ústeckém kraji jde pouze o 14 % obyvatel. V tomto kraji naopak tvoří ohrožená a strádající třída téměř 3/5 obyvatel. Autoři výzkumu poukazují na oboustranný vztah mezi sociodemografickým profilem jedince a charakteristikou místa, kde žije:

„Analýza dat ukázala, že člověk stejného věku, se stejným vzděláním i stejnou prací má až 1,7krát vyšší šanci zařadit se do některé z vyšších tříd, pokud žije v bohaté a spořádané obci. A naopak bydliště v odlehlé a problémové obci (tedy v takové, kde je zvýšený podíl lidí v exekuci, vyšší nezaměstnanost či rozvodovost) zvyšuje riziko pádu mezi ohrožené či strádající 1,5krát.

Příčinné vztahy vedou zřejmě oběma směry. Obce trpí sociálními problémy proto, že v nich bydlí nižší a chudší sociální třídy. Zároveň ale rizikové prostředí snižuje šance lidí posunout se do vyšších pater společnosti, a naopak zvyšuje riziko propadnutí níž.“[9]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Data ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, která jsou vzhledem k výrazně rostoucímu vzdělání již trochu zastaralá, ukazují velmi stabilní rozložení středního vzdělání mezi kraji. Vyučených je v jednotlivých krajích 32–37 % obyvatel (s výjimkou Prahy, kde jde pouze o 20 %), SŠ s maturitou má 26–30 % obyvatel. Větší rozdíly lze pozorovat u základního vzdělání (od 10 % v Praze po 22 % v Karlovarském a Ústeckém kraji) (viz Obr. 6) a vysokoškolského vzdělání (7 % v Karlovarském kraji, většina krajů mezi 9 a 11 % a 24 % v Praze). S rostoucím počtem obyvatel obce klesá podíl obyvatel bez vzdělání a vyučených a naopak roste podíl obyvatel s úplným středním vzděláním a vysokou školou.[10]

Na vztah mezi sociálními problémy, bytovou nouzí a exekucemi upozornil výzkum z roku 2019. V periferních regionech (včetně vnitřních periferií) častěji žijí děti v rodinách v bytové nouzi nebo v exekucích a je v nich vyšší výskyt předčasně ukončených povinných školních docházek, více zameškaných hodin na žáka a vyšší podíl neprospívajících žáků. V některých regionech Ústeckého a Karlovarského kraje vzrostl počet dětí, které předčasně ukončily základní školní docházku z 9 % v roce 2013 na 15 % v roce 2017. V těchto regionech je také vysoký podíl dětí, které nemají žádné střední vzdělání (15–20 %).[11]

Životní prostředí[editovat | editovat zdroj]

Některé problémy životního prostředí jsou ze své podstaty globální (například změna klimatu, i když i ta má regionálně odlišné příčiny a dopady), jiné se projevují lokálně velmi odlišně. Typickým příkladem je znečištění ovzduší. Zatímco ve velkých městech je zásadním znečišťovatelem automobilová doprava, v průmyslových oblastech továrny a další provozy, v menších sídlech se často jedná o lokální topeniště v rodinných domech. Imisní limity jsou překračovány nejvíce v Moravskoslezském kraji (viz Obr. 7). Naopak jih a jihozápad Čech jsou oblasti s nejmenšími problémy s kvalitou ovzduší.[12]

Výrazně regionální charakter má například povrchová těžba hnědého uhlí v Sokolovské a Mostecké pánvi. Ta zcela přeměňuje ráz krajiny a jsou s ní spojeny hydrologické změny, hluková zátěž a znečištění ovzduší, vyšší koncentrace elektráren v regionech a dříve také bourání obcí, pod nimiž se nacházela ložiska hnědého uhlí.

Ukázky měření nerovností[editovat | editovat zdroj]

OECD regionálně[editovat | editovat zdroj]

OECD Better Live Index[13] je indikátor, který zahrnuje 11 různých charakteristik a srovnává je také regionálně s rozdělením na regiony soudržnosti NUTS-2. Obrázek  8 znázorňuje vždy nejlepší a nejhorší český region a jejich pozici v rámci všech 402 regionů členských států OECD. V některých kategoriích (práce, dostupnost služeb, vzdělání) dosahuje Praha špičkových výsledků v rámci OECD, ve většině se české regiony pohybují v průměru OECD. V některých indikátorech (dostupnost zdravotní péče, životní prostředí zapojení do veřejného života, sociální vztahy, bydlení) jsou ale české regiony i mezi pětinou nejhorších v OECD.[14]

Měření kvality života – Obce v datech[editovat | editovat zdroj]

Projekt Obce v datech[15] srovnává velké množství dat o zdraví, službách, ekonomice, kulturním vyžití, sociálních problémech apod. a vytváří z nich index kvality života pro 206 obcí v Česku. Na prvních třech místech dle tohoto srovnání stojí Říčany, Praha a Slavkov u Brna. Na opačném konci srovnání pak Orlová, Karviná a Vítkov. Celkové srovnání potvrzuje geografické rozložení známé i z jiných indikátorů. Lepšího skóre dosahují obce ve vnitrozemí a v okolí krajských center, horšího pak obce v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji a obecně na periferiích.

Konvergence s EU[editovat | editovat zdroj]

Měřeno podle hrubého domácího produktu, je ekonomicky nejvýznamnějším regionem Česka Praha. Velikost jejího HDP přepočteného na obyvatele byla 190 % průměru EU. Žádný jiný český region dle HDP průměru EU nedosáhl. Druhým nejlepším je Jihomoravský kraj s 88 % průměru EU. Většina krajů se pohybuje mezi 82 a 70 %, pouze Ústecký je na úrovni 65 % a Karlovarský 59 % průměru EU.[6]

Studie Demertzis a kol. (2019) ukazuje, že region soudržnosti Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) vykazuje nižší hospodářský výkon a nižší míru konvergence vůči průměru EU, než jaká se očekávala. U ostatních českých krajů došlo k mírně vyšší konvergenci, než se očekávalo. V Jihomoravském kraji byla míra sbližování s průměrem EU nejvyšší (viz Obr. 9).[16]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články (na Enviwiki)[editovat | editovat zdroj]

  • Regionální rozvoj
  • Strategie regionálního rozvoje České republiky 2021+

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ Naděje dožití aneb kolika let se můžeme dožít v našem kraji? | ČSÚ v Ústí nad Labem. www.czso.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  2. ↑ Vyšší vzdělání znamená delší život, zvlášť u mužů. Ve Visegrádu ho prodlužuje víc než jinde. Proč?. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  3. ↑ Medián hrubé měsíční mzdy v jednotlivých krajích za rok 2019 podle sféry, pohlaví a věku. ISPV informační systém o průměrném výdělku [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  4. ↑ Minimální důstojná mzda | Minimální důstojná mzda má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti.. Minimální důstojná mzda [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  5. ↑ 31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2018. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  6. ↑ Skočit nahoru k: 6,0 6,1 31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2019. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  7. ↑ ERLEBACH, Martin; HALÁS, Marián; DANIEL, Jan. Is there congruence in the spatial patterns of regions derived from scalar and vector geographical information?. Moravian Geographical Reports. 2019-03-01, roč. 27, čís. 1, s. 2–14. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 1210-8812. DOI:10.2478/mgr-2019-0001.  
  8. ↑ Mapa exekucí [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  9. ↑ Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  10. ↑ Územní rozdíly v úrovni vzdělanosti obyvatelstva ČR. www.czso.cz [online]. CZSO [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  11. ↑ Nemají kde spát, natož kde se učit.’ Projděte si unikátní mapu vzdělávacích podmínek v Česku. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 
  12. ↑ Grafická ročenka. www.chmi.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 
  13. ↑ OECD Regional Well-Being - How is life?. OECD Regional Well-Being [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ↑ OECD. Regions and Cities at a Glance 2018 – CZECH REPUBLIC [online]. OECD [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 
  15. ↑ Jsme datovým partnerem českých obcí - Obce v datech. www.obcevdatech.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 
  16. ↑ Demertzis, M., Sapir, A., Wolff, G. (2019). Promoting sustainable and inclusive growth and convergence in the European Union. Policy Contribution No. 7. Bruegel. https://www.bruegel.org/wp-content/uploads/2019/04/PC-07_2019.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

ikona
Tento článek potřebuje úpravu, neboť svým obsahem nevyhovuje.
Můžete Enviwiki pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k úpravám.




Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.



Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Regionální_nerovnosti_v_Česku&oldid=25298“

Obdobně jako v mnoha dalších státech, existují v Česku regionální nerovnosti v mnoha ohledech lidského života. Lze dokonce říci, že vzhledem k velikosti země a jejímu homogennímu složení, jsou tyto regionální nerovnosti poměrně velké. Toto heslo nabízí shrnutí vybraných regionálních nerovností v Česku, které jsou představeny především podle krajů, v některých případech i s ohledem na rozdíl měst a venkova.

Délka života

Střední délka života (tzv. naděje dožití) se v Česku za posledních 30 let výrazně zvýšila. Výrazné rozdíly lze pozorovat i při pohledu na jednotlivé kraje zvlášť (viz Obrázek 1). Nejvyšší naděje dožití u žen je v Praze a Královéhradeckém kraji, u mužů pak na Vysočině a taktéž v Praze. Naopak nejnižší je v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji.[1] Částečné vysvětlení těchto rozdílů může spočívat ve vlivu vzdělání na naději dožití. Zejména u mužů je tento vliv značný. Absolvent vysoké školy má o 11 let vyšší naději dožití než muž se základní školou. Rozdíly se projevují ve zdravotní prevenci i životním stylu (např. kouření, obezita, cvičení, lékařské screeningy). S rostoucím vzděláním se také pojí větší péče o zdraví.[2]

Příjmy

V roce 2019 byla hrubá mediánová měsíční mzda v Česku 30 158 Kč, plat 36 433 Kč (zjednodušeně řečeno je plat vyplácen ve státní sféře a veřejné správě, mzda v nestátním sektoru).[3] Mediánový plat se ve všech krajích pohyboval v rozmezí 34 230 Kč (Zlínsky a Pardubický kraj) až 36 794 Kč (Plzeňský kraj). Zásadně vyšší platy byly pouze v Praze (42 530 Kč). S výjimkou Prahy nejsou rozdíly v  platech mezi kraji příliš velké. V mzdové (převážně soukromé) sféře jsou rozdíly o něco vyšší. Nejnižší mzdy byly v Karlovarském kraji (27 379 Kč), nejvyšší mimo Prahu pak 31 950 Kč ve Středočeském kraji. V Praze byly mediánové mzdy 36 054 Kč. Z těchto dat vyplývá, že příjmy ve státní a veřejné sféře byly vyšší než v mzdové. Průměrné příjmy jsou o něco vyšší, ale mediánová hodnota lépe vypovídá o stavu ve společnosti. Zatímco na průměrné příjmy nedosáhnou cca 2/3 zaměstnanců, mediánový nebo vyšší příjem má přesně 50 % z nich.

Zajímavým příspěvkem do diskuze o mzdách je koncept důstojné mzdy.[4] Ta je definována jako „…odměna za práci za běžnou pracovní dobu, která pracujícím a jejich domácnostem poskytuje dostatek finančních prostředků k životu, který je většinou společnosti vnímaný jako určitý základní standard.“ Její hodnota 32 438 Kč, v Praze dokonce 37 987 Kč, což zohledňuje především výrazně vyšší náklady na bydlení. V mzdové sféře tak mediánová mzda nedosahuje v žádném kraji důstojné mzdy, naopak v platové ano.

Jelikož část příjmů domácností nepochází z mezd, ale z důchodů či dalších sociálních plateb a jiných příjmů, je užitečné se zaměřit na míru čistého disponibilního důchodu, tedy průměrných čistých finančních příjmů na jednoho člena domácnosti. V roce 2019 se pohyboval v rozpětí od 17 997 Kč měsíčně v Ústeckém kraji do 21 545 Kč v kraji Středočeském. Výjimku z tohoto rozpětí tvořila opět Praha s 27 079 Kč měsíčně.[5]

Nezaměstnanost a dojíždění za prací

V druhé polovině druhé dekády 21. století byla nezaměstnanost v Česku nízká, např. v roce 2019 se pohybovala v rozmezí od 1,9 % (Praha) po 4,4 % (Moravskoslezský kraj). V reakci na pandemii covid-19, hospodářský propad a protipandemická opatření nezaměstnanost roste. Na začátku roku 2021 se pohybovala v rozmezí 3,2 % (Pardubický kraj) až 5,9 % (Karlovarský kraj) (viz Obrázek 2). Je zajímavé, že v Pardubickém kraji stoupla z původních 2,2 % pouze o 1 %, zatímco v Karlovarském kraji vzrostla z 2,7 % o 2,2 %.[6]

Dojížďka za prací ovlivněna nabídkou práce a jejím ohodnocením na jedné straně a vzdáleností a možnostmi dopravy na straně druhé. Výzkum Erlebach a kol. (2019) na datech Českého statistického úřadu z roku 2011 ukazuje intenzitu dojížďky za prací v Česku a socio-ekonomicky definované periferie.[7] Krajská města tvoří regionální centra, do kterých se dojíždí z okolí. Periferní obce se vyskytují velmi často právě na hranici krajů. Obrázek 3 dobře ilustruje dojížďku (i centralizovanou orientaci dopravní sítě) v rámci Čech do Prahy. Naproti tomu jsou vazby mezi moravskými centry intenzivnější a celkově je Morava spíš polycentrická. V Čechách jsou zajímavým úkazem Karlov Vary, které jsou minimálně napojeny dojížďkou na další regionální centra a zároveň takřka nejsou centrem dojížďky za prací z jihu a západu (částečně kvůli vojenskému újezdu na západ od města).

Exekuce

Zásadním problémem Česka jsou exekuce, jejichž rozložení v rámci republiky je velmi nerovnoměrné. V roce 2019 bylo v exekuci průměrně 8,7 % občanů (tj. 775 tisíc). Nejmenší počty byly v krajích Vysočina (5,1 %) a ve Zlínském (5,3 %). Naopak nejvyšší v Ústeckém (16,7 %) a Karlovarském (16,3 %). Největší procento lidí v exekuci bylo v okresu Most (19,9 %) (viz Obr. 4). Mimo Ústecký a Karlovarský kraj jsou časté exekuce v periferních okresech, jako například Český Krumlov, Bruntál, Jeseník, ale také Ostrava-město nebo Karviná. Od roku 2017 dochází k poklesu množství exekucí.[8]

Společenské třídy

Jako sociální třída se obvykle označují jedinci, kteří vykazují obdobné znaky a chování. V roce 2019 proběhl sociologický výzkum Rozděleni svobodou, v jehož rámci byli obyvatelé Česka rozděleni do několika tříd na základě několika druhů kapitálu. Pro rozdělení byl použit ekonomický kapitál (příjmy a majetek), sociální kapitál (sítě a vazby mezi lidmi), kulturní kapitál a vzdělanostní kapitál. V rámci Česka bylo identifikováno šest tříd. Zajištěná střední třída (22 % obyvatel), nastupující kosmopolitní třída (12 %), tradiční pracující třída (14 %), třída místních vazeb (12 %), ohrožená třída (22 %) a strádající třída (18 %). Obrázek 5 ukazuje nerovnoměrné rozdělení v krajích. Zatímco v Praze tvoří zajištěná střední třída 34 % (a spolu s nastupující kosmopolitní tvoří nadpoloviční většinu obyvatel), například v Ústeckém kraji jde pouze o 14 % obyvatel. V tomto kraji naopak tvoří ohrožená a strádající třída téměř 3/5 obyvatel. Autoři výzkumu poukazují na oboustranný vztah mezi sociodemografickým profilem jedince a charakteristikou místa, kde žije:

„Analýza dat ukázala, že člověk stejného věku, se stejným vzděláním i stejnou prací má až 1,7krát vyšší šanci zařadit se do některé z vyšších tříd, pokud žije v bohaté a spořádané obci. A naopak bydliště v odlehlé a problémové obci (tedy v takové, kde je zvýšený podíl lidí v exekuci, vyšší nezaměstnanost či rozvodovost) zvyšuje riziko pádu mezi ohrožené či strádající 1,5krát.

Příčinné vztahy vedou zřejmě oběma směry. Obce trpí sociálními problémy proto, že v nich bydlí nižší a chudší sociální třídy. Zároveň ale rizikové prostředí snižuje šance lidí posunout se do vyšších pater společnosti, a naopak zvyšuje riziko propadnutí níž.“[9]

Vzdělání

Data ze Sčítání lidu, domů a bytů z roku 2011, která jsou vzhledem k výrazně rostoucímu vzdělání již trochu zastaralá, ukazují velmi stabilní rozložení středního vzdělání mezi kraji. Vyučených je v jednotlivých krajích 32–37 % obyvatel (s výjimkou Prahy, kde jde pouze o 20 %), SŠ s maturitou má 26–30 % obyvatel. Větší rozdíly lze pozorovat u základního vzdělání (od 10 % v Praze po 22 % v Karlovarském a Ústeckém kraji) (viz Obr. 6) a vysokoškolského vzdělání (7 % v Karlovarském kraji, většina krajů mezi 9 a 11 % a 24 % v Praze). S rostoucím počtem obyvatel obce klesá podíl obyvatel bez vzdělání a vyučených a naopak roste podíl obyvatel s úplným středním vzděláním a vysokou školou.[10]

Na vztah mezi sociálními problémy, bytovou nouzí a exekucemi upozornil výzkum z roku 2019. V periferních regionech (včetně vnitřních periferií) častěji žijí děti v rodinách v bytové nouzi nebo v exekucích a je v nich vyšší výskyt předčasně ukončených povinných školních docházek, více zameškaných hodin na žáka a vyšší podíl neprospívajících žáků. V některých regionech Ústeckého a Karlovarského kraje vzrostl počet dětí, které předčasně ukončily základní školní docházku z 9 % v roce 2013 na 15 % v roce 2017. V těchto regionech je také vysoký podíl dětí, které nemají žádné střední vzdělání (15–20 %).[11]

Životní prostředí

Některé problémy životního prostředí jsou ze své podstaty globální (například změna klimatu, i když i ta má regionálně odlišné příčiny a dopady), jiné se projevují lokálně velmi odlišně. Typickým příkladem je znečištění ovzduší. Zatímco ve velkých městech je zásadním znečišťovatelem automobilová doprava, v průmyslových oblastech továrny a další provozy, v menších sídlech se často jedná o lokální topeniště v rodinných domech. Imisní limity jsou překračovány nejvíce v Moravskoslezském kraji (viz Obr. 7). Naopak jih a jihozápad Čech jsou oblasti s nejmenšími problémy s kvalitou ovzduší.[12]

Výrazně regionální charakter má například povrchová těžba hnědého uhlí v Sokolovské a Mostecké pánvi. Ta zcela přeměňuje ráz krajiny a jsou s ní spojeny hydrologické změny, hluková zátěž a znečištění ovzduší, vyšší koncentrace elektráren v regionech a dříve také bourání obcí, pod nimiž se nacházela ložiska hnědého uhlí.

Ukázky měření nerovností

OECD regionálně

OECD Better Live Index[13] je indikátor, který zahrnuje 11 různých charakteristik a srovnává je také regionálně s rozdělením na regiony soudržnosti NUTS-2. Obrázek  8 znázorňuje vždy nejlepší a nejhorší český region a jejich pozici v rámci všech 402 regionů členských států OECD. V některých kategoriích (práce, dostupnost služeb, vzdělání) dosahuje Praha špičkových výsledků v rámci OECD, ve většině se české regiony pohybují v průměru OECD. V některých indikátorech (dostupnost zdravotní péče, životní prostředí zapojení do veřejného života, sociální vztahy, bydlení) jsou ale české regiony i mezi pětinou nejhorších v OECD.[14]

Měření kvality života – Obce v datech

Projekt Obce v datech[15] srovnává velké množství dat o zdraví, službách, ekonomice, kulturním vyžití, sociálních problémech apod. a vytváří z nich index kvality života pro 206 obcí v Česku. Na prvních třech místech dle tohoto srovnání stojí Říčany, Praha a Slavkov u Brna. Na opačném konci srovnání pak Orlová, Karviná a Vítkov. Celkové srovnání potvrzuje geografické rozložení známé i z jiných indikátorů. Lepšího skóre dosahují obce ve vnitrozemí a v okolí krajských center, horšího pak obce v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji a obecně na periferiích.

Konvergence s EU

Měřeno podle hrubého domácího produktu, je ekonomicky nejvýznamnějším regionem Česka Praha. Velikost jejího HDP přepočteného na obyvatele byla 190 % průměru EU. Žádný jiný český region dle HDP průměru EU nedosáhl. Druhým nejlepším je Jihomoravský kraj s 88 % průměru EU. Většina krajů se pohybuje mezi 82 a 70 %, pouze Ústecký je na úrovni 65 % a Karlovarský 59 % průměru EU.[6]

Studie Demertzis a kol. (2019) ukazuje, že region soudržnosti Severozápad (Ústecký a Karlovarský kraj) vykazuje nižší hospodářský výkon a nižší míru konvergence vůči průměru EU, než jaká se očekávala. U ostatních českých krajů došlo k mírně vyšší konvergenci, než se očekávalo. V Jihomoravském kraji byla míra sbližování s průměrem EU nejvyšší (viz Obr. 9).[16]

Odkazy

Související články (na Enviwiki)

  • Regionální rozvoj

  • Strategie regionálního rozvoje České republiky 2021+

Odkazy

Reference

  1. ↑

    Naděje dožití aneb kolika let se můžeme dožít v našem kraji? | ČSÚ v Ústí nad Labem. www.czso.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  2. ↑

    Vyšší vzdělání znamená delší život, zvlášť u mužů. Ve Visegrádu ho prodlužuje víc než jinde. Proč?. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 

  3. ↑

    Medián hrubé měsíční mzdy v jednotlivých krajích za rok 2019 podle sféry, pohlaví a věku. ISPV informační systém o průměrném výdělku [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  4. ↑

    Minimální důstojná mzda | Minimální důstojná mzda má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti.. Minimální důstojná mzda [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  5. ↑

    31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2018. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  6. 1 2

    31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2019. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  7. ↑

    ERLEBACH, Martin; HALÁS, Marián; DANIEL, Jan. Is there congruence in the spatial patterns of regions derived from scalar and vector geographical information?. Moravian Geographical Reports. 2019-03-01, roč. 27, čís. 1, s. 2–14. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 1210-8812. DOI:10.2478/mgr-2019-0001.  

  8. ↑

    Mapa exekucí [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  9. ↑

    Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 

  10. ↑

    Územní rozdíly v úrovni vzdělanosti obyvatelstva ČR. www.czso.cz [online]. CZSO [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  11. ↑

    Nemají kde spát, natož kde se učit.’ Projděte si unikátní mapu vzdělávacích podmínek v Česku. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 

  12. ↑

    Grafická ročenka. www.chmi.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  13. ↑

    OECD Regional Well-Being - How is life?. OECD Regional Well-Being [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 

  14. ↑

    OECD. Regions and Cities at a Glance 2018 – CZECH REPUBLIC [online]. OECD [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 

  15. ↑

    Jsme datovým partnerem českých obcí - Obce v datech. www.obcevdatech.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 

  16. ↑

    Demertzis, M., Sapir, A., Wolff, G. (2019). Promoting sustainable and inclusive growth and convergence in the European Union. Policy Contribution No. 7. Bruegel. https://www.bruegel.org/wp-content/uploads/2019/04/PC-07_2019.pdf

Literatura

Externí odkazy


ikona
Tento článek potřebuje úpravu, neboť svým obsahem nevyhovuje.
Můžete Enviwiki pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k úpravám.


Vložit odstavec



Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.


Vložit odstavec
  1. ↑

    Naděje dožití aneb kolika let se můžeme dožít v našem kraji? | ČSÚ v Ústí nad Labem. www.czso.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  2. ↑

    Vyšší vzdělání znamená delší život, zvlášť u mužů. Ve Visegrádu ho prodlužuje víc než jinde. Proč?. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 

  3. ↑

    Medián hrubé měsíční mzdy v jednotlivých krajích za rok 2019 podle sféry, pohlaví a věku. ISPV informační systém o průměrném výdělku [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  4. ↑

    Minimální důstojná mzda | Minimální důstojná mzda má umožnit žít obyčejným, ale materiálně důstojným životem a cítit se plnohodnotným členem společnosti.. Minimální důstojná mzda [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  5. ↑

    31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2018. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  6. 1 2

    31-2. Vybrané ukazatele krajů (NUTS 3) v roce 2019. www.czso.cz [online]. ČSÚ [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  7. ↑

    ERLEBACH, Martin; HALÁS, Marián; DANIEL, Jan. Is there congruence in the spatial patterns of regions derived from scalar and vector geographical information?. Moravian Geographical Reports. 2019-03-01, roč. 27, čís. 1, s. 2–14. Dostupné online [cit. 2021-03-04]. ISSN 1210-8812. DOI:10.2478/mgr-2019-0001.  

  8. ↑

    Mapa exekucí [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  9. ↑

    Unikátní výzkum: česká společnost se nedělí na dva tábory, ale do šesti tříd. Zjistěte, do které patříte vy. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 

  10. ↑

    Územní rozdíly v úrovni vzdělanosti obyvatelstva ČR. www.czso.cz [online]. CZSO [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  11. ↑

    Nemají kde spát, natož kde se učit.’ Projděte si unikátní mapu vzdělávacích podmínek v Česku. iROZHLAS [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (česky) 

  12. ↑

    Grafická ročenka. www.chmi.cz [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. 

  13. ↑

    OECD Regional Well-Being - How is life?. OECD Regional Well-Being [online]. [cit. 2021-03-04]. Dostupné online. (anglicky) 

  14. ↑

    OECD. Regions and Cities at a Glance 2018 – CZECH REPUBLIC [online]. OECD [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. 

  15. ↑

    Jsme datovým partnerem českých obcí - Obce v datech. www.obcevdatech.cz [online]. [cit. 2021-03-05]. Dostupné online. (česky) 

  16. ↑

    Demertzis, M., Sapir, A., Wolff, G. (2019). Promoting sustainable and inclusive growth and convergence in the European Union. Policy Contribution No. 7. Bruegel. https://www.bruegel.org/wp-content/uploads/2019/04/PC-07_2019.pdf

Vložit odstavec
Tyto webové stránky vyžadují pro svou funkci cookies. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie

Navigační menu

Osobní nástroje

  • Nejste přihlášen(a)
  • Diskuse
  • Příspěvky
  • Přihlášení

Jmenné prostory

  • Stránka
  • Diskuse

Zobrazení

  • Číst
  • Editovat
  • Editovat zdroj
  • Zobrazit historii

Hledání

Navigace

  • Hlavní strana
  • Portál Enviwiki
  • Aktuality
  • Poslední změny
  • Náhodný článek
  • Nápověda
  • Podpora
  • Webarchiv

Nástroje

  • Odkazuje sem
  • Související změny
  • Speciální stránky
  • Verze k tisku
  • Trvalý odkaz
  • Informace o stránce
  • Citovat stránku
  • Stránka byla naposledy editována 5. 3. 2021 v 12:25.
  • Obsah je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported , pokud není na některé stránce výslovně uvedeno jinak, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
  • Ochrana osobních údajů
  • O Enviwiki
  • Vyloučení odpovědnosti
  • Mobilní verze
  • licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported
  • Powered by MediaWiki
Přepnout na editaci zdrojového kóduZačít editovat