Udržitelnost v křesťanské perspektivě
V přípravě
Problematika křesťanství a udržitelnosti spolu úzce souvisí. Křesťanství bývá kritizováno a obviňováno z vytvoření dualistického přístupu, vydělení člověka z přírody a antropocentrického úhlu pohledu. Řada křesťanských teologů a textů se ale věnuje problematice udržitelnosti a upozorňuje na problémy spojené s nešetrným přístupem k životnímu prostředí. Podle katolického teologa, Markuse Vogta, je z křesťanského pohledu udržitelnost kategorickým imperativem uvědomění si zodpovědnosti, jejíž úspěšné naplňování vyžaduje nejen vyvážený eko-politický model, ale celkovou kulturu života.[1]
Již ve Starém zákoně se setkáváme s upozorněním na ochranu druhů. Když Noe stavěl svoji Archu, dostal příkazy, které se dají interpretovat jako první uvědomění si potřeby zachování biologické rozmanitosti): ,,Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“[2]
V celé Bibli se poté setkáváme se řadou alegorií na život v přírodě[3], jež upozorňují na podobné principy mezi přírodním a kulturním prostředím. Papež František cituje ve své encyklice svatého Františka: „Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země, která nás živí a slouží nám, a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.“[4] a upozorňuje na jeho uvědomění si společného původu všech živých i neživých bytostí. Od raného středověku se pak v různých dokumentech setkáváme s řadou poutníků či poustevníků, křesťanského založení, kteří se po staletí obraceli k přírodě, v níž se cítili blíže Bohu.
Ve dvacátém století pak vyzývá řada papežů k ochraně přírody. Jan Pavel VI. varuje před lidskými činy, které: „Neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že přírodu zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení.“[5] Jan Pavel II. upozorňuje, že: „člověk jako by nevnímal žádný jiný význam přírodního prostředí, kromě toho, který slouží bezprostřednímu cíli využití a spotřeby“[6] Benedikt XVI. vyzývá k tomu, aby se: „odstranily strukturální příčiny nefunkčnosti světové ekonomiky a opravily modely rozvoje, které zjevně nejsou schopny zaručit respektování životního prostředí“.[7]
Na nutnost ochrany životního prostředí a udržitelnosti rozvoje upozorňuje také současný papež František ve své encyklice Laudato Si', jež se celá věnuje této problematice.[8]
Reference
- ↑ http://www.ecojesuit.com/from-a-christian-perspective-what-is-sustainability/2721/comment-page-1/
- ↑ http://www.bible21.cz/wp-content/uploads/2010/12/BIBLE21.pdf
- ↑ 143 Bible verses about Nature. bible.knowing-jesus.com [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.
- ↑ Chvalozpěv stvoření, Františkánské prameny, 263. In:http://www.paulinky.cz/_d/noveLaudato_si_PDF-1.pdf
- ↑ Pavel VI.: apoštolský list Octogesima adveniens, 21 (14. května 1971), 21: AAS 63 (1971) 416-417 [česky Praha, Zvon 1996]. In: http://www.paulinky.cz/_d/noveLaudato_si_PDF-1.pdf
- ↑ Jan Pavel II.: encyklika Redemptor hominis (4. března 1979), 15: AAS 71 (1979), 287 [česky Praha, Zvon 1996]. In: http://www.paulinky.cz/_d/noveLaudato_si_PDF-1.pdf
- ↑ Benedikt XVI.: Promluva k diplomatickému sboru u Svatého stolce (8. ledna 2007): AAS 99 (2007), 73. In: http://www.paulinky.cz/_d/noveLaudato_si_PDF-1.pdf
- ↑ Vácha: Nová encyklika papeže Františka je přelomovým textem - Církev.cz [online]. [cit. 2016-06-26]. Dostupné online.
