Příklady projektů Hnutí pro změnu

Příklady projektů „Transition Networks“ zaměřených na rozvoj vztahů v komunitě/sociálního kapitálu

Budování sociálního kapitálu: Transition Pasadena, Los Angeles, USA

Nejdůležitější funkcí Kaváren Repair Cafes není oprava věcí, ale vytváření komunity. Konají se zpravidla pokaždé na jiném místě, každý rok jich je 9 a 10, a počet předmětů, které lidé přinášejí k opravě, se pokaždé zvyšuje. Jenomže to nestačí: „Těm, kteří čekají na nabroušení nářadí, oznámím, že sedí v křesle pro vyprávění příběhů, což ve většině případů stačí. Lidé se pouštějí do osobních příběhů, které vyvolávají úsměv a tolik potřebnou empatii lidí v okolí, díky čemuž je naplnění této často opomíjené oblasti našeho života stejně důležité jako nabroušené nůžky.“ Opravárenská kavárna také úzce spolupracuje s místní Bankou času. Lidé si při opravování věcí vydělávají časové dolary.

Transition Town Brixton, Londýn, Anglie.

Komunita podporující místní podnikatele – budování sociálního kapitálu a nahrazení konvenčních systémů financování/podpory podnikání – staví na místních silných stránkách a iniciativě, investuje do místních nápadů.

Lambeth's Local Entrepreneur Forum (LEF)

Výzva komunitě, aby různými způsoby podpořila své podnikatele. Investicí do podnikání nemusí být jen peníze, ale také nabídka prostor, podpory, mentoringu, tvorby webových stránek, venčení psů, masáží a mnoha dalších věcí. Cílem LEF je takovou podporu nabídnout, a kolem konkrétních aktivit shromáždit lidi, čímž se vytváří komunita. Lambeth v rámci LEF představil komunitě 5 nových podnikatelů a vyzval je k podpoře a investicím, ať už si lidé toto slovo vykládají v jakémkoli smyslu. Patřili mezi ně místní potravinářský podnik The Grain Grocer; Spiral, který pracuje s mladými lidmi a umožňuje jim přístup k pracovním zkušenostem rozvíjejícím skutečné dovednosti; Library of Things, knihovna nářadí/jiných věcí; Remakery Brixton, centrum opětovného použití věcí, které zahrnuje školení, pronájem dílen, rozvoj podnikání a další; a Kitchen Table Projects, kteří podporují a prezentují řemeslné výrobce potravin. Ačkoli na plakátech na akci stálo, že „dobré nápady potřebují investice“, každý, kdo se akce zúčastnil, odcházel s jasným pocitem, že naplnění cílů nové ekonomiky vyžaduje mnohem víc než jen tvrdé peníze. Jak poté řekl jeden z účastníků, „v místnosti bylo hodně lásky, pokud je láska to správné slovo“. Mnozí z těch, kteří se účastnili prezentace, použili slovo „láska“ ve svých úvahách o tom, jaké to bylo, prezentovat se na LEF. „Odcházeli jsme s mnohem více přáteli a s pocitem, že lidé nás podporují a vidí hodnotu v tom, co děláme, a že existuje duch velkorysosti, který se může projevit, když se pro něj vytvoří prostor“. Colin Crooks, který pitching session řídil, hovořil o tom, že „viděl, jak se lidé rozzářili, když nabízeli podporu“, o kouzelném pocitu vřelosti, který se vytvořil. „Je to využití základní lidské hodnoty,“ řekl, „a model LEF je jen způsob, jak si vyzkoušet to, co jsme vždy chtěli dělat, a podporovat lidi v naší komunitě. Každý to chce dělat, jen jsme asi zapomněli jak“.

Lékařská ordinace Caversham, Londýn

Lékařská ordinace v londýnském Cavershamu zahájila systém „sociálního předepisování“ léků s cílem zlepšit pohodu pacientů a zaměstnanců a obnovit komunitu, která se ztratila v důsledku rychlého, rušného a odlidštěného moderního životního stylu. Přechod od místních, na místě založených rodinných komunit, které se opírají o vzájemnost a vzájemné závazky, k odloučené a roztříštěné společnosti jednotlivců má negativní dopady na zdraví. Praktičtí lékaři vidí, že v důsledku toho narůstají problémy s duševním zdravím, jako je úzkost a deprese, pokusy o sebeuklidnění v podobě přejídání, pití nebo užívání drog – ať už na předpis nebo jiných –, závislost, chudoba a chronická onemocnění v mnoha podobách.

S přístupem k „sociálnímu receptu“ si připomínáme, co to znamená být člověkem – potřebu pevněji utkaného společenského pojiva, znovu se navzájem propojit se sebou, se svou historií, se světem, z něhož jsme vzešli, a znovu vstoupit do své duše, svých myšlenek a svých pocitů.

Lékařská ordinace v Cavershamu vybudovala terapeutickou zahradu jako základ pro obnovení místní komunity, aby mohla spolupracovat a vytvářet zdravější budoucnost pro všechny.

V rámci projektu nyní probíhají zahradnické kroužky, setkání, řemeslné aktivity v čekárně a plánuje se komunitní dílna, kuchyně a centrum pro dospívající.  Díky zajištění zábavy, inkluzivity a pozitivního naladění v centru aktivit a také díky tomu, že společná setkání jsou podpořena spoustou čaje a dobrého jídla, se komunita pacientů zmobilizovala a převzala iniciativu: vede sezení, navrhuje nové aktivity a spolupracuje. Úkolem lékaře bylo zajistit zdvořilost v dialogu, poskytnout podporu a zvládnout obtíže, které mohou ve skupinových situacích nastat. Díky tomu jsme schopni vést živé diskuse v bezpečném prostoru, kde mohou lidé hovořit o svých zraněních, obavách a odlišných životních zkušenostech.

Existuje spousta příběhů, které potvrzují úspěšnost tohoto přístupu: pacientka, která chodila na kontroly krevního tlaku, protože to byla jediná příležitost k lidskému kontaktu, má nyní skupinu přátel a může se znovu radovat; pacientka, pro kterou se život stal tak nesnesitelným, že neviděla pro sebe budoucnost, se nyní věnuje dobrovolnictví, znovu se zapojuje do života prostřednictvím řemesel a vaření; a starší izolovaný muž, jehož jedinou útěchou byla láhev vodky každý večer, si uvědomil, že může mít ještě další možnosti, když se nečekaně naučil šít.

Transition Town Media, Pensylvánie, USA

Sociální kapitál, budování komunity, změna postojů ke spotřebě a konzumerismu

FreeStore byl otevřen v roce 2014. Lidé sem přinášejí věci, které již nepotřebují nebo nechtějí a které by jinak zůstaly nevyužity nebo skončily na skládce, a ostatní lidé si je pak mohou vzít, aniž by za ně platili. V přístavbě pronajaté od místní metodistické církve si mohou návštěvníci vzít cokoli z obchodu a také darovat věci pro jiné lidi. To lidi spojuje a posouvá jejich myšlení. „Lidé spolu v obchodě mluví jinak,“ říkají. Ačkoli Free Store pomáhá lidem v nouzi, není to charita a působí úplně jinak než nedaleká potravinová banka, kde je darování jednosměrné. Free Store je místem komunitní výměny, kde si lidé mohou odpočinout a popovídat si. „Zatímco pro mnoho lidí je kultura sdílení a spolupráce přirozená a vzrušující, u jiných může vyvolávat pocity nepohodlí.“ Free Store je místem, kde se lidé setkávají tváří v tvář se svými nevědomými předpoklady o „věcech“, o hodnotě a o svých vlastních vazbách. Podle Julie, dobrovolnice ve Free Store, může být práce s lidmi, kteří zneužívají systém a jejichž zkušenost se spotřebou je zakořeněna v nedostatku a strachu, skutečnou výzvou a zároveň příležitostí k diskusi a poznání.

Billinge & Orrell Transition, Anglie

Partnerství, propojení ekonomických, sociálních a ekologických přínosů.

Jedná se o předměstí Wiganu s přibližně 10 000 obyvateli, které se za posledních 40 let změnilo z polostátního na městské. Ze 4 řeznictví, 3 zelinářství a 4 pekáren zůstalo pouze 1 řeznictví a supermarket Cooperative. Mandy Wellens-Brayová, jedna ze zakladatelek skupiny, říká: „Stalo se z něj spíše místo, kam se dojíždí za prací. Viděla jsem, jak se komunita tříští, jak se lidé k sobě obracejí zády. Už spolu nemluví stejně. Cítila jsem, že komunita zaniká, a cítila jsem, že musíme zasáhnout“.

Třicetihektarová farma ve vlastnictví místní rady byla 20 let prázdná a zanedbaná. Pozemek byl komunitě zpřístupněn pomocí převodu majetku a 25letého pronájmu, stejně jako jim byly poskytnuty finance na zřízení. Zrodila se farma Greenslate.

Vzhledem k tomu, že Rada uzavřela mnoho pečovatelských služeb, které dříve poskytovala, byla farma Greenslate představena jako „pečovatelská farma“, což vedlo k získání finančních prostředků od Rady Wigan prostřednictvím jejího Fondu komunitních investic a společnosti UnLtd, která poskytuje řadu služeb potřebným lidem, od těch, kteří se zotavují ze závislostí, až po dospělé se zvláštními potřebami. Na farmě probíhá řada terapeutických aktivit, které částečně křížově dotují další činnosti farmy, jako je například zelinářská zahrada.

Na 7 hektarech bývalého ječmenného pole se nyní obnovuje lesní porost, který byl částečně vykácen a doplněn novou výsadbou. Staré hospodářské budovy byly znovu využity, přibyl polytunel, školní třída a obchod na místě. Na farmě vzniklo také několik dalších sociálních podniků: komunitní energetická společnost, veganský cateringový vůz a výrobna dřevěného uhlí. „Lidé přicházejí, odpočívají, baví se, říkají si ‚nebylo by skvělé, kdyby...‘ a tím začíná změna.“ říká Mandy.

U skupiny, která kombinuje dobrovolníky a placené zaměstnance, vždy hrozí riziko vyhoření, a proto je důležité dobře vyvažovat čas a energii. Skupina shledala velmi užitečnou program zlepšování zdraví dle příkladu Transition Network, a pořádá „pečovatelské výměny“ s jinými místními skupinami, kdy se vzájemně navštěvují, aby se podpořily a postaraly se o sebe navzájem. Měsíční setkání jsou neformální, začínají Check-inem a zahrnují společné jídlo.

Příklady úspěšných projektů

Stavět na jedinečném místním kulturním dědictví: Transition Town Peterborough, Kalifornie

Každoroční jarní trh pro alternativní a přírodní zdravotníky a jejich lokálně vyráběné produkty.

• Měsíc místních potravin: Ve spolupráci s organizací Farms at Work a v rámci grantu z fondu Ontario Greenbelt Fund na rok 2017 poskytly akce pořádané v tomto měsíci spotřebitelům řadu příležitostí ke zlepšení jejich potravinové gramotnosti tím, že se dozvěděli o místních potravinách: jak je najít, jak se vyrábějí a zpracovávají, jak je připravit a jak si vybrat udržitelnější potraviny.
• Purple Onion Festival: Každoroční zážitek z místní kulturní akce, která ukazuje, jak místní potraviny a místní ekonomika (podpořená místní měnou) přispívají k větší odolnosti komunity vůči změně klimatu. Zahrnuje setkání majitelů elektromobilů. Festival je odbytištěm pro místní zemědělce, baviče, umělce a další prodejce. Naplňuje komunitní plán udržitelnosti tím, že ukazuje, jak jsou místní zemědělství a potraviny zásadní pro udržitelnost a jak představují významnou příležitost pro hospodářský rozvoj.
• Fórum dovedností pro změnu zve občany ke sdílení široké škály dovedností odolnosti a adaptace, rozvíjených např. při výrobě chleba, pěstování/sběru jedlých divokých potravin, zeleném stavění atd. Fórum je od počátku vedeno v rámci sociálně inkluzivní politiky „pay-what-you-can“ ve výši 5 dolarů Cdn nebo KL's (místní měna) a je mu dodávána energie dobrovolnictvím, prostřednictvím studentského sdružení pro místní udržitelnost Trent University.

Oslava jedinečné místní kultury: Salies en Transition, Francie. Místní obyvatelstvo: 5,500 obyv.

Veletrhy výměny semen, na které byli lidé vyzváni, aby přinesli semena tradičních odrůd k výměně. Uspořádali jich už 13 – rozdává se zde více než 80 odrůd osiva. Lidé na výměnné akce cestují ze značné vzdálenosti. Názvy rostlin jsou uváděny ve francouzštině, latině a béarnštině. Lidé jsou povzbuzováni k tomu, aby mluvili v béarnštině, přičemž starší lidé, kteří ji ještě ovládají, jsou jim k ruce, aby jim pomohli.

Salies en Transition také vytvořilo zahradu „Lo Casau“ na pozemku o rozloze 3000 metrů čtverečních v areálu bývalého nádraží, na pozemku, který dal k dispozici starosta města. Čtyři ze záhonů obhospodařuje místní škola pro hyperaktivní děti. Škola, která nabízí odborné vzdělávání pro mladé lidi se speciálními potřebami, pěstuje na zahradě také zeleninu ... jsou zde také umístěny 4 dřevěné nádoby u domova pro seniory, jako terapeutický projekt.

Zahrada je vnímána jako model rozmanitosti v různých oblastech: rostliny, generace, potřeby a schopnosti, jazyky. Různorodost je pro Transition skupiny důležitá, je jedním z charakteristických rysů odolnosti. Salies en Transition jsou první skupinou, která spojuje pokles přírodní rozmanitosti (hledisko genetické diverzity, semen) se ztrátou původních jazyků. Odhaduje se, že každých 14 dní zanikne jeden jazyk a že do roku 2100 zanikne téměř polovina ze 7 000 jazyků, kterými se na světě mluví.

Venkovská muzea: Zhodnocení kulturních specifik každého regionu[1]

Úloha muzeí při formování sociálního a ekonomického prostředí se neomezuje pouze na města. Mnohá muzea ve venkovských oblastech pomáhají utvářet venkovské komunity, které se díky své odlišnost stanou turistickými cíli. Některým muzeím se podařilo shromáždit hmatatelné projevy kultury a tradic specifických pro určitou oblast nebo komunitu.

Muzea jako komunitní centra

Kromě toho, že muzea lákají k návštěvě svých sbírek a ke vzdělávacím aktivitám, mohou sloužit jako prostor pro veřejné debaty a komunitní setkání a mohou být propojena s poznávacími stezkami vedoucími z muzea za poznáním místní krajiny.

Reakce na demografické změny

Některé (dříve venkovské) oblasti zaznamenaly v nedávné době také nárůst počtu obyvatel v důsledku jejich migrace z měst; mohou tak být nyní považovány spíše za příměstské. V takových místech mohou muzea přispět k diverzifikaci aktivit (stejně jako ve městech), protože profil obyvatel venkova, kteří se účastní kulturních a uměleckých akcí, je podobný profilu obyvatel měst.

Podpůrná partnerství

Finanční zdroje jsou často obtížně dosažitelné, lidské zdroje nejsou snadno dostupné a otevírací doba muzeí je obvykle sezónní a omezená. Venkovská muzea, zejména v oblastech bez významného turistického ruchu, se musí více spoléhat na sdružování různých organizací (cíle, prostředky, zázemí), pořádání společných výstav a podporu dobrovolníků. Mohou také těžit z nových technologií a vytváření sítí s většími muzei v sousedních městech nebo na mezinárodní úrovni.

Příklady venkovských muzeí

Založení Museo delle Maschere Mediterranee di Mamoiada na Sardinii v Itálii nejen zvýšilo turistickou atraktivitu vesnice Mamoiada, ale přineslo také změnu ve vnímání vlastního území místními obyvateli. To pak vedlo ke snížení emigrace místních obyvatel – založení muzea tak lze považovat za úspěšný případ udržitelného rozvoje komunity, v němž muzeum hrálo ústřední roli.

Muzeum Baksı v Turecku si klade za cíl vdechnout nový život a stimulovat ekonomiku regionu Bayburt, který je jedním z tureckých regionů nejvíce postižených úbytkem obyvatelstva v důsledku emigrace. Muzeum spojuje sbírku současného umění tvořenou díly předních umělců se sbírkou lidových obrazů a originálními ukázkami místních řemesel. Cílem je vytvořit originální centrum kulturní interakce, z níž mají prospěch umělci a badatelé, oživit kulturní prostředí ztížené odlivem obyvatelstva a přispět k udržitelnosti kulturní paměti.

Příklad: Australská galerie pod širým nebem – Public Silo Trail

„Šance pro úzce spjaté komunity Wheatbeltu a Great Southern vybudovat kulturní turistiku s pomocí umění, které zaujme a které vyjadřuje pracovní morálku a odolnost regionů ... Tyto zajímavé malby na věžích vybízejí k bližšímu seznámení a prozkoumání regionu, k cestě po stopách místní kultury, a k návštěvě některých z nejpřívětivějších a nejpřízemnějších zemědělských komunit Západní Austrálie.“

„Nástěnná malba sila byla jako kouzlo a město se prostě zvedlo. Všichni s ní souzní, podporují ji. Prostě to pozvedlo energii města.“

Změna narativů týkajících se obce

TT Greyton, SA

Greyton stále trpí jizvami apartheidu. „Rozdělení, které to způsobilo, je dodnes viditelné. Mnoho obyvatel trpí chudobou, špatným vzděláním, nezaměstnaností a nedostatkem“.

Program ekologické osvěty EcoCrew pracuje s dětmi od 8 do 18 let, rekultivuje obecní skládky, vysazuje ovocné lesy, buduje venkovní učebny, využívá permakulturu k pěstování biopotravin, aby zajistil jídlo pro školní obědy pro nejchudší děti, zavádí program empatie pro děti, aby rozuměli sobě samým, kamarádům, rodičům, učitelům, životnímu prostředí.

„Učitelé hlásí lepší známky, lepší chování, méně šikany, záškoláctví nejen mezi členy ekoporadny, ale v celé škole. Rodiče hlásí zdravější, šťastnější a respektovanější děti. Děti se cítí motivované, plné naděje a sebevědomější. Žáci se skutečně mohou stát leadery a motivátory pro lepší, humánnější a ekologicky uvědomělejší společnost.“

„Většina problémů historicky znevýhodněných dětí v Jihoafrické republice pramení z nedostatku naděje. Nejsou motivovány ke studiu, když mají tak málo příležitostí – jejich budoucností je nezaměstnanost nebo špatně placená práci číšníka, zahradníka nebo pomocníka v domácnosti. Všechny naše děti teď mají možnost usilovat o práci v EcoCrew, dává jim to naději a pozvedlo to celou školu.“ Rodney Cupido, ředitel střední školy Emila Wedera

1000 Bruxelles en Transition, Brusel, Belgie.

Alhambra je čtvrť v centru Bruselu. Její obyvatelstvo tvoří spíše přistěhovalci a turisté, i když zde žije i několik Belgičanů. Je to oblast, která po léta trpěla tím, že byla čtvrtí červených luceren a prostituce byla pro místní obyvatele nevítanou součástí života: se všemi nepříjemnými věcmi, které k tomu patří. V roce 2014 se místní samospráva rozhodla, že ve snaze zastavit toto „obchodování“ zablokuje některé ulice uprostřed a zabrání lidem, aby jimi projížděli, místo toho je donutí vystoupit a jít pěšky. V některých ulicích byly jako bloky použity ošklivé betonové kvádry a skupina 1000 Bruxelles en Transition měla pocit, že by to šlo udělat lépe. Začali tedy diskutovat se svými veřejnými činiteli o tom, že by místo toho vytvořili zahradu. Vzniklo tak 13 vyvýšených záhonů v oploceném areálu, pro které se našly zdroje v okolí a obec poskytla kompost. Během dvou víkendů se obyvatelé sešli a zahradu vybudovali. Každý ze záhonů spravuje jiná rodina. Zahrada má velký dopad i na obyvatele sousedství. Dříve si děti nemohly hrát na ulici, ale nyní se během několika minut, kdy někdo začne na zahradě pracovat, k němu přidá několik dětí, které chtějí pomoci a popovídat si. „Zahrada nikdy nebyla o tom, že bychom byli proti prostitutkám,“ říká Sébastien. „Využili jsme příležitosti proměnit bloky v něco pěkného. Ale už je v blízkosti zahrady nevidíme. Ulici to nesmírně změnilo, protože předtím to nikdy nebyla ulice, kterou by člověk prošel nebo se v ní zastavil, a teď se tu můžu zastavit a strávit několik hodin týdně péčí o svůj malý pozemek. A dokonce i lidem, kteří nejsou součástí skupiny, to změnilo vnímání toho, co je to sousedství. Vidíme mnohem více lidí, kteří se usmívají a zastavují se, aby si popovídali a strávili zde nějaký čas“.