Neformální skupiny států

Nejdůležitějšími aktéry politické, bezpečnostní, ekonomické či environmentální agendy jak na regionální, tak na globální úrovni, zůstávají státy - ty však přesto považují za vhodné (v některých případech za nutné) spojovat síly. Nejčastější příčinou je poznání, že pro realizaci vytyčeného cíle jsou individuální síly nedostatečné, anebo by jednostranná realizace k zamýšlenému cíli nevedla, protože by vyvolala příliš velkou opozici. Vedle nej­různějších bilaterálních či multilaterálních mezinárodních smluv, které povětšinou ošetřují pouze parciální záležitosti, dochází ke spojování většího množství aktérů do podoby mezi­národních organizací.

Příklady sdružení států

• Mezinárodní organizace
• G8 - hlavní organizace států
• Britské společenství národů - Commonwealth
• Frankofonie - La Francophoinie
• Lusofonie - Lusofonia
• Společenství nezávislých států - SNS
• APEC
• Třídění států v databázi OSN

Zdroje

Romancov, M. Neformální skupiny států. In:Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005–2007. pp 91-97. Univerzita Karlova v Praze, COŽP. ISBN 80-87076-01-X.

Prameny

• Summity G7 - historie a dokumenty
• G8 - informační centrum
• World Economic Forum
• WTO
• APEC – http://www.apec.org
• Commonwealth – http://www.direct.gov.uk
• Frankofonie – http://www.francophonie.org
• Lusofonie – http://www.cplp.org
• SNS – http://www.therussiasite.org

Literatura

Glassner, M. I. (1996): Political Geogrpahy. New York, Chicago: John Wiley and Sons.

Hnízdo, B. (1995). Mezinárodní perspektivy politických regionů. Praha: ISE.

OSN (2002). Fakta a čísla OSN. New York, Praha: Informační centrum OSN v Praze.

Harlow, V. (1946). Origins and Purpose. A Handbook on the British Commonwealth and Empire. London: His Majesty´s Stationery Office.

Laubach, B., Preuss, U.K., Schneider, J., Stoll, P.T. (2005): Memorandum, The Role of international Law in a globalized World , Heinrich Böll Stiftung.

Malenovský?, J. (1997). Mezinárodní právo veřejné. Brno: Právnická fakulta Masarykovy univerzity.

Romancov, M. (2002). Politická geografie, In: Cabada, L., Kubát, M.: Úvod do studia politické vědy. Praha: Eurolex Bohemia, str. 388–420.

Romancov, M. (2005). Geopolitické kontury možného rozšíření EU. In: Klíma, M., Bureš, J.: Kam kráčíš, Evropská unie?, Plzeň: Aleš Čeněk, str. 164–174.