Bioekonomika a udržitelný rozvoj
Bioekonomika je často spojována s udržitelným rozvojem. Se spojením těchto dvou konceptů se setkáme především v bioekonomických strategiích a politických dokumentech.
Vědecké články naproti tomu poukazují na možné konflikty bioekonomických cílů se 17ti i globálními cíli udržitelného rozvoje (SDGs), formulovanými v Agendě 2030. K hlavním konfliktům patří ty, které souvisí s konkurencí o využití základních přírodních zdrojů - půdy, vody, biomasy a dřeva. Zmíněná rizika jsou patrná především z pohledu na bioekonomiku v globálních souvislostech.
Praktickým předpokladem pro bioekonomický rozvoj je, kromě finanční a politické podpory, dostupnost dostatečného množství biomasy odpovídající kvality, která by měla být získávána udržitelnou produkcí.[1] Nicméně analýza strategií biohospodářství různých zemí podle Staffas, Gustavsson a McCormick (2013),[2] překvapivě ukazuje, že ve většině národních strategií chybí strategie pro zajištění (udržitelné) dodávky biomasy. Absence strategie udržitelné produkce biomasy vede pak k situaci, kdy hlavní výhoda bioekonomiky - obnovitelná produkce zdrojů na polích, v lesích a oceánech - se mění v nevýhodu v podobě hospodářského tlaku na půdu, odlesňování nebo konkurenci s výrobou potravin.
Biopaliva versus zemědělská půda a země třetího světa
V EU byla historicky první podporovanou oblastí bioekonomiky výroba „udržitelných biopaliv“. Pro výrobu biopaliv v objemu odpovídající cílům EU není ale dostatek domácích zdrojů biomasy. V takové situaci je vysoká pravděpodobnost, že dojde k využívání zdrojů ze zemí globálního Jihu, což je spojeno se záborem půdy, zvyšováním cen potravin a celkovou degradací přírodních zdrojů.[3]
Podle většiny odhadů se velký potenciál představující asi 80 % světové nabídky palivového dřeva nachází v Africe, Asii a Jižní Americe a v regionech, které jsou vzdálené od trhů s biomasou, a tedy i míst možné poptávky.[4] Za takových podmínek by biomasa mohla být obchodována na mezinárodní úrovni a EU by byla jedním z regionů, jehož zdroje pro bioekonomiku by v budoucnu pravděpodobně závisely na světovém trhu s biomasou. Hlavní zdroj biomasy by s největší pravděpodobností pocházel z výše uvedených regionů Afriky, Asie a Jižní Ameriky, které mají nízkou potravinovou bezpečnost, a kde zemědělská produkce často není považována za „udržitelnou“ (např. v důsledku odlesňování za účelem rozšíření zemědělské produkce). Takový scénář je z hlediska kritérií udržitelného rozvoje velmi kontroverzní.[5]
Podmínky pro výrobu na bázi biomasy v EU mají závažné dopady i z hlediska ekologické stopy. Podle ekologické stopy je EU „čistým dovozcem“ zemědělské půdy.[6] Ve srovnání s rozlohou globální zemědělské půdy na jednoho obyvatele, využívala EU v roce 2007 přibližně o jednu třetinu větší rozlohu než je celosvětový průměr. To vyvolává otázky týkající se udržitelnosti bioekonomické strategie a toho, zda nebude znamenat potřebu dalších záborů půdy ze strany EU.[7]
Podpora bioekonomiky v souladu s principy a cíli SDGs
Identifikace a efektivní politické spojení protichůdných cílů bioekonomického rozvoje s principy udržitelnosti je hlavní výzvou pro politiku a strategie zaměřené na udržitelnou formu aplikace bioekonomiky.
Státy mají v zásadě k dispozici řadu různých mechanismů na podporu bioekonomiky. Tyto mechanismy mohou zahrnovat strategie výzkumu a vývoje v oblasti biologických produktů, zvyšování konkurenceschopnosti produktů na bázi biologických produktů prostřednictvím dotací nebo prováděním kampaní na zvyšování povědomí a účasti společnosti
Existují čtyři transformační cesty k bioekonomice a k hospodářství, které je na ní založeno:
- nahrazení fosilních paliv surovinou na biologickém základě,
- zvýšení produktivity v primárních odvětvích založených na biotechnologiích,
- zvýšení účinnosti ve využití biomasy,
- tvorba přidané hodnoty pomocí biologických principů v procesech oddělených od velkovýroby biomasy.
Otázkou zůstává, která z cest nebo jejich kombinací bude ekonomicky nejefektivnější a zároveň v souladu s cíli udržitelného rozvoje.[8]
Obecné předpoklady souladu bioekonomiky s principy udržitelnosti lze vyjádřit ve dvou zásadách:
- lokální měřítko aplikace nových bioekonomických přístupů,
- preference odpadní biomasy jako hlavního zdroje produkce.
Pokud jsou tyto předpoklady splněny, je možné pohlížet na bioekonomiku jako na udržitelnou alternativu budoucího rozvoje společnosti.
Odkazy
Související stránky
Reference
- ↑ VAN DAM, Jan E.G.; DE KLERK-ENGELS, Barbara; STRUIK, Paul C.. Securing renewable resource supplies for changing market demands in a bio-based economy. Industrial Crops and Products. 2005-01, roč. 21, čís. 1, s. 129–144. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.indcrop.2004.02.003. (anglicky)
- ↑ STAFFAS, Louise; GUSTAVSSON, Mathias; MCCORMICK, Kes. Strategies and Policies for the Bioeconomy and Bio-Based Economy: An Analysis of Official National Approaches. Sustainability. 2013-06-20, roč. 5, čís. 6, s. 2751–2769. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2071-1050. DOI:10.3390/su5062751. (anglicky)
- ↑ LEVIDOW, Les. EU criteria for sustainable biofuels: Accounting for carbon, depoliticising plunder. Geoforum. 2013-01, roč. 44, s. 211–223. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.geoforum.2012.09.005. (anglicky)
- ↑ LEWANDOWSKI, Iris. Securing a sustainable biomass supply in a growing bioeconomy. Global Food Security. 2015-10, roč. 6, s. 34–42. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.gfs.2015.10.001. (anglicky)
- ↑ PAVANAN, Krishna C.; BOSCH, Roeland A.; CORNELISSEN, Rob. Biomass sustainability and certification. Trends in Biotechnology. 2013-07, roč. 31, čís. 7, s. 385–387. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.tibtech.2013.01.014. (anglicky)
- ↑ BRINGEZU, Stefan; O’BRIEN, Meghan; SCHÜTZ, Helmut. Beyond biofuels: Assessing global land use for domestic consumption of biomass. Land Use Policy. 2012-01, roč. 29, čís. 1, s. 224–232. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.landusepol.2011.06.010. (anglicky)
- ↑ O’BRIEN, Meghan; SCHÜTZ, Helmut; BRINGEZU, Stefan. The land footprint of the EU bioeconomy: Monitoring tools, gaps and needs. Land Use Policy. 2015-09, roč. 47, s. 235–246. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. DOI:10.1016/j.landusepol.2015.04.012. (anglicky)
- ↑ DIETZ, Thomas; BÖRNER, Jan; FÖRSTER, Jan. Governance of the Bioeconomy: A Global Comparative Study of National Bioeconomy Strategies. Sustainability. 2018-09-06, roč. 10, čís. 9, s. 3190. Dostupné online [cit. 2021-02-13]. ISSN 2071-1050. DOI:10.3390/su10093190. (anglicky)
Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu „Udržitelný rozvoj na místní úrovni – propojení teorie a praxe“, podpořeného v letech 2019–2022 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.