Metoda cestovních nákladů

Historie:

Metoda cestovních nákladů je nejstarší metodou používanou k hodnocení environmentálních statků. V roce 1947 U.S. National Park Service kontaktovali řadu významných ekonomů s otázkou jaký postup použít při hodnocení národních parků. Chtěli zodpovědět otázku, jak využít ekonomické principy k vysvětlení ekonomických hodnot. Jejich záměrem bylo ukázat, že užitky návštěvníků plynoucí z návštěvy národního parku jsou vyšší než náklady hrazené daňovými poplatníky. Jako jediný návrh založený na solidních ekonomických principech byl návrh Herolda Hotellinga, který lze považovat za základ této metody. Herold Hotelling navrhl, aby byly vypočítány míry návštěvnosti národních parků podle vzdálenosti, jenž musí být návštěvníky překonána za účelem návštěvy. Skutečnou poptávku lze odvodit z odhalení empirického vztahu mezi rostoucí cestovní vzdáleností a klesající mírou návštěvnosti daného místa. Na základě empiricky odhadnuté poptávky lze vypočítat celkové přínosy parku pro návštěvníky, ty se rovnají vstupním poplatkům a spotřebitelskému přebytku. (Dvořák, s. 129)