Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Ochrana přírody a životního prostředí/Významné osobnosti ochrany přírody

Nazírání veřejnosti na problematiku životního prostředí, chápání vztahu člověka k přírodě a samotnou environmentální výchovu ovlivnila řada osobností konce 19. a celého 20. století.

Ernst Thompson Seton (1860 – 1946) – americký přírodovědec, malíř a spisovatel. Inspirátor Ligy lesní moudrosti hnutí Woodcraft. Jeho knihy (především Dva divoši, Rolf zálesák) inspirovaly mládež několika generací (Seton, 1977, 1988, 1990, Spálený, 2008).

Jim Corbett (1875 – 1955) – Angličan narozený v Indii, nejprve lovec lidožravých šelem, později fotograf, filmař a ochránce přírody. Dnes je považován za zakladatele indické ochrany přírody. Za zásluhy byl oceněn řadou vyznamenání a privilegií (např. jako jediný člověk v historii Indie dostal právo svobodného vstupu do všech indických pralesů). Po jeho smrti byl největší indický Národní park pojmenován Corbett National Park. Po rozdělení Indie v roce 1947 se Corbett přestěhoval do Keni, kde zemřel (Corbett, 2006).

Albert Schweitzer (1875 – 1965) – německý lékař, hudebník, teolog, filosof, který v 38 letech založil nemocnici v rovníkové Africe v Lambaréné. Zastával a prosazoval biocentrismus, např. v Etice úcty k životu píše: „sedlák může pokosit louku, protože seno potřebuje pro přežití, ale tentýž sedlák by si neměl utrhnout ani kvítek pro ozdobu.“ (Kohák aj., 1996: str. 27). Je vnímán jako zastánce kritického myšlení a úcty k životu (Schweitzer, 1989).

Aldo Leopold (1887 – 1948) – americký lesník, ekolog a environmentalista byl prvním univerzitním učitelem, který se zabýval ochranou lesa, chováním zvěře a tzv. krajinnou ekologií (jak ji nazýváme dnes). Napsal dodnes respektovanou Etiku Země (součást knihy Obrázky z chatrče). Propagoval ochranu životního prostředí pro „dobro přírody“, ne pro dobro člověka, tj. stal se průkopníkem ekocentrismu (Leopold, 1968, 1999, Kohák aj., 1996).

George Adamson (1906 – 1989) – lovec lidožravých šelem, správce a zakladatel Národního parku v Keni. Celý svůj život věnoval studiu lvů. Nejznámější knihy: Můj život se lvy, Cestou lvů, Můj život s Joy. Byl zavražděn pytlákem. (Adamson, 1992).

Rachel Carsonová (1907 – 1964) – americká bioložka, spisovatelka, publicistka. V roce 1962 napsala knihu Sileng Spring (Mlčící jaro), ve které poukázala na nesmyslnost lidských snah vládnout přírodě. Odhalila systém pronikání DDT (v té době symbolu pokroku) do potravního řetězce (a jeho zdravotní následky) a demonstrovala tím, jak nepředvídatelné mohou být následky neuváženého jednání. Celé generace si díky této knize uvědomily existenci nosné kapacity životního prostředí (Carsonová, 2000, Kohák aj., 1996).

Bernhard Grzimek (1909 – 1987) – německý zoolog, spisovatel, ředitel zoologické zahrady, ochránce přírody. Část svého života zasvětil ochraně přírody v Africe (NP Serengeti). Zde také zemřel při sčítání zvěře jeho syn Michael (Grzimek, 1966).

Joy Adamsononová (1910 – 1980) se narodila v Opavě, žila ve Vídni a od r. 1937 v Africe. Studovala všechny tři velké africké kočkovité šelmy, o kterých napsala populárněvědecké knihy Příběh lvice Elsy, Příběh levhartice Penny a Příběh gepardice Pippy. Díky těmto knihám a filmu Volání divočiny se jí podařilo významně propagovat ochranu (nejen) africké přírody. Pro snahy o ochranu přírody byla zavražděna (Adamsonová, 1984).

Jacques - Yves Cousteau (1910 – 1997) – oceánograf, ekolog a vynálezce. Potápěl se od 10 do 83 let. Vynalezl vodotěsný kryt pro podvodní kameru, dýchací regulátor, dýchací přístroj i první podvodní potápěčskou stanici, a jiné pomůcky po potápění. Před těmito vynálezy se lidé potápěli nejvýše s hadicí vedoucí nad hladinu. V roce 1961 začal Cousteau prozkoumávat světové oceány s průzkumným plavidlem Calypso. V rozmezí let 1968 – 1976 zdokumentoval mořský svět a následně vyzdvihl důležitost ochrany oceánu v televizních dokumentech "Podmořský svět Jacquese Cousteau“. Nejznámější knihy: Svět ticha, Živoucí moře, Svět bez slunce (Cousteau, Diolé, 1977).

Arne Naess (nar. 1912) – norský profesor filosofie (filosofie vědy, sémiotika), který počátkem 70. let zavedl pojem ekosofie a „hlubinná ekologie“ (angl.: deep ecology). Podmínkou trvale udržitelného života je podle Naesse zásadní změna orientace od ovládaní a hromadění majetku ke smírnému soužití všech bytostí. Nejznámější kniha: Ekologie, společenství a životní styl (Kohák aj., 1996, Naess, 1994).

Murray Bookchin (1921 – 2006) – americký ekolog a filosof. Jeho kniha Problematika chemikálií v potravinách se stala základem moderního radikálního ekologického hnutí, podporoval organické zemědělství (Biehl, 1999).

Gerald Durrell (1925 – 1995) – zoolog, spisovatel, zakladatel ZOO na ostrově Jersey (otevřena 1959). Napsal řadu knih popularizujících ochranu přírody a životního prostředí např. O mé rodině a jiné zvířeně, ZOO v kufru, Opilý prales (Durrell, 1968).

David Attenborough (1926) – britský průkopník dokumentárních filmů z přírody. Z nejznámějších filmů: Život na Zemi, Žijící planeta a Trápení života. Díky jeho filmové a literární produkci se s životem v přírodě a jeho principy seznámily miliony lidí.

Gary Sherman Snyder (nar. 1930) – americký básník, námořník, lesník. Napsal celou řadu knih např. Želví ostrov, Postaru. Osm let žil mezi zenbudhistickými mnichy. Věnuje se hlubinné ekologii. Právě o něm napsal Jack Kerouac román Dharmoví tuláci (Kohák aj., 1996).

Diana Fosseyová (1932 – 1985) – americká zooložka, která zasvětila život studiu goril v jejich původním prostředí v Africké Rwandě a jejich ochraně. Byla brutálně zavražděna pytláky (Fosseyová, 1988).

Jane Goodallová (nar. 1934) – anglická bioložka garantující nejdéle trvající terénní výzkum – pozorování šimpanzů v Gombe v Tanzánii. Napsala dvacet knih, z nichž nejznámější je Ve stínu člověka. Od roku 1986 nebyla doma v Gombe déle než tři týdny – objíždí školy na celém světě s programy environmentální výchovy (Goodalová-Lawicková, 1978, The Jane Goodall Institute, 2007).

Kristin S. Shraderová - Frachettová (nar. 1944) – americká matematička a fyzička, která se věnuje technickým stránkám ekologie a problematiky životního prostředí. Studuje především riziko používání jaderných a toxických látek. Autorka termínu dobrovolná skromnost (ve stejnojmenné studii) – propaguje střídmost a omezování spotřeby s cílem podpořit osobní rozvoj (Kohák aj., 1996).

Annie Dillardová (nar. 1945) – americká spisovatelka. V knihách Učíme kámen mluvit a Poutník u drátenického potoka poukazuje na pestrost, mnohotvárnost a svébytnost přírody. Přírodní jevy – plození, rození, umírání odkrývá jako hnusné, přírodu popisuje jako bezcitnou a nelaskavou a lidi jako „morální bytosti v nemorálním světě.“ (Kohák aj., 1996).

Michael Polland (nar. 1955) – americký novinář, spisovatel, který přírodu přirovnává k opuštěnému statku. Zastává názor, že nedotčená příroda neexistuje, proto nemůžeme přírodu Bohu vrátit, ale musíme o ni pečovat. Z těchto úvah vychází jeho etika zahrady (Kohák aj., 1996).

Timothy Treadwell (1957 – 2003) – americký herec, kterého před deliriem zachránila zásadní změna životního stylu, kterou můžeme nazvat „návrat k přírodě“ (přestěhoval se na sever a 13 let pozoroval na Aljašce v letní sezóně medvědy a divokou přírodu). Záběry pořízené videokamerou umístěnou na stativu jsou fenomenální (dostal se k medvědům tak blízko, že se jich mohl dotýkat). Prosazoval a realizoval nový přístup ke zvířatům. Zemřel tragicky (zabit a sežrán medvědem). Jeho příběh ve filmu Grizzly Man, který z Treadwellových záběrů sestříhal jeho přítel Werner Herzog, se stal významným příspěvkem k diskusi hranic mezi lidmi a zvířaty (Herzog, 2005).

Christopher McCandless (1968 – 1992) – americký mladík, který (na dva roky) zrealizoval „návrat k divoké přírodě“ a „pohrdnutí civilizací“ (včetně peněz, hodinek, map, mobilního telefonu atd.). Bez vymožeností civilizace sám putoval Spojenými státy americkými a zahynul hladem na Aljašce. Jeden z posledních zápisů v jeho deníku zní: štěstí je skutečné jen tehdy, sdílíme-li ho s ostatními. Z deníku nalezeného vedle těla a také z deníků zanechaných u Christopherových přátel a jiných zdrojů vznikl úspěšný román a film (Krakauer, 2007). Příběh Christophera McCandlesse se stal podle J. Brunera novodobým kultem „návratu k přírodě“ – ve své knize Making stories mu věnuje celou kapitolu (Bruner, 2005).