Základy ekologie a problematiky životního prostředí pro pedagogy/Základy ekologie/Strategie u živočichů

Různé druhy se s konkurencí a s nepříznivými faktory životního prostředí (stresory) vyrovnávají různě. Zoologové rozlišují hlavní dvě strategie zajišťující přežití dané populace na daném území.

Strategie r

r-stratégové se rychle množí, mají velké množství potomků, kterým věnují malou nebo žádnou péči. Obvykle jsou krátkověcí a pochopitelně velká část potomků umírá ve věku prereprodukčním, a to ačkoli reprodukčních schopností jsou r-stratégové schopni velmi záhy. Příkladem r-stratégů jsou potkani nebo kočky.

Strategie K

K-stratégové se množí pomalu, mají obvykle jednoho potomka, kterému věnují velkou péči. Úmrtnost potomků je proto (v přirozených podmínkách) malá. K-stratégové jsou dlouhověcí, pohlavní zralosti dosahují poměrně pozdě. K-stratégové jsou v situaci, kdy do jejich režimu zasáhne člověk např. neomezeným lovem, logicky v ohrožení. Příkladem K-stratégů jsou sloni, netopýři, primáti.

Mezi oběma strategiemi je přechodová škála, hovoříme o „r – K kontinuu“. Ovšem pojmy K-stratég a r-stratég jsou velmi relativní, jejich použití závisí vždy na kontextu. Sociobiologové například někdy uvažují tyto strategie v rámci lidské (tedy jedné) populace. (Nepochybně se každému z nás vybaví nějaký pečlivý otec, který by se dal označit za K-stratéga, a ploditel, který má typické rysy r-stratéga. Ovšem lidský druh jako celek je typický K-stratég.)

O strategiích můžeme hovořit v jakékoli jiné situaci. Každou a především nebezpečnou situaci je třeba nějak řešit a různé druhy zaujímají různé strategie. Modelovým příkladem může být řešení problému, jak se napít u napajedla. U napajedla v savaně číhají masožravé šelmy (to je jejich strategie, jak nalézt kořist) – je to nebezpečné místo. Mezi býložravými zvířaty byly pozorovány tyto strategie:

• chodit k napajedlu mnohokrát a krátce se napít a co nejdříve od něj odběhnout pryč – tato strategie spoléhá na malou pravděpodobnost toho, že hladový predátor bude v krátkém okamžiku pití připraven zaútočit. Tuto strategii má většina afrických býložravců.
• chodit k napajedlu málo a pít dlouze (antilopa vraná) – tato strategie spoléhá na malou pravděpodobnost setkání s predátorem u napajedla.
• nepít prakticky vůbec (Adax).