Ramsarská úmluva

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úmluva o ochraně mokřadů mezinárodního významu (angl. Convention on wetlands of International Importance, tzv. Ramsarská úmluva) byla dojednána v roce 1971 ve městě Ramsar v Íránu. Hlavním cílem úmluvy je ochrana ekologických funkcí mokřadů, jako regulátorů vodního režimu v krajině, stanovišť typických organismů (zejména vodního ptactva) a krajinných celků s vysokou kulturní, vědeckou, hospodářskou a rekreační hodnotou. Signatáři jsou povinni vyhledávat, registrovat a chránit taková území, podporovat zde výzkum a udržitelný rozvoj a vzájemně se o záležitostech týkajících se mokřadů informovat. ČR je signatářem.[1]

Obsah úmluvy

Každá smluvní strana určí na svém území alespoň jednu chráněnou oblast, která bude zařazena do Seznamu mezinárodně významných mokřadů. Vybírají se na základě svého mezinárodního významu z hlediska ekologie, botaniky, zoologie, limnologie nebo hydrologie. V prvé řadě se zařazují takové, které mají mezinárodní význam pro vodní ptactvo v jakémkoli ročním období. Smluvní strany plánují a uskutečňují své záměry tak, aby podporovaly zachování mokřadů v seznamu a pokud je to možné, rozumně využívaly ostatních mokřadů na svém území. K ochraně mokřadů zřizují mokřadní chráněná území. Zrušit nebo omezit území můžou z naléhavých státních zájmů a měly by vytvořit náhradní chráněné území. Smluvní strany podporují výzkum a výměnu údajů o mokřadech, snaží se zvyšovat stavy vodního ptactva, spolupracují mezi sebou. Svolávají v případě potřeby konference. Členem se může stát každý člen OSN nebo člen Mezinárodní agentury pro atomovou energii nebo strana Statutu Mezinárodního soudního dvora. Úmluva má platnost neomezenou dobu. Po pěti letech lze smlouvu vypovědět. [2])


Úmluva ve světě

Dne 2. února 1971 byla tato úmluva v Íránu sjednána, v platnost vstoupila roku 1975. V roce 1982 v Paříži byla upravena Protokolem o její změně. Změny se tak přijímají dvoutřetinovou většinou přítomných stran na konferencích. [2] Jde o první moderní celosvětovou úmluvu na ochranu a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V porovnání s jinými novějšími [[1]] jsou její opatření příliš obecná. Během let však Zasedání smluvních stran zajistily rozvoj základních principů úmluvy, aby dokázaly refektovat měnící se světové vnímání, priority a trendy v environmentálním myšlení. [3] Nyní má 158 smluvních stran, 1822 chráněných mokřadů na 168 milionech hektarů. Každý rok 2.února se koná World Wetland Day (Světový den mokřadů), v jehož rámci se pořádají akce, které připomínají lidem význam mokřadů. Stálý výbor uděluje na základě nominací členů úmluvy Ramsarskou cenu (The Ramsar Wetland Conservation Awards) pro ocenění osob, organizací a vlád chránících mokřady.[4]

Orgány
  • The Conference of the Contracting Parties - Zasedání smluvních stran se koná jednou za tři roky. Vlády sem vysílají své zástupce. Nevládní členové mohou vysílat pozorovatele.
  • The Standing Committee - Stálý výbor představuje výkonnou moc, je volen na konferenci na 3 roky. Schází se jednou za rok.
  • The Secretariat - Stálé byro se stará o každodenní chod, sídlí při IUCN v Glandu, Švýcarsku.
  • The Scientific and Technical Review Panel – Odborníci zajišťují kvalifikovaný pohled na věc.
  • Konvence spolupracuje s pěti světovými nevládními organizacemi: BirdLife International, IWMI, Wetlands International, IUCN, WWF. [3]


Úmluva v ČR

ČSFR přistoupila k úmluvě v roce 1990, zákonem č. 396/1990 Sb. Kontaktním místem v ČR je odbor mezinárodní ochrany biodiverzity MŽP. V roce 1993 byl ustanoven Český ramsarský výbor, který je koordinačním a poradním orgánem MŽP.[5]

Mokřady mezinárodního významu v ČR
  • RS1: Šumavské rašeliniště - 3371 ha, zapsáno 1990, ochrana NP
  • RS2: Třeboňské rybníky - 10 165 ha, zapsáno 1990, ochrana CHKO
  • RS3: Břehyně a Novozámecký rybník - 923 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR
  • RS4: Lednické rybníky - 665 ha, zapsáno 1990, ochrana NPR
  • RS5: Litovelské Pomoraví - 5122 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO
  • RS6: Poodří - 5450 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO
  • RS7: Krkonošská rašeliniště - 230 ha, zapsáno 1993, ochrana NP
  • RS8: Třeboňská rašeliniště - 1100 ha, zapsáno 1993, ochrana CHKO
  • RS9: Mokřady Dolního Podyjí - 11500 ha, zapsáno 1993, ochrana NPR
  • RS10: Mokřady Pšovky a Liběchovky - 350 ha, zapsáno 1998, ochrana CHKO
  • RS11: Podzemní Punkva – 1.57 ha, zapsáno 2004, ochrana CHKO
  • RS12: Krušnohorská rašeliniště – 11224 ha, zapsáno 2006

Celková rozloha činí 54 656 ha. Většina je navíc chráněna statutem rezervací.[6]


Témata


Zdroje

  1. ↑ Braniš M., Pivnička K., Benešová L., Pušová R., Tonika J., Hovorka J. Výkladový slovník vybraných termínů z oblasti ochrany životního prostředí a ekologie. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-7184-758-5.
  2. ↑ 2,0 2,1 Sdělení federálního ministerstva zahraničních věcí č. 396/1990 Sb. dostupné online
  3. ↑ 3,0 3,1 The Ramsar Convention Secretariat: What is the Ramsar Convention on Wetlands? dostupné online
  4. ↑ http://www.ramsar.org/
  5. ↑ Ministerstvo životního prostředí: Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam především jako biotopy vodního ptactva (Ramsarská úmluva) dostupné online
  6. ↑ AOPK ČR: Ramsarská úmluva dostupné online

Odkazy

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Ramsarská_úmluva&oldid=7441“