Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států

Z Enviwiki
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Úvod

Úmluva Evropské hospodářské komise OSN (EHK OSN/UNECE) o dálkovém znečišťování ovzduší překračující hranice států (Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - CLRTAP) je rámcová úmluva, jejímž cílem je ochrana člověka a životního prostředí před znečišťováním ovzduší, omezování a postupné snižování či předcházení znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečištění ovzduší překračující hranice státu. [1]


CLRTAP vymezuje hlavní problémy znečištění ovzduší, formuluje základní principy a prostředky k dosažení cíle avšak neukládá smluvním stranám konkrétní povinnosti k zavedení opatření na snížení určitých látek znečišťujících ovzduší. Konkrétní opatření jsou obsažena v jednotlivých Protokolech Úmluvy, které vznikaly v průběhu let.

Historie a důvody vzniku

Od 60. let 20. století je vědecky podložen vztah emisí síry na evropském kontinentu a acidifikace skandinávských jezer. Prvním signálem nové mezinárodní spolupráce v boji proti acidifikaci byla Konference OSN Životní prostředí člověka ve Stockholmu (1972). Během několika následujících let došlo k potvrzení hypotéz o dálkovém znečišťování ovzduší. K podpisu Úmluvy zaměřené na tento problém došlo 13. a 14. listopadu 1979 na konferenci EHK OSN v Ženevě, kdy ji podepsalo 33 představitelů států (31 evropských, USA a Kanada). V roce 1983 vešla Úmluva v platnost. Do současné doby ratifikovalo Úmluvu 51 zemí..[2]

  1. ↑ webu UNECE
  2. ↑ Kurfürst J.: 25 let Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší Praha, Občanské sdružení Ochrana kvality ovzduší 2004

Organizační struktura CLRTAP

Výkonný výbor (Executive Body) je shromáždění zástupců členských zemí Úmluvy. Je zodpovědný za realizaci základních principů Úmluvy a přípravu dalších článků organizační struktury. Přijímá protokoly specifikující závazky a povinnosti členských zemí, hodnotí jejich práci, vyjadřuje souhlas s ročním pracovním plánem, schvaluje rozpočet související s jednotlivými aktivitami pracovního plánu, navazuje a udržuje spolupráci s příslušnými mezinárodními organizacemi.

Prováděcí komise (Implementation Commission) je významnou součástí organizační struktury CLRTAP. Členové komise se setkávají dvakrát do roka a následně informují Výkonný výbor, který rozhoduje na základě jejich připomínek.

EMEP program (European Monitoring and Evaluation Programme) poskytuje vědeckou podporu Úmluvy zaměřenou na atmosferické monitorování a modelování, inventarizaci emisí a jejich projekci a hodnotící integrované modelování.

Pracovní skupina „účinky“ (Working Group on Effects - WGE) shromážďuje informace o míře a geografické rozloze hlavních polutantů ovzduší, jako SO2, NOx, O3 a těžké kovy a jejich vlivu na lidské zdraví a životní prostředí. Jejích šest Mezinárodních kooperativních programů (International Cooperative Programmes – ICPs: ICP Forests, ICP Waters, ICP Materials, ICP Vegetation, ICP Integrated Monitoring, ICP Modelling and Mapping ) a Účelová pracovní skupina zdraví (Task Force on Health) identifikují nejohroženější oblasti, ekosystémy, jiné receptory a další látky, které mají negativní vliv na lidské zdraví, terestrické a vodní ekosystémy a materiály. Důležitou částí této práce je dlouhodobý monitoring.

Pracovní skupina strategií a posouzení (Working Group of Strategie and Review) je hlavním vyjednávacím orgánem Úmluvy a podporuje Výkonný výbor v politicky orientovaných záležitostech, včetně hodnocení vědeckých a technických aktivit.[1]


Protokoly CLRTAP

  • EMEP Protokol
  • Protokol o snižování emisí síry
  • Protokol o kontrole emisí oxidů dusíku
  • Protokol o kontrole emisí těkavých organických látek
  • Protokol o dalším snižování emisí síry
  • Protokol o těžkých kovech
  • Protokol o persistentních organických látkách
  • Protokol o snížení acidifikace, eutrofizace a přízemního ozónu

Česká republika

Požadavky CLRTAP a protokolů jsou vesměs formulovány na úrovni státu a v případě České republiky byly z velké části implementovány do zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů. Česká republika přistoupila ke všem osmi protokolům a povinnosti, které z nich vyplývají, plní zejména v oblasti stanovených národních stropů emisí.


Témata

Zdroje

  1. ↑ Jílek P. (2004): Strategie v rámci Úmluvy EHK OSN o dálkovém znečišťování ovzduší přesahující hranice států, Ochrana ovzduší, 5-6, 1: 1-4.


Odkazy

Související stránky

Citováno z „https://www.enviwiki.cz/w/index.php?title=Úmluva_o_dálkovém_znečišťování_ovzduší_přesahujícím_hranice_států&oldid=6971“