Specifika městského prostoru
- vysoká hustota obyvatel („vyplatí“ se hromadná doprava)
- vysoká hustota komunikací
- koncentrace různých typů aktivit (různé funkce veřejného prostoru)[1]
- cesty na kratší vzdálenosti (což umožňuje použít nemotorovou dopravu)
- zácpy, nehody, spotřeba energií a znečištění ovzduší
Prostory pro pěší s integrovanou cyklistickou a hromadnou dopravou jsou upraveny a oživeny drobnými architektonickými prvky. Nejčastěji se využívá nasvícení různých ploch a objektů, voda (stojící i tekoucí), různorodý městský mobiliář nebo nezvykle řešené zastávky hromadné dopravy. Zajímavé jsou i materiálově a barevně odlišené dlažby - originálním způsobem je využili například v argentinské Cordobě, kde se významné stavby „zrcadlí“ v dlažbě na ulicích a náměstích. Důležitým prvkem veřejných prostranství je i zeleň – pečlivě promyšleným nakupením stromů a keřů na Place de la Bourse ve francouzském Lyonu dosáhli jeho tvůrci zvláště působivého efektu.
Ve městech pro lidi jsou důležité i parky. Skvělé příležitosti pro rekreaci a odpočinek mají ve svých nových, moderně řešených parcích obyvatelé v Curitibě, Portlandu nebo Torontu.
V knize zaujmou i popisy vzniku a rozvoje koncepcí „měst pro lidi”.V Lyonu na jednotlivých projektech úprav městských prostorů spolupracují odborníci z různých resortů (včetně třeba sociálního oddělení) a veřejnosti. Jednání začíná tím, že pozvaný básník nebo spisovatel interpretuje ducha místa a popíše jeho život, charakter a zvláštní ráz. Poté odborníci vyslechnou přání a připomínky veřejnosti a až v této fázi město zadává realizaci projektu.
Zdroje a poznámky
- ↑ jak uvádí Gehl (Život mezi budovami aneb Užívání veřejných prostranství” (česky vyšla v roce 2000, vydala ji Nadace partnerství – Program Partnerství pro veřejná prostranství, 202 stran)