Primární produkce

Z Enviwiki
Verze z 5. 9. 2023, 00:36, kterou vytvořil 85.160.28.48 (diskuse) (→‎Zdroje energie: úprava zápisu čísel)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Předpokladem toku energie a koloběhu látek (biologických cyklů) je schopnost živých soustav vytvářet organické látky z látek anorganických a v nich poutat sluneční energii ve formě chemických vazeb. V tom spočívá základní význam nejdůležitější funkční složky ekosystémů, primárních producentů.[1] Rychlost produkce biomasy označujeme jako produktivitu. Primární produktivita (primární produkce) je rychlost, jíž se v důsledku fotosyntetické činnosti producentů (zelených rostlin) využívá energie ve formě organických látek, jež mohou vytvářet přírůst rostlin (biomasu) nebo jsou využity konzumenty jako potrava.[2]

Jednoduše řečeno, je to množství biomasy vytvořené autotrofními organismy (primárními producenty) za jednotku času, při spotřebě energie.

[2]

Tvorbu této biomasy můžeme vztahovat k různým veličinám.

  • k ploše zaujímané ekosystémem
  • k jednotlivým prostorovým složkám ekosystémů (patra, vrstvy)
  • k jedné rostlině
  • k jednotce plochy asimilačního aparátu
  • k jednotce hmotnosti asimilačního aparátu

Zdroje energie[editovat | editovat zdroj]

Nutnými zdroji primární produkce v suchozemských ekosystémech je sluneční světlo (sluneční energie zachycená každoročně zeměkoulí činí řádově 2020 - 1020 kJ (1,73*1017 W) což ve středních zeměpisných šířkách představuje příkon 38 - 42 miliard kJ.ha-1 za rok)[2] , oxid uhličitý, voda a půdní živiny.[1]

Podstatou primární produkce je tedy fotosyntéza a základním projevem je fixace (poutání, asimilace, příjem) oxidu uhličitého.

Energie vnějšího prostředí, využívaná primárními producenty, je dvojího druhu

  • chemická
  • energie slunečního záření

Kritické faktory omezující primární produkci[editovat | editovat zdroj]

  • nedostatek fotosynteticky aktivní radiace (FAR - jedná se o světelné spektrum vhodné pro fotosyntézu, jeho nedostatek může být pod hustým zápojem lesa nebo v jeskyni)
  • nedostatek vody (potenciální evapotranspirace vyšší než srážky – aridní klima)
  • krátká délka fotosyntetického období
  • nedostatek minerálních zdrojů[1]

Za nedostatku některého zdroje (voda, živiny) se vyvíjí menší fotosyntetický aparát (menší listová plocha) a primární produkce je menší.).[3]

Rozdělení primární produkce[editovat | editovat zdroj]

Hrubá primární produkce[editovat | editovat zdroj]

je dána asimilací oxidu uhličitého a vytvořením organické hmoty z něj za časovou jednotku. Představuje fotosyntetický výkon rostliny, je označována i jako celková asimilace či celková fotosyntéza.[1] Je to tedy veškerá organická hmota vytvořená producenty a látky spotřebované na krytí metabolických procesů za určitou dobu na jednotce plochy nebo objemu.[4]

Čistá primární produkce[editovat | editovat zdroj]

je hrubá primární produkce bez metabolické spotřeby producentů. Kryje potravní nároky dalších článků potravního řetězce (konzumentů).[4]

Čistá primární produkce může být také definována jako množství fotosynteticky fixovaného uhlíku, které je dostupné první heterotrofní úrovni ekosystému.[5]

Obrázek toku energie

[3]

Témata[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 http://fle.czu.cz/~ulbrichova/Skripta_EKOL/produkce/produkce.htm
  2. 2,0 2,1 2,2 DUVIGNEAUD,P. (1988): Ekologická syntéza,Academia, Praha, 414 s.
  3. 3,0 3,1 http://www.sci.muni.cz/botany/hajek/ekologie/Ekosystemy.doc
  4. 4,0 4,1 SEMORÁDOVÁ, E. (2001): Základy Ekologie,Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 160 s.
  5. NÁTR, L. (2000): Koncentrace CO2 a rostliny, ISV nakladatelství, Praha, 257 S.


Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí okazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SEMORÁDOVÁ, E. (2001): Základy Ekologie, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, Ústí nad Labem, 160 s.
  • NÁTR, L. (2000): Koncentrace CO2 a rostliny, ISV nakladatelství, Praha, 257 S.
  • DUVIGNEAUD P. (1988): Ekologická syntéza, Academia, Praha, 414 s.