Národní park a CHKO Šumava a možnosti sportovního vyžití

Národní park Šumava byl založen 20. 3. 1991 (nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb. a status tohoto parku je upraven zákonem č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny). Česká republika má 4 národní parky a právě Šumava je z nich svojí rozlohou největší (68 342 ha). Nachází se zde rozmanitá a jedinečná biologická společenstva jako jsou pralesní porosty, ledovcová a karová jezera či rašeliniště. Šumavský národní park je součástí Chráněné krajinné oblasti Šumava a je v něm vyhlášeno 24 státních přírodních rezervací a chráněných území. Nejvyšším bodem je hora Plechý měřící 1378 m. Nejnižším bodem je řeka Otava u Rejštejna 570 m. Procentuální složení parku je: 80 % lesy, 10 % obce a silnice, 9 % bezlesí a 1 % voda.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Park se nachází na jihozápadě České republiky. Geomorfologicky lze Šumavu rozdělit na – Železnorudskou, Želnavskou, Boubínskou, Trojmezenskou hornatinu s Vltavskou brázdou a Šumavské pláně. Zasahuje i do sousedního Německa jako Bavorský les s nejvyšším vrcholem Velký Javor (1456 m) a na jihu ČR sousedí s Rakouskem.

Příroda[editovat | editovat zdroj]

Řeky[editovat | editovat zdroj]

Šumavou protékají řeky Blanice, Chodská Úhlava, Malá Mihela, Křemelná, Menší Vltavice, Otava, Řezná, Spůlka, Studená a Teplá Vltava, Úhlava, Vltava, Volyňka a Vydra.

Jezera[editovat | editovat zdroj]

Jezera na Šumavě jsou převážně ledovcového původu. Vznikla táním ledovců na konci třetihor. Černé a Čertovo jezero na železnorudsku, Plešné, Prášilské a jezero Laka. Na německé straně se nachází Velké Javorské jezero a Malé Javorské jezero.

Rostliny a živočichové[editovat | editovat zdroj]

Na území CHKO roste více než 1 200 druhů flóry. Více než 60 % tohoto území pokrývají lesy s hlavním zastoupením smrků (70 %), dále buky a jedle. Pro Šumavu jsou typické porosty pralesovitého charakteru, jejichž stáří je až 400 let (Boubínský prales). Hojně se vyskytuje brusnice borůvka, zimolez černý či líska obecná. Rašeliniště a mokřady obývá např. rosnatka okrouhlolistá, masožravá rostlina. Vzhledem k blízkosti masivu Alp zde můžeme najít i hořec panonský nebo psineček skalní. V šumavských lesích samozřejmě roste nespočet druhů hub, lišejníků a mechů. Jmenujme alespoň lišku obecnou, hřib hnědý či provazovku.

V polovině 19. století lidé vyhubili divoce žijící medvědy, kteří společně s vlky toto území obývali. Vlci se na Šumavu opět začínají vracet mezi dlouhodobě žijící středoevropskou lesní zvířenu (srnec obecný, jelen evropský, prase divoké či liška obecná). Přísně chráněný rys ostrovid a ohrožený tetřev hlušec bojují o své postavení v divoké přírodě. Z ptáků můžeme zmínit třeba sýce rousného, datlíka tříprstého či kosa horského. Ve Vltavě či Lipenském jezeře můžeme spatřit škebli rybničnou, velevruba nadmutého. Horské toky brázdí pstruh obecný a lipan podhorní, kteří mimo jiné slouží jako potrava pro nejpočetnější populaci vydry říční České republiky právě na Šumavě. V těchto říčkách nalezneme chráněné perlorodky říční či raky. Žije zde i ohrožený mlok skvrnitý a v poslední době se začíná více množit poměrně jedovaný brouk majka fialová. V posledních dvaceti letech je hodně skloňován kůrovec, vlastním jménem lýkožrout smrkový. Tento 5 mm velký brouk je škůdcem, který ničí stromy českých lesů jako kalamita. V boji proti němu se střetávají dva proudy – ekologové, kteří jsou pro přirozený proces obnovy lesa, a odpůrci tohoto směru, kteří prosazují likvidaci padlých stromů zasažených kůrovcem a to dokonce i v 1. zónách národního parku. Nutno říci, že velké množství padlého nezpracovaného dřeva je ideální živnou půdou pro množení populace kůrovce.

Vrcholy[editovat | editovat zdroj]

Většina vrcholů se nachází na českém území. Plechý (nejvyšší vrchol Šumavy 1 378 m), Blatný vrch (1 376 m), Boubín (1 362 m), Jezerní hora (1 343 m), Plesná (1 337 m), Poledník (1 315 m).

Šumava a sport[editovat | editovat zdroj]

Zima[editovat | editovat zdroj]

Co se zimních radovánek týče, nabízí Šumava mnoho možností k vyžití. Pro sjezdové lyžování jsou v případě vhodných sněhových podmínek připraveny areály Špičák, Javor (v Německu Arber), Belveder či Samoty na železnorudsku, Zadov, Nové hutě nebo samotné Lipno na jihu Čech a Hochficht v Rakousku. Běžecké lyžování se dá provozovat prakticky všude, kde to podmínky a zóny NP dovolí. Upravené tratě pro pravé nadšence najdeme třeba z Modravy na Březník a zpět, stopy poblíž Kvildy, areál Brettenschachten na železnorudsku, v okolí Zadova či opět samotné Lipno a jeho okolí. Asi nejvýznamnější je v tomto ohledu Šumavská magistrála, která v celé délce, v obou alternativách a včetně přístupových míst z obcí mimo trasu magistrály, nabízí v celkově 138 km pravidelně udržovaných běžeckých tras. Začíná v Železné Rudě u Debrníku a pokračuje téměř přes celý NP až do Zadní Zvonkové, odkud se dá dojet až do Rakouska. Jedním z nejdůležitějších předpokladů pro absolvování této trasy jak v zimě na běžkách, tak i v létě na kole je celková ohleduplnost k samotnému okolí parku, kterým tato dlouhá, místy poněkud náročná cesta plná překrásných přírodních scenérií vede.

Léto[editovat | editovat zdroj]

Léto je pro sport v NP Šumava jako stvořené. Na kole ho lze projet Šumavskou magistrálou stejně tak jako v zimě na běžeckých lyžích. Pokud někoho putování omrzí, může si na kole k tomu stvořeném projet bike park Kona na Špičáku, kde se konaly i poháry evropské úrovně. Další cykloakcí, která se každým rokem rozrůstá co do počtu účastníků, je „Král Šumavy“, kde si každý může vybrat délku trasy, podle svých fyzických možností. Pěší turistika je na Šumavě díky skvělému značení tras v celé ČR velmi oblíbenou, zvlášť ve spojení s krásnými místy, které se v celém parku nacházejí. Samotná jezera, řeky, vrcholy nabízejí úžasné výhledy. Lidé se však mohou vydat i za místy, které byly před a během II. světové války vylidněny a opuštěny. Od té doby chřadnou, ale vytvářejí místa s určitým kouzlem (Horní Žďánidla, Přední Paště aj.). Vodní turistika je oblíbená především v oblastech, kde protékají řeky Otava a Vltava, nebo u vodní nádrže Lipno, ve které se konalo i mnoho mistrovských soutěží vodních sportů.

NP Šumava a ekologie[editovat | editovat zdroj]

Kůrovec[editovat | editovat zdroj]

Asi nejvíce diskutované téma, které se týká ekologických potíží na Šumavě, je kůrovcová kalamita. Lýkožrout smrkový, lidově kůrovec má na svědomí hromadné kácení a likvidaci převážně smrkových porostů po celé ČR. Jaká je ale doopravdy situace a její řešení? Existují dva různé názorové proudy. První proud zastává stanovisko, že lesy napadené kůrovcem by měly být ošetřeny lidským zásahem. To znamená rozmístění lapačů, trojnožek, odklizení a zpracování napadeného dřeva či feromonové návnady. Naproti tomu druhá skupina lidí prosazuje názor, že příroda si dokáže poradit sama, jelikož má samovolné obnovovací schopnosti. To je do jisté míry pravda. Jedním z mnoha problémů je, že spousta vlastníků lesů nemá ani ponětí, proč svůj les získali (většinou skrze dědictví), a proto se o les ani nestarají. Napadený les často slouží kůrovci jako zázemí, ve kterém se rozmnožuje a šíří do okolních pozemků. Další problémem může být i to, že lýkožroutovi vyhovuje sucho. Smrk ztepilý má velmi mělké kořeny (v řádu desítek centimetrů) a proto většinu vody, která naprší, získá právě smrk. Dešťová voda se však nedostane hlouběji a podzemní vody vysychají, což má za následek šíření kůrovce následkem nepříznivých podmínek souvisejících s vysycháním půdy. Boj s kůrovcem je tedy téma, nad kterým bychom se měli zamyslet a začít konat. Lze vyhrát tím, že místo smrčin budeme sázet v lesích i listnáče či jiné jehličnany? Nebo snad necháme přírodu, ať tuto otázku vyřeší sama?

Usmrcená zvěř[editovat | editovat zdroj]

Houstnoucí provoz a vysoká rychlost na silnicích si vybírají svojí daň i v NP Šumava. Pracovníci Správy Národního parku Šumava evidují v roce 2019 (k 15.10.2019) již 18 zvířat a to jsou pouze zvířata, která byla ohlášena ze státní honitby. Mezi nimi jsou i 2 chránění rysi, jezevci, srny či divočáci. Souvisí to i s vyšší návštěvností národního parku. Nejúčinnější prevencí před srážkou motorového vozidla se zvěří tak zůstávají opatrná jízda, plná soustředěnost řidiče a nižší rychlost.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Literární:[editovat | editovat zdroj]

Degradace a regenerace dílčích krajinných sfér. Vyd. 1. vyd. Brno: Mendelova univerzita v Brně 129 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7375-687-1, ISBN 80-7375-687-0. OCLC 847728138
HUBENÝ, PAVEL, 1963-. CHKO Šumava : padesátiletá--. 1. vyd. vyd. Vimperk: Správa Národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava 223 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-87257-16-6, ISBN 80-87257-16-2. OCLC 864848941
KUČEROVÁ, MARTINA. Světem šumavské přírody. [Vimperk]: [s.n.] 204 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-87257-34-0, ISBN 80-87257-34-0. OCLC 972608273
PATZELT, ZDENĚK, 1960-. Národní parky České republiky = National parks in the Czech Republic = Nationalparks der Tschechischen Republik. Vyd. 1. vyd. Praha: Granit 317 s. s. Dostupné online. ISBN 978-80-7296-077-4, ISBN 80-7296-077-6. OCLC 757677511
STŘEDOVÁ, HANA. Úvod do environmentální bezpečnosti a ekosystémových služeb. Vydání: první. vyd. Brno: [s.n.] 60 stran s. Dostupné online. ISBN 978-80-7509-614-2, ISBN 80-7509-614-2. OCLC 1100766635

Elektronické:[editovat | editovat zdroj]

Tento článek vznikl na základě seminární práce studenta/ů FTVS UK: Denní studium 2020

Daniel Follprecht: Národní park a CHKO Šumava a možnosti sportovního vyžití .