Druhy otevřených vzdělávacích zdrojů

Z Enviwiki
Verze z 11. 12. 2020, 21:17, kterou vytvořil Eduard (diskuse | příspěvky)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Ze současných definic plyne, že za otevřený vzdělávací zdroj můžeme označit prakticky jakýkoliv zdroj, který je licencován pod otevřenou licencí a je možné ho nějakým způsobem využít ke vzdělávacím účelům. Toto označení je nicméně tak široké, že za otevřený vzdělávací zdroj můžeme označit takřka cokoliv. OER mohou být jak otevřené vzdělávací kurzy tzv. MOOC (Massive Open Online Courses), interaktivní učebnice, wikipedie a další wikisystémy, různé dokumenty v cloudech či označení pro výsledný produkt převodu jakéhokoliv fyzického média do digitálního (např. digitalizovaná skripta). Rozlišujeme následující druhy.

Základní druhy OER[editovat | editovat zdroj]

  • 1. Textové. Pdf nahraná do cloudu, digitalizovaná skripta, veškerý materiál převedený z fyzické podoby do digitální.
  • 2. Audiovizuální materiál. Jedná se zejména o videa, online kurzy, ale také o různé formy interaktivních médií jako např. interaktivní kniha apod.
  • 3. Wiki systémy.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Pod otevřenou licencí je možné umístit nejrůznější typy obsahu, jež je možné označit za OER. Nejedná se tedy pouze o text, ale také o videa, audio nahrávky, fotografie, obrázky a veškeré další formy, které se dají využít ke vzdělávacím účelům.

Textové formy OER v online prostředí mohou mít stejnou strukturu a podobu jako klasické tištěné zdroje (v případě, že se zdroj pouze převede do digitálního formátu a umístí v online úložišti, např. ve formě pdf), ale mohou také umožňovat jeho snadnou modifikaci uživateli přímo v prostředí daného úložiště (viz dále OER fungující na bázi MediaWiki softwaru). Podobu tištěných zdrojů mají také tzv. otevřené učebnice, které jsou určeny primárně k distribuci v online prostoru s tím, že si je zájemci mohou sami vytisknout, popř. před tím upravit pro svoje účely. Mezi nejznámější otevřené učebnice patří OpenStax, které jsou také ukázkovým příkladem zajištění kvality OER, vzhledem k tomu, že jsou editovány množstvím expertů na danou problematiku. OpenStax jsou podporovány americkými nadacemi např. Bill and Melinda Gates Foundation. Podle odhadů ušetřilo studentům využívání otevřených učebnic OpenStax v akademickém roce 2016/2017 na Rice University 70 milionů dolarů.

Kromě textové formy je druhým nejčastějším typem OER audiovizuální materiál zejm. obrázky (fotografie) a videa. Obrázky a fotografie jsou cenným doplňkem textových forem těchto zdrojů, pokud slouží pro ilustraci konkrétní problematiky. Videa jsou pak oporou distančních kurzů pro něž se vžilo označení MOOC (Massive Open Online Course). Při splnění podmínek těchto kurzů je možné dostat doklad o absolvování (certifikát). První vznikly na MIT. Mezi nejznámější portály současnosti, na nichž jsou tyto kurzy k dispozici často zdarma, patří Edx a Coursera. Ukazuje se ale také, že tyto kurzy využívají často uživatelé, kteří jsou již vysokoškolsky vzdělaní, nenahrazují tedy vysokoškolské vzdělání, spíše slouží pro specializaci. Proto je také při jejich vytváření třeba přihlédnout ke specifickým potřebám cílové skupiny a zaměřit je na konkrétní problémy spíše než na všeobecný úvod.

Mezi nejvyužívanější zdroj jež lze označit za OER patří Wikipedie. Ta je provozována na  MediaWiki softwaru, který také zpopularizovala a jež se následně začal využívat také pro tvorbu dalších OER. Zdroje na bázi MediaWiki softwaru jsou často ze své podstaty (open source software) pod otevřenou licencí, splňují proto požadavky kladené na OER (šíření a upravování). Kromě textu umožňují také vkládání obrázků či videí nebo zvukových souborů jako doplňků textu.

Více informací o otevřených vzdělávacích zdrojích naleznete v článku Open educational resources.




Tato stránka vznikla, či byla výrazně rozšířena v rámci projektu "Zajištění kvality otevřených vzdělávacích zdrojů: jak správně vytvářet a využívat volně dostupné studijní materiály“, podpořeného v letech 2019–2021 Technologickou agenturou České republiky. Podrobnosti o projektu.