Biologicky produktivní plochy

Biologicky produktivní plochy a vztah mezi jejich aktuální rozlohou na Zemi a rozlohou účtovanou v indikátoru ekologické stopy v globálních hektarech. Zdroj: Global Footprint Network.

Jako biologicky produktivní plochy označujeme plochy souše a vodních ekosystémů, které jsou biologicky produktivní – jedná se o suchozemské nebo vodní plochy s výraznou fotosyntetickou aktivitou a akumulací biomasy. Biologicky produktivní plochy dostupné společnosti v určitém časovém okamžiku se označují jako biokapacita. Nároky lidské společnosti na biologicky produktivní plochy se promítají do výsledné ekologické stopy. Například obilí potřebné pro výrobky z mouky vyžaduje určitý prostor daný výnosem (množstvím ekonomicky zužitkovatelné biomasy) obilnin a zaujímá tak určitý prostor na obdělávané orné půdě. Plocha domu či garáže pro automobil náleží k zastavěným plochám a lze vyčíslit, jaká biologická výnosnost území je ztracena záborem této půdy. Emise CO₂ uvolněné při vytápění domu či provozu auta vyžadují hypotetickou lesní plochu pro jeho vstřebání. Ekonomický provoz domácnosti lze tak převést do hmatatelných přírodních jednotek – globálních hektarů.

Koncept bioproduktivních ploch je založen na metodologii Globální agroekologické zonace. Celkový aktuální rozsah bioproduktivních ploch sice odpovídá celkovému počtu globálních hektarů, ale jednotlivé typy se liší svým podílem na globálním souhrnu dle svojí produktivity určené ekvivalentním faktorem.