Porterova hypotéza

Michael E. Porter, americký ekonom působící na Harvardské univerzitě, a Claas van der Linde, působí na Univerzitě St. Gallen ve Švýcarsku, formuloval v roce 1995 hypotézu, která se týká vztahu mezi ekonomickou výkonností a ochranou životního prostředí. Týká se především strategického řízení, strategického plánování a konkurenčních výhod z hlediska konkrétních aktérů trhu – podniků.

Hypotéza vychází z toho, že (v oblasti marketingu ) je základem nadprůměrného výkonu podniku dlouhodobě udržitelná konkurenční výhoda. Ta může podle něj být založena na jednom ze třech zdrojů (Porterovy obecné strategie):

• Strategie vedoucího postavení nízkých nákladů (Cost leadership)
• Diferenciační strategie (Product differentiation)
• Cílená strategie (Market segmentation, focus strategy)

Všimněme se, že šetrné chování k životnímu prostředí podporuje všechny zdroje dlouhodobé konkurenční výhody: materiálová a energetická účinnost přináší snižování nákladů, direnciace výrobku nebo služby od podobných produktů a služeb na trhu může být založena na jeho environmentálním image a s rostoucím počtem náročných spotřebitelů, pokud se týká kvalitních a k životnímu prostředí šetrných výrobků a služeb (ekoznačky, ekologicky šetrný výrobek/služba, atp.), je možné se zaměřit právě na tuto skupinu (segment trhu, cílená strategie).