Historie globalizace

Z Enviwiki
Verze z 2. 10. 2019, 13:26, kterou vytvořil Admin (diskuse | příspěvky) (Editace uživatele „212.71.136.4“ (diskuse) vráceny do předchozího stavu, jehož autorem je „Admin“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Globalizace není jednolitým evolučním a vzestupným procesem, je možno mluvit spíše o historických vlnách jejího posilování nebo oslabování, globalizace a deglobalizace. Tak například G. Therborn ve své hypotéze o historických vlnách klasifikuje celkem šest vln globalizace[1].

  • První vlna se týkala období šíření velkých světových náboženství a vzniku transkontinentálních civilizací: šlo o vlnu kulturní globalizace, kdy velká náboženství nesla s sebou také jazyky, písma a estetické vzory.
  • Druhou vlnu globalizace představovala expanze Evropanů od 16. století, spojená s námořními objevnými plavbami, moderní vědou a koloniálními válkami.
  • Třetí vlnou byly změny spjaté s válkami evropských velmocí v Evropě i na jiných kontinentech v prostoru koloniálních teritorií.
  • Čtvrtá vlna globalizace byla spojena s vrcholem evropského imperialismu v 19. století, se zdokonalením dopravy, s růstem mezinárodního obchodu a migrace lidí, se vznikem světového trhu komodit a kapitálu v období před I. světovou válkou.
  • Druhá světová válka byla začátkem páté vlny globalizace, kdy zejména v důsledku situace po rozsáhlém konfliktu vznikla již potřeba nových nadnárodních přístupů k řešení objevujících se nadnárodních (později tzv. globálních) problémů. Přístupy ke globálním problémům byly však konfliktně poznamenány a deformovány v podmínkách studené války v rozdělené Evropě a jejího začleňování do globálních struktur v důsledku celosvětové politiky dvou mocenských bloků tzv. Západu a Východu.
  • Konečně v šesté, soudobé vlně globalizace, vznikly nové fenomény, jimiž jsou například rostoucí migrace a pohyblivost nejen osob, ale především kapitálu, rostoucí prostorová rozptýlenost produktivních činností a turbulentní reorganizace ekonomického života – ale také zesilování multikulturnosti sociálního života ve společnostech, regionech a městech, nová média informačních technologií, která umožnila globální komunikaci informace s možnostmi nepřetržitého spojení jejích účastníků v nadúzemním prostoru.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Therborn, G. (2000). Globalizations: Dimensions, Historical Waves, Regional Effects, Normative Governance, International Sociology, Vol. 15, No. 2, June 2000, pp.151–179.

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

  • Bauman, Z. (2004) Individualizovaná společnost. Mladá Fronta, Praha.
  • Petrusek, M. Reflexe globalizačních procesů v sociálních vědách (K sociálním souvislostem globalizace: obecné uvedení do konkrétního problému). In: Dlouhá, J. (ed.) (2000) Hledání odpovědí na výzvy současného světa, Sborník konference Fóra VŠ učitelů. Praha: COŽP UK / Společnost pro trvale udržitelný život.
  • Suša, O. Sociální rozměr a sociologické pojetí globalizace. In: Dlouhá, J., Dlouhý, J., Mezřický, V. (eds.) (2006) Globalizace a globální problémy. Sborník textů k celouniverzitnímu kurzu 2005 – 2007. Univerzita Karlova v Praze, COŽP, pp. 255–274 ISBN 80-87076-01-X. Dostupné z www <http://www.czp.cuni.cz/knihovna/globalizace.pdf>

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]