Krkonošský národní park a možnosti pro lyžování

Krkonošský národní park, též KRNAP, je chráněné území nalézající se na geomorfologickém celku Krkonoše v severní části České republiky. Díky jeho geografické poloze ve vyšší nadmořských výškách to je oblíbené místo turistů pro trávení volného času a užívání si zimních radovánek jako je lyžování, snowboarding a běžecké lyžování. Tento národní park se rozkládá z největší části na územích okresu Trutnov, ale také i Semil či Jablonce nad Nisou. Severní hranicí KRNAPu je pak státní hranice s Polskem, která jej zároveň odděluje od podobnš chráněného území na polské straně Krkonoš, tedy Karkonoskiego Parku Narodowego.

Rozlehlejší plocha parku spadá do geomorfologického celku Krkonoše (podcelky Krkonošské hřbety, Krkonošské rozsochy a Vrchlabská vrchovina), část ochranného pásma patří již do celku Krkonošského podhůří (s pod celky Železnobrodská vrchovina a Podkrkonošská pahorkatina).

Rozmanitost přírody a krajiny Krkonoš se odráží ve velmi rozsáhlém spektru činností, které musí Správa KRNAP jako zákonný správce tohoto území plánovat, zajišťovat a vyhodnocovat. Zákon č. 114/1992 Sb. k tomu účelu zavádí instrument zvaný plán péče. Pro územní ochranu hodnot, v rámci evropského významu s cílem udržení biologické rozmanitosti naší přírody, bylo celé území KRNAPu i jeho pásma vymezeno jako evropsky významná lokalita Krkonoše či vytyčena ptačí oblast Krkonoše. Nejen tato soustava chráněných území spadá pod správní orgán chráněných míst NATURA 2000. Jedná se o soustavu chráněných území, určených k ochraně nejcennějších částí přírodního prostředí na území členských státu Evropské unie. 4

Na tomto území se i mimo jiné nachází nejvyšší hora ČR – Sněžka (1602 m n.m.)

V rámci KRNAPu jsou pak vyhlášena maloplošná zvláště chráněná území Krkonoš.

Rozsáhlejší informace o KRNAPu lze nalézt v článku Krkonošský národní park na české Wikipedii.

Flora

Hranice alpínského lesa se pohybuje v nadmořské výšce 1250 až 1350 m. Ve vysokých polohách se nachází několik druhů, které jsou glaciálními relikty (tzn. rostliny, které tu přežily od posledního zalednění). Jsou to např. všivec krkonošský, lomikámen sněžný, ostružiník moruška, rašeliník Lindbergův aj. Krkonošská květena náleží do oblasti středoevropské lesní květeny (Hercynicum) a společně s Rýchorami patří do podoblasti sudetské flóry (Sudeticum). Hercynská pohoří mají květenu výrazně chudší ve srovnání s alpskými a karpatskými pohořími.

Krkonoše však představují v tomto směru výjimku, vzhledem ke své významné biogeografické poloze. V minulosti došlo v oblasti Krkonoš k opakovaným setkáním severské, alpské a středoevropské květeny. Druhová rozmanitost krkonošské květeny je nejvyšší ze všech okolních středoevropských pohoří a vyznačuje se vysokým zastoupením glaciálních reliktů a endemických druhů.

Problémem rostlinné říše v Krkonoších souvisí i s odebíráním vody z vodních zdrojů v méně vodných měsících, přičemž se zároveň zkracuje vegetační období flory na sjezdovkách a jejich okolí, díky změně mikroklimatu. (Zasněžování a životní prostředí, Kafka Jan, zatím nepublikoval)

Více o vegetačních stupních KRNAPu se dozvíte na FLORA KRKONOŠ

Lyžování v Krkonoších

Na prvním místě mezi zimní sporty v Krkonoších je lyžování. Krkonoše nabízí vysoký standart služeb, který se dle tuzemských lyžařů a návštěvníků z jiných zemí (zejména z Polska) dá srovnávat se zahraničními středisky.

Správa KRNAP spolu se Svazkem měst a obcí Krkonoše, skiareály a krkonošskými boudaři udržují bezmála 600 km běžeckých tras pod názvem Krkonoše – lyžařský běžecký ráj.3 V Krkonoších lze najít široký sortiment služeb, přes půjčovny, snow-parky, lyžařská centra, školičky až po noční lyžování či wellness.

Seznam lyžařských areálů v Krkonoších

Seznam sjezdovek

Skialpinismus v KRNAPu

Lyžařské omezení v KRKANPu

Roční pohyb turistu v Krkonoších se počítá na 5,4–6 milionů návštěvníků, samozřejmě že ne všichni se vydávají na hřebeny, ale i tak je návštěvnost hor, při pouhé rozloze 550 km², je v řádech milionů je k zamyšlení. Je tedy nutné stanovit určitá omezení a doporučený pohyb po prostorách našeho přírodního skvostu. Charakterem reliéfu jsou Krkonoše v prvé řadě stvořené pro běžecké lyžování a pouze několik lokalit svou geomorfologickou stavbou představuje menší „velehorský“ terén.

Tato místa jsou navíc nejcennějšími partiemi národního parku. Jsou domovem řady zajímavých, včetně zákonem chráněných, živočichů. Pro řadu lidí představuje pohyb ve volném terénu krásný a obohacující zážitek, ale musíme si uvědomit, že svou přítomností bohužel často narušujeme (i nechtěně) klidové zóny živočichů a jejich přirozenou vegetaci.

Jízda ve vzrostlém lese je určitě adrenalinovým zážitkem pro mnoho freeridistů, ale také velkým nebezpečím pro vegetaci, především zmlazující se podrost keřů, které se skrývají pod vrstvou prašanu. Právě mezi vzrostlými stromy dorůstají za pomoci člověka znovu navrácené mladé stromky: buky a jedle. Při jejich poškození hranou lyží či snowboardu se otvírá brána infekci, oslabuje se či deformuje růst stromku a je tak zmařena lidská práce i peníze odváděné z daní občanů ČR.

Kromě rostlinstva jsou ovšem ohrožení také živočichové, v Krkonoších se jedná hlavně o tetřívka obecného, který se po celou dobu zdržuje v horních rozvolněných partiích lesa. Je dokázáno, že opakovaným vyrušováním, kterým může být například provoz vozidel a zásobování ve večerních a ranních hodinách, v období zimního spánku, se tetřívek může vysílit natolik, že zemře vyčerpáním, nebo se díky oslabení stane potravou predátora. Problém jsou i provozovatelé vleků a lyžařských lanovek v místech výskytu tetřívků je vhodné označení lany mimo lyžařskou sezónu zradidly (plašidla, fáborky, pruhy látky), které letícího tetřevíka, ale nejen jeho, upozorní na překážku.

Dalším ohroženým druhem je sokol stěhovavý přilétající do Krkonoš již koncem ledna. Během února si hledá hnízdiště a březnu hnízdí. Je velmi plachý a při vyrušení opustí vybrané hnízdo dokonce i se snesenými vejci. Samička v ČR snáší okolo března a dubna. Během hnízdění bávý velmi citlivá na vyrušování. Tito dravci si hnízda nestaví, většinou využívají stará hnízda jiných ptáků, například krkavců nebo vran. Je proto důležité nechávat prázdná hnízda na svém místě a nebrat si je jako přírodní suvenýr domu na okrasnou zahrádku.

Z výše uvedených důvodů, je tedy vhodné vyvodit fakt, že lyžováním v chráněné oblasti KRNApu významně zasahujeme do koloběhu místní fauny a flory. Je nutné si uvědomit, že lyžováním mimo sjezdovky, pro tyto účely určeným, je rizikem. Ale lyžování, které dbá na pravidla a ochranu přírody, má pozitivní následky. Díky lyžování, se totiž udržují louky, které by jinak zarostly stromy či vzrostlými keři. Po uvědomění si takového faktu a dodržování předpisů, lze sjednotit ohleduplné chování k přírodě a zimní radovánky, kterým lyžování bezesporu je.

Literatura

ŠTURSA, Jan. Krkonošská tundra [online]. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2017 [cit. 2019-03-18]. ISBN 978-80-7535-056-5.

FLOUSEK, Jiří, Bożena GRAMSZ a Tomáš TELENSKÝ. Ptáci Krkonoš: atlas hnízdního rozšíření 2012-2014 [online]. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2015 [cit. 2019-03-18]. ISBN 978-80-87706-89-3.

HORÁKOVÁ, Viera, Jiří FLOUSEK a Josef HARČARIK. Natura 2000 v Krkonoších: "příroda lidem, lidé přírodě" [online]. Vrchlabí: Správa Krkonošského národního parku, 2006 [cit. 2019-03-22]. ISBN 80-864-1855-3.