Wiki - metodika/Autorské právo ve výuce

Autorské právo chrání nároky tvůrců tzv. "autorských děl" (autory textů, spisovatele, hudebníky, filmaře, programátory) před nespravedlivým využíváním jejich tvorby. Ti mají po jistou omezenou dobu výlučnou možnost rozhodovat o některých aspektech využívání jejich děl. V České republice je autorské právo upraveno tzv. autorským zákonem - zákonem 121/2000 Sb..

Jak se pozná dílo, chráněné autorským zákonem?

Autorským zákonem jsou chráněna veškerá autorská díla a to nezávisle na tom, zda tento fakt je v/na díle vyznačen (nemusí tedy obsahovat copyrightové výhrady ©, či slovo "Copyright".

Výjimky z ochrany podle práva autorského ve veřejném zájmu

Ochrana podle práva autorského se nevztahuje na:

• a) úřední dílo, jímž je právní předpis, rozhodnutí, opatření obecné povahy, veřejná listina, veřejně přístupný rejstřík a sbírka jeho listin, jakož i úřední návrh úředního díla a jiná přípravná úřední dokumentace, včetně úředního překladu takového díla, sněmovní a senátní publikace, pamětní knihy obecní (obecní kroniky), státní symbol a symbol jednotky územní samosprávy a jiná taková díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení z ochrany,
• b) výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo a nejde-li o dílo anonymní nebo o dílo pseudonymní (§7); užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu

Právo na různé způsoby využití díla

Právo na různé způsoby užití díla je možno převádět, prodávat apod. Například autor knihy/učebnice typicky podepíše smlouvu, na jejímž základě bude mít nakladatelství exkluzivní právo na šíření knihy, zatímco autorovi poskytne nějakou odměnu (např. určenou nějakým procentem z výnosů, případně pevnou platbu).

Základním typem dohody o autorských právech je tzv. licence, licenční smlouva. Pomocí licenční smlouvy autor poskytuje oprávnění k užití díla za určitých podmínek (nejčastěji na základě odměny). Licence může být výhradní nebo nevýhradní – v případě výhradní licence se autor zavazuje, že licenci neposkytne nikomu jinému.

V českém právním řádu není možné převést či prodat samotná autorská práva – ta zůstávají vždy autorovi. Stejně tak nemůže autor poskytnout licenci na způsob využití, který v době udělení licence nebyl znám. Tato ustanovení mají za cíl chránit autora před uzavřením nevýhodné smlouvy.

Autor díla ovšem může poskytnout k dílu licenci i zcela neformálně - např. tím, že dá konkrétní osobě ústní souhlas, nebo tím, že k dílu příslušnou licenci připojí - například tak, že dílo označí některou svobodnou licencí - např. Creative Commons, GFDL, Design Science Licence apod.

Základní zásady pro využití autorských děl ve výuce

Pokud nemá pedagog k použití díla souhlas autora a není k dílu připojena některá licence, plynou pro něj stručné následující omezení:

• Kopírovat knihy, učebnice, obrázky apod. si mohou pouze sami studenti/žáci pro jejich osobní potřebu, nelze, a to ani v uzavřeném e-learningovém systému umisťovat např. pdf kopie učebnic či jejich rozsáhlejších částí
• Pro potřebu školy vlastní - tedy pro učitele lze za jistých omezujících podmínek udělat kopie
• Lze využívat ukázky (citace) z cizích děl ve vlastních výukových materiálech (Powerpoint apod.), za podmínek stanovených pro citace
• Lze upravit existující autorská díla tak, aby byla dostupná zdravotně postiženým studentům/žákům
• Je třeba vzít v úvahu, že fotografie je ucelené autorské dílo, což znamená, že převzetí celé fotografie (z internetu) v původním rozlišení je na úrovni okopírování celé knihy.

Podrobněji je tato problematika vysvětlena např. v Metodickém dopise náměstka MŠMT z roku 2009

Literatura a poznámky

.