Poplatky za znečišťování životního prostředí

Úvod

Existuje několik nástrojů pro ochranu životního prostředí, které pomáhají uplatňovat šetrnější přístup k životnímu prostředí. Je můžeme rozdělit na:

Normativní (právní, administrativní)
Ekonomické nástroje
Dobrovolné (měkké)
Informační
Institucionální

Poplatky za zněčišťování životního prostředí patří mezi nejefektivnější ekonomické nástroje Statní politiky životního prostředí České republiky. Jsou to poplatky placené podle jednotlivých zákonů k ochraně životního prostředí a hlavně platby postihující znečišťování životního prostředí a ohrožování zdraví a životů lidí, zvířat a rostlinstva v důsledku lidské činnosti.

V České republice má používání poplatků za zněčišťování životního prostředí již dlouhou tradici. Například poplatky za znečistování ovzduší byly v České republice zavedeny již zákonem č.35/1967 sb., o opatřeních proti znečištování ovzduší.

Každý znečišťovatel povinen platit poplatky za znečišťování životního prostředí, které jsou úměrné množství emitovaných škodlivin. V případě překročení emisních limitů, které bylo prokázáno orgány státní správy, platí znečišťovatel navíc ještě pokutu. Stanovení výše poplatků za znečišťování není snadná záležitost a opět by se mělo vycházet ze skutečných výrobních nákladů a dosahovaných zisků znečišťovatelů. Poplatky za znečišťování by měly být dostatečně vysoké, aby nutily znečišťovatele vybudovat a hlavně provozovat filtrační zařízení. Znečišťovatel může snížit produkci škodlivin i jinými prostředky, např. výměnou staré výrobní technologie za novou, která minimálně znečišťuje životní prostředí. Ekonomická efektivnost této metody (poplatky za znečišťování) je daleko vyšší než u předcházející metody (emisní limity), neboť za každé znečištění se platí. Stanovení správné výše poplatků je časově a finančně náročné.

Poplatky naplňují zásadu „znečišťovatel platí“ a zároveň přispívají ke snižování množství škodlivin uvolňovaných do životního prostředí (nižší množství vypouštěných látek znamená nižší platbu). Poplatky jsou tedy ekonomickým nástrojem na ochranu životního prostředí, který přispívá k promítnutí (alespoň částečnému) negativních externalit do nákladů původců. Od obecných daní se poplatky v ochraně životního prostředí liší zejména svým rozpočtovým určením, neboť výnos z těchto poplatků je používán buď na nápravu některých škod na životním prostředí (např. u úhrad podle horního zákona) nebo na podporu ekologicky příznivých projektů, a to zejména formou dotací a půjček ze Státního fondu životního prostředí. Druhy poplatků za znečišťování životního prostředí mohou byjsou následuijící:

V oblasti ochrany ovzduší jsou zavedeny poplatky za znečišťování ovzduší, které platí provozovatelé zdrojů znečišťování.
Pro ochranu ozonové vrstvy země byl zaveden poplatek za výrobu a dovoz regulovaných látek, které poškozují ozonovou vrstvu a výrobků, které je obsahují.
K ochraně vod slouží platba za odebrané množství podzemní vody, poplatek za vypouštění odpadních vod do vod povrchových, poplatek za povolené vypouštění odpadních vod do vod podzemních a platba k úhradě správy vodních toků a správy povodí.
V oblasti odpadů jsou zavedeny poplatky za uložení odpadů na skládky, poplatek za komunální odpad, poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků a registrační a evidenční poplatek podle zákona o obalech.

Každý znečišťovatel musí mít počet jednotek znečištění, který odpovídá množství emitovaných škodlivin. Orgány státní správy vydají pro každou oblast státu pouze omezený počet jednotek znečištění v závislosti na současné úrovni znečištění životního prostředí, a tím i jeho schopnosti rozptylovat a pohlcovat škodliviny. Jednotliví znečišťovatelé si pak kupují povolené jednotky znečištění vzniká trh s povolenými jednotkami znečištění. Jejich počáteční cena je určena obdobně jako u poplatků za znečišťování orgány státní správy (první přiblížení ke skutečné ceně). Aktuální cena jednotek znečištění se řídí zákonem nabídky a poptávky. Např. výrobci, kteří používají moderní bezodpadové technologie, si nakoupí určité množství jednotek znečištění. Pro vlastní potřebu pak použijí pouze část a zbylou část prodají za vyšší cenu výrobcům, kteří používají zastaralé výrobní technologie produkující velké množství odpadů. Výše popsaný model zajišťuje vysokou efektivnost vložených prostředků, neboť výrazně snižuje náklady na chod orgánů státní správy, neboť trh si sám určí správnou cenu jednotky znečištění.

Základem ekonomických nástrojů ochrany životního prostředí České republiky by měla být ekologická daňová reforma. Ekologická daňová reforma v České republice stále ještě nebyla zavedena do praxe, přestože se o ní hovoří už více než deset let.

Od zavedení ekologické daňové reformy v České republice se očekává zejména snižování znečišťování životního prostředí a snížení čerpání přírodních zdrojů. Česká republika patří mezi ty evropské země, které produkují nejvíce oxidu uhličitého, který způsobuje globální změny podnebí. Vysoká produkce oxidu uhličitého je důsledkem spalování uhlí, ropy a zemního plynu v elektrárnách, autech, továrnách i jinde. Zdanění znečišťování životního prostředí průmysl motivuje k zavádění čistších technologií (technologií šetrnějších k životnímu prostředí) a k úsporám energie a surovin při výrobě.

Poplatky za znečišťování ovzduší

Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky. Provozovatelé zvláště velkých, velkých, středních a malých stacionárních zdrojů platí poplatky za znečišťování ovzduší. O jejichž výši rozhoduje krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností nebo obecní úřad. Poplatek se platí zpravidla zálohově a výše záloh se stanoví podle skutečného množství znečišťujících látek za předcházející kalendářní rok. O výši poplatku provozovatelů zvláště velkých a velkých stacionárních zdrojů rozhoduje krajský úřad a provozovatelů středních stacionárních zdrojů rozhodují obecní úřady obcí s rozšířenou působností. Tyto úřady vedou evidenci stacionárních zdrojů a evidenci vyměřených poplatků za znečišťování ovzduší. Poplatky vybírá a vymáhá celní úřad příslušný podle místa stacionárního zdroje, a v případě Prahy, celní úřad příslušný podle sídla orgánu ochrany ovzduší na území hlavního města Prahy. Poplatky, jejichž výše nedosahuje 500 Kč, se nevyměří. Poplatkovým obdobím podle tohoto zákona je kalendářní rok.
Poplatky jsou příjmem Státního fondu životního prostředí České republiky.

Sazby poplatků za znečišťující látky produkované zvláště velkými, velkými a středními stacionárními zdroji jsou uvedeny v příloze č.1 zákona č.86/2002 Sb o ochraně ovzduší:

Znečišťující látka	Sazba (Kč/t)
Tuhé znečišťující látky	3000
Oxid siřičitý	1000
Oxidy dusíku	800
Těkavé organické látky	2000
Těžké kovy a jejich sloučeniny	20000
Oxid uhelnatý	600
Amoniak	1000
Methan	1000
Polycyklické aromatické uhlovodíky	20000

Spalovací zdroj o jmenovitém tepelném výkonu do 50 kW včetně není předmětem poplatku za znečišťování ovzduší. Při tepelne vykonu nad 50 kW provozovatel už je poviněn hradit poplatky podle těchto sazeb:

Palivo	Rozmezí sazeb (Kč/rok)
Jmenovitý tepelný výkon	50 -100 kW	100 -200 kW
Topné oleje s obsahem síry do 0,2%	1 000 - 1 500	1 500 - 2 000
Topné oleje s obsahem síry do 1%	1 500 - 2 500	2 500 - 3 000
Jiná kapalná paliva a látky	6 000 - 8 000	8 000 – 12 000
Černé uhlí	1 500 - 2 000	2 000 - 3 000
Hnědé uhlí, palivo z hnědého uhlí	2 500 - 4 000	4 000 - 5 000
Hnědé uhlí energetické, lignit	4 000 - 6 000	6 000 - 10 000
Uhelné kaly, proplástky	10 000-20 000	20 000 - 40 000

Voda

Poplatky za odebrané množství podzemní vody

Odběratel za podmínek stanovených zákonem č. 254/2001 Sb o vodách, je povinen platit poplatky za skutečné množství odebrané podzemní vody v Kč/m³ za kalendářní rok.

Poplatek se neplatí za:

skutečný odběr podzemní vody z jednoho vodního zdroje menší nebo rovný 6000m3 za kalendářní rok,
menší nebo rovný 500m3 v každém měsíci kalendářního roku,
odběry povolené k účelu získání tepelné energie,
odběry vody ke snížení znečištění podzemních vod,
odběry vody ke snižování jejich hladiny
odběry vody sloužící hydraulické ochraně podzemních vod před znečištěním.

Poplatky vybírá a vymáhá celní úřady místně příslušné podle sídla nebo bydliště jednotlivých odběratelů na základě výměrů vydaných Českou inspekcí životního prostředí. Odběratel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok, ve kterém zejména údaje o výši zaplacených záloh a skutečném množství odebrané podzemní vody. Roční výši zálohy poplatku odběratel vypočte vynásobením příslušné sazby poplatku povoleným ročním odběrem podzemní vody v m³. Část poplatků za odběr podzemní vody ve výši 50 % je příjmem rozpočtu kraje a zbytek je příjmem Státního fondu životního prostředí. Tyto příjmy rozpočtu kraje mohou byt použity jen na podporu výstavby a obnovy vodohospodářské infrastruktury, a to zejména pro obec, na jejímž území se odběr podzemní vody uskutečňuje, a na zřízení a doplňování zvláštního účtu podle § 42 odst. 4.
Sazby poplatku jsou uvedeny v příloze č.2. k tomuto zákonu.

Poplatky za vypouštění odpadních vod do vod povrchových

Zněčišťovatel, kteří vypouští odpadní vody do vod povrhových, povinen platit poplatek za znečištění vypouštěných odpadních vod. A to, jestliže objem vypouštěných odpadních vod překročí za kalendářní rok 100 000 m³ a vypočte se z objemu vypouštěných odpadních vod vynásobením objemu vypouštěných odpadních vod za kalendářní rok sazbou 0,1 Kč za 1 m³ . Povinnost platit poplatky se nevztahuje na vypouštění:

minerálních vod jako přírodní léčivý zdroj, pokud nebyly použity při lázeňské péči,
přírodních minerálních vod, pokud nebyly použity při výrobě balených minerálních vod,
vod ze sanačních vrtů,
odpadních vod z průtočného chlazení parních turbín.
Znečišťovatel je povinen do 15. února předložit České inspekci životního prostředí poplatkové přiznání za uplynulý kalendářní rok. Tady uvede skutečné údaje o množství ukazatelů znečištění podléhajících zpoplatnění, jejich koncentraci ve vypouštěných odpadních vodách a o objemu vypouštěných odpadních vod pro jednotlivé zdroje znečišťování a jejich výpustě.
Česká inspekce životního prostředí stanoví výši poplatků za uplynulý kalendářní rok poplatkovým výměrem, který doručí znečišťovateli, příslušnému celnímu úřadu a Státnímu fondu životního prostředí České republiky do 30. dubna běžného roku.

V případě, jestliže vypouštěné odpadní vody překročí v příslušném ukazateli znečištění zároveň hmotnostní a koncentrační limit zpoplatnění pak se platí poplatky, a to je podle těcho sazeb:

Účel užití odebrané podzemní vody	Sazba v Kč/m3
Pro zásobování pitnou vodou	2
Pro ostatní užití	3

POPLATKY ZA ULOŽENÍ ODPADŮ

Podle zákona § 45 platí, že za ukládání odpadů na skládky je původce povinen platit poplatek. Dále platí, že poplatek platí i původce, který je sám provozovatelem skládky a tato skládka je na jeho vlastním pozemku. Poplatky se neplatí za ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky za účelem technického zabezpečení skládky v souladu se schváleným projektem a provozním řádem skládky. Technologickým materiálem není odpad, který je ukládán nad rámec projektu určujícího nezbytné množství. Ministerstvo stanoví prováděcím právním předpisem požadavky na ukládání odpadů jako technologického materiálu na zajištění skládky.

Poplatek za ukládání odpadů na skládky se skládá ze dvou složek:

základní složka poplatku, která se platí za uložení odpadu,
riziková složka, která se platí za uložení nebezpečného odpadu.

Poplatek od původce vybírá provozovatel skládky při uložení odpadů na skládku. Jestli je původcem obec a ukládá odpad na skládku, která je na jejím katastrálním území, nevybírá se od této obce základní složka poplatku.

Poplatek je příjmem obce, na jejímž katastrálním území je skládka umístěna, a Státního fondu životního prostředí České republiky. Kontrolu placení poplatků u provozovatele skládky provádí obec a krajský úřad, na jejichž katastrálním území leží skládka.V případě, že skládka leží na katastrálních územích několika obcí, dělí se tento příjem proporcionálně podle velikosti části skládky ležící v katastrálních územích těchto obcí. Sazby poplatku jsou uvedeny v příloze č.6. zákonu č.185/2001 Sb o odpadech.
Příl
Výše sazby základní složky poplatku polde zákonu č.185/2001 Sb o odpadech:

	2002-2004	2005 - 2006	2007 - 2008	2009 -
KO	200	300	400	500
NO	1100	1200	1400	1700

Výše sazby rizikové složky poplatku polde zákonu č.185/2001 Sb o odpadech:

	2002 - 2004	2005 - 2006	2007 - 2008	2009 -
NO	2000	2500	3300	4500

Zdroje

1. Aktivní evropský občan [online]. 2001-2010 [cit. 2010-04-28]. Ochrana životního prostředí a přírodních zdrojů v EU . Dostupné z WWW: <http://www.cpkp.cz/evropskyobcan/manual/nastroje.htm>.

2. Poplatky k ochraně životního prostředí. In Program podpory environmentálních technologií v České republice. [s.l.] : [s.n.], 2005 [cit. 2010-04-28]. Dostupné z WWW: <http://www.cenia.cz/web/www/web-pub2.nsf/$pid/CENMSFQP2T8Q/$FILE/ETAP%20CR.pdf>.

3. Zákon č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů. Platná legislativa [online].[cit. 2010-04-29]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: <http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/categories?OpenView&Start=1&Count=30&Expand=4.3#4.3>.

4. Zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů. Platná legislativa [online].[cit. 2010-04-29]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: <http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/categories?OpenView&Start=1&Count=30&Expand=2.3#2.3>.

5. Zákon č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů. Platná legislativa [online].[cit. 2010-04-29]. MŽP ČR. Dostupné z WWW: <http://www.mzp.cz/www/platnalegislativa.nsf/categories?OpenView&Start=1&Count=30&Expand=3.3#3.3>.