Zrakové pohodlí budovy

Zrakové pohodlí (vnímání světla) je subjektivní pocit, který závisí na množství, rozložení a kvalitě světla pozorovaného obyvatelem daného prostoru. Prostřední je opticky vnímáno jako pohodlné, když můžeme vidět objekty ostře a bez únavy v příjemně barevném prostředí. Příjemné optické prostředí v určitém prostoru přispívá k pohodě jeho obyvatel. Naopak příliš slabé nebo příliš silné osvětlení, osvětlení špatně rozložené v prostoru nebo takové, jehož světelné spektrum je špatně přizpůsobeno citlivosti očí nebo vnímání barev způsobují únavu, případně zrakové problémy, a pocit nepohodlí.

V rámci zelené architektury závisí zrakové pohodlí na třech komplementárních faktorech:

• příjemný optický vztah s vnějším prostředím;
• optimální přirozené osvětlení ve smyslu pohodlí a energetických výdajů;
• vhodné umělé osvětlení doplňující přirozené osvětlení.

Nástin problematiky

V konkrétním prostoru je vnímání světla výsledkem kombinace fyzických parametrů:

• osvětlení (poměr mezi přijatým světelným tokem a rozměrem osvětlované plochy; tato veličina je vyjádřena v luxech);
• jas zdroje (prostorová a plošná hustota světelného toku vyzařovaného zdrojem ve směru objektu; tato veličina je vyjadřována v jednotkách cd/m2.);
• kontrast (rozdíl jasu mezi dvěma nebo více osvětlenými zónami);
• oslnění (je výsledkem příliš intenzivní svítivost určitého povrchu nebo zdroje svědla umístěného ve směru pohledu nebo příliš výrazného světelného kontrastu mezi dvěma sousedícími plochami);
• světelné spektrum (složení světla ovlivňuje vnímání barev v daném prostoru).

Parametry zrakového pohodlí, které by měli architekt a návrhář osvětlení vzít v úvahu, jsou:

• výhled do vnějšího prostředí;
• úroveň osvětlení částí místnosti, kde bude umístěn nábytek nebo vybavení (pracovní stůl, stůl, pohovka, vana, atp.);
• prostor bez oslnění;
• harmonická distribuce světla v prostoru;
• poměry jasu přítomné v prostoru;
• prostor bez rušivých stínů;
• zdůraznění reliéfu a křivek objektů;
• správný odraz barev;
• barva světla.

Příjemný vizuální vztah s vnějším prostředím

Obyvatel určitého prostoru si na jednu stranu přeje vidět vnější prostředí (volný a příjemný výhled), na druhou stranu nebýt z vnějšího prostředí viděn (ochrana soukromí).

Pro naplnění těchto přání je třeba, aby architekt koncipující budovu věnoval pozornost rozmístění a odpovídající velikosti prosklených ploch (stěn a oken). Je také možné použít pohyblivé zatemnění.

Optimální přirozené osvětlení ve smyslu pohodlí a energetických výdajů

Vnitřní prostory budovy by měly být světlé, ale nikoli způsobující oslnění, aby bylo možno co nejlépe využít přirozeného světla, které je pro oko nejpříjemnější. Architekt by tedy měl optimalizovat využití prosklených ploch z hlediska vizuálního pohodlí a podle toho rozhodnout o jejich umístění, jejich velikosti a ochraně před slunečním zářením.

Okna v pasivním domě – dvojí energetický problém: únik tepla z domu (v zimě), přehřívání vnitřního vzduchu (v létě).

Pro úspory elektřiny je třeba, aby přirozené osvětlení bylo základním osvětlením. Teplo ze slunečního záření přenášené prosklenými plochami by mělo být v zimě významné, aniž by však způsobovalo nepohodlí co teploty a vlhkosti nebo nadměrné energetické výdaje na ochlazování v letním období. Opět je třeba optimalizovat prosklené plochy, jejich umístění, rozměry a ochranu před slunečním zářením, tentokrát z hlediska energetických výdajů a pohodlí co teploty a vlhkosti.

Dostatečné umělé osvětlení podporující doplňující přirozené osvětlení

Umělé osvětlení musí být dostatečné pro noční podmínky a zároveň pouze doplňovat přirozené světlo.

Pro uskutečnění tohoto kompromisu:

• body umělého osvětlení by měly vhodně osvětlovat vnitřní prostory;
• ovládání umělého osvětlení každé místnosti (společné, individuální) by, aby bylo pouze doplněním přirozeného osvětlení, mělo vzít v úvahu specifické využívání dané místnosti a využít odpovídající typy vypínačů: klasické manuální vypínače, vypínače – měniče pro venkovní prostory a automatické vypínače založené na detekci pohybu.

Důležité je také vzít v úvahu barvu umělého osvětlení.

Barva co nejvhodněji uzpůsobená prostoru závisí na různých faktorech, jakými jsou klima, typ místnosti, barva stěn a úroveň osvětlení. Hlavní pravidla týkající se teploty barvy světla (veličina vyjádřená v kelvinech: K) jsou následující:

• Světla teplých odstínů (1 000 až 4 000 K) jsou upřednostňována ve studeném klimatu, studené odstíny jsou preferovány v teplém klimatu.
• Světlo teplého barevného odstínu je obecně vhodné pro obytné místnosti.
• V kancelářích se doporučují lampy s teplotou barvy mezi 3 000 a 6 000 K.
• Ve „slepých“ prostorách (bez oken) je nutné používat studené odstíny barev (teplota barvy 5 000 K), nazývané „světlo dne“, které jsou příznivé pro pohodu obyvatel.
• Harmonie mezi barvou zdrojů světla a zařízením místnosti. Objekty s teplými odstíny barev (červené, oranžové) jsou příjemnější, když jsou osvětleny teplým světlem spíše než studeným, ale na druhou stranu má teplé světlo tendenci barvit studené barvy (modrá, fialová) do černa.
• Konečně barva světla má být přizpůsobena úrovni osvětlení. Pokud úroveň osvětlení stoupá, teplota barvy světla by také měla stoupat.