Udržitelnost v křesťanské perspektivě

V přípravě

Problematika křesťanství a udržitelnosti spolu úzce souvisí. Křesťanství bývá kritizováno a obviňováno z vytvoření dualistického přístupu, vydělení člověka z přírody a antropocentrického úhlu pohledu. Řada křesťanských teologů a textů se ale věnuje problematice udržitelnosti a upozorňuje na problémy spojené s nešetrným přístupem k životnímu prostředí. Podle katolického teologa, Markuse Vogta, je z křesťanského pohledu udržitelnost kategorickým imperativem uvědomění si zodpovědnosti, jejíž úspěšné naplňování vyžaduje nejen vyvážený eko-politický model, ale celkovou kulturu života.

Svatý František

Již ve Starém zákoně se setkáváme s upozorněním na ochranu druhů. Když Noe stavěl svoji Archu, dostal příkazy, které se dají interpretovat jako první uvědomění si potřeby zachování biologické rozmanitosti): ,,Ze všeho živého, z veškerého tvorstva, přivedeš do archy po páru od každého druhu, aby přežili s tebou. Bude to samec a samice z různých druhů ptáků, z různých druhů dobytka i z všemožných druhů zemské havěti. Z toho všeho k tobě přijde po páru, abys je zachoval naživu. Proto si opatři veškerou potravu, která se jí, a připrav zásoby jídla pro sebe i pro ně.“

V celé Bibli se poté setkáváme se řadou alegorií na život v přírodě, jež upozorňují na podobné principy mezi přírodním a kulturním prostředím. Papež František cituje ve své encyklice svatého Františka: „Ať tě chválí, můj Pane, naše sestra matka země, která nás živí a slouží nám, a rodí rozličné plody s pestrými květy a trávu.“ a upozorňuje na jeho uvědomění si společného původu všech živých i neživých bytostí. Od raného středověku se pak v různých dokumentech setkáváme s řadou poutníků či poustevníků, křesťanského založení, kteří se po staletí obraceli k přírodě, v níž se cítili blíže Bohu.

Ve dvacátém století pak vyzývá řada papežů k ochraně přírody. Jan Pavel VI. varuje před lidskými činy, které: „Neuváženým vykořisťováním přírody riskují, že přírodu zničí a že se sami stanou obětí tohoto hanobení.“ Jan Pavel II. upozorňuje, že: „člověk jako by nevnímal žádný jiný význam přírodního prostředí, kromě toho, který slouží bezprostřednímu cíli využití a spotřeby“ Benedikt XVI. vyzývá k tomu, aby se: „odstranily strukturální příčiny nefunkčnosti světové ekonomiky a opravily modely rozvoje, které zjevně nejsou schopny zaručit respektování životního prostředí“.

Na nutnost ochrany životního prostředí a udržitelnosti rozvoje upozorňuje také současný papež František ve své encyklice Laudato Si', jež se celá věnuje této problematice.