Ekologie a katolická církev: Porovnání verzí

Erazim Kohák se ve své známé knize ''Zelená svatozář'' zabývá různými přístupy vztahu člověka k jeho životnímu prostředí. Mezi jinými tu vysvětluje termín "etika boží bázně". Ten značí přístup k environmentálním otázkám z pohledu teocentrismu. Tento přístup vychází z takového pojetí světa, kde Bůh je nejvyšší hodnotou a tím, který dává člověku svět jako dar. Člověk, který má k tomuto Bohu úctu a "bojí se ho" (ve smyslu boží bázně, víry, důvěry), a chová tedy úctu i ke všemu stvoření a považuje se pouze za jeho správce. Jiný pojem, jímž se Kohák zaobírá, je "etika vznešeného lidství". Toto pojetí možná více reflektuje buddhistické nazírání světa a přírody, ale jistě se dá aplikovat i na křesťanství. V takovém případě je člověk pojat jako takový, který dostal od Boha dostatek rozumu a svobody, aby dokázal využívat přírodu ke svému prospěchu, ale i dostatek zodpovědnosti, aby toto vykonával dobře a v souladu s Božími zákony. V tomto pojetí tedy člověk je nejvyšším z tvorů, ale zároveň je i tím nejodpovědnějším. Obě tyto tendence nalezneme i u jiných ekologicky založených teologů.