Preference hromadné dopravy na světelné signalizaci
Preference na světelné signalizaciEditovat
Tento systém se snaží minimalizovat negativní vliv světelné signalizace na rychlost a plynulost městské hromadné dopravy. Tento systém pracuje tak, že vozy městské hromadné dopravy (MHD) trvale vysílají kódované informace během jízdy a při příjezdu k semaforu snímač tento signál dekóduje a přepne semafor na „volno“.
Ideální systém poskytuje tzv. absolutní preferenci, tedy možnost průjezdu trasy s „volno“ na všech semaforech. V praxi je spíše zaveden systém podmíněné preference, který alespoň minimalizuje počet a dobu stání vozů MHD na semaforech dle možností a řešení dopravní sítě.
Příklady dobré praxeEditovat
Preference vozů tramvajové linky v německých městechEditovat
V německé Bochumi bylo zaváděna preference tramvajové linky od roku 1968. Výsledkem do roku 1993 bylo zkrácení doby jízdy o 10 minut, tedy 19% celkové délky jízdy. Tak mohl dojít i ke snížení počtu nutných vozů pro tuto linku s číslem 308.
Podle průzkumu tamtéž mělo zavedení preference MHD pozitivní dopad na počet přepravených cestujících, kteří měli k dispozici automobil, a na počet registrovaných nehod.
Preference vozidel MHD v PrazeEditovat
V lednu 2007 byly preferenční programy zabudovány na 103 křižovatkách, z nichž na 45 mají tramvaje preferenci absolutní a na 58 podmíněnou. Celkem bylo v tramvajové síti v uvedeném období 203 SSZ.[1]
Pro autobusy MHD byl systém preference zaváděn od roku 2000 v rámci evropského projektu TRENDSETTER. Dle hodnocení, které proběhlo v roce 2003, byla schopnost systému zaregistrovat požadavek vozu na volný průjezd 85 – 90 %. Doba, kterou se podařilo uspořit, byla cca 20–30s na křižovatku.
V lednu 2007 bylo pro aktivní preferenci autobusů upraveno 20 SSZ, mobilní částí systému je vybaveno 286 autobusů. V rámci tohoto Projektu JPD2 podaného v roce 2006 jsou navrženy úpravy celkem 55 SSZ, vybaveno by mělo být celkem 352 autobusů a zkušebně i 32 tramvají. Realizace bude probíhat postupně až do května 2008.[2]
TémataEditovat
ZdrojeEditovat
- KUTÁČEK, Stanislav. Možnosti alternativ k individuální autobusové dopravě. Masarykova univerzita, 2003. 75 s. ISBN 80-210-3305-3. Strany 30 - 35.
