Pojmy územního plánování
Základní pojmy územního plánování vycházejí většinou ze stavebního zákona.
Zastavěné územíEditovat
Území vymezené územním plánem nebo postupem podle stavebního zákona. Nemá-li obec schválený územní plán, ani stanoveno zastavěné území postupem podle § 59 zákona, je jím zástavba v hranicích intravilánu k 1. 9. 1966 a nezastavěné pozemky vedené jako zemědělská půda vně požívají ochrany dle zákona č. 334/1992 Sb. o ochraně zemědělského půdního fondu bez ohledu na to, že od té doby mohly být dávno obestavěny a staly se fakticky součástí zastavěného území. Je to tedy pojetí výrazně restriktivní, chránící nezastavěné území.
Nezastavěné územíEditovat
Pozemky nezahrnuté do zastavěného území nebo do zastavitelné plochy,
Nezastavitelný pozemekEditovat
Pozemek, jenž nelze zastavět na území obce, která nemá vydaný územní plán, a to
- pozemek veřejné zeleně a parku1) sloužící obecnému užívání;
- v intravilánu zemědělský pozemek nebo soubor sousedících zemědělských pozemků o výměře větší než 0,5 ha, s tím, že do tohoto souboru zemědělských pozemků se nezahrnují zahrady o výměře menší než 0,1 ha a pozemky, které jsou součástí zastavěných stavebních pozemků;
- v intravilánu lesní pozemek nebo soubor sousedících lesních pozemků o výměře větší než 0,5 ha,
Veřejně prospěšná stavbaEditovat
Stavba dopravní a technické infrastruktury, včetně plochy nezbytné k zajištění její výstavby a řádného užívání pro stanovený účel
Veřejně prospěšné opatřeníEditovat
Snižování ohrožení v území povodněmi a jinými přírodními katastrofami, zvyšování retenčních schopností území, založení prvků územního systému ekologické stability a ochranu archeologického dědictví,
